5 As 10/2004 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 14/2010- 38 - text 8 pokračování 9Ad 14/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: J.Š., zast. JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem Vejvanovského 468, Kroměříž, proti žalovanému: Policejní prezidium, Policie České republiky se sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě na přezkoumání rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 29.4.2010, č.j.:PPR-6194-5/ČJ-2010-99KP takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 29.4.2010 označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 26.1.2010, č. KRPB-125801/ČJ-2009-0600KR, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný ze zjištění, že žalobce dne 3.9.2007 podal u ředitele Policie ČR správy Jihomoravského kraje podnět ze dne 30.8.2007 nazvaný „o zrušení rozhodnutí ředitele PČR, Okresního ředitelství Kroměříž, č.j. OŘKM 202/2004 ze dne 9.8.2004 ve spojení s rozhodnutím ředitele PČR Správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru, č.j. SJMK-1218/2007 ze dne 11.10.2004“, a to dle § 135 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. Tento podnět byl pojat jako podnět k přezkoumání pravomocného rozhodnutí, který byl vyřízen stanoviskem příslušného služebního funkcionáře, avšak Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27.10.2009, sp.zn. 30Ca 319/2007 zrušil toto stanovisko pro vady řízení. Následně dle právního názoru soudu vydal ředitel Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje dne 26.1.2010 prvostupňové napadené rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o obnovu řízení. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím ze dne 26.1.2010 byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení ve věci, která byla skončena rozhodnutím ředitele PČR Správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 11.10.2004 ve znění rozhodnutí ředitele PČR Okresního ředitelství Kroměříž ve věcech služebního poměru ze dne 9.8.2004, jímž byl žalobce podle § 107 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. propuštěn ze služebního poměru ke dni 9.8.2004 a to z důvodu, že nejméně od měsíce února 2004 se podílel nepravidelně jako řidič taxi služby na podnikatelské činnosti provozovatele J. N. Pro tuto činnost si nechal v měsíci únoru 2004 vystavit na Městském úřadu v Holešově průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby pro provozování na území Zlínského kraje, a to po předchozí ústní dohodě se svým kamarádem J. N., který ho požádal, zda by mu občas nevypomohl v jeho podnikatelské činnosti. Služební funkcionář v uvedeném rozhodnutí shledal, že ze strany žalobce došlo k porušení ust. § 152 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., neboť žalobce neměl souhlas služebního funkcionáře k vykonávání jiné výdělečné činnosti v pracovním nebo obdobném poměru. Správní orgán I. stupně rozhodoval o podnětu žalobce jako o žádosti o obnovu řízení již podle ust. § 192 zákona č. 361/2003 Sb. Vycházel z právní úpravy, že k obnovení řízení může dojít pouze tehdy, jestliže vyšla najevo nová skutečnost, která existovala již v době původního řízení a kterou účastník, jemuž je ku prospěchu, nemohl bez svého zavinění v tomto řízení uplatnit. Podle správního orgánu 1. stupně však z podané žádosti k nevyplynuly takové relevantní důvody pro obnovu řízení, jaké jsou uvedeny v § 192 služebního zákona. Ani v daném případě, nyní při opakovaném posouzení podané žádosti o obnovu řízení nebyly zjištěny žádné zákonné důvody pro obnovu řízení a to ani z úředního záznamu žalobce ze dne 15.7.2004, v němž žalobce výslovně uvedl, že vypomáhal panu J. N. v jeho podnikatelské činnosti při provozování taxislužby. Tato skutečnost byla známa jak služebnímu funkcionáři, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, tak i služebnímu funkcionáři rozhodujícím v odvolacím řízení a rovněž ministru vnitra, který posuzoval předchozí žádost o přezkumném řízení. Proto zhodnotil, že žalobcem namítaná skutečnost, kdy získal pan J. N. koncesní listinu k provozování živnosti, kterou žalobce jako novou okolnost uváděl v podané žádosti o obnovu řízení, není rozhodná. Žalovaný jako odvolací správní orgán se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, že rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně je nepřezkoumatelné, neboť nebyly provedeny navržené důkazy, nebyl proveden výslech J. N. a k věci se nevyjádřil ani M. Š., tehdejší zaměstnanec, který měl mít k dispozici úřední záznam od žalobce. Žalobce v odvolání vytýkal, že služební funkcionář se nesnažil zjistit skutečný stav věci, vycházel pouze z jednoho úředního záznamu, který byl žalobcem neobratně naformulován. Do souvislosti nebyla dána ani koncesní listina J.N., z níž je zřejmé, že v době, kdy žalobci vypomáhal s rekonstrukcí bytu nemohl provozovat taxislužbu a nelze vůbec dovodit, že by žalobce měl od J. N. získat mzdu formou protislužby. Žalovaný vzhledem k tomu, že žádost o obnovu řízení byla podána dne 3.9.2007 a odkazovala na ust. § 135 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., vycházel jak z úpravy dané tímto zákonným ustanovením, tak i z úpravy obnovy řízení podle § 192 zákona č. 361/2003 Sb., za jehož účinnosti o žádosti žalobce rozhodoval (účinnost k 1.1.2007). Žalovaný z obou právních úprav dovodil, že řízení ukončené pravomocným rozhodnutím o propuštění žalobce ze služebního poměru, které nabylo právní moci 18.10.2004, by bylo možné obnovit tehdy, jestliže by vyšla najevo nová skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou nemohl žalobce bez svého zavinění v tomto řízení uplatnit. Druhým důvodem pro obnovu řízení by byla skutečnost, že rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a třetím důvodem , pokud by se rozhodnutí opíralo o důkaz, o němž se zjistilo, že je nepravdivý. Žalovaný přezkoumal spisový materiál a ztotožnil se se závěrem správního orgánu I. stupně, že nevyšla najevo žádná nová skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou nemohl žalobce bez svého zavinění v tomto řízení uplatnit a která by mohla odůvodňovat jiné řešení. Žalovaný vzal z původního řízení za prokázané, že žalobce bez souhlasu služebního funkcionáře skutečně vykonával výdělečnou činnost v pracovním nebo obdobném poměru a tento důkaz také není nepravdivý. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem I. stupně v tom, že není zapotřebí provádět dokazování výslechem pana J. N. a pana M. Š., neboť v původním řízení byl zcela jednoznačně a nadevší pochybnost zjištěn stav věci. Žalobcem zmiňovaná koncesní listina, opravňující pana J. N. k provozování taxislužby, resp. skutečnost, že v době, kdy žalobce vypomáhal panu J.N. s rekonstrukcí bytu, tento ještě zmiňovanou koncesní listinu nevlastnil, není podle názoru žalovaného novou skutečností, kterou nemohl žalobce v době původního řízení bez svého zavinění uplatnit. Vzhledem k tomu, že žalovaný neshledal důvod pro obnovu řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí směruje podaná žaloba. Žalobce v podané žalobě namítal, že celé šetření předcházející napadeným rozhodnutím bylo provedeno zcela nedostatečně a že žalobce ve spěchu sepsal úřední záznam, který je založen ve spise, v němž se neobratně vyjádřil ohledně výpomoci svému kamarádovi J. N.a tento záznam se stal podkladem pro jeho propuštění ze služebního poměru. Pouze na základě těchto indicií služební funkcionář rozhodl. Žalobce namítal, že pan J.N.vypomáhal žalobci s rekonstrukcí bytové jednotky, kterou žalobce získal dne 7.3.2001, tato rekonstrukce trvala maximálně 6 měsíců a byla ukončena koncem září 2001. V této době provozovatel taxislužby J. N. neměl oprávnění k předmětu podnikání v provozu taxi služby. Koncesní listina mu byla vydána až 26.6.2003. Pokud žalobci bylo v původním řízení kladeno za vinu, že taxi službu provozoval od února 2004, pak tyto okolnosti svědčí o tom, že z časového hlediska není možno dovodit závěr, že žalobci byla za výkon taxislužby poskytnuta mzda formou protislužby, případně naturálního plnění, jak dovodil služební funkcionář ve věci propuštění žalobce ze služebního poměru. Žalobce namítal, že jeho tvrzení o tom, jak provozoval pomoc při výkonu taxislužby lze ověřit podrobným výslechem J.N., případně rodinných příslušníků žalobce, kteří by se vyjádřili k rekonstrukci bytu a k výpomoci s rekonstrukcí bytu od J-N. Stejně tak jako jmenovaný vypomohl žalobci, tak žalobce vypomohl i J. N. a to ojediněle. Žalobce tvrdil, že důkazy, které předložil spolu s žádosti o obnovu řízení, nemohl dříve uplatnit, neboť rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo vydáno na základě žalobcem neobratně sepsaného úředního záznamu bez dalších proved