4 Ads 105/2009 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 27/2010- 64 - text 5 pokračování 9Ad 27/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: JUDr. R. F., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 19.11.2010, číslo: 145/2010, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr vnitra (dále jen „žalovaný“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ve věcech služebního poměru ze dne 26.7.2010, č.j.: OSZ-115533-51/d-Ro-2010, jímž bylo podle ust. § 160 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sboru (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) rozhodnuto, že žalobci od 3.7.2010 nenáleží výplata výsluhového příspěvku. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně předně poukázal na skutečnost, že při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu se podle ust. § 160 zákona č. 361/2003 Sb. výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než důchod, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání důchodu. Ode dne přiznání starobního důchodu se za výsluhový příspěvek považuje toliko rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a náležejícím starobním důchodem. Žalobci byl starobní důchod ve výši 15.694,- Kč přiznán od 3.7.2010. Výše výsluhového příspěvku ke dni přiznání starobního důchodu činila částku 6.410,- Kč. Vzhledem k tomu, že výsluhový příspěvek je nižší než starobní důchod, výplata výsluhového příspěvku žalobci od 3.7.2010 nenáleží. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V podaném odvolání žalobce předně namítal, že byl propuštěn ze služeb Ministerstva vnitra podle zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti (dále jen zákon č. 100/1970 Sb.“), a podle tohoto zákona a podle rozhodnutí o přiznání příspěvku za službu č.j. PR-15533/61-89 mu byl příspěvek přiznán do 60 let věku. (§111 odst. l písm. a) a § 112 zákona č. 100/1970 Sb.). Tento nárok žalobce byl potvrzen rovněž zákonem č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen „zákon č. 186/1992 Sb.“) (ust. § 157 odst. 3). Zákon č. 361/2003 Sb. postavil příspěvek za službu na roveň výsluhovým příspěvkům a stanovil nový, zvláštní režim, se kterým žalobce nesouhlasil, neboť ho poškozuje. Tento zákon totiž není ve své podstatě spravedlivý, neboť preferuje jen příslušníky s pozdějším vznikem nároku a tudíž i vyšším příjmem, a to až do smrti. V případě žalobce nedocházelo ani k pravidelným valorizacím a v plné výši, ale jen poloviční. K tomu poukázal na čl. 1 a čl. 28 Listiny základních lidských práv a svobod a sdělil, že žalobce byl za svou práci odměněn mimo jiné i pobíráním příspěvku do 60 let věku. Žalobci tak nebylo zřejmé, jak mu může být toto právo odepřeno jiným, obyčejným zákonem, když retroaktivita je nepřípustná. O podaném odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný k právnímu režimu výsluhového příspěvku uvedl, že podle ust. § 225 zákona č. 361/2003 Sb. se příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Je tedy právně irelevantní, zda žalobce s takovou úpravou výsluhového příspěvku souhlasí nebo ne. Nejde o retroaktivitu právního předpisu, jak namítá žalobce. Nejedná se totiž o úpravu vztahů, které se uskutečnily před účinností nového zákona, ale výlučně o úpravu vztahů pro futuro. Argumentaci žalobce, že nárok na příspěvek je realizací základního lidského práva -práva na spravedlivou odměnu za práci, a to ve smyslu čl. 28 Listiny základních práv a svobod, žalovaný považoval za mylnou. Právo na spravedlivou odměnu za práci je realizováno mzdou, platem nebo služebním příjmem v době, kdy zaměstnanec (příslušník) vykonává práci (službu). Výsluhový příspěvek není odměnou za vykonanou službu. Je plněním zvláštní povahy, které se poskytuje bývalým příslušníkům jako kompenzace dlouholeté služby v bezpečnostním sboru v podmínkách tuhé služební kázně, omezení základních práv, vysoké psychické zátěže apod. Proto nelze ve vztahu k výsluhovému příspěvku hovořit o základním lidském právu. Žalovaný uzavřel, že rozhodnutí služebního funkcionáře bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a proto není důvodu je měnit nebo rušit. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. V podané žalobě žalobce předně uvedl, že dne 31.8.1989 byl propuštěn ze služebního poměru příslušníka SNB podle ust. § 100 odst. l písm. d) zákona č. 100/1970 Sb. na základě nevyhovujícího komplexního hodnocení, které obdržel za kritiku nadřízeného. Žalobci byl přiznán podle zákona č. 100/1970 Sb. příspěvek za službu ve výši 1.454,-Kč dle rozhodnutí č.j.: PR-15533/61-89. Tento příspěvek za službu měl být žalobci podle tehdy platného zákona přiznáván až do 60. let věku, což bylo potvrzeno rovněž i zákonem č. 186/1992 Sb. Dalším zákonem č. 3612003 Sb. byl příspěvek za službu přejmenován na výsluhový příspěvek a bylo zákonem stanoveno, že pokud bude tento příspěvek menší než vyměřený důchod, pak bude vyplácen jen do 55 let věku, max. dva roky navíc v případě dvouletého přesluhování. Dovršením 57 let věku bylo žalobci vyplácení příspěvku za službu zastaveno napadeným rozhodnutím. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasil, neboť žalobce byl propuštěn podle zákona č. 100/1970 Sb. Podle ust. § 100 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1970 Sb. měl být žalobci příspěvek vyplácen až do 60 let věku. Tvrdil, že retroaktivita zákona je nemístná, neboť žalobce poškozuje a je nepřípustná a nežádoucí. Stejně tak i podle Listiny základních lidských práv a svobod jsou základní lidská práva a svobody nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, a to i v mezinárodním právu. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na svých tvrzeních uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. § 160 zákona č. 361/2003 Sb. při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu nebo invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu anebo ke dni úpravy invalidního důchodu při změně stupně invalidity. Jde-li o souběh nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu. Podle ust. § 225 zákona č. 361/2003 Sb. příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Soud o podané žalobě uvážil následovně: Námitku, podle které žalobce byl propuštěn podle zákona č. 100/1970 Sb. a podle tohoto zákona mu má být příspěvek vyplácen až do 60 let věku, neshledal soud oprávněnou. V projednávaném případě není mezi účastníky řízení sporné, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru podle zákona č. 100/1970. Podle tohoto zákona, konkrétně podle ust. § 110, pak byl žalobci přiznán i příspěvek za službu. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce byl sice propuštěn ze služebního poměru za účinnosti zákona č. 100/1970 Sb., některé jeho důsledky, např. v podobě přiznaného příspěvku za službu, však trvaly i nadále. Tento veřejnoprávní vztah byl dále upraven novými služebními zákony. Dne 1.7.1992 nabyl účinnosti zákon č. 186/1992 Sb. a následně dne 1.1.2007 zákon č. 361/2003 Sb. Oba zákony v přechodných ustanovení upravily vztah příspěvků za službu přiznaných podle dosavadní právní úpravy k nové právní úpravě. Žalobci přiznaný příspěvek za službu je tak nutno posuzovat podle přechodných ustanovení uvedených zákonů - č. 186/1992 Sb