5 Afs 19/2004 — Nejvyšší správní soud

10 A 115/2011- 48 - text 6 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: J.K., zast. Mgr. V.K., obecným zmocněncem, bytem tamtéž, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobách a) proti sdělení Ministerstva vnitra ze dne 10. 5. 2011 čj. MV-18007-19KM-2011 b) proti osvědčení o udělení státního občanství žalobci ze dne 15. 10. 2010 čj. VS-2372/53/2-2009-597 c) na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o udělení státního občanství d) na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o vydání rodného listu t a k t o : I. Žaloba proti sdělení Ministerstva vnitra ze dne 10. 5. 2011 čj. MV-18007-19KM-2011 se odmítá. II. Žaloba proti osvědčení o udělení státního občanství žalobci ze dne 15. 10. 2010 čj. VS-2372/53/2-2009-597 se odmítá. III. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o udělení státního občanství se zamítá. IV. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o vydání rodného listu se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce je osobou neznámého původu. Poprvé byl na území České republiky objeven dne 9. 3. 2004 ve vlaku mezi Olomoucí a Frýdkem–Místkem. Uvedl, že je narozen dne 3. 4. 1986. Tvrdil, že až do počátku roku 2004 žil v neznámé zemi, kterou snad bylo Bělorusko. Byl tam dle svého tvrzení v uzavřeném zařízení pro děti. Tam ho pojmenovali S.B., to však není jeho pravé jméno. V průběhu roku 2004 se pak žalobce začal označovat jménem J.K., tvrdil, že jeho otcem je Mgr. V.K. Toto tvrzení bylo jednoznačně vyvráceno testy DNA. Žalobce pod jménem S.B. podal dne 5. 4. 2004 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 7. 4. 2004 čj. OAM-204/LE-07-07-2004 byla tato žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Toto rozhodnutí obstálo i v následném soudním přezkumu provedeném správními soudy. Dne 27. 7. 2005 žalobce podal znovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, tentokrát pod jménem J.K. Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2007 čj. OAM-1353/VL-10-P07-2005 bylo této žádosti vyhověno a žalobci byl azyl udělen. Dne 28. 1. 2010 žalobce podal žádost o udělení státního občanství České republiky. Této žádosti bylo vyhověno a dne 15. 10. 2010 byla žalobci vydána listina o udělení státního občanství České republiky pod čj. VS-2372/53/2-2009-597, kde je žalobce označen jako „S.B., uváděný též pod identitou J.K.“ a jako datum a místo narození je uvedeno „3. 4. 1986 v cizině, místo neznámé“. Dne 14. 3. 2011 vystavila zvláštní matrika Úřadu městské části Brno-střed žalobci rodný list s místem narození „nezjištěno cizina“, jménem „S.“, příjmením „B.“, datem narození X a jako údaje o matce a otci je uvedeno „nezjištěno“. Žalobce se dvěma samostatně podanými žalobami doručenými Městskému soudu v Praze dne 13. 5. 2011 a 24. 5. 2011 domáhá ochrany před nezákonnými postupy Ministerstva vnitra týkajícími se uvádění údajů o jeho jménu, příjmení a místu narození. Uvedené žaloby byly u Městského soudu v Praze zapsány pod sp. zn. 7A 111/2011 a 10A 115/2011. Usnesením ze dne 13. 1. 2012 čj. 10A 115/2011-43 bylo řízení o obou těchto žalobách spojeno ke společnému projednání s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 10A 115/2011. Žalobce v podaných žalobách vyjadřuje nesouhlas s tím, že Ministerstvo vnitra žalobce označuje jménem „S.B.“ a jako místo narození uvádí „nezjištěno cizina“. K tomu namítá, že průkaz o povolení k pobytu azylanta mu byl vystaven na jméno „J.K.“ a tímto jménem je označován i v dalších listinách, jako jsou doklady o studiu na českých školách a potvrzení o zdravotním pojištění. Jméno „S.B.“ není jeho vlastním jménem, české úřady nemají žádný doklad o tom, že by se jednalo o pravé jméno žalobce. Pokud jde o místo narození žalobce, rovněž neexistuje žádný doklad o tom, kde se žalobce narodil a zda to bylo v cizině či nikoli. Uváděním těchto údajů o osobě žalobce proto dochází k zásahu do jeho práv. V žalobě původně zapsané pod sp. zn. 7A 111/2011 žalobce požadoval, aby soud prohlásil za nicotnou listinu o udělení státního občanství, neboť v listině, kterou mu žalovaný vydal, je kromě jeho jména uvedeno ještě jméno cizí a není tedy jisté, komu byla listina vydána. V žalobě původně zapsané pod sp. zn. 10A 115/2011 se žalobce po doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu domáhal ochrany před nečinností žalovaného tak, aby mu soud uložil povinnost vydat novou listinu o udělení státního občanství na jméno a příjmení „J.K.“ a současně rodný list se správnými údaji. Žalobce se přitom domnívá, že jeho místo narození by mělo být určeno podle § 10 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o matrikách). Současně žalobce uvádí, že považuje za konečné rozhodnutí ve věci stanovisko žalovaného ze dne 10. 5. 2011 čj. MV-18007-19KM-2011 a domáhá se přezkoumání tohoto stanoviska jako rozhodnutí ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Městský soud v Praze musí v prvé řadě předeslat, že nemůže svým rozhodnutím komplexně vyřešit všechny problémy spojené s otázkou žalobcovy identity, jak si zřejmě žalobce představuje. Městský soud v Praze může pouze přezkoumat (ne)činnost žalovaného v mezích toho, co žalobce v žalobě tvrdí, a je přitom vázán procesními omezeními, která vyplývají především ze soudního řádu správního. Soud přitom není oprávněn nahrazovat činnost správních orgánů a činit úkony, které náleží do pravomoci správních orgánů. Pokud jde o listinu o udělení státního občanství žalobci, soud nemohl meritorně přezkoumat její správnost ani se zabývat návrhem na vyslovení její nicotnosti, a to s ohledem na marné uplynutí lhůt pro podání takové žaloby. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. žaloba na ochranu před nezákonným zásahem musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Soud nepovažoval za nutné zabývat se otázkou, zda lze listinu o udělení státního občanství ve správním soudnictví napadnout žalobou proti rozhodnutí správního orgánu anebo žalobou proti nezákonnému zásahu, neboť v obou případech by byla žaloba opožděná. Podle § 151 odst. 1 správního řádu pokud správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem, lze místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydat pouze tento doklad. Podle odst. 3 tohoto ustanovení dnem převzetí dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci a právních účinků. Je tedy zřejmé, že správní řád nepřipouští žádný řádný opravný prostředek proti rozhodnutí o udělení státního občanství či proti listině o udělení státního občanství. Lhůta pro podání žaloby dle § 72 s. ř. s. by proto začala běžet již dnem převzetí listiny o udělení státního občanství, což žalobce učinil dne 18. 11. 2010, žaloba podaná v květnu 2011 je tedy zjevně opožděná. Od stejného dne by bylo ovšem nutno počítat i lhůtu pro podání zásahové žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. a i taková žaloba by byla podána opožděně. Žalobce se svými podáními adresovanými žalovanému domáhal toho, aby bylo osvědčení o státním občanství přezkoumáno v přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu. Podnětu k zahájení přezkumného řízení však nebylo vyhověno a žalobce o tom byl vyrozuměn sdělením ministra vnitra ze dne 23. 6. 2011 čj.MV-36121-3/VS-2011 (tj. až po podání obou žalob). Správní soudy v tomto ohledu setrvale zastávají názor, že takový úkon je z přezkoumání ve správním soudnictví vyloučen, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Na výkon dozorčího práva a užití prostředků dozorčího práva ve smyslu ustanovení § 92 správního řádu nemají účastníci řízení právní nárok. Odložením podnětu jako nedůvodného a tedy nezrušením rozhodnutí, proti kterému podnět směřuje, nezasahuje proto dozorčí úřad nijak do sféry subjektivních práv účastníka řízení; ta zůstávají takovým negativním výsledkem přezkumu naprosto nedotčena. Správní akt, jímž je výsledek takového přezkoumání intimován účastníkovi, je pouhým sdělením úřadu straně, nikoli rozhodnutím, a nelze jej naříkat správní žalobou (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 1998, čj. 6 A 53/97-18). Postup žalovaného, jakým se vypořádal s žalobcovým podnětem k přezkoumání listiny o udělení státního občanství, tedy soudnímu přezkumu nepodléhá. Pokud jde o žalobcem výslovně zmiňované sdělení žalovaného ze dne 10. 5. 2011 čj. MV-18007-19/KM-2011, které žalobce zaslal jako přílohu žaloby, jde podle obsahu tohoto sdělení o reakci na podání žalobce, ve kterém žádal „o osobní setkání s panem ministrem za účelem vyřešení prorůstání organizovaného zločinu do struktur Mi