8 Afs 45/2011 — Nejvyšší správní soud

3 A 21/2012- 29 - text 8 pokračování 3A 21/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobkyně: A. P., bytem v P. 5, U N. 24, zast. JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 23, proti žalovanému: Národní zemědělské muzeum Praha, se sídlem v Praze 7, Kostelní 1300/44, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního zemědělského muzea Praha ze dne 20.12.2011, č.j. NZM-000/837/2011, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 23.2.2012 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku a současně žádala soud, aby uložil Národnímu zemědělskému muzeu Praha (dále též „muzeum“ nebo „žalovaný“) poskytnout jí informace umožňující identifikaci veškerého movitého majetku, který se nacházel v nemovitostech společně označovaných jako Lovecký zámek Ohrada v době, kdy nemovitosti přešly do užívání československého státu. V podané žalobě nejprve žalobkyně uvedla, že dne 22.11.2011 podala žádost, aby jí byla povinným subjektem poskytnuta informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“). Dne 28.11.2011 však obdržela přípis žalovaného ze dne 23.11.2011, č.j. NZM-000/837/2011, jehož obsahem je sdělení, že nemůže poskytnout požadované informace, neboť je nemá. Žalobkyně podala u žalovaného proti tomuto přípisu stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace ve smyslu § 16a zákona o informacích, kterou adresovala Ministerstvu zemědělství. Ačkoliv byla stížnost adresována Ministerstvu zemědělství, žalovaný ji nepostoupil a vyřídil ji prostřednictvím generálního ředitele, který ji zamítl. Žalobkyně nesouhlasí s postupem žalovaného, který podle ní nepostupoval v souladu se zákonem. Žalovaný se na výzvu soudu k podané žalobě nevyjádřil, zaslal toliko spisový materiál vztahující se k dané věci. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce (výzva doručena žalobci prostřednictvím jeho zástupce dne 1.3.2012) ani žalovaný (výzva doručena dne 15. 3. 2012) ve stanovené lhůtě dvou týdnů svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřili (§ 51 s.ř.s.). Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Dne 22.11.2011 podala žalobkyně u žalovaného žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona o informacích ze dne 21.112011, v níž uvedla, že má zájem o identifikaci veškerého movitého majetku, který se v době, kdy její nemovitosti přešly do užívání československého státu v těchto nemovitostech nacházel. Jedná se o nemovitosti společně označované jako Lovecký zámek Ohrada. Žalobkyně rovněž uvedla, že v minulosti učinila obdobný dotaz na Národní památkový ústav, který jí sdělil, že povinnou osobou je Národní zemědělské muzeum Praha. Dopisem ze dne 23.11.2011 žalovaný sdělil žalobkyni k její žádosti o poskytnutí informací ve smyslu zákona o informacích, že Národní zemědělské muzeum Praha nezískalo Lovecký zámek Ohrada, katastrální území Hluboká nad Vltavou, na základě zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, ale uvedenou nemovitost do svého užívání získalo až k 1.1.1961, a to od Československých státních lesů, proto nelze poskytnout požadované informace, neboť nejsou k dispozici. Dále Národní zemědělské muzeum uvedlo, že pokud je mu známo, přešel bývalý Schwarzenberský majetek hlubocké větve uvedeným zákonem č. 143/1947 Sb. do majetku státu, dále podle § 39 zákona č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení, byl podle vyhlášky ministerstva zemědělství č. 956 ze dne 3.6.1949 v dohodě s ministerstvem financí podle § 1 odst. 2 a 6 zákona č. 312/1948 Sb., o organizaci státních lesů a statků, převeden na Československé státní lesy. Podle vládního nařízení č. 2/1956 ze dne 20.1.1956, o organizaci lesního hospodářství, byl převeden shora uvedený majetek na krajské správy lesů a podle výnosu ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č.j. 23.180-01/60 ze dne 15.7.1960, o změně názvů hospodářských organizací krajských správ lesů, na Státní lesy podle krajů. V jihočeském kraji tehdy šlo o Státní lesy České Budějovice – lesní závod Hluboká nad Vltavou. Závěrem žalovaný uvedl, že v roce 1961 nepřevzalo Národní zemědělské muzeum Praha od uživatele žádné podklady, na základě kterých by bylo možno identifikovat movitý majetek, který se v době, kdy uvedená nemovitost přešla do rukou státu, v této nemovitosti nacházel. Dne 6.12.2011 podala žalobkyně stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace adresovanou Ministerstvu zemědělství prostřednictvím Národního zemědělského muzea Praha, v níž mj. uvedla, že dne 28.11.2011 obdržela od povinné osoby přípis ze dne 23.11.2011, jehož obsahem je sdělení, že povinný subjekt touto informací nedisponuje. Stěžovatelka závěrem žádá, aby Ministerstvo zemědělství přikázalo povinnému subjektu, aby žádost vyřídil a eventuálně, aby samo věc převzalo a informaci stěžovatelce poskytlo. Dne 7.12.2011 bylo doručeno žalovanému zpětvzetí stížnosti, v němž žalobkyně uvedla, aby na stížnost bylo pohlíženo jako na neúčinnou a nebyla postupována nadřízenému ministerstvu. Dne 12.12.2011 byla žalovanému doručena stížnost z téhož dne opět adresovaná Ministerstvu zemědělství prostřednictvím Národního zemědělského muzea Praha, v níž žalobkyně mj. opět uvedla, že dne 28.11.2011 obdržela od povinné osoby přípis ze dne 23.11.2011, jehož obsah žalobkyně ocitovala, a uvedla, že podává stížnost ve smyslu ust. § 16a zákona o informacích. Žalobkyně vytkla žalovanému, že měl postupovat v souladu s § 14 a násl. zákona, což neučinil a zaslal žadatelce pouze vágní sdělení, v důsledku čehož došlo k porušení procesních práv stěžovatelky. Závěrem stěžovatelka žádá, aby Ministerstvo zemědělství přikázalo povinnému subjektu, aby žádost vyřídil a eventuálně, aby samo věc převzalo a informaci stěžovatelce poskytlo. V přípise ze dne 20.12.2011, č.j. NZN-000/837/2011, ve věci vyřízení stížnosti na postup Národního zemědělského muzea, která se týká žádosti o informace ze dne 22.11.2011, ředitel žalovaného nejprve konstatoval, že Národní zemědělské muzeum Praha vyhodnotilo podanou žádost jako žádost o podklady, na základě kterých by bylo možno identifikovat movitý majetek, jenž se v době, kdy uvedená nemovitost přešla do rukou státu, v této nemovitosti nacházel. V tomto smyslu Národní zemědělské muzeum přípisem ze dne 23.11.2011 odpovědělo, že nemůže poskytnout požadované informace, neboť je nemá. Následně ředitel Národního zemědělského muzea Praha konstatoval, že dne 12.12.2011 obdrželo muzeum stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Stížnost byla posouzena dle § 16a odst. 1 zákona o informacích tak, že stížnosti se nevyhovuje s odůvodněním, že žadatel může stížnost podat z důvodů: a) žadatel nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6 zákona - muzeum při poskytnutí informace neodkázalo na zveřejněnou informaci, a proto toto ustanovení není důvodem k podání stížnosti, b) žadateli po uplynutí lhůty dle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 zákona nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti - muzeum poskytlo informaci ve stanovené lhůtě a nevydalo rozhodnutí o odmítnutí žádosti, tudíž toto ustanovení není důvodem k podání stížnosti, c) žadateli byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí - muzeum poskytlo informaci úplnou, nikoliv částečnou a tudíž nemohlo vydat o zbytku žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, neboť žádný zbytek žádosti neexistuje, proto ani toto ustanovení není důvodem k podání stížnosti, d) žadatel nesouhlasí s výši úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo s výší odměny podle § 14a odst. 2 požadovanými v souvislosti s poskytováním informací - muzeum žádnou úhradu nepožadovalo, není ani toto ustanovení důvodem k podání stížnosti. Závěrem ředitel žalovaného uvedl, že skutečnost, že stěžovatelku úplná informace neuspokojila, totiž že muzeum nedisponuje požadovanou informací, není důvodem k podání stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace. Městský soud v Praze posoudil věc takto: V projednávané věci lze konstatovat, že na žádost žalobkyně o poskytnutí informací povinný subjekt (Národní zemědělské muzeum Praha) reagoval dopisem ze dne 23.11.2011, jehož obsah je citován výše. Povinný subjekt v něm žalobkyni podal informaci, že požadovanými podklady představující identifikaci předmětn