8 Afs 59/2013 — Nejvyšší správní soud

46 Af 29/2012- 41 - text - 20 - 46 Af 29/2012 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Milana Podhrázkého, v právní věci žalobce G. t., spol. s r.o., zastoupeného daňově poradenskou společností ARIADNA s.r.o. se sídlem Bořivojova 21, 130 00 Praha 3, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 31,602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, č. j. 4470/12-1300-200121, o nadměrném odpočtu na dani z přidané hodnoty, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, č. j. 4470/12-1300-200121 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 11 712,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce daňově poradenské společnosti ARIADNA s. r. o. O d ů v o d n ě n í Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného výše citovanému, kterým žalobce zamítl jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2010, který vydal Finanční úřad v Příbrami dne 7. 3. 2011 pod č. j. 30842/11/063911201659. Tímto platebním výměrem finanční úřad vyměřil žalobci nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2010 (žalobce uvedl, zřejmě omylem, v žalobě únor 2010), ve výši 1.670.955,-Kč, ačkoli žalobce v podaném daňovém přiznání nárokoval nadměrný odpočet ve výši 3.111 692,-Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného je v rozporu s ustanovením § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řad, podle jehož odstavce 2., pokud se stanovená daň odchyluje od daně tvrzené daňovým subjektem, musí být rozdíl v rozhodnutí o stanovení daně odůvodněn. Podle odst. 4. ustanovení § 147 d. ř., dojde-li ke stanovení daně výlučně na základě výsledku postupu k odstranění pochybností, považuje se za odůvodnění protokol o projednání výsledku postupu k odstranění pochybností. Správce daně však výsledek postupu k odstranění pochybností s daňovým subjektem neprojednal, platební výměr tak není odůvodněn zákonným způsobem a je tedy nepřezkoumatelný. V odůvodnění napadeného rozhodnutí správce daně uvádí, že daňový subjekt předložil v rámci postupu k odstranění pochybností formálně bezvadné daňové doklady, dodací listy, avšak při dokazování neunesl důkazní břemeno, neboť nepředložil takové důkazní prostředky, kterými by bylo prokázáno, že došlo k uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak bylo deklarováno na dokladech. K takovému závěru však nemá správce daně oporu ve správním spise, neboť neprovedl řádně hodnocení důkazních prostředků a navrhované doplnění dokazování daňovým subjektem odmítl. Ve sdělení ze dne 4. 2. 2011 správce daně zmiňuje výslech svědka J. K. a uvádí, co tento svědek vypověděl, ale tento důkaz nehodnotí ani jednotlivě (konstatování, že své výpovědi měnil, což jej jako svědka činí nedůvěryhodným, není řádným hodnocením tohoto důkazu), ani ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazními prostředky. Správce daně neuvedl, co z výpovědi tohoto svědka považuje za pravdivé a proč, co považuje za nepravdivé tvrzení a z jakých důvodů a neuvedl ani, které konkrétní důkazní prostředky vyvracejí pravdivost formálně bezvadných daňových dokladů, které daňový subjekt předložil. Stejně tak správce daně nehodnotil ani výpověď jednatele daňového subjektu, p. P., ani další důkazní prostředky, jako např. účetnictví daňového subjektu, jeho povinné evidence, smlouvu o převodu obchodních podílů společnosti M. s. r. o., Prohlášení jednatelky společnosti M. s. r. o. ze dne 5. 1. 2010 a nárokový účet této společnosti. Správce daně neuvedl, jaké doklady daňového subjektu ve vytýkacím řízení prověřoval, nepravdivé je jeho tvrzení, že přihlédl ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. V řízení např. vyšlo najevo, že nová jednatelka a jediná společnice M. s. r. o. vydala dne 5. 1 2010 Prohlášení, že zlato z nárokového účtu přijaté od společnosti G. t., je oprávněn převzít a rovněž přísluší p. J. K., bývalému jednateli společnosti. K tomu správce daně zcela jistě nepřihlédl a postupoval při hodnocení důkazních prostředků v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 d. ř. Dále žalobce namítl, že správce daně postupoval v rozporu s ustanovením § 91 odst. 1 a 2 d. ř. Vůbec se nezabýval prověřováním toho, zda společnost M. s. r. o. nakoupila 500 kg granulátu stříbra od dodavatele, jehož obchodní jméno p. K. uvedl při výslechu. Nezabýval se prověřováním množství drahých kovů, kterým daňový subjekt v daném období disponoval a pohybem těchto drahých kovů. Nevyslechl jednatelku společnosti M. s. r. o., ačkoli její výpověď je jedním ze stěžejních důkazů. Správce daně také postupoval v rozporu s ustanovením § 92 odst. 5 písm. c) d. ř., neprokázal žádné skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost nebo úplnost povinných evidencí, záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, i když sám tvrdí, že takovéto, nijak nekonkretizované, skutečnosti prokázal. Výpověď p. Kouckého takovým důkazem být nemůže. Správce daně neodstranil rozpory mezi výpověďmi tohoto svědka a listinnými důkazy. V žádné písemnosti správce daně neuvedl, které skutečnosti má za prokázané a protože v daňovém spise není provedeno hodnocení důkazů, není tedy ani zřejmé, na základě jakých důkazních prostředků dospěl k závěru, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno. Správce daně tedy postupoval v rozporu s ustanovením § 92 odst. 7 d. ř. Daňový subjekt uvedl, že ho nenapadlo, že správce daně bude pokračovat nezákonným způsobem a místo projednání výsledku postupu k odstranění pochybností vydá platební výměr. Svým postupem porušil ustanovení § 5 odst. 1 d. ř. Daňový subjekt ve vyjádření ze dne 19. 2. 2011 upozornil, že dosud nebyla vyslechnuta jednatelka společnosti M. s. r. o., jejíž výpověď by přispěla k objasnění důvodů změny jednatele a prodeje obchodních podílů v této společnosti. Správce daně uvedl, že P. S. se na předvolání nedostavila, to však neodpovídá skutečnosti. Dostavila se, ale nemohla být vyslechnuta, protože neměla občanský průkaz. Kromě toho správce daně nevyužil možnosti předvedení svědkyně. Daňový subjekt tvrdí, že správci daně Prohlášení této svědkyně jako jednatelky společnosti M. s. r. o. ze dne 5. 1. 2010 předal p. J. K., který si na základě tohoto Prohlášení převzal od daňového subjektu zlato v hodnotě přesahující 7,5 milionů Kč. Pan K. však při svém výslechu tvrdil, že toto Prohlášení nikdy neviděl. Je tedy třeba k objasnění tohoto rozporu svědkyni vyslechnout. Správce daně tak svým nezákonným postupem umožnil, aby p. K. zkrátil daňovou povinnost, kterou měla společnost M. s. r. o., v souvislosti s převzetím zlata od daňového subjektu. Jestliže správce daně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že skutečnost, že společnost M. s. r. o. byla prodána p. P. S. za 100 000,- Kč neprokazuje, že by p. K. převzal ekvivalent zlata deklarovaný na daňovém přiznání vystaveném daňovým subjektem, pak tímto sám popírá své tvrzení, že posuzoval každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a že při tom přihlédl ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Jestliže p. K. potvrdil, že společnost M. s. r. o. měla u daňového subjektu na nárokovém účtu stříbro v hodnotě převyšující 7,5 mil. korun, o čemž svědčí i listinné důkazy, pak je nepravděpodobné, že by společnost s takovou pohledávkou vůči daňovému subjektu prodal p. P. S. za 100 000,- Kč. Tento nesmysl správce daně úmyslně přehlíží. Jestliže dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí správce uvádí, že ani podpis p. K. na daňovém dokladu jednoznačně nesvědčí o tom, že k odebrání ekvivalentu došlo, přičemž pravost podpisu p. K. nepopírá, pak žalobce namítá, že jednak tento důkaz správce daně nehodnotil, čímž postupoval v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 d. ř. a jednak neodstranil rozpor mezi tvrzením p. K., že obchod neproběhl a plnění se neuskutečnilo a dokladem, který podepsal, který svědčí naopak o tom, že obchod proběhl a plnění se uskutečnilo, čemuž nasvědčují i další důkazy a prostá logická úvaha. Jestliže správce daně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že pravost podpisu na uvedeném daňovém dokladu p. K. nepopírá, ale ve své výpovědi uvedl, že obchod neproběhl a plnění se neuskutečnilo a z toho důvodu považuje správce daně zkoumání pravosti podpisu p. K. a další prověřování pohybu drahých kovů u daňového subjektu za irelevantní, pak žalobce namítá, že není zřejmé, z jakého důvodu správce daně odmítl návrh daňového subjektu na pokračování v dokazování. Daňový subjekt ovšem nenavrhoval zkoumat pravost podpisů p. K., které nepopírá, ale je třeba zkoumat pravost podpisů, které p. K. popírá, nebo se k nim nehlásí. Dovoláváním se toho, co p. K. tvrdí, popírá správce daně své tvrzení, že to, že p. K. své výpovědi měnil, jej činí jako svědka nedůvěryhodným. Když p. K. potvrdí to, o čem svědčí písemné doklady, je to pro správce daně nedůvěryhodné,