5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

7 Ad 27/2010- 43 - text 16 pokračování 7Ad 27/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: Bc. A.K., bytem V. 118/14, K., zast. Mgr. Marianem Przybylou, advokátkou, sídlem nám. Boženy Němcové 1, Krnov, proti žalovanému: náměstek policejního prezidenta Policie České republiky, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2010, č.j. PPR-13639-12/ČJ-2010-99KP, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí náměstka policejního prezidenta, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Služby cizinecké policie č. 737/2010 ze dne 27.4.2010, jímž byl žalobce podle § 189 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. (dále jen „zákon o služebním poměru“ nebo „zákon“) a § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. (dále jen „zákon o přestupcích“) uznán vinným za spáchání jednání, které má znaky přestupku proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kdy dne 18.11.2009 v obchodním domě Kaufland – Krnov způsobil škodu na cizím majetku, neboť si úmyslně přisvojil krádeží cizí věc (zubní pastu Senzodyne) v hodnotě 79,90 Kč. Podle § 51 zákona o služebním poměru byl žalobci uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Žalobce namítá, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno nepříslušným služebním funkcionářem. Do doby účinnosti závazného pokynu policejního prezidenta č. 42/2010 (dále jen „ZPPP“) byl příslušný k vydání rozhodnutí oblastní ředitel Služby cizinecké policie v Ostravě, který také zahájil řízení. Věc byla postoupena řediteli Služby cizinecké policie dříve, než nabyl účinnosti výše uvedený pokyn, tehdy nepříslušnému služebnímu funkcionáři, aniž by byl žalobce o tom jakkoli vyrozuměn. Od 11.1.2010 ve spise nebyly činěny žádné úkony, proto dle žaloby nebyl důvod věc postupovat, žalobce považuje daný postup za libovůli služebního funkcionáře za účelem ztížení postavení žalobce. Žalobci v rozporu s § 174 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru nebyla dána možnost se vyjádřit k podkladům, ke způsobu jejich zjištění a navrhnout případně doplnění. Žalovaný s touto námitkou nijak nevypořádal. Žalobce má za to, že nebylo prokázáno, že se dopustil přestupku proti majetku, neboť k uložení zubní pasty do kapsy bundy došlo nevědomky při manipulaci s mobilním telefonem. Jeho obhajoba nebyla ničím vyvrácena, u jednání žalobce absentuje úmysl, který je podstatnou náležitostí subjektivní stránky přestupku. Rozhodnutí žalovaného nectí zásadu presumpce neviny (§ 186 odst. 3 zákona o služebním poměru), obviněný není povinen prokazovat svou nevinu. Správní orgány postupovaly jednostranně, pokud k tíži žalobce vykládají jeho pasivitu v dokazování. O jednostrannosti svědčí dle žaloby skutečnost, že žalovaný nepokládal rozpory ve výpovědí členů bezpečnostní agentury za podstatné a nepřihlédl k navrženým důkazům žalobce (plánek obchodu a fotografie místa), které vyvracejí tvrzení svědků S. a M. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, neboť se nezabýval namítanými rozpory ve výpovědi těchto svědků. Důkaz sdělením společnosti T-Mobile ze dne 30.6.2010 je dle žaloby nezákonný, neboť v rozporu s § 4 vyhlášky č. 485/2005 Sb. byly údaje žalobce operátorem uchovávány déle než 6 měsíců. Dle žaloby v řízení o přestupku nelze použít důkaz záznamem telekomunikačního provozu dle § 88a trestního řádu, nehledě k tomu, že žádost o součinnost podle § 180 zákona o služebním poměru nesplnila podmínky dle § 88a trestního řádu per analogiam. Zároveň ust. § 180 zákona dle žalobce nezakládá oprávnění o informace o telekomunikačním provozu žádat. Sdělení operátora zároveň neobsahuje informace o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu. Jedná se o záznam telekomunikačního provozu ve smyslu § 97 zákona č. 127/2005 Sb., který neměl od 18.5.2010 existovat. Udělení souhlasu žalobce k vyžádání záznamu nemůže dle žaloby nic změnit na porušení povinnosti zničit shromážděné údaje. Žalobce také poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. 24/10. Podle žalobce skutková věta prvoinstančního rozhodnutí nemá náležitosti rozhodnutí, že žalobce spáchal přestupek, obsahuje-li formulaci, že žalobce se uznává vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku proti majetku. To, že určité jednání má znaky přestupku, samo o sobě neznamená, že se o přestupek jedná, tedy že jednání žalobce má všechny znaky přestupku. Žalobce tak doposud nebyl uznán vinným ze spáchání přestupu a neměl mu tak být uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti, který nadto považuje za nepřiměřený. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalobce spatřuje také v nedostatečné specifikaci neurčitého pojmu „požadavky kladené na příslušníka“. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce byl zařazen v personální pravomoci ředitele oblastního ředitelství Služby cizinecké policie Ostrava. Dle čl. 13 odst. 3 ZPPP č. 42/2010 ve znění č. 63/2010 ZPPP ředitel Služby cizinecké policie ukládá kázeňský trest odnětí služební hodnosti policistům, které ustanovuje na služební místa ředitel oblastního ředitelství. Zástupce žalobce byl informován o zahájení řízení o kázeňském přestupku sdělením ze dne 30.11.2009, k věci se žalobce vyjádřil podáním ze dne 10.12.2009, dne 14.12.2009 proběhlo ústní projednání, zástupce žalobce byl přítomen výslechu svědků, ke kterým se vyjádřil dne 11.1.2010. V odvolacím řízení byl žalobce předvolán k jednání poradní komise dne 23.9.2010, kde byl žalobci předložen spisový materiál, tímto byla zaručena práva žalobce na spravedlivý proces. Žalovaný uvedl, že záznamem kamery je prokázán čas vložení zubní pasty do nákupního košíku (15:30 hod.) a kopií účtenky čas zaplacení (15:35 hod.), sdělení operátora dle žalovaného vyvrací obhajobu žalobce o telefonátu manželce. Sdělení operátora nelze analogicky považovat za odposlech ani záznam telekomunikačního provozu dle § 88a trestního řádu, neboť se jedná o informace obsahující časově určené provozní údaje, přičemž předmětem informace nebyl obsah komunikace, nehledě ke svolení žalobce ze dne 7.12.2009 k provedení výpisů telefonních hovorů. Předmětem řízení nebylo zkoumání doby k uchování záznamu o telekomunikačním provozu podle zákona č. 127/2005 Sb. Výrok prvostupňového rozhodnutí považuje žalovaný za souladný s požadavky stanovenými v § 181 zákona o služebním poměru. Z hlediska právní kvalifikace skutku je zřejmé, že došlo k naplnění všech znaků přestupku ve smyslu § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. Ze správního spisu plynou následující skutečnosti. Rozhodnutím ředitele Služby cizinecké policie č. 737/2010 ze dne 27.4.2010 byl žalobce podle § 189 odst. 1 zákona o služebním poměru uznán vinným za spáchání jednání, které má znaky přestupku proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, neboť dne 18.11.2009 v obchodním domě Kaufland – Krnov způsobil škodu na cizím majetku, jelikož si úmyslně přisvojil krádeží cizí věc (zubní pastu Senzodyne) v hodnotě 79,90 Kč. Podle § 51 zákona o služebním poměru byl žalobci uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Ředitel Služby cizinecké policie považoval tvrzení žalobce o roztržitosti, spočívající ve vložení zubní pasty do kapsy kabátu namísto mobilního telefonu před placením u pokladny, za nepravděpodobné vzhledem k rozměrům obalu pasty i logickým rozporem s koordinací pohybů, aby drže v jedné ruce mobilní telefon i zubní pastu žalobce nevědomky vložil vše do náprsní kapsy. Zároveň s ohledem na rozměry a hmotnost zubní pasty měl žalobce po vložení věci do kapsy potencionální možnost svůj omyl napravit po aktivaci bezpečnostní signalizace u pokladny. Dále si měl žalobce být vědom omylu v okamžiku kontroly zboží ostrahou, neboť koupil pouhé 3 položky – rohlíky, konzervu a zubní pastu v celkové hodnotě 53,- Kč, přičemž před tím důkladně vybíral dvě zubní pasty. Chování a reakci žalobce služební funkcionář v I. stupně považoval za nestandardní. Rozpory ve výpovědích pracovníků ostrahy považoval služební funkcionář za nepodstatné pro meritum věci, jestliže v základních faktech se stanoviska svědků shodují - že žalobce teprve po upozornění na příjezd policie uvedl, že má u sebe zubní pastu a bez zaváhání ji nalezl v bundě. Dále bylo přihlédnuto k obsahu „oznámení o skutečnostech nasvědčujícím tomu, že mohl být spáchán trestný čin“, neboť jej žalobce podepsal bez nátlaku na jeho osobu a s odstupem času po příjezdu policie. Zároveň správní orgán konstatoval, že jakkoli žalobce namítal předchozí telefonický hovor s manželkou, přes opakované výzvy k této tvrzené skutečnosti nepředložil žádné důkazy, nehledě k tomu, že takto mohl učinit již na místě samém. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta Policie České republiky ze dne 19.10.2010, č.j. PPR-13639-12/ČJ-2010-99KP, bylo odvolání žalobce zamítnuto. Dle odvolacího správního orgánu obhajoba žalo