1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

7 Af 46/2010- 54 - text 13 pokračování 7Af 46/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: Růžový panter, nevládní protikorupční organizace, sídlem Praha 1, Loretánské nám. 109/3, zast. JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem, sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 3a, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Praha 1, Letenská 15, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 19.8.2010, č.j. 10/85 702/2010-RK, t a k t o : I. Rozhodnutí ministra financí ze dne 19.8.2010, č.j. 10/85 702/2010-RK, a rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 12.7.2010, č.j. 52/80112/2010, se zrušují. II. Žalovanému se nařizuje poskytnout žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku úplný text protokolů o výsledku veřejnosprávních kontrol projektů Fondu soudržnosti provedených žalovaným v roce 2008 a 2009, a to dle žádosti žalobce o poskytnutí informace ze dne 4.5.2010. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.200,- Kč a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. Karla Jelínka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně podala dne 4.5.2010 žádost o poskytnutí informací – kopií zpráv o provedených auditech v roce 2008 a 2009, které provedl Auditní orgán, Centrální harmonizační jednotky Ministerstva financí. Rozhodnutím Auditního orgánu, Centrální harmonizační jednotky Ministerstva financí ze dne 12.7.2010, č.j. 10/85 702/2010-RK, povinný subjekt rozhodl o částečném odmítnutí žádosti, kdy začernil rozsáhlou část poskytnutých protokolů o výsledcích veřejnosprávních kontrol podle § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. (dále „zákon o svobodném přístupu k informacím“ nebo jen „zákon“), neboť se dle povinného jedná o informace získané od třetích osob při plnění úkolů povinného subjektu v rámci kontrolní činnosti prováděné na základě zvláštního předpisu, podle kterého se na něj vztahuje povinnost mlčenlivosti, včetně informací představujících osobní údaje dle § 8a zákona. Žalobce podal dne 30.7.2010 rozklad, ve kterém požádal o zrušení rozhodnutí povinného a poskytnutí požadovaných informací s tím, že rozklad odůvodní do 20 dnů. Rozklad byl podán emailem dne 30.7.2010, následně byl podán v písemné verzi na poštu dne 3.8.2010. Výzvou ředitele kabinetu ministra financí ze dne 5.8.2010, č.j. 1085/702/2010/2350 IK, byl žalobce vyzván dle § 37, 82 odst. 2 s.ř., aby řádně odůvodnil rozklad do 9.8.2010 s ohledem na nemožnost prodloužení lhůty pro rozhodnutí o rozkladu dle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Kdy byla tato výzva žalobci doručena, nelze pro absenci doručenky ve správním spisu zjistit. V této souvislosti soud konstatuje, že žalovaný původně zaslal soudu pouze části spisu dle výběru žalovaného. Následně k výzvě soudu zaslal další části správního spisu, avšak stále nikoli v úplném rozsahu. Dle listiny předložené žalobcem byl rozklad doplněn podáním ze dne 23.8.2010. Rozhodnutím ministra financí ze dne 19.8.2010, č.j. 10/85 702/2010-RK, byl rozklad žalobce zamítnut. Ministr financí konstatoval, že rozklad nesplňuje podmínky stanovené v § 82 odst. 2 s.ř., neboť žalobce neuvedl, v čem spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí. Dle ministra financí zákonem stanovená lhůta pro podání rozkladu je pro žadatele o informace i pro odvolací orgán závazná a nepřekročitelná, neboť § 16 odst. 3, zákona o svobodném přístupu k informacím ukládá druhoinstančnímu orgánu povinnost rozhodnout o rozkladu do 15 dnů ode dne doručení rozkladu, přičemž tuto lhůtu nelze dle žalovaného prodloužit. Žalobce nerespektoval dodatečně stanovenou lhůtu žalovaným k doplnění blanketního rozkladu a podstatnou vadu rozkladu neodstranil. Ačkoli ministr financí provedl rozsáhlé uvážení o náležitostech rozkladu a vázanosti rozsahem přezkumu dle podaného rozkladu, přesto věcně posoudil, zda postupem povinného byl žalobce dotčen na svých právech a konstatoval, že bylo postupováno v souladu s právní úpravou a že aplikace zákonných důvodů pro neposkytnutí určitého typu informací dle § 8a a § 11 odst. 3 zákona byla řádně odůvodněna. Dle ministra financí z odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí jsou seznatelné úvahy, kterými se povinný řídil. Neposkytnuté části protokolů považoval ministr financí za informace podléhající ochraně dle § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím a dále se jedná o informace, které byly ministerstvu financí poskytnuty třetími osobami ve smyslu § 11 odst. 3 zákona. Žalobce v žalobě namítá, že povinný subjekt byl povinen poskytnout informace v celém rozsahu, neboť výjimka dle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím na danou věc nedopadá. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, jaké informace byly odepřeny a proč. Povinný subjekt řádně nezdůvodnil začernění pasáží u jednotlivých protokolů o kontrole, kdy nevymezil v každém konkrétním protokole části, kde jsou informace povahy osobních údajů a kde jsou informace získané od třetích osob, zároveň je nijak obecně necharakterizoval. Žalobci by měl být znám alespoň základní charakter odepřených informací, např. zda v určité části protokolu jsou údaje týkající se jména, příjmení, funkčního zařazení a data narození osob provádějících kontrolu. Z protokolu o výsledcích veřejnosprávní kontroly vyplývá, že povinný subjekt, který prováděl kontrolu, kontroloval Ministerstvo pro místní rozvoj, resp. orgán spravující Fond soudržnosti. Povinný subjekt dle žalobce nekontroloval další subjekt. Povinný subjekt tedy kontroloval orgán státní správy, který je povinen mít k dispozici informace od jednotlivých subjektů, které jsou součástí operačních programů EU, ve kterých se rozhoduje o přidělování veřejných prostředků EU a o způsobu jejich čerpání. Jak povinný subjekt, tak subjekt kontrolovaný, jsou orgány veřejné moci vykonávající veřejnou správu. V obou případech se jedná o subjekty dle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud by žalobce požádal o poskytnutí informace přímo ministerstvo pro místní rozvoj, bylo by ministerstvo povinno tuto informaci poskytnout. Dále má žalobkyně za to, že výjimky dle § 8a zákona nesplňují např. informace o jméně, příjmení a funkčním zařazení kontrolujících osob, v případě kontrolovaných osob, zejména jedná-li se o pracovníky subjektu dle § 2 odst. 1 zákona s ohledem na § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů. Žalobce dále uvedl, že nebylo přihlédnuto k důvodům uvedených v doplnění rozkladu. Žalobkyně podala blanketní rozklad a v souladu se lhůtou dle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím požádala o lhůtu dalších 20 dnů, žalovaný však této lhůty nedbal a stanovil k doplnění rozkladu lhůtu nepřiměřenou, resp. nesplnitelnou. Ve čtvrtek 5.8.2010 byl správnímu orgán doručen rozklad a správní orgán stanovil lhůtu k doplnění rozkladu do pondělí 9.8.2010. Žalovaný byl dle § 37 odst. 3 s.ř. povinen vyzvat k odstranění vad podání a stanovit přiměřenou lhůtu. Postupem žalovaného tak došlo ke zkrácení procesních práv žalobce. Žalovaný vědomě a účelově stanovil lhůtu, ve které žalobce nemohl uplatnit zákonné procesní právo. Lhůta stanovená v § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím je pouze lhůtou pořádkovou. Jelikož žalovaný neznal důvody rozkladu, nebyl oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí, věděl-li, že důvody rozkladu budou ve stanovené lhůtě doplněny. Výzvu k odstranění vady podání však žalobce obdržel až po vydání rozhodnutí ministra financí. Žalobce nesdílí právní názor povinného subjektu, že na protokoly o výsledku veřejnosprávní kontroly povinného subjektu přímo navazují postupy orgánů činných v trestním řízení a proto nelze takové informace předčasně zveřejňovat. Žalobci není známo, že by na základě jakéhokoliv sděleného kontrolního protokolu bylo vedeno trestní řízení a povinný subjekt to sám konkrétně neuvádí. Pouze na základě úvah, že by takové materiály mohly být součástí trestního řízení, není povinný subjekt oprávněn nesdělit požadované informace. Povinný subjekt nemůže předjímat, které požadované dokumenty by mohly být součástí vyšetřování protiprávního jednání, a proto je z toho důvodu neposkytovat. Povinnému subjektu nepřísluší odmítnout požadované informace s odkazem na trestní řád nebo trestní zákon, neboť není orgánem, který by vedl trestní řízení. Povinnost mlčenlivosti dle § 12 odst. 2 písm. f) zákona č. 552/1991 Sb. se dle žaloby vztahuje na jednotlivé kontrolní pracovníky, nikoliv na povinný subjekt jako takový ( viz. § 19 zákona o svobodném přístupu k informacím). V podání ze dne 26.7.2013 žalobce doplnil, že článek 37 nařízení Komise č. 1828/2006, který odkazuje na článek 14, se dotýká informací, které souvisí s účetními záznamy, osobními údaji apod., nikoliv však informací, které požadoval žalobce. Žalovaný sice dle vyjádření k žalobě určité informace poskytnout odmítá, přesto je však z části poskytl