1 As 141/2011 — Nejvyšší správní soud

9 A 184/2012- 107 - text pokračování 6 9 A 184/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Ing. J. L., bytem P. 4 – P., L. 340/24, proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Praze se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1300, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.10.2012, č.j. 1 SIN 207/2012-8, t a k t o : I. Rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 9.10.2012, č.j. 1 SIN 207/2012-8 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3.000,- Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen ,, MSZ” nebo “povinný subjekt”) ze dne 04.10.2012 č.j. SIN 3/2012-2, jímž byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen ,, zákon o informacích “ ), odmítnuta jeho žádost ze dne 01.10.2012, a prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě popsal skutkový stav a uvedl, že žádostí o informace ze dne 01.10.2012 žádal MSZ o poskytnutí konkrétních informací, jejichž existence je MSZ stanovena jako povinnost zákonem č. 141/1961Sb., trestní řád ( dále jen ,, trestní řád “ ). Konkrétně žádal: 1/ sdělení počtu případů trestního stíhání advokátů vedených u daného státního zastupitelství a s tím souvisejících oznámení ministrovi spravedlnosti a předsedovi advokátní komory (například § 160 odst. 2, § 176 odst. 1, případně § 179d odst. 3 trestního řádu); 2/ sdělení údajů k jednotlivým případům v rozsahu: datum zahájení trestního řízení, datum zahájení trestního stíhání, sp.zn. státního zastupitelství, datum podání žaloby, datum a sp.zn. rozhodnutí soudu, klasifikace trestného činu a výsledek trestního řízení, datum ukončení věci; 3/ zaslání samotných kopií příslušných oznámení ministrovi spravedlnosti a předsedovi advokátní komory (dále jen ,, žádost “). MSZ žádost odmítlo s odůvodněním, že se jedná o statistické informace, které není povinno podle § 2 odst. 4 zákona o informacích nově vytvářet. Dále konstatovalo, že informace jsou aktualizovány pouze jednou ročně, informaci o povolání ,,advokát“ u těchto statistik neeviduje, muselo by je vyhledat z dozorových spisů. Žalovaný poté rozhodnutí MSZ potvrdil s tím, že požadované informace povinný subjekt skutečně nemá k dispozici a musel by je nově vytvářet. Žalobce uvedl, že se jedná o reálné dokumenty – existující sdělení zasílaná ministrovi spravedlnosti a předsedovi České advokátní komory (dále jen ,,předsedovi ČAK“), které má povinný subjekt k dispozici pravděpodobně přímo v elektronické podobě a v této podobě jsou mezi jednotlivými úřady zasílány datovými schránkami. Rozhodně se tedy nejedná o vytváření nových informací, ale naopak o informace a dokumenty existující, které má MSZ k dispozici ze své běžné činnosti. Existence těchto informací je stanovena přímo zákonem. Žalobce dále namítal, že interní organizační důvody povinného subjektu nemohou jít k tíži žadatele a nemohou být důvodem pro samotné odepření informací. Povinný subjekt požadované informace ve skutečnosti má a je povinen je také k žádosti poskytnout. Rozhodnutí je podle žalobce vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné když samo uvádí, že by bylo nutné informace vyhledat (informace tedy fakticky existují), ale žádost přitom odmítá pro jejich neexistenci. Podle žalobce obecně v daném případě převažuje veřejný zájem na poskytnutí informací. K tomu poukázal na nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. I. ÚS 453/03 ze dne 11.11.2005. Trestní stíhání advokátů by mělo být poměrně ojedinělé a vzhledem ke své podstatě věcí velmi závažnou. Při poskytování informace je tak třeba ze strany povinného subjektu pouze rozlišit informace o probíhajících a skončených řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.12.2010 č.j. 1 As 44/2010-103) a pouze v případě možného zmaření účelu trestního řízení informace odepřít (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.03.2010 č.j. 97/2009-119). Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí MSZ, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 30.11.2012 žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Konstatoval, že žádost žalobce byla odmítnuta podle § 15 odst. 1 s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o informacích. Státní zastupitelství vede statistické údaje ve vnitřním informačním systému na základě instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 05.09.2011 č.j. 69/2011-OD-ST o vnitřním informačním systému rezortu justice – agendy státních zastupitelství ( dále jen ,, instrukce “ ), rozsah požadovaných statistických údajů je předáván ministerstvem spravedlnosti státním zastupitelstvím. V této sumě statistických údajů však povolání obviněného vedeno není a tuto informaci nelze zjistit ani z jiných evidenčních pomůcek. Pokud by mělo být žadateli vyhověno, vyžadovalo by to zdlouhavé a pracné vytváření nových informací prohlížením všech dozorových spisů vedených v rejstříku KZV na MSZ v Praze a poté sumarizací zjištěných údajů. Zdůraznil, že by se jednalo o vytváření zcela nových informací, jichž se povinnost poskytovat informace podle zákona o informacích netýká. Uvedený postup by byl nad rámec smyslu a účelu tohoto zákona. Všechna státní zastupitelství vedou evidenci nápadu všech věcí v systému ISYZ. Veškeré údaje z tohoto systému jsou předávány ministerstvu spravedlnosti, které je shromažďuje v programu CSLAV a zpracovává do statistických ročenek, jež jsou zveřejňovány na webových stránkách ministerstva ve složce infodata. Ani v těchto ročenkách však žadatelem požadované informace nelze nalézt. Žalovaný potvrdil rozhodnutí MSZ s tím, že žadatel požaduje poskytnutí informací, které vedle toho, že nejsou časově nijak vymezeny, povinný subjekt skutečně nemá a ani není povinen je mít nebo je nově vytvářet. Sám žalovaný pracuje s naprosto stejným evidenčním a informačním systémem. Požadované informace by tedy musely být nově vytvářeny. Povinný subjekt proto zcela správně dospěl k závěru, že žádost jde nad rámec smyslu a účelu zákona o informacích, když požaduje vytváření informací nových, kterých se povinnost poskytovat informace netýká ( § 2 odst. 4 zákona o informacích ). Konstatoval, že podaná žaloba neobsahuje nová tvrzení ani nenavrhuje důkazy, jež by podpořily názor žalobce, že má žalovaný požadované informace k dispozici. S tímto tvrzením, svědčícím o neznalosti chodu státního zastupitelství na úseku shromažďování a zpracovávání informací v konkrétním případě při tvorbě spisu, evidenci věcí a osob, žalovaný nesouhlasil, neboť objektivně požadované informace negeneruje a takovouto povinnost vůbec nemá. V podrobnostech pak žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a uzavřel, že požadavek žalobce jde nad rámec a účel zákona o informacích. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. V podání ze dne 21.01.2013 žalobce uvedl, že ze strany povinného subjektu došlo k částečnému poskytnutí požadovaných informací. Přílohou tohoto podání je sdělení MSZ ze dne 18.01.2013, podle kterého žalobce dne 14.01.2013 požádal o poskytnutí informace z trestních věcí vedených proti advokátům u MSZ pod sp.zn. 1KZV 48/2011, 1KZV 32/2010 a 1 KZV 62/2009 v rozsahu: datum zahájení trestního řízení, datum zahájení trestního stíhání, sp.zn. státního zastupitelství, datum podání obžaloby, datum a sp.zn. rozhodnutí soudu, klasifikace trestného činu a výsledek trestního řízení, datum ukončení věci a zaslání kopií příslušných oznámení ministrovi spravedlnosti a předsedovi advokátní komory. MSZ požadované informace podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. d) zákona o informacích poskytlo. Uvedené potvrdil žalovaný podáním ze dne 15.02.2013 s tím, že sdělením MSZ v Praze ze dne 18.01.2013 č.j. SIN/12013-3 bylo vyhověno nové žádosti žalobce vztahující se ke konkrétní trestní věci, nikoliv obecně formulované původní žádosti, jejíž odmítavé vyřízení je předmětem probíhajícího soudního řízení . Žalovaný proto trval na svém vyjádření k podané žalobě ze dne 30.11.2012 a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Soud o věci jednal bez nařízení ústního jednání vázán povinností rozhodnout nejpozději do 31.12.2014 ( usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14.11.2014 č.j. APRK 51/2014-93 ). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o informacích v rozhodném znění povinnost poskytovat informa