4 Ads 65/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 13/2011- 45 - text 12 pokračování 9Ad 13/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: Bc. F. K., proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Praha, Tychonova 221/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.3.2011, č.j. 421/3-1083-2/2001-7542 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení sp. zn. 3244719/706-43 ze dne 24.1.2011 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byl žalobci od 1.1.2011 upraven výsluhový příspěvek na částku 21.984,- Kč měsíčně, neboť podle nařízení vlády č. 281/2010 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2011, a podle ustanovení § 137 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 221/1999 Sb.“) byl výsluhový příspěvek žalobce zvýšen o 421,- Kč (tj. o 1,95 % z 21.563,- Kč). Ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně je dále uvedeno, že na základě § 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, výsluhové příspěvky od 1.1.2011 podléhají 15 % zvláštní sazbě daně z příjmů, což v případě žalobce činí 3.297, Kč. Žalobci tak po zdanění od 1.1.2011 náleží k výplatě částka 18.687,- Kč měsíčně. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl námitky žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně o úpravě výsluhového příspěvku žalobce od 1.1.2011 potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že proti části výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, která se týká zdanění výsluhového příspěvku, podal žalobce námitky, v nichž uvedl, že tato část výroku je v rozporu s právními předpisy. Žalobce požadoval její zrušení, doplacení dlužných částek výsluhového příspěvku za měsíc leden a únor 2011 včetně úroku z prodlení a dále zastavení následného neoprávněného snižování jeho výsluhového příspěvku. V námitkovém řízení žalovaný zjistil, že žalobce byl ze služebního poměru vojáka z povolání propuštěn dne 31.12.2007. Od 1.1.2008 mu byl rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení (dále jen „VÚSZ“) ze dne 21.1.2008 čj. 650611/2074/706/VP-5 přiznán výsluhový příspěvek v částce 21.098,- Kč měsíčně, který byl následně v souladu s ustanovením § 137 zákona č. 221/1999 Sb., zvyšován stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činilo polovinu procentního zvýšení důchodů. Po všech těchto zvýšeních činil výsluhový příspěvek žalobce k 31.12.2010 celkem 21.563,- Kč. Dne 1.1.2011 nabyl účinnosti zákon č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“) a další související zákony. Ustanovením části první, čl. I., bodu 92 zákona č. 346/2010 Sb., se doplňuje § 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kterým je upravena zvláštní sazba daně, a to odstavec 2 o písmeno v), podle kterého podléhá 15 % zvláštní sazbě daně výsluhový příspěvek a odbytné vojáků z povolání. Podle ust. § 38d odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., se daň vybírá srážkou z příjmů, kterou je povinen odvést její plátce. Podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení je plátce daně povinen sraženou daň odvést místně příslušnému správci daně, a to do konce kalendářního měsíce, ve kterém byl povinen provést srážku daně. V souladu s výše uvedenými ustanoveními zákona č. 586/1992 Sb., byl VÚSZ jako plátce výsluhového příspěvku povinen provést od 1.1.2011 z vypláceného výsluhového příspěvku srážku 15 % daně, která v případě žalobce činí 3.297, Kč. Po snížení o tuto zvláštní sazbu daně náleží žalobci od 1.1.2011 k výplatě výsluhový příspěvek v částce 18.687,- Kč měsíčně. O skutečnosti, že od 1.1.2011 podléhá výsluhový příspěvek srážkové dani, byl žalobce informován rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nepřisvědčil námitce, v níž žalobce poukazoval na ustanovení § 143 odst. 10 zákona č. 221/1999 Sb. Uvedl, že smyslem tohoto ustanovení je upravit postup pro situaci, kdy v průběhu platnosti zákona č. 221/1999 Sb., dojde jeho novelizacemi ke změnám v úpravě podmínek pro přiznání výsluhového příspěvku. Zákon proto obsahuje určující pravidlo pro to, za jakých podmínek v té které situaci výsluhový příspěvek náleží. Podmínkami platnými v době zániku služebního poměru jsou míněny základní zákonné podmínky, jejichž splnění je nezbytné pro vznik nároku na dávku. Neznamená to tedy, že pokud v době přiznání dávky byla tato od daně osvobozena a později zákon stanoví, že od určitého data tato vyplácená dávka podléhá dani, bude dříve přiznaná dávka nadále od daně osvobozena. Tentýž názor zastává i Nejvyšší správní soud ČR, který se aplikací ustanovení § 143 odst. 10 (tehdy 9) zákona č. 221/1999 Sb., zabýval a v rozsudku sp. zn. 5 A 31/2001 ze dne 1.4.2004 konstatoval, že „ ...Jeho normativní význam, jak lze dovodit ze zaměření a účelu dané úpravy, přitom souvisí s tím, že v průběhu platnosti zákona č. 221/1999 Sb., může jeho novelizacemi docházet mj. ke změnám v úpravě podmínek pro přiznání výsluhového příspěvku, a proto je třeba, aby zákonná úprava obsahovala určující pravidlo pro to, za jakých podmínek vždy v té které situaci (v době platnosti zákona č. 221/1999 Sb.) náleží výsluhový příspěvek.“ Ustanovení § 143 odst. 10 zákona č. 221/1999 Sb., se tedy vztahuje pouze na nově přiznávané výsluhové náležitosti. Ze zákona č. 246/2010 Sb., dle žalovaného jednoznačně vyplývá, že zákonodárce měl v úmyslu podrobit zdanění veškeré částky výsluhových příspěvků vyplacené po 1.1.2011. Ustanovení § 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2011, jednoznačně stanoví, že 15 % zvláštní sazbě daně podléhá výsluhový příspěvek, a nikoliv pouze ta jeho část, o kterou byl od 1.1.2011 zvýšen. Hodlal-li by zákonodárce odlišit výsluhové příspěvky, které byly přiznány před tímto datem, a nepodrobovat je zdanění, učinil by tak přímo v zákoně, např. příslušným přechodným ustanovením. Požadavek žalobce na zrušení části výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně týkající se zdanění výsluhového příspěvku od 1.1.2011 nelze akceptovat, protože orgán sociálního zabezpečení (VÚSZ) tímto rozhodnutím o úpravě výsluhového příspěvku nerozhodl o dani, neboť ve smyslu zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu je pouze daňovým subjektem (plátcem daně), nikoliv správcem daně, který je oprávněn rozhodovat v daňovém řízení. VÚSZ byl povinen do zmíněného výroku uvést výši výsluhového příspěvku náležejícího k výplatě po zdanění od 1.1.2011 včetně částky odpovídající výši 15% zvláštní sazby daně z výsluhového příspěvku a také zákonné normy, podle kterých tato dávka podléhá zdanění. Postup VÚSZ byl v souladu s platnou právní úpravou. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že postup VÚSZ ohledně zdaňování výsluhového příspěvku se dostal do kolize s ústavními principy a Listinou základních práv a svobod. Konstatoval, že k tomuto tvrzení vedly žalobce zřejmě závěry Evropského soudu pro lidská práva přijaté v rozsudku ze dne 26.11.2002 ve věci stížnosti č. 36541/97 Bucheň proti České republice. Tento případ se však týkal úplně jiné situace, kdy některým bývalým vojenským soudcům nebyly výsluhové příspěvky vypláceny. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně se však výsluhový příspěvek přiznaný žalobci nesnížil, ale orgán sociálního zabezpečení pouze realizuje rozhodnutí státu srážet z výsluhového příspěvku od 1.1.2011 daň. K tomu žalovaný dodal, že v rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR je uvedeno, že „Je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod jako jiné“. Žalobou ze dne 28.5.2011, kterou následně upřesnil podáním ze dne 15.8.2011, se žalobce u Městského soudu v Praze domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobě předně namítl, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadami, které jej činí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.. Důvodem této nepřezkoumatelnosti je dle názoru žalobce vadný procesní postup žalovaného, který se nijak nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, jak předpokládá § 89 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Na 26 věcných námitek žalovaný odpověděl značně vyhýbavě se zdůvodněním, že zdanění bylo provedeno podle nařízení vlády č. 281/2010 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2011 a podle § 36 odst. 2 písm. v) zákona o daních z příjmů. Žalobce namítl, že nové posuzování výplaty výsluhového příspěvku nectí zásady stanovené v § 143 odst. 10 (dříve odst. 9) zákona č. 221/1999 Sb., který striktně stanoví, že výsluhový příspěvek se vyplácí „za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka“, a je v rozporu s ústavně zaručenými lidskými právy a základními svobodami. Zdanění výsluhového příspěvku je podle žalobce re