1 Afs 32/2010 — Nejvyšší správní soud

11 Af 39/2012- 48 - text 9 pokračování 11Af 39/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: CENTRAL GROUP a.s., se sídlem Praha 4, Na Strži 65/1702, IČ 63999102 v řízení zastoupeného společností BDO Tax s.r.o., se sídlem Praha 2, Italská 26, vykonávající daňové poradenství, proti žalovanému: Finanční úřad pro hl.m. Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 619/28, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4, ze dne 23.8.2012, č.j. 464906/12/004513104113 t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 23.8.2012 čj: 464906/12/004513104113 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.922 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce společnosti BDO TAC s r.o. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 20.9.2011, jímž Finanční úřad pro Prahu 4, jako předchůdce nynějšího žalovaného, zamítl žádost žalobce o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2008, a to na základě ustanovení § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen zákon o správě daní a poplatků) ve spojení s ustanovením § 264 odst. 6 daňového řádu. Mezi účastníky je sporné naplnění zákonných podmínek pro prominutí příslušenství daně dle § 55a zákona v návaznosti na vyhlášku Ministerstva financí č. 299/1993 Sb., a pokyn Ministerstva financí č. D-330. Žalobce podanou žalobou v podstatě podává odvolání dle § 65 s.ř.s., proti napadenému rozhodnutí. Zamítnutí žalobcovy žádosti o prominutí příslušenství daně z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období odůvodnil správce daně v napadeném rozhodnutí tím, že nejsou naplněny zákonné podmínky pro prominutí příslušenství daně, neboť se příslušenství váže k daňové povinnosti daňového dlužníka, v souvislosti s níž je vedeno trestní řízení o některém z trestných činů v ustanovení § 24 odst. 5 písm. b) a c) zákona o správě daní a poplatků. Rozhodnutí o žádosti o prominutí bylo napadeno žalobou ve správním soudnictví a Městský soud v Praze rozsudkem sp.zn. 5Af 65/2011-38 ze dne 6.6.2012 žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému zpět k dalšímu řízení. Následně žalovaným napadeným rozhodnutím žádost o prominutí příslušenství daně za uvedené zdaňovací období září 2008 znovu zamítl. Žalobce namítá, že nepodával dodatečná daňová přiznání z důvodu, že si byl vědom existence fiktivních faktur zahrnutých do jeho účetnictví, ale na základě externích informací, interního auditu a s ohledem na doporučení daňového poradce, že by žalobce s ohledem na existující pochybnosti o tom, zda bylo plnění poskytnuto, nemusel unést své důkazní břemeno. Dodatečně vyměřenou daňovou povinnost uhradil. Žalobce zejména namítá, že žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobce o nenaplnění podmínky vylučující vydání rozhodnutí, kterým by bylo prominuto příslušenství daně, tj. podmínky, že je proti daňovému dlužníkovi vedeno trestní řízení o některém z trestných činů. Žalovaný neposuzoval splnění této podmínky, ale prováděl extenzivní výklad a dovozoval, co bylo úmyslem ministerstva financí. Tímto postupem dospěl k závěru, že úmyslem ministerstva financí bylo postihnout zákazem prominutí veškeré příslušenství daně, které se váže k daňové povinnosti, ohledně které je vedeno trestní řízení. V daném případě trestní řízení proti daňovému dlužníkovi tj. společnosti CENTRAL GROUP a.s., resp. proti členům statutárního orgánu vedeno není. Poukázal na to, že české trestní právo do 1.1.2012 trestní odpovědnost právnických osob neupravovalo, trestně odpovědné mohly mít individuální fyzické osoby jednající za právnickou osobu. Orgány činnými v trestním řízení bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba k Městskému soudu v Praze pro pokračující zvlášť závažný zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 248 odst. 1, 2, písm. a odst. 3 trestního zákoníku, dílem spáchaný ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku na Ing. Aleše Novotného, který byl prokuristou žalobce. Ing. Novotný snad nejednal správně při správě majetku, úmysl krátit daň však neměl. Tuto zásadní skutečnost, ale žalovaný při rozhodování zcela pominul. Nezabýval se vůbec rozlišením pojmu „prokurista“ a „statutární orgán“, ani právní úpravou těchto institutů, přičemž trestně právní odpovědnost prokuristy nesprávně vztahuje na trestněprávní odpovědnost daňového subjektu (žalobci), což má za následek nezákonné rozhodnutí. Pokud jde o institut prokuristy, ten je upraven v ustanovení § 14 obchodního zákoníku a odkázal na v rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp.zn. 23 Cdo 2713/2009, nebo z 24.6.2010, č.j. 1 Afs 32/2010. Podle těchto rozsudků plnění daňové povinnosti vůči státu nespadá do obsahu pojmu „provoz podniku“ vymezeného v § 14 obchodního zákoníku. Zdůraznil, že v daňovém řízení za daňový subjekt byli oprávněni jednat dle § 9 odst. 2 zákona o správě daní a poplatku statutární orgán a zákonní zástupci, jež zastoupení vyplývá z § 13 a § 15 obchodního zákoníku. Z rozsudku citovaného Nejvyššího správního soudu vyplývá, že prokurista není oprávněn jednat za právnickou osobu před správcem daně dle § 9, odst. 2 daňového řádu. V daňovém řízení může být prokurista toliko smluvním zástupcem právnické osoby, a to na základě plné moci jemu udělené dle § 10 odst. 3 daňového řádu. Žalobce je přesvědčen, že protiprávní jednání Ing. Novotného je třeba s ohledem na uvedené posuzovat toliko jako exces této fyzické osoby, neboť k takovému to jednání neměl udělenou plnou moc od statutárního orgánu daňového subjektu (žalobce), ani takové zmocnění k předmětnému jednání nebylo uděleno v listině o udělení prokury a tudíž je nepřípustné od trestněprávní odpovědnosti osoby prokuristy odvíjet trestně právní odpovědnost daňového subjektu, resp. členů statutárních orgánů žalobce. Cílem vyloučení prominutí příslušenství v případech zmíněných pokynů č. D-330 ministerstva financí je zamezit situaci, kdyby nenároková výhoda prominutí měla být přiznána osobám, proti kterým je vedeno trestní řízení o některém z trestných činů uvedených v § 24 odst. 5 písm. b) a c) zákona o správě daní a poplatků. Proti žalobci, resp. proti členům statutárních orgánů takové řízení vedeno nebylo. Žalovaný neměl důvod možnost prominutí příslušenství daně žalobci odpírat. Pokud tak učinil, postupoval nesprávně, což mělo za následek nezákonné rozhodnutí o zamítnutí žádosti, navíc pokyny nelze považovat za obecně závazné předpisy. Žalobce se jednáním prokuristy cítí také poškozen, a proto se připojil jako poškozený k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. V důsledku jednání Ing. Novotného mu vznikla povinnost uhradit příslušenství daně, což považuje za tvrdost zákona. Žalobce pak namítá, že žalovaný porušil ustanovení § 5 daňového řádu. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby Městský soud v Praze žalobu zamítl, neboť došlo k naplnění podmínek vylučujících finální rozhodnutí, jímž by bylo prominuto příslušenství daně z důvodu tvrdosti. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a ke skutečnosti, že plnění z předmětných dokladů vystavených společností DUOSPRINT s.r.o a zaúčtovaných do účetnictví žalobce jsou pouze fiktivní a nemají žádné ekonomické opodstatnění, odkázal na obsah obžaloby č.j. 8VZV-5/2010-919. Dle žalovaného je podstatné, zda se jedná o příslušenství daně, které se váže k daňové povinnosti, ohledně které je vedeno trestní řízení, či nikoli. Jiný výklad předmětného pokynu D-330 dle žalovaného možný není. Podotkl, že žalobce se mýlí i z jiných důvodů, trestní zákoník stanovil, že pokud pachatel určitého trestného činu měl být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačovalo, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení byla dána u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jednal. Trestní odpovědnost proto nesla i taková fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala a naplnění skutkové podstaty trestného činu zavinila. Podle názoru správce daně se přitom nemuselo jednat přímo o osobu oprávněnou jednat za daňový subjekt při správě daní, neboť subjektem trestných činů daňových mohl být kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobil krácení daně, což ostatně potvrzuje i ustálená soudní judikatura Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 7 Tdo l270/2006 ze dne 31.10.2006. V daném případě je trestní řízení vedeno proti Ing. Aleši Novotnému, jehož žalobce o své vůli ustanovil nejenom prokuristou, jenž byl oprávněn ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, ale také výkonným ředitelem, kterého vybavil dalšími rozsáhlými kompetencemi, jež státní zástupce charakterizoval jako „ oprávnění téměř dosahující oprávnění statutárního orgánu“. Ing. A. N. zcela zásadním a neopomen