6 As 39/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 17/2014- 24 - text 8 pokračování 8Ad 17/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: S. M., zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 12. 8. 2014, č. j. MV-78697-4/VS-2014, t a k t o: I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 12. 8. 2014, č. j. MV-78697-4/VS-2014, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.228 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Lubomíra Müllera, advokáta, do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se včas podanou žalobou dne 30. 8. 2014 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 12. 8. 2014, č. j. MV-78697-4/VS-2014, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odbor sociálního zabezpečení, ze dne 15. 4. 2014, č. j. OSZ-74796-10/M-To-2014, kterým nebyla žadateli povolena obnova řízení o přiznání jednorázového příspěvku podle nařízení vlády č. 135/2009 Sb., o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se uvádí, že dne 30. 12. 2011 bylo zahájeno řízení o žádosti žadatele o poskytnutí jednorázového příspěvku podle nařízení vlády č. 135/2009 Sb., které bylo zastaveno usnesením ze dne 25. 2. 2013, č. j. OSZ-74796-6/V-Že-2013, neboť ani po opakovaných výzvách žadatel nedoložil doklad o přiznání nároku na odškodnění podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 3. 2013. Dne 22. 12. 2013 žadatel podal žádost o povolení obnovy řízení v této věci s tím, že dne 7. 8. 2013 byl rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen rozsudek Nižšího vojenského soudu Plzeň ze dne 22. 7. 1955, sp. zn. T 25/55. Současně požádal o stavební lhůty k předložení dokladu o odškodnění podle zákona č. 119/1990 Sb. do dne 28. 2. 2014. Dne 15. 4. 2014 Ministerstvo vnitra rozhodnutím č. j. OSZ-74796-10/M-To-2014 obnovu řízení o přiznání jednorázového příspěvku podle nařízení vlády č. 135/2009 Sb. nepovolilo, neboť doklad Ministerstva spravedlnosti v době vydání rozhodnutí ze dne 25. 2. 2013, č. j. OSZ-74796-6/V-Že-2013, neexistoval, takže nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Rozklad žadatele byl posléze zamítnut žalobou napadeným rozhodnutí ministra vnitra, který se ztotožnil s názorem správního orgánu prvního stupně. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalobce uváděl, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. srpna 2013, č. j. 3 Tz 35/2013-27, byl rehabilitován a řízení o odškodnění podle zákona č. 119/1990 Sb. mělo Ministerstvo spravedlnosti projednat do dne 13. 2. 2014, a proto požádal o prodloužení lhůty do dne 28. 2. 2014. následně dne 1. 3. 2014 oznámil Ministerstvu vnitra, že Ministerstvo spravedlnosti lhůtu k projednání jeho nároku nedodrželo, a proto požádal o prodloužení lhůty do 30. 6. 2014. Ministerstvo vnitra poté sdělilo dne 9. 4. 2014, že pro dodání dokladu nebyla stanovena žádná procesní lhůta. Nicméně žalobce příslušný doklad – sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 3. 2014, dodal Ministerstvu vnitra dne 11. 4. 2014. Přesto dne 15. 4. 2014 obnova řízení povolena nebyla. Žalobce namítal, že pro povolení obnovy řízení není rozhodující, zda ke dni 25. 2. 2013 byl doklad o odškodnění podle zákona č. 119/1990 Sb. vydán, ale zda na vydání takového dokladu existoval legitimní nárok. Podstatné je, že žalobce byl nevinně vězněn v roce 1955, a že ke dni 25. 2. 2013 nárok na rehabilitaci a odškodnění měl. Skutečnost, že doklad byl vydán až dne 27. 3. 2014 není důvodem pro odepření obnovy řízení. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 14. 10. 2014 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 12. 8. 2014, č. j. MV-78697-4/VS-2014. Žalobce se ve své replice ze dne 15. 11. 2014 namítal nesprávnost výkladu žalovaného a diskriminaci z nároku proto, že sdělení o odškodnění podle zákona č. 119/1990 Sb. bylo žalobci vydáno po lhůtě uvedené v § 2 odst. 1 věta druhá nařízení vlády č. 135/2009 Sb. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť jak žalobce, tak i žalovaný k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního s takovým postupem vyjádřili souhlas. Soud v dané věci shledal závažné důvody pro přednostní projednání a rozhodnutí této věci, a to s ohledem na předmět řízení a vysoký věk žalobce, proto v této věci rozhodl bez ohledu na pořadí nápadu (§ 56 odst. 1 soudního řádu správního). Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 2 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 135/2009 Sb. o nároku na výplatu příspěvku rozhoduje Ministerstvo vnitra na základě písemné žádosti osoby uvedené v § 1 odst. 1, která k žádosti připojí doklady osvědčující její nárok. Žádost lze podat nejpozději do 31. prosince 2011, jinak nárok na výplatu příspěvku zaniká (odst. 1). O nároku na výplatu příspěvku rozhoduje Ministerstvo vnitra na základě písemné žádosti osoby uvedené v § 1 odst. 2, která k žádosti připojí doklady osvědčující její nárok. Žádost lze podat nejpozději do 31. prosince 2013, jinak nárok na výplatu příspěvku zaniká (odst. 2). Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, čj. 11 Ad 1/2012-59, nařízení vlády č. 135/2009 Sb. lze vykládat tak, že i v případech osob, zařazených do vojenských táborů nucených prací, resp. pomocných technických praporů, z důvodu politické perzekuce a nucených vykonávat práci, k níž byly tyto útvary přiděleny, je naplněn pojem „nezákonné zbavení osobní svobody“, neboť nešlo o výkon základní vojenské služby podle zákona č. 92/1949 Sb., branného zákona. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 2014, č. j. 6 As 123/2014 – 15, řízení o poskytnutí jednorázového příspěvku podle nařízení vlády č. 135/2009 Sb. je osvobozeno od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť účelem daného nařízení vlády je náhrada (některých aspektů) škody způsobené protiprávním povoláním do PTP, které bylo zrušeno zákonem o mimosoudních rehabilitacích. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. dubna 2015, č. j. 2 As 27/2015 – 26: I. Nárok na příspěvek oprávněné osoby podle § 1 nařízení vlády č. 135/2009 Sb. zaniká smrtí oprávněné osoby. II. Vdovy po příslušnících pomocných technických praporů (PTP), kteří zemřeli před vydáním nařízení vlády č. 51/2013 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 135/2009 Sb., a kteří žádost o příspěvek nepodali, nemohou podat novou žádost o příspěvek, neboť nárok na příspěvek zanikl smrtí oprávněné osoby. III. Vdovy po těch oprávněných osobách, jejichž žádosti byly v minulosti zamítnuty, v případě opětovné žádosti neuplatňují nový nárok. Mají právo domáhat se pouze toho, co mělo být přiznáno jejich manželům, jejichž nárok byl řádně uplatněn dříve, než zanikl smrtí oprávněné osoby (k § 3 nařízení vlády č. 135/2009 Sb.). Ze správního spisu soud ověřil, že právní zástupce žalobce dne 30. 12. 2011 předal osobně Ministerstvu vnitra, pracoviště 140 21 Praha 4, náměstí Hrdinů 3, dvě žádosti o jednorázovou částku podle nařízení vlády č. 135/2009 Sb., a to jménem žalobce (bez příloh) a jménem Jana Fillu (2 přílohy). V inkriminované věci je tedy nesporné, že žádost žalobce byla podána včas. Z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 3 Tz 35/2013-27, uloženého v databázi tohoto soudu, vyplývá, že dne 7. 8. 2013 bylo vyhověno stížnosti pro porušení zákona, podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Siegmunda Macha proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 1955, sp. zn. T - 25/55, podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. takto: „Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 1955, sp. zn. T - 25/55, byl porušen zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, v neprospěch obviněného Siegmunda Macha. Napadený rozsudek se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný Siegmund Mach, nar. 21. 6. 1932, zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v polovině února 1955 a dne