7 As 24/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 174/2010- 63 - text 14 pokračování 9A 174/2010 [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Dr. S. P., M.B.A., bytem S. 1011, T., proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR se sídlem Na Františku 32, Praha 1, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 6. 2010, č. j.: 19488/10/022200/01000, takto: I. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 6. 2010, č. j.: 19488/10/022200/01000 a rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 3. 5. 2010, č. j. 17029/10/01110 PID: MIPOX0111XCV se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 2. 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 6. 2010, uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 3. 5. 2010, č. j. 17029/10/01110, PID: MIPOX0111xCV o odmítnutí části žádosti žalobce o poskytnutí informace. V řízení před Ministerstvem průmyslu a obchodu (dále jen ministerstvo) bylo rozhodováno o žádosti žalobce o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o svobodném přístupu k informacím), která byla podána u ministerstva dne 2. 2. 2009. Této žádosti bylo částečně vyhověno, avšak ministerstvo žádosti nevyhovělo v části, o níž vydalo samostatné rozhodnutí ze dne 27. 2. 2009 o částečném odmítnutí žádosti o informace. Toto rozhodnutí ve znění rozkladového rozhodnutí ministra průmyslu ze dne 3. 4. 2009 žalobce napadl žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, který této žalobě vyhověl a rozkladové rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 3. 4. 2009 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Ministr průmyslu a obchodu, vázán rozsudkem Městského soudu v Praze, aby důvody pro odepření poskytnutí informací byly náležitě, přesně a přiléhavě odůvodněny, zrušil rozhodnutí ministerstva ze dne 27. 2. 2009 a věc vrátil k novému projednání do prvoinstančního řízení. Obsahem žádosti o poskytnutí informace byla žádost o platbu č. 1 podaná společností ENKI, o. p. s. z programu OPPP-PROSPERITA a o této žádosti ministerstvo rozhodlo rozhodnutím ze dne 3. 5. 2010 o částečném odmítnutí žádosti, kdy opětovně odmítlo poskytnout: 1. kopie proplacených faktur a kopie dokladů o zaplacení v hotovosti, 2. kopie výpisu z účtu s vyznačenými platbami, jimiž byla provedena úhrada předložených uznatelných nákladů. 3. kopie smluv s dodavateli, 4. kopie dodatku pracovních smluv zaměstnanců a kopie výkazů pracovní činnosti zaměstnanců. 5. zápisy z networkových skupin, včetně prezentačních listin, uvedené dokumenty byly odmítnuty všechny s odkazem na § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím s odůvodněním, že tato dokumentace v podstatě souvisí s podnikatelskou činností společnosti ENKI, o. p. s., má skutečnou materiální či nemateriální hodnotu s ohledem na inovativnost projektu. Listiny vedle obchodního tajemství spočívajícího v identifikaci obchodních partnerů obsahují i některé dílčí, neveřejné, osobní údaje účastníků obchodních setkání. Dále ministerstvo odmítlo poskytnout: 6. originály výplatních listin mezd v hotovosti s odkazem na § 8a, § 10 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona s odůvodněním, že správce osobních údajů nemůže tyto údaje zpracovávat bez souhlasu fyzických osob, s výjimkou důvodů uvedených v § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. Uvedl, že výplatní listiny společnosti poskytují vlastně i seznam zaměstnanců a poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 29/2008, zabývající se žádostí o poskytnutí seznamů zaměstnanců povinného subjektu a na literaturu k poskytování osobních údajů o zaměstnancích. Ministerstvo také odmítlo poskytnout: 7. kopie technických průkazů soukromých vozidel s odkazem na § 11 odst. 2 písm. a) zákona s tím, že technické průkazy soukromých vozidel nemají žádnou vazbu na veřejné prostředky, týkající se předmětné dotace, a vykazují určité znaky důvěrnosti majetkových poměrů osob, které nejsou povinným subjektem, 8. kopie pracovních smluv se zaměstnanci, kde byly začerněny osobní údaje dotčených zaměstnanců ve smyslu § 8a zákona, 9. zprávu o činnosti externího poradce, v níž byly začerněny osobní údaje poradce ve smyslu § 8a zákona a údaje o firmách, ve smyslu § 9 odst. 1 zákona, neboť konkrétní, detailní údaje o společnostech mají charakter obchodní či nevýrobní povahy, souvisejí s podnikatelskou činností společnosti ENKI, o. p. s. a byly začerněny i údaje tvořící osobní údaje poradce. V prvostupňovém rozhodnutí ministerstvo žalobci poskytlo i doprovodné informace, v nichž uvedlo, že vzhledem k počtu odepřených dokumentů, nemohlo přikročit k začerňování jednotlivých údajů, protože by tak vydalo kompletně začerněné stránky. Ministerstvo respektovalo rozsudek Městského soudu v Praze, avšak respektovalo i to, že samo není tvůrcem odmítnutých informací a společnost ENKI, o. p. s. považuje uvedené informace za předmět svého obchodního tajemství a upozornila na případnou možnost uplatnění náhrady škody. Ministerstvo podle podaných vyjádření ENKI, o. p. s. zhodnotilo, že jednotlivé skupiny požadovaných dokumentů jsou skutečně předmětem obchodního tajemství. II. Napadené rozhodnutí Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s rozkladovými námitkami žalobce. Žalobce v rozkladu namítal, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť u jednotlivých dokumentů není odůvodněno, jak tyto dokumenty splňují jednotlivé zákonné znaky obchodního tajemství. K tomu žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně posuzoval typové skupiny odmítnutých dokumentů, které mají shodné, typické, charakteristické vlastnosti v tom, že obsahují podobná specifická data. Správní orgán mohl pouze zvážit, zda tvrzení firmy namítající své obchodní tajemství jsou důvodná a nevybočují z běžného vnímání daného jevu. Sám však nemohl toto hodnotit. Rozhodnutí Městského soudu v Praze, tak bylo respektováno v tom, že byla doplněna obecná přístupová metoda k odůvodnění a k hodnocení jednotlivých skupin dokumentů z pohledu naplnění jednotlivých pojmových znaků obchodního tajemství dle § 17 obchodního zákoníku. Žalobce vytýkal, že dokumenty jsou odepřeny v celém rozsahu, ačkoliv, např. u faktur měly být předány údaje o odběrateli, dodavateli, předmětu plnění, výši platby, datu zdanitelného plnění apod. K tomu žalovaný uvedl, že společnost ENKI, o. p. s. potvrdila, že podmínky pro ochranu předmětných dokumentů z důvodu obchodního tajemství nadále trvají ve vztahu k dokumentu jako celku. Do chráněného obchodního tajemství dle společnosti patřil jak fakturovaný předmět činnosti, tak i údaje o obchodních partnerech. Vyplacené částky byly přitom žalobci sděleny. Nadto některé dokumenty nebyly poskytnuty rovněž z důvodu ochrany podle zákona o ochraně osobních údajů. Žalobce v rozkladu namítal, že ve vztahu k obchodnímu tajemství povinný subjekt neprokázal splnění zákonných znaků obchodního tajemství k rozhodnému datu 25. 3. 2005, tj. k datu předání dokumentů agentuře CzechInvest. K tomu žalovaný uvedl, že společnost ENKI, o. p. s. nepředávala žádost o dotaci agentuře CzechInvest volně, ale pro účely vyhodnocení žádosti o podporu s garancemi, že z nich budou zveřejněny jen některé údaje, týkající se dotace a předmětu řešení projektu a následně dopisem ze dne 4.8.2006 jen upozorňovala na přetrvávající obchodní tajemství a zdůrazňovala potřebu s předanými dokumenty takto zacházet. Žalovaný dodal, že i judikatura a právní úprava v oblasti poskytování informací, už nepožaduje pouhé označení informace za obchodní tajemství, ale faktický právní stav ke dni rozhodování, to znamená, že je důležité, že informace je obchodním tajemstvím v době rozhodování o poskytování informace je nutné vycházet z objektivní existence obchodního tajemství. Žalobce v rozkladu namítal, že povinný subjekt neprokázal, že odepřené informace souvisí s podnikem, neboť v rozhodné době společnost ENKI, o.p.s. podnikala jen v doplňkové činnosti „činnost technických poradců v oblasti životního prostředí“. K tomu žalovaný uvádí, že byť je společnost žadatele o dotaci založena podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, tato skutečnost ji neomezuje v tom, aby vykonávala též soustavnou činnost, jejímž výsledkem je zisk. Podle výpisu z obchodního rejstříku tato společnost rozšířila svoje doplňkové činnosti o předměty podnikání, např. koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a mohla v té době již mít své obchodní tajemství. To potvrzuje i dopis této společnosti ze 4. 8. 2006, požadující, aby její informace byly chráněny. Odepřené informace je třeba považovat za související s podnikem, nejen institucionálně, ale i č