— Nejvyšší správní soud

9 A 50/2011- 48 - text 7 pokračování 9A 50/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: TV PRODUCTS CZ, s.r.o., se sídlem Praha 1, Rybná 669/4, IČ: 26061333, zast. JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem České Budějovice, U Černé věže 3, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.1.2011, č.j. ČOI 101746/10/O100/1000/10/11/Ši/Št, sp.zn. ČOI 72737/10/1000, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004Sb., správní řád (dále jen správní řád) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy (dále též ČOI), ze dne 3.11.2010, č.j. ČOI 89812/10/1000/10/1427/, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 3000,-Kč pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. i) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen zákon o ochraně spotřebitele), v návaznosti na § 13 zákona o ochraně spotřebitele, a v souladu s § 79 odst. 5 správního řádu uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč ve smyslu § 6 vyhl. č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám a o výši paušální částky nákladů řízení v platném znění. Žalobce v úvodu žaloby odmítl tvrzení žalovaného, že by jako prodávající neinformoval spotřebitele podle § 13 zákona o ochraně spotřebitele a dopustil se tak správního deliktu. Dle názoru žalobce je mu v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů nesprávně vytýkáno, že v reklamačním řádu v části označené „I. Obecné podmínky“ v odstavci s názvem „Povinnosti kupujícího“ uvedl, že: „Kupující je ve vlastním zájmu povinen bezprostředně po dodání zboží toto prohlédnout a bez zbytečných odkladů informovat prodejce o případných zjištěných závadách, a to nejlépe na naše zákaznické centrum- telefon …Pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí, že mu pozdější případná reklamace nebude uznána.“, i když toto zjištění nebylo předmětem kontroly provedené dne 20.7.2010, neboť nebylo obsahem kontrolního protokolu. Tvrdil, že v již zahájeném řízení nelze ze strany správního orgánu rozšiřovat jeho předmět, správní orgán je vázán výsledky provedené kontroly. Dále uvedl, že je nepochybné, že prvním úkonem v řízení nebyl platební příkaz, když jeho vydání předcházela zmiňovaná kontrola. Žalobce nesouhlasil s tím, že by porušil § 13 zákona o ochraně spotřebitele tím, že v reklamačním řádu v části označené „IV. Uplatnění reklamace v záruční lhůtě“ v bodě 6 uvedl: „Nárok na uplatnění záruk zaniká v těchto případech: poškození zboží při přepravě a tyto škody je nutné řešit s přepravcem“. Namítal, že výše uvedená část reklamačního řádu byla vytržena z kontextu a vzhledem k tomu, že kontrolní orgán měl celý text reklamačního řádu k dispozici, mohl si ověřit, že problematice informování spotřebitelů o reklamacích věnuje celou část III. a IV. reklamačního řádu. Dále žalobce odmítl hodnocení žalovaného, že by byl text informací požadovaných zákonem rozptýlen na různých místech reklamačního řádu. Zákonem uloženou povinnost splnil ve dvou po sobě jdoucích částech reklamačního řádu, a sice v části III. a IV. Snaha žalobce o ucelené informace je jednoznačně patrná. Navíc je sporné ustanovení až na samém konci části IV. Zákazník se tak při čtení textu seznámí se všemi zákonem danými informacemi a teprve poté je nad rámec informován o postupu při poškození zboží během přepravy. Za významné považoval, že se rozhodující správní orgány dostatečně nevypořádaly s jeho argumentací ve smyslu rozlišování pojmů vada zboží a škoda na zboží. Shora uvedeným ustanovením, týkajícím se zániku nároku na uplatnění záruky, žalobce nad rámec svých povinnosti pouze informuje o tom, že pokud při přepravě dojde k poškození zboží, nebude se na takovéto zboží vztahovat záruka za vady zboží a škodu bude nutné řešit s dopravcem, neboť dojde-li k poškození zboží při přepravě, pak se zcela jistě nejedná o vadu zboží podle § 619 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V daném případě se nejedná ani o ujednání mezi prodávajícím a kupujícím ve smyslu § 627 odst. 3 občanského zákoníku, na poškození nedopadá ani § 616 občanského zákoníku, jelikož poškozením vznikne vztah mezi poškozeným a škůdcem. Závěrem žalobce uvedl, že jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nesprávná a uložení pokuty je neopodstatněné, neboť z jeho strany nedošlo k porušení § 13 zákona o ochraně spotřebitele, jelikož řádně splnil zákonem mu uloženou povinnost řádně informovat zákazníky o rozsahu, podmínkách o způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění v rozporu s kupní smlouvou. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pro případ, že by soud nepřisvědčil jeho argumentům, navrhl, aby byla uložená pokuta snížena nebo aby bylo od jejího uložení upuštěno. V písemném vyjádření k podané žalobě žalovaný argumentoval obdobě jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K námitce žalobce, že zahájené správní řízení mělo řešit pouze skutková zjištění podle kontrolního protokolu, žalovaný konstatoval, že na zákonnost a správnost napadených rozhodnutí nemůže mít vliv skutečnost, že správní orgán I. stupně v příkazu, a následně i v rozhodnutí, uvedl ustanovení reklamačního řádu, ve kterém shledává porušení podle § 13 zákona o ochraně spotřebitele, a které oznámení o zahájení kontroly neobsahuje. Správní orgán musí při rozhodování vycházet ze skutečného stavu věci, tj. z reklamačního řádu uvedeného v internetové adrese dne 20.7.2010. Správní řízení bylo zahájeno až vydáním, resp. doručením, písemného příkazu ze dne 17.9.2010, ve kterém byl předmět řízení jednoznačně určen a z něhož bylo zřejmé, jaké jednání žalobce bude posuzováno. Názor žalobce, že došlo k zahájení řízení v okamžiku doručení kontrolního protokolu, je tak mylný. K námitce týkající se části IV. bodu 6) reklamačního řádu žalovaný předně uvedl, že je žalobce sankcionován za to, že spotřebitele řádně neinformoval o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou a nikoliv za to, že spotřebitele neinformuje o reklamaci. Dále konstatoval, že žalobce odpovídá za vady, které případně vzniknou poškozením zboží v průběhu přepravy, a nemůže se dané objektivní odpovědnosti zprostit odkazem na smluvního přepravce, neboť kupující není v daném případě s přepravcem v žádném závazkovém ani odpovědnostním vztahu. Zabezpečení zboží pro přepravu je záležitostí žalobce, a to, zda tak žalobce učiní prostřednictvím smluvního přepravce či nikoliv, není v daném případě relevantní. Pokud tedy žalobce poruší svou povinnost odevzdat věc ve shodě s kupní smlouvou, bez ohledu na zavinění a má zboží vady, uplatní se práva z odpovědnosti za vady a nikoliv za škodu, jak uvádí žalobce. Podle žalovaného zjistil správní orgán I. stupně skutečný stav bez důvodných pochybností a postihl veškeré rozhodné okolnosti, jak ve prospěch, tak v neprospěch žalobce. Správní rozhodnutí obou stupňů jsou zákonná a posouzení právní otázky bylo správné. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud o věci jednal bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel následující právní úpravy: Podle § 13 téhož zákona o ochraně spotřebitele v rozhodném znění je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Podle § 24 odst. 7 písm. i) téhož zákona se prodávající dopustí správního deliktu tím, že neinformuje spotřebitele dle § 13. Podle odst. 9 písm. b) téhož zákonného ustanovení se za správní delikt uvedený v § 24 odst. 7 písm. i) uloží pokuta do 3,000.000,-Kč. Podle § 150 odst. 1, 2 správního řádu v rozhodném znění věty druhé může správní orgán vydat příkaz, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. (2) V řízení o vydání příkazu může být jediným podkladem kontrolní protokol pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgá