6 Ads 33/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 7/2012- 63 - text 11 pokračování 9Ad 7/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: JUDr. P.Č., bytem Praha 4 Michle, Hodonínská 882/10, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Praha 7-Holešovice, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 08.02.2012 č.j.: PPR-22552-4/ČJ-2011-99KP, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru (dále jen žalovaný), kterým zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Ředitelky úřadu vnitřní kontroly ve věcech služebního poměru (dále jen ,,úřad”) ze dne 11.10.2011 č.119/2011, jímž byla podle § 74 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o služebním poměru”), žalobci stanovena povinnost uhradit České republice – Ministerstvu vnitra, Policejnímu prezidiu České republiky, do 15 dnů ode dne nabytí právní moci poměrná část nákladů spojených s vysokoškolským studiem ve výši 35 600 Kč (třicet pět tisíc šest set českých), neboť nesplnil povinnost setrvat ve služebním poměru po skončení studia po dobu odpovídající době trvání studia s tím, že žalobce splnil povinnost setrvat ve služebním poměru jen částečně, neboť jeho závazek ke dni skončení služebního poměru, tj. ke dni 30.11.2010, činil ještě 115 dní a vznikla mu tedy povinnost uhradit poměrnou část nákladů studia odpovídající nesplněné části závazku, a prvoinstanční správní rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný přisvědčil skutkovým zjištěním a právnímu posouzení úřadu, vypořádal se s odvolacími námitkami žalobce, poukázal na příslušná znění ustanovení právních předpisů a uzavřel, že závazek žalobce setrvat ve služebním poměru po ukončení studia činil 646 dní, z nichž odvolatel setrval ve služebním poměru 531 dní, tudíž mu vznikla povinnost nahradit náklady za studium za 115 dní nesplněného závazku. Tyto náklady spojené se vzděláním byly přesně vyčísleny jako služební příjem za konkrétní poskytnuté služební volno za jednotlivé časové úseky, výsledná částka byla snížena podle zákona o služebním poměru na 200 000 Kč a z ní byla vypočtena poměrná část nákladů spojených se studiem ve výši 35 600 Kč. Celý výpočet po dnech je uveden v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí a žalovaný o jeho správnosti nepochyboval. Ke stěžejní námitce žalobce, týkající se oznámení/dohody policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č.1070/2007 ze dne 15.08.2007 (dále též ,,oznámení”), ve kterém je uvedena předpokládaná doba studia 20 měsíců a tato doba je označena jako ,,předpokládaná doba studia”, konstatoval, že došlo k nesprávnosti při vyhotovení dokumentu, kde je uvedeno, že dva akademické roky činí 20 měsíců. K tomu žalovaný podotkl, že oznámení bylo vyhotoveno dne 15.8.2007, přičemž nová právní úprava služebního poměru nabyla účinnosti ke dni 1.1. toho roku. V době vyhotovení oznámení byla teprve vytvářena aplikační praxe nového zákona a byla hledána forma, kterou dá služební funkcionář příslušníkovi najevo, že vyhověl jeho žádosti o studium při službě, a že příslušníkovi bude poskytováno služební volno. V rámci policie byla zvolena forma oznámení služebního funkcionáře o vyslání ke studiu. Vzhledem k tomu, že v druhém semestru akademického roku 2006/2007, tedy v prvním pololetí roku 2007, pokračovali příslušníci v započatém studiu na základě předchozích dohod, což je zakotveno v § 222 citovaného zákona, aby byla dodržena právní kontinuita bylo třeba první úkony služebních funkcionářů směrem k příslušníkům, kteří byli přijati ke studiu v roce 2007, učinit nejdříve v průběhu července a srpna 2007. Z těchto důvodů mohlo dojít k nesprávnému konstatování, že dva akademické roky trvají 20 měsíců. Oznámení považoval za deklaratorní povahy a zdůraznil uvedenou formulaci ,,předpokládaná doba studia”, kde není konstatováno, jaké okolnosti mohou tento předpoklad změnit. Žalobce v podané žalobě namítal, že závazek po ukončení studia netrval vůči žalovanému 646 dní s tím, že v oznámení byla uvedena doba 20 měsíců. Poukázal na rozhodnutí č.j. PPR-686-1/ČJ-2010 a tvrdil, že jím bylo rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit poměrnou část nákladů spojených s vysokoškolským studiem ve výši 37 860 Kč. Proti tomu se ohradil a odmítl tuto částku uhradit. Následovalo zahájení řízení, kde žalovaný nadále po žalobci požadoval částku 37 860 Kč. Poté na základě námitky žalobce částku přepočítal a uložil žalobci povinnost uhradit již jen 35 600 Kč. Současně byl žalobce vyrozuměn o tom, že ke dni 26.4.2010 bylo ukončeno shromážďování spisového materiálu ve věci. Žalobce na základě toho požádal o jeho doplnění. K tomu však nedošlo, žalobce o této skutečnosti nebyl vyrozuměn. V řízení se ode dne 26.4.2011 do dne 11.10.2011, kdy bylo následně vypracováno a zasláno rozhodnutí úřadu, nic neudálo. Proti rozhodnutí úřadu podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl. Žalobce dal též podnět k prošetření postupu úřadu a policisty, který předmětný spis zpracovával, k Ombudsmance Policie ČR, jež podnět postoupila policejnímu prezidentovi. Ke dni podání žaloby žalobce nebyl informován, k jakým závěrům při prošetření podnětu policejní prezident dospěl. Žalobce vyslovil myšlenku, že jeho podání bylo tzv.,,zameteno pod koberec”. Žalobou napadenému rozhodnutí žalobce rovněž vytkl, že žalovaný jeho odvolání projednal bez toho, aby spisový materiál doplnil o žalobcem požadované listinné důkazy. Namítal, že žalovaný před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí žalobce nevyrozuměl o tom, že bylo v odvolacím řízení ukončeno doplňování spisového materiálu. Z celkového postupu žalovaného a shromážděného spisového materiálu žalobce nabyl dojmu, že obě rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem, proto se domáhal jejich zrušení. Žalobce dále tvrdil, že řízení, které předcházelo vydání obou správních rozhodnutí, mělo řadu zcela zjevných vad. Měl za to, že byla bezdůvodně překročena zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí. K tomu poukázal na shora zmíněnou více jak pětiměsíční nečinnost zpracovatele. Tvrdil, že celé správní řízení bylo vedeno tendenčně, což vyplývá z písemných materiálů, které učinil přílohou žaloby (pozn.soudu-všechny tyto listiny jsou součástí správního spisu). Žalobce zdůraznil, že podle oznámení měl setrvat ve služebním poměru 20 měsíců. Po jeho vypracování byl ubezpečen o tom, že závazek trvá 20 měsíců. Žalobce tedy v dobré víře po celou dobu trvání služebního poměru až do jeho ukončení na žádost žalobce vycházel z toho, že oznámení je věcně, obsahově i formálně správné a spoléhal na to, že jeho závazek trval toliko avizovaných 20 měsíců. O tom byl ubezpečován pracovníky Ředitelství řízení lidských zdrojů, kteří sdělili, že nárok po ukončení studia upraví. Po ukončení studia v roce 2009 kontaktoval žalobce stejné pracoviště, dokládal řádné ukončení studia, uváděl, že se nástup na studium uskutečnil později než je uvedeno v oznámení bez toho, že by byla žalovaným přijata jakákoliv opatření. Byl ubezpečen, že se vše dá do souladu v rámci počítačové databáze. Žalobce měl za prokázané, že již v letech 2007-2009 a zejména v roce 2009 měl žalovaný na zjištění pochybení o délce závazku žalobce v oznámení dostatek času, aby je napravil a dal do souladu se skutečností a zákonem, což se až do jeho odchodu ke dni 30.11.2010 nestalo, ač jej k tomu žalobce ze své iniciativy opakovaně vedl. Žalovaný závazek povinnosti žalobce uhradit poměrnou část nákladů do počítačového systému doplňoval až někdy v průběhu měsíců září či října 2010 na upozornění žalobce. Pokud žalovaný uvedl, že mohlo v srpnu 2007 dojít k nesprávnému konstatování, jedná se o výmluvu a případný argument sloužící k tomu, aby se mohl žalovaný vyhnout odpovědnosti za obsah jím vydaného rozhodnutí v nesprávně uvedené výši ke škodě žalobce. Argumentace žalovaného, že doba studia mohla být kratší či delší, se jeví jako lichá, neboť žalovaný věděl, že se jedná o dlouholeté magisterské studium, a že tedy kratší doba nepřichází v úvahu. Doba studia tedy mohla být pouze delší, například neúspěšným studiem, k tomu však nedošlo. Žalobce započal studovat dne 10.9.2007 a ukončil studium v řádném termínu v roce 2009. Podle žalobce měl žalovaný vydat řádné rozhodnutí, případně toto rozhodnutí následně uvést do souladu se zákonem. Své pochybení mohl žalovaný zjistit při zpracování dalších dohod s jinými policisty, jimž umožňoval studium. Žalovaný také přes žádost žalobce nedoplnil do spisového materiálu v rámci vedeného správního řízení obdobné dohody, jejichž doplnění se žalobce domáhal pro to, aby mohly být žalovaným porovnány a případně bylo prokázáno, že po celou dobu od roku 2007 do roku 2009 docházelo k nesprávným