6 Ads 19/2006 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 5/2015- 45 - text 8 pokračování 11 Ad 5/2015 41/2013 11Ad 5/2015 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce ČKD Kutná Hora, a. s., IČ 005 08 055, se sídlem v Kutné Hoře, Karlov 197, zastoupeného Mgr. Janem Dziamou, advokátem se sídlem v Černošicích, Táborská 2025, proti žalovanému Rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, o žalobě proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. S-SP-VZP-14-02173484-A9HB t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního úřadu, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, regionální pobočky v Praze, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit penále ve výši 1.000.000,- Kč na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny, neboť žalobci byla v rámci odstranění tvrdosti zákona poskytnuta podpora de minimis ve výši 1.106.810,- Kč., přičemž penále je nižší než poskytnutá podpora. Dále žalovaný odvolací správní úřad rozhodl o zamítnutí žádosti žalobce o odstranění tvrdosti. Žalobce v podané žalobě popsal dosavadní průběh správního řízení, v němž bylo žalobci vyměřeno penále z prodlení s platbami pojistného na veřejné zdravotní pojištění ve výši 538.806,- Kč za rok 2011, ve výši 1.457.705,- Kč za rok 2012, ve výši 24.221,- Kč za rok 2013 a ve výši 85.824,- Kč za rok 2014. Žalobce napadl odvoláním rozhodnutí prvoinstančního rozhodnutí pouze v rozsahu penále za období ode dne 21. 2. 2011 do dne 4. 9. 2012 a paralelně požádal o odstranění tvrdosti zákona při vyměření penále z prodlení s platbami pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Odvolací orgán rozhodnutí potvrdil rozhodnutí prvoinstančního orgánu, odvolání žalobce zamítl a o žádosti žalobce o odstranění tvrdosti rozhodl tak, že žalobci poskytl podporu de minimis ve výši 1.106.810,- Kč. Žalobce v podané žalobě namítl, že rozhodnutí odvolacího orgánu i rozhodnutí správního úřadu prvého stupně jsou založena na argumentu, že pohledávka penále z prodlení s platbami pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud vznikla do dne rozhodnutí o úpadku 21. 2. 2011, je podle ustanovení § 18 odstavec 6 zákona č. 592/1992 Sb. pohledávkou za majetkovou podstatou. Na rozdíl od prvoinstančního orgánu, který dospěl k závěru, že dlužné penále není mimosmluvní sankcí podle ustanovení § 170 odstavec d) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, odvolací orgán dospěl k závěru, že jde o mimosmluvní sankci, jejíž uspokojení je podle citovaného ustanovení insolvenčního zákona v průběhu insolvenčního řízení vyloučeno. Žalovaný odvolací orgán uvedl, že pohledávky z mimosmluvních sankcí podle ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona nezanikají přijetím reorganizačního plánu a mohou být uspokojeny po ukončení insolvenčního řízení. Žalobce v podané žalobě namítl, že názor orgánů obou stupňů o tom, že penále, vzniklé po rozhodnutí o úpadku, je pohledávkou za majetkovou podstatou, je v rozporu se zákonem, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 52/2007 ve Sbírce rozhodnutí NS, vedené pod sp. zn. 29 Odo 709/2005, v němž Nejvyšší soud považuje penále z dlužného pojistného za mimosmluvní sankci. Penále za neplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění, u kterého povinnost zaplatit penále vznikla po prohlášení konkurzu, je z uspokojení v konkurzu vyloučeno, přičemž úprava v ustanovení § 18 odstavci 6) zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění na tento závěr nemá vliv. Žalobce dále namítl, že ustanovení § 359 insolvenčního zákona stanoví, že pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují přijetím reorganizačního plánu, zaniknou, nejde-li o mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka nebo není-li v reorganizačním plánu stanoveno jinak. Žalobce má za to, že pohledávky penále z prodlení s platbami pojistného na veřejné zdravotní pojištění jsou mimosmluvními sankcemi, které jsou vyloučeny z uspokojení ve smyslu ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Této právní úpravy využil žalobce ve svém reorganizačním plánu, kde stanovil, že účinností reorganizačního plánu zanikají také pohledávky z mimosmluvních sankcí. Reorganizační plán žalobce byl shledán Krajským soudem v Praze i Vrchním soudem v Praze v souladu se zákonem a nabyl účinnosti dne 4. 9. 2012. K tomuto datu tak zaniklo penále z prodlení s platbami pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období ode dne 21. 2. 2011 do dne 4. 9. 2012 a prvoinstanční orgán již nebyl oprávněn ho žalobci vyměřit. Žalovaný správní úřad ve vyjádření v podané žalobě uvedl, že obsah námitek do zahájeného správního řízení je zcela totožný s důvody odvolání i s důvody žaloby. Rozpor plátce spatřuje v nesprávném posouzení penále, vyměřeného po prohlášení úpadku plátce řešeného reorganizací do účinnosti reorganizačního plánu. Podle sdělení plátce je toto penále z dlužného pojistného mimosmluvní sankcí podle ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona a je z uspokojení v insolvenčním řízení vyloučeno, přičemž ustanovení § 359 insolvenčního zákona dává dlužníkovi možnost stanovit si v reorganizačním plánu, že tyto pohledávky s přijetím reorganizačního plánu zanikají. Žalobce této možnosti využil a účinností reorganizačního plánu ze dne 4. 9. 2012 zaniklo penále z dlužného pojistného za období od 21. 2. 2011 do 4. 9. 2012. Žalovaný správní úřad má za to, že v daném případě se jedná o penále z pohledávek za majetkovou podstatou, které vzniklo ode dne prohlášení úpadku. Neuhrazení pojistného na zdravotním pojištění v období po prohlášení konkurzu včas a ve správné výši vyvolává účinek prodlení a s ním ze zákona spojené důsledky v podobě povinnosti platit penále podle ustanovení § 18 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Z prvé věty uvedeného právního ustanovení vyplývá, že mimosmluvní sankce (bez dalšího) jsou pohledávkami, které přijetím reorganizačního plánu nezanikají, reorganizační plán tak nemůže mimo rámec zákona stanovit, že zanikají. Při řešení úpadku dlužníka reorganizací, přijetím reorganizačního plánu a jeho schválením insolvenčním soudem, zanikají pohledávky vyloučené z uspokojení s výjimkou mimosmluvních sankcí, postihujících majetek dlužníka, a to bezvýhradně, nebo jiných pohledávek z režimu ustanovení § 170, o kterých je skutečnost, že nezanikají, uvedena v reorganizačním plánu. Tyto pohledávky nemohou být uspokojovány v procesu reorganizace, mohou však být uspokojeny po ukončení insolvenčního řízení, řešeného reorganizací a lze je tedy po splnění reorganizačního plánu vyměřit a na dlužníkovi vymáhat. Z uvedených důvodů byla Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky oprávněna vyměřit platebním výměrem žalobci penále za celé období ode dne 21. 2. 2011 do dne 1. 9. 2014, tedy jak penále za období od prohlášení úpadku do účinnosti reorganizačního plánu, tak za období po účinnosti reorganizačního plánu do konce kontrolovaného období. Na základě takto získaného exekučního titulu lze toto penále po skončení insolvenčního řízení vymáhat. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Žalobce byl veden v registru pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky v kategorii zaměstnavatel. Regionální pobočka pro hlavní město Prahu provedla u žalobce dokladové kontroly plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění a přitom zjistila, že žalobce jako plátce pojistného nehradil pojistné za své zaměstnance ve stanovených termínech a výši v souladu s ustanovením § 5 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Zjištěné nedostatky byly podrobně rozvedeny ve zprávě o výsledku kontroly a závěrečném protokolu ke zprávě o výsledku kontroly ze dne 9. 10. 2013. S uvedenými doklady byl žalobce seznámen dne 10. 9. 2014. Na žalobce byl dne 21. 2. 2011 prohlášen úpadek usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 41 INS 11480/2010-A-114, který byl následně řešen reorganizací. Dnem 4. 9. 2012 nabylo právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze o schválení reorganizačního plánu společnosti ČKD Kutná hora a. s. Usnesením ze dne 28. 1. 2013 vzal Krajský soud v Praze jako insolvenční soud na vědomí splnění reorganizačního plánu. Regionální pobočka žalovaného zahájila se žalobcem dne 10. 10. 2014 správní řízení ve věci penále, zjištěného na základě uvedených kontrol, přičemž oznámení o zahájení správního řízení ze dne 30. 9