1 As 35/2007 — Nejvyšší správní soud

5 A 134/2011- 59 - text 12 pokračování 5A 134/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně A: Bc. I. K. a žalobce B: P. K., oba zastoupeni JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: PREdistribuce, a.s., se sídlem Praha 5, Svornosti 3199/19a, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem Praha 1, Náprstkova 276/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2011, č. j. S-MHMP 376109/2010/OST/No, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobci se žalobou domáhali přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16, odboru výstavby ze dne 3.3.2006, č.j. OV-010931/04/Kv k.ú. SI, Lo, VCh, R, La, Ko, Mo, kterým na žádost PREdistribuce, a.s. (dále též „navrhovatel“) umístil stavbu nazvanou „Vedení 2 x 110 k V V303/304 TR Chodov – TR Řeporyje, úsek Modřanská rokle – TR Řeporyje“ na pozemcích Slivenec, Lochkov, Velká Chuchle, Radotín, Lahovice, Komořany a Modřany (dále též „stavba VVN“). Žalobci v žalobě nejprve v obecné rovině namítali, že žalobou napadeným rozhodnutím byli zkráceni na svých právech, a to jak upřením práva na spravedlivý proces, tak překročením mezí správního uvážení. Uvedli, že jsou vlastníky pozemků parc. č. 4555/343 a 4675/2 k.ú. Modřany (dále též „předmětné pozemky“), dotčených ochranným pásmem plánované stavby VVN. Pozemek parc. č. 4675/2 k.ú. Modřany je zahradou, žalobci si na něm plánovali postavit rodinný dům, jenže je na něm plánována výstavba stožáru VVN. Nesouhlasili s vydáním rozhodnutí o umístění stavby VVN navrhovateli, neboť navrhovatel nedoložil své oprávnění k pozemkům, na nichž má být stavba VVN postavena. Ochrana jejich vlastnického práva vyplývá z čl. 11 odst. 1 věta druhá a čtvrtá Listiny základních práv a svobod, taktéž z § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“). Nesouhlasili s tvrzením navrhovatele, že mu k pozemkům náleží právo věcného břemene založeného stavbou vedení v předmětné lokalitě v roce 1947. Elektrifikační zákon zakládal vlastníku elektrické sítě toliko služebnost. Přičemž právo služebnosti zaniklo přijetím občanského zákoníku z roku 1964. Navíc na pozemku nepřetrvala stavba, od níž navrhovatel výše uvedené právo odvozuje. Zároveň nesouhlasili se způsobem vypořádání této námitky ze strany správních orgánů, neboť žalovaný ji odmítl s tím, že námitka překračuje rámec odvolacího řízení. Namítali nesprávný právní výklad § 38 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, ve znění rozhodném (dále jen „stavební zákon“) správními orgány, kterým dospěly k závěru, že nebylo nutné vyžadovat souhlasy vlastníků pozemků se stavbou VVN, když pozemky bylo možné vyvlastnit pro stavby distribuční soustavy, pokud byly zřizovány ve veřejném zájmu dle § 108 odst. 2 písm. f) stavebního zákona ve spojení s § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění rozhodném (dále jen „energetický zákon“). Žalobci zdůraznili, že stavební úřad nezkoumal, zda žalobci byli dotčeni na svých právech a zda by nebylo možné téhož účelu dosáhnout jinak. Nesouhlasili s tím, že správní orgány v řízení nechránily práva žalobců, jakožto „slabší strany“ proti „silnější straně“ navrhovatele, tj. energetické společnosti, čímž porušily obecné zásady správního řízení a principy, o které se opírá vyvlastňovací řízení, princip subsidiarity, proporcionality a minimalizace zásahů do dotčených práv. Nesouhlasili s nadzemním vedením stavby VVN na základě udělené výjimky na výstavbu nadzemního vedení 110 kV z čl. 4 odst. 10 vyhl. č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl.m. Praze (dále jen „OTPP“). Uvedli, že stavební úřad si pro své rozhodnutí o způsobu vedení stavby VVN s ohledem na konkrétní zájmy v území nezajistil podklady nezbytné k řádným skutkovým závěrům o situaci v místě, kde byla stavba VVN povolena. Taktéž se správní orgány řádně nevypořádaly s jejich odvolací námitkou sporující získání výjimky k nadzemnímu vedení VVN a absenci potřebných podkladů, když žalovaný pouze poukázal na výše uvedenou výjimku, čímž založil své rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a nesprávným způsobem použil správní uvážení. Takovýto postup byl nezákonný a měl bezprostřední vliv na práva žalobců. Dále namítali, že správní orgány nevzaly v potaz, že stavba VVN má být umístěna v bezprostřední blízkosti přírodní památky Modřanská rokle. Na části pozemků v bezprostřední blízkosti stavby VVN již vedení VVN stojí, přičemž vzdálenost mezi těmito vedeními by byla velmi malá. Dále nesouhlasili s tím, že stavební úřad nezkoumal, zda další stavba VVN nesníží kvalitu bydlení a rozvoj v lokalitě, zejména s ohledem na možný zásah do krajinného rázu lokality, znehodnocení pozemků v bezprostřední blízkosti a snížení komfortu bydlení. Zdůraznili, že tato námitka není totožná s námitkou posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), ani posouzením zásahu do krajinného rázu. Přičemž k posudku EIA namítali jeho rozpor se závazným stanoviskem podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny., neboť popis lokality a jejího charakteru se v obou dokumentech liší. Navíc posudek je více než 6 let starý, tudíž nemůže obsahovat aktuální údaje. Žalobci navrhli soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu rozhodnutí. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě upozornil, že v téže věci již rozhodoval podruhé. Městský soud v Praze totiž rozsudkem ze dne 24.2.2010, č.j. 6 Ca 309/2006-67 zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného z důvodu, že ve správním řízení nebyl záměr stavby VVN posouzen z hlediska § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Proto bylo ve správním řízení vypracováno příslušné závazné stanovisko, čímž byl nedostatek předchozího řízení odstraněn. Poukázal na to, že v době, kdy žalobci podávali odvolání, nebyli vlastníky pozemků parc. 4555/343 v k.ú. Modřany, tj. pozemku, na kterém se nachází stávající stožár. Tento pozemek zakoupili až v průběhu soudního řízení vedeného pod sp.zn. 6 Ca 309/2006. Odmítl námitku žalobců, že ve správním řízení nebyly zjištěny veškeré nezbytné podklady pro rozhodnutí ve věci s tím, že žalobci ani neuvedli žádný konkrétní podklad, který měl být opominut. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. Žalobci v replice ze dne 10.10.2011 shrnuli, že jak ve svém odvolání proti žalobou napadeném rozhodnutí, tak i ve správní žalobě vytyčili tři základní okruhy svých námitek týkajících se nedostatečné správní úvahy správních orgánů, a to 1) žádost navrhovatelů nebyla doložena doklady, které by je opravňovaly provést stavbu VVN dle § 86 odst. 2 písm. a) stavebního zákona; 2) závazná stanoviska příslušných orgánů dle § 86 odst. 2 písm. b) stavebního zákona neodpovídala reálnému stavu nemovitostí ke dni rozhodování správních orgánů; 3) nedostatečně zjištěné reálné poměry v předmětném území, např. okolnosti svědčící o minimalizaci či proporcionalitě zásahů stavby VVN, zejména ve vztahu ke studii EIA. Žalobci soudu k důkazu předložili zprávu veřejného ochránce práv ze dne 7.10.2011 sp.zn.: 2645/2010/VOP/SN, kterou prokazovali svá tvrzení, týkající se jejich vlastnických práv, nedostatků zjištěného skutkového a právního stavu ve správním řízení. Rovněž soudu předložili usnesení zastupitelstva Městské části Praha 12 ze dne 24.6.2008 ve věci podnětu na pořízení změny územního plánu sídelního útvaru hl.m. Žalovaný ve vyjádření ze dne 24.10.2011 konstatoval, že listinný důkaz - zpráva veřejného ochránce práv ze dne 7.10.2011 neobsahuje žádné zjištění nedostatků, které by mělo vztah ke stavbě VVN. Týká se totiž prací prováděných na stávající stavbě, přičemž předmětem tohoto řízení je rozhodnutí o umístnění stavby, nikoli stavební práce na stávající stavbě. Při ústním jednání právní zástupkyně žalobců setrvala na svém procesním stanovisku. Zdůraznila, že žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, když nerespektoval vlastnické právo žalobců k předmětným pozemkům. Uvedla, že soud musí ex offo hájit nedotknutelnost vlastnického práva žalobců, což vyplývá z obecných zásad správního řízení. Žalovaný rovněž setrval na svém procesním stanovisku. Upozornil na to, že žalobci v žalobě uvedli nesprávné číslo svého pozemku 4675/2 k.ú. Modřany, když správně se jedná o pozemek parc.č. 4575 k.ú. Modřany zapsaný na LV č. 888. Dále uvedl, že vlastnické právo žalobců nebylo stavbou VVN nikterak omezeno, neboť žalobci si na tomto pozemku již rodinný dům postavili. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, ab