7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 5/2015- 25 - text 8 pokračování 5A 5/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: T. P., zast. JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 15.12.2014, č.j.: MV-130037-8/VS-2014, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostního výzkumu a policejního vzdělávání ze dne 18.11.2014, č.j. MV-118707-16/OBVV-2014, kterým mu byla podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 7 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění rozhodném (dále jen „informační zákon“), odmítnuta žádost o poskytnutí kompletní zadávací dokumentace k nadlimitní veřejné zakázce „Dekódování šifrovaných datových komunikací“ zadávané na základě výjimky § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění rozhodném (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), o níž byla pod č.j. 883/14 informována na svém zasedání dne 6. srpna 2014 vláda ČR. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného posouzení jím požadovaných informací v žádosti jako utajovaných podle bodů č. 8 a č. 11 přílohy č. 1 nařízení vlády ČR č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací (dále jen „nařízení č. 522/2005 Sb“). Zdůraznil, že předmět zakázky, tj. operativně pátrací prostředky, jsou taxativně upraveny v § 158b odst. 1 trestního řádu. Konkrétně se jedná o předstíraný převod, sledování osob a věcí a použití agenta. Podpůrné operativně pátrací prostředky jsou taxativně vymezeny v § 72 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR a jedná se o informátora, krycí prostředky, zabezpečovací techniku a zvláštní finanční prostředky. Odmítl rozšiřující výklad pojmu „sledování osob a věcí“ také na počítač. Poukázal na § 88 a § 88a trestního řádu, kterými je upraven odposlech a záznam telekomunikačního provozu přísněji než sledování osob a věcí. Upozornil, že podřazením odposlechu telekomunikačního provozu pod „sledování osob a věcí“ by orgánům činným v trestním řízení umožňovalo provádět odposlech bez soudního příkazu, neboť § 158d odst. 3 trestního řádu se o prolomení telekomunikačního tajemství nezmiňuje. Takovýto výklad by byl protiústavním zásahem do práva na ochranu soukromí. Dovodil tak, že odposlech telekomunikačního provozu není sledováním osob a věcí dle § 158d trestního řádu, nýbrž zvláštním vyšetřovacím institutem. Zdůraznil, že Policie ČR není oprávněna telekomunikační provoz dešifrovat. Předmětem posuzované zakázky tak nejsou žádné utajované informace, které by spadaly pod výše uvedené zákonné definice. Zdůraznil, že svou žádostí požadoval jen předání zadání studie na zakázku, jinými slovy nikoli to, co Policie umí, ale to, co by chtěla umět. Takovéto informace nejsou bez dalšího způsobilé jakkoli ohrozit či poškodit bezpečnostní zájmy státu. Konstatoval, že zakázkou jsou objednávány postupy a technologie, které nebude moci Policie ČR bezprostředně použít. Dovodil tak, že osobám, které ji získaly, byl umožněn snadný výdělek ve výši 4 000 000,-Kč. Přičemž žalovaný ji mohl pořídit za zlomek sumy pouhým dotazem u kteréhokoliv odborníka – kryptologa. Žalobce navrhl soudu, aby jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a nařídil, aby žalobci požadované informace poskytl. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že je gestorem bezpečnostního výzkumu v ČR. Výzkum je realizován prostřednictvím zadávání veřejných zakázek dle potřeby příslušných složek Ministerstva vnitra a útvarů Policie ČR v rámci programu „Bezpečnostní výzkum pro potřeby státu v letech 2010-2015“. Posuzovaná zakázka spadá do výše uvedeného programu a záměr zadat ji byl řádně oznámen Národnímu bezpečnostnímu úřadu, které ji odsouhlasilo. Dle požadavku odborného gestora byl k podání nabídky vyzván jediný uchazeč, a to Masarykova univerzita v Brně, Ústav výpočetní techniky. Vláda ČR na svém zasedání 6.8.2014 byla o tomto postupu informována. Nesouhlasil s žalobcovým výkladem § 158b trestního řádu. Uvedl, že pojem „sledování“ je definován jako získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Pro správné využití prostředků k utajenému použití je nezbytné utajovat i způsob jejich používání, tj. utajovat i jejich princip, funkci a provedení v souladu s body č. 8 a č. 11 přílohy 1 nařízení č. 522/2005 Sb. Dále odkázal na § 1 odst. 2 nařízení č. 522/2005 Sb., dle kterého při posuzování, zda určitá informace spadá pod položku uvedenou v přílohách č. 1 až č. 18 k nařízení č. 522/2005 Sb., je rozhodné, zda její případné vyzrazení, či zneužití může způsobit újmu zájmu ČR, nebo zda může být pro zájem ČR nevýhodné dle § 3 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Zdůraznil, že pokud by nedošlo k utajení celého průběhu výzkumu, vývoje a výroby, počínaje zadáním výzkumného úkolu, byl by výsledek výzkumu předem znehodnocen. V zadávací dokumentaci jsou totiž uvedeny důležité informace o principu a funkci prostředků, které mají být výsledkem výzkumu. Vyzrazení těchto informací by bylo nevýhodné pro zájem ČR, proto byly klasifikovány stupněm utajení Vyhrazené. Závěrem shrnul, že oba znaky utajované informace, tj. znak materiální i formální byly v tomto případě naplněny, čímž byl dán důvod pro neposkytnutí informace žalobci dle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. V replice ze dne 10.3.2015 žalobce uvedl, že s postupem soudu dle § 51 odst. 1 s.ř.s. souhlasí. Zároveň navrhl doplnit dokazování znalcem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika se specializací na kryptologii, aby posoudil, zda jím požadovaná zadávací dokumentace může vést k získání výsledků, které by byly v praxi využitelné pro orgány činné v trestním řízení při jejich činnosti, anebo zda se jedná o zadání úkolu fiktivního, v rozhodujících částech nesplnitelného, dále zda by poskytnutím požadovaných informací mohla být ČR způsobena jakákoli újma z hlediska vyzrazení něčeho, co v odborné kryptologické komunitě není doposud známo. Konkrétně žalobce soudu navrhl přibrat znalce RNDr. V. K. Důkaz byl navržen k prokázání žalobcova tvrzení, že se v daném případě nejedná o reálnou veřejnou zakázku, nýbrž o nevýhodnou státní zakázku. Na základě podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění rozhodném (dále jen „s.ř.s.“). V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k rozhodování soudu bez nařízení jednání nevyjádřil a žalobce v replice s tímto postupem výslovně souhlasil. Přestože žalobce zároveň navrhl provést k důkazu znalecký posudek, soud postupoval v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7As 93/2014, neboť za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. nelze považovat návrh účastníka řízení k provedení důkazu před správním soudem. Soud má výše uvedený návrh žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika se specializací na kryptologii za zcela nadbytečný, neboť soud v tomto řízení není oprávněn hodnotit využitelnost či finanční nevýhodnost předmětné zakázky pro ČR. Předmětem soudního řízení je toliko posoudit oprávněnost žalovaného odmítnout poskytnout požadované informace žalobci dle § 7 informačního zákona. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: V žádosti ze dne 18.8.2014 žalobce po správním orgánu I. stupně požadoval zaslat kompletní zadávací dokumentaci k nadlimitní veřejné zakázce „Dekódování šifrovaných datových komunikací“ zadávané dle výjimky § 18 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Správní orgán I. stupně dne 18.11.2014 žádost žalobce dle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl. V odůvodnění uvedl, že žalobcem požadovaná zadávací dokumentace k veřejné zakázce obsahuje utajované informace uvedené v nařízení č. 522/2005 Sb., neboť zakázka je spojena se zvláštními bezpečnostními opatřeními a souvisí s ochranou základních bezpečnostních zájmů státu. Žalobcem požadovaná zadávací dokumentace obsahuje informace, jejichž případné vyzrazení, či zneužití m