6 Afs 161/2014 — Nejvyšší správní soud

5 Af 54/2012- 34 - text 8 pokračování 5Af 54/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a JUDr. Karla Cháberová v právní věci žalobce: JUDr. P. A., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 2.10.2012, č.j. 12215/12-1500-106794, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „žalovaný“), kterým bylo zrušeno odvoláním napadené rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 7 ze dne 9.3.2012, č.j. 44373/12/007960605557 a řízení ve věci podaného návrhu na obnovu řízení ve věci daně z převodu nemovitostí vyměřené platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 7 ze dne 5.3.2008, č.j. 27206/08/007960/6733 zastaveno. V souladu s § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění rozhodném (dále jen „s.ř.s.“), je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla, se soud zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného. Žaloba byla podána proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, avšak s účinností od 1.1.2013 byla dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky zrušena dosavadní finanční ředitelství a jejich právním nástupcem se ve smyslu § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., ve spojení s § 69 s.ř.s. stalo Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, s nímž soud nadále v řízení pokračoval na místě původního žalovaného. Žalobce v podané žalobě nejprve popsal skutkový stav věci. Uvedl, že byl daňovým ručitelem za plátce daně, který nesplnil svou daňovou povinnost. Dne 21.5.2010 mu byla doručena výzva k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem, proti níž podal dne 4.6.2010 odvolání. V odvolání s poukazem na § 20 odst. 7 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitosti ve znění rozhodném (dále jen „zákon o trojdani“) namítal, že byl od platby požadované daně osvobozen. Dále správci daně vytýkal, že nepostupoval dle § 57a odst. 1 věta druhá zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění rozhodném (dále jen „ZSDP“) a daň nevymáhal po daňovém poplatníku. Jelikož žalovaný rozhodnutím č.j. 13111/10-1500-106794 zamítl jeho odvolání, podal žalobce dne 17.1.2011 správci daně žádost o obnovu řízení, jež vedl správce daně proti původnímu daňovému poplatníku a které bylo pravomocně skončeno rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 7 ze dne 5.3.2008 č.j. 27206/08/007960/6733. Správce daně však rozhodnutím ze dne 9.3.2011 č.j. 44373/12/007960605557 i tento návrh žalobce zamítl. Žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí podal dne 3.4.2012 odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto. Žalobce nesouhlasil s právním posouzením § 22 zákona o trojdani žalovaným, neboť návrh na obnovu řízení jím byl podán včas. Úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení dle § 22 zákona o trojdani totiž nebyla pouze výzva doručená daňovému poplatníku dne 15.10.2007. Správce daně činil i další úkony vůči daňovému poplatníku, které lze podřadit pod § 22 zákona o trojdani jako úkony směřující k vyměření daně. Jednalo se například o platební výměr ze dne 5.3.2008 č.j. 27206/08/007960/6733, jímž mu byla doměřena daňová povinnost a dále výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 19.6.2008. I za předpokladu správnosti právního názoru žalovaného by výše uvedené úkony prodloužily běh lhůt dle § 22 odst. 2 zákona o trojdani až do roku 2011. Zároveň poukázal na liknavý postup správce daně, kterým byl žalobce připraven o značnou část lhůty k uplatnění jeho práv. Rovněž nesouhlasil s právním posouzením svého návrhu na obnovu řízení tak, že jím uplatněné tvrzení o osvobození od daně není novou skutečností, která by bez zavinění žadatele o obnovu řízení vyšla najevo a která by byla důvodem pro podání návrhu na obnovu řízení. Namítal nedostatečné vypořádání se s touto námitkou žalovaným. Dále namítal, že se správní orgány nevypořádaly ani s jeho další výtkou, týkající se porušení podmínky subsidiarity, resp. sekundárnosti, institutu ručení. Správce daně totiž pohledávku původního daňového poplatníka řádně nevymáhal, neboť ji nepřihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti němu. Žalobce tvrdil, že správní orgány nepostupovaly v souladu se základními zásadami správy daně, obsaženými zejména v § 5 odst. 1, 3, § 6 odst. 3, § 7, § 8 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění rozhodném (dále jen „daňový řád“). Rovněž tak nerespektovaly vnitřní předpisy upravující postup správců daně v případě ručení v daňovém řízení, a to bod 5 a 6 pokynu D-329, pokyn GFŘ D- 5 č.j. 6379/11-2310-602525. Žalobce správním orgánům vytkl porušení svého ústavního práva v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť mu bylo nesprávným postupem žalovaného odepřeno právo se stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného orgánu. Žalobce soudu navrhl, aby žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správce daně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odmítl veškeré žalobní námitky s tím, že podstatnou je pouze otázka, zdali uplynula lhůta pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu. Zdůraznil, že lhůta pro stanovení daně z převodu nemovitosti v této věci počala běžet dle § 22 zákona o trojdani ode dne 11.4.2007, kdy byl zapsán vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Povinnost daňového subjektu podat daňové přiznání tak uplynula koncem 3 měsíce následujícího po měsíci, kdy byl předmětný vklad zapsán. Jelikož daňové přiznání nebylo ve věci podáno, doručil správce daně dne 15.10.2007 daňovému subjektu výzvu k jeho podání. Tímto úkonem došlo dle § 22 zákona o trojdani k přerušení běhu lhůty pro stanovení daně, která uplynula dne 31.12.2010. V souladu s § 119 odst. 4 daňového řádu tak bylo možno podat návrh na povolení obnovy řízení nejpozději do 31.12.2010. Žalobce však podal návrh na obnovu řízení až dne 17.1.2011, tedy po uplynutí lhůty dle § 148 daňového řádu a pro účely § 119 odst. 4 daňového řádu zjevně opožděně. Žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. Žalobce v replice ze dne 21.5.2013 stručně zopakoval své předchozí vyjádření obsažené v žalobě. Doplnil, že § 171 odst. 3 daňového řádu je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť nestanoví lhůtu pro vymáhání daňové povinnosti na daňovém subjektu. Tento stav umožňuje správci daně při běhu lhůt u mimořádných opravných prostředků postupovat nedbale. Přičemž ručiteli v mezidobí může uplynout lhůta pro podání opravných prostředků. Žalovaný v replice ze dne 31.5.2013 žalobci doporučil řešit vzniklou situaci v rovině soukromoprávní. Soud v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci se ve stanovené lhůtě k rozhodování soudu bez nařízení jednání nevyjádřili. Ze správního spisu pro rozhodnutí ve věci byly zjištěny následující podstatné skutečnosti: Dne 11.4.2007 byl do Katastru nemovitostí zapsán vklad vlastnického práva pro žalobce k bytové jednotce, již nabyl od FERRO BUILDING, a.s. (dále též „daňový poplatník“), což vyplývá ze smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 10.11.2011 a z potvrzení Katastrálního úřadu pro hl.m.Prahu ze dne 11.4.2007. Podáním ze dne 9.10.2007 správce daně vyzval daňového poplatníka k podání daňového přiznání z převodu nemovitostí, což mu bylo doručeno dne 15.10.2007. Dne 16.10.2007 daňový poplatník daňové přiznání podal a na jeho základě správce daně dne 5.3.2008 vydal platební výměr na daň z převodu nemovitostí. Jelikož daňový poplatník daň ve stanovené lhůtě neuhradil, vyzval jej správce daně dne 19.6.2008 k úhradě daně v náhradní lhůtě. Veškeré výše uvedené skutečnosti vyplývají z výzvy k podání daňového přiznání ze dne 9.10.2007, č.j. 101276/07/007960/6733 a její doručenky ze dne 15.10.2007, z přiznání k dani z převodu nemovitostí ze dne 37.7.2007, z platebního výměru na daň z převodu nemovitostí ze dne 5.3.2008, č.j. 103091/07/007960/6733 a z výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 19.6.2008 č.j. 74824/08/007960/6733. Dne 17.5.2010 správce daně vyzval žalobce k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o trojdani, ve spojení s § 57a odst. 2 ZSDP z titulu jeho zákonné povinnosti uhradit daňovou pohledávku neuspokojenou ve lhůtě splatnosti jejím daňovým poplatníkem. Žalobce dne 11.6.2010 podal proti výzvě odvolání, které bylo žalovaným dne 5.11.2010 zamítnuto. Vše vyplývá z výzvy k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ze dne 17.5.2010 č.j. 67437/10/007960108196, z odvolání žalobce ze dne 4.6.2010, z rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2010 č.j. 13111/10-1500-106794. Dne 17.1