5 As 6/2010 — Nejvyšší správní soud

6 A 52/2013- 39 - text 11 pokračování 6A 52/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: nezl. E. M., zastoupen matkou O. T., právně zastoupen Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Brno, Příkop 834/8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2013, č.j. MV-94318-3/SO/sen-2012, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2013, č.j. MV-94318-3/SO/sen-2012 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14. 5. 2012, č.j. OAM-623-14/PP-2012, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky rodinného příslušníka občana EU, který sám není občanem EU, pro nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 87b odst. 1 ve spojení s ustanovením § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce v podané žalobě uvedl, že na území ČR pobývá od 17. 12. 2011 spolu se svojí matkou O. T. a se svojí sestrou nezletilou E. M., a to ve společné domácnosti se svou tetou L. Y. K., jejím manželem M. K. a jejich dcerou A. K.. Dne 17. 1. 2012 podal žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky dle § 87b zákona o pobytu cizinců za účelem společného soužití s občanem EU. Dne 1. 2. 2012 na základě výzvy správního orgánu I. stupně tuto žádost doplnil o potřebné dokumenty. Výše uvedeným prvostupňovým rozhodnutím byla žádost žalobce zamítnuta s odůvodněním, že žalobce nesplňuje předpoklady k udělení povolení k přechodnému pobytu na území ČR za účelem společného soužití s občanem EU, neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu ustanovení § 15 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobce není rodinným příslušníkem občana EU, konkrétně manžela tety žalobce a dcery tety žalobce ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Zároveň prvostupňový orgán vyloučil aplikaci ustanovení § 15 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neboť nebyly dle jeho názoru v případě žalobce splněny obě podmínky současně, tj. existence žití žalobce s občanem EU ve společné domácnosti a zároveň existence vztahu obdobného rodinnému vztahu. S uvedenými závěry správního orgánu I. stupně žalobce nesouhlasil, a proto podal odvolání, neboť dle jeho názoru jsou splněny podmínky pro udělení povolení k přechodnému pobytu. Nezákonnost prvostupňového rozhodnutí spatřoval žalobce v absenci řádného odůvodnění a v nedostatku výroku rozhodnutí o zamítnutí žádosti, který neobsahoval odkaz na zákonné ustanovení předmětného zákona. Zákon o pobytu cizinců totiž ve svých ustanoveních §§ 87e a 87d odst. 1 taxativně stanoví, ve kterých případech je správní orgán oprávněn žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítnout. Žalobce namítl, že výrok prvostupňového rozhodnutí odkaz na žádné z uvedených ustanovení neobsahuje a ani obsahově neodpovídá žádnému ze zákonných důvodů pro zamítnutí žádosti. Žalobce v žalobě dále namítl, že závěry správního orgánu I. stupně o tom, že není rodinným příslušníkem občana EU, nejsou správné, neboť žalobce se ve smyslu ustanovení § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců sám za rodinného příslušníka občana ČR považuje, a to ve vztahu k ustanovení § 15a odst. 4 tohoto zákona, jehož podmínky splnil. Uvedl, že v prvé řadě musí existovat občan EU, jehož je cizinec rodinným příslušníkem, což je v daném případě pan M. K. a nezletilá A. K. Dále musí mezi tímto občanem a cizincem existovat trvalý vztah, který je třeba dle žalobce vždy posuzovat individuálně, a to s ohledem na kvalitu vztahu a existenci vůle účastníků vztahu ke vztahu nikoliv jen dočasnému. I tato podmínka je dle žalobce splněna, prokazuje ji zejména ta skutečnost, že žalobce se svou matkou a sestrou žije ve společné domácnosti se svou tetou, jejím manželem a jejich dítětem po dobu již více než jednoho roku. Všichni žijí z finančních prostředků pana M. K.. K doložení trvalosti vztahu žalobce navrhl výslech pana K. a své tety. Další podmínkou je nutnost obdobnosti vztahu mezi cizincem a občanem EU vztahu rodinnému. I tato podmínka je dle žalobce splněna, neboť současný právní řád nezná žádnou jednoznačnou definici rodinného vztahu. Proto je nutné tento vztah vykládat ve smyslu historickém za předpokladu kontinuity právního řádu České republiky. S odkazem na obecný občanský zákoník č. 946/1811 Sb. a občanský zákoník č. 141/1950 Sb. žalobce dospěl k závěru, že za rodinný vztah je potřeba považovat i vztah švagrovský. Žalobce dále uvedl, že výklad rodinného vztahu ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES (dále jen „Směrnice č. 2004/38/ES“), jak jej použily správní orgány obou stupňů, není správný, což žalobce namítl i v podaném odvolání a poukázal na čl. 37 této směrnice, který zapovídá restriktivní výklad v případech, kdy lze použít předpisy pro osoby příznivější, které do působnosti směrnice nespadají. Poslední podmínkou je žití cizince s občanem EU ve společné domácnosti, která je dle žalobce taktéž splněna. Žalobce uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že je na účastníkovi řízení, aby doložil hodnověrným způsobem, že splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Namítl, že navrhoval provedení výslechů osob, jejichž výpovědi by byly způsobilé prokázat naplnění podmínek uvedených v předmětném zákonu, ovšem správní orgány odmítly tyto výslechy provést. Z uvedených důvodů žádal žalobce soud o zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. V úvodu vyjádření žalovaný zopakoval průběh správního řízení a dále uvedl, že podle § 87b odst. 2 zákona o pobytu cizinců je k žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinný příslušník povinen předložit náležitosti podle § 87a odst. 2, s výjimkou náležitosti podle § 87a odst. 2 písm. b) a doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana EU. Podle § 87a odst. 2 zákona o pobytu cizinců předloží cizinec k žádosti cestovní doklad, fotografii, doklad o zdravotním pojištění a doklad o zajištění ubytování na území. Jelikož při podání žádosti všechny potřebné doklady žalobce nepředložil, byl dne 24. 1. 2012 vyzván k doplnění žádosti a současně poučen o tom, kdo se podle zákona o pobytu cizinců považuje za rodinného příslušníka občana EU, resp. že je zapotřebí doložit doklad, jímž žalobce prokáže, že je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný dále ve svém vyjádření uvedl, že nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 1 ve spojení s § 15a zákona o pobytu cizinců je důvodem zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu. Žalovaný konstatoval, že doklad osvědčující skutečnost, že žalobce je rodinným příslušníkem občana EU, resp. občana ČR, na základě něhož by žalobci mohlo být vydáno povolení k přechodnému pobytu, předložen nebyl. Žalovaný poukázal na to, že v tomto případě žalobce žádal o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana EU podle § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Podle § 15a odst. 4 písm. b) se ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana EU, obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem prokáže, že má s občanem EU trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. Toto ustanovení zákona o pobytu cizinců reaguje na čl. 3 odst. 2 písm. b) Směrnice č. 2004/38/ES, podle něhož členský stát usnadňuje v souladu s vnitrostátními předpisy vstup a pobyt partnerovi, se kterým má občan členského státu Unie řádně doložený trvalý vztah, což je v České republice typicky vztah druha a družky. Ustanovení § 15a odst. 5 citovaného zákona pak vnitrostátně srovnalo postavení rodinného příslušníka státního občana České republiky s postavením rodinného příslušníka občana Evropské unie, který využívá právo volného pobytu. Na vztah podle § 15 odst. 4 písm. b) jsou tak kladeny tři podmínky: musí se jednat o vztah trvalý, vztah povahy obdobné vztahu rodinnému a jeho účastníci spolu musí žít ve společné domácnosti. K výkladu pojmu „partner“ podle Směrnice č. 2004/38/ES žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, č.j. 5 As 6/2010. Nejvyšší správní soud dovodil v tomto rozsudku, že citované ustanovení § 15a odst. 4 písm. b) je potřeba vykládat v intencích evropského předpisu, z čehož vyplývají dvě podmínky, k