8 As 57/2006 — Nejvyšší správní soud

8 A 208/2015- 88 - text 10 pokračování 8A 208/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: A. Z., zastoupen Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem v Praze 10, Moskevská 532/60, proti žalované: Pražská energetika Holding, a.s., se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492, IČO: 264 28 059, zastoupena Mgr. Peterem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo nám. 671/24, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2015 o odmítnutí žalobcovy žádosti o poskytnutí informací ze dne 28. 8. 2015, eventuálně o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované v řízení o této žádosti, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10.200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované Mgr. Petra Zemana, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobce požádal podáním ze dne 28. 8. 2015 dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), žalovanou o poskytnutí těchto informací: 1) výše měsíčních odměn členů dozorčí rady a představenstva žalované, 2) výše mimořádných odměn (např. z tantiém) členů dozorčí rady a představenstva žalované za roky 2012-2014, 3) výše měsíčních odměn členů dozorčích rad a představenstev v jednotlivých akciových společnostech, které žalovaná přímo či nepřímo ovládá skrze dceřinou obchodní společnost (tedy např. Pražská energetika, a.s., PREdistribuce, a.s. atd.), 4) výše mimořádných odměn členů dozorčích rad a představenstev těchto akciových společností za roky 2012-2014. Žalovaná na žádost žádným způsobem neodpověděla, proto žalobce podáním ze dne 23. 9. 2015 dle § 16a odst. 1 písm. b) InfZ uplatnil stížnost na vyřizování žádosti o informace. Dopisem ze dne 25. 9. 2015 předseda představenstva žalované sdělil žalobci, že o odměňování členů orgánů společnosti rozhodují příslušné orgány v souladu s právními předpisy a stanovami. Společnost plní svou zákonnou povinnost zveřejňovat a ukládat příslušné údaje a dokumenty, proto jsou žalobcem požadované informace veřejně dostupné. Žalovaná dále podotkla, že žalobce je členem zastupitelstva hl. m. Prahy, jež se přímo účastní rozhodování na valných hromadách žalované a disponuje veškerými relevantními informacemi. K vztahu žalované k Pražské energetice, a.s. předseda představenstva uvedl, že žalovaná je jedním z jejích akcionářů a svá práva vykonává výhradně na valných hromadách. Prodlevu s odpovědí na žalobcovu žádost vysvětlil tak, že musela být projednána na zasedání představenstva, jehož termín konání vycházel z potřeb a časových možností na přípravu ostatní projednávané agendy. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dopis ze dne 25. 9. 2015 je třeba považovat za rozhodnutí o odmítnutí žádosti, neboť informace o veřejné dostupnosti požadovaných informací se nezakládá na pravdě. Žalobce si uvědomuje, že formálně nevyčerpal opravné prostředky, v tomto případě by však bylo nepřiměřené na tomto požadavku trvat, neboť by o odvolání musel rozhodovat ten, kdo stojí v čele povinného subjektu. Žalobce zdůraznil, že soukromoprávní povahy žalované společnosti ji nikterak nevylučuje z působnosti InfZ, neboť se jedná o veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ. Významnou majetkovou účast v žalované má totiž hl. m. Praha, vlastník 51 % základního kapitálu. V této souvislosti žalobce citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž skutečnost, že obec může zakládat pro výkon samostatné působnosti právnické osoby, vede k závěru, že i tyto osoby musejí podléhat režimu InfZ. Totéž přitom museí platit i pro všechny společnosti v holdingu, který veřejná instituce řídí, jinak by pojem veřejná instituce nemusel vůbec existovat. Vzhledem k uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a nařídil žalované poskytnout všechny požadované informace. Pro případ, že by soud nepovažoval napadený dopis za rozhodnutí v materiálním smyslu, žalobce navrhl, aby soud uložil žalované povinnost vyřídit žádost o poskytnutí informací. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se nepovažuje za veřejnou instituci ve smyslu InfZ, neboť nesplňuje ani jedno z pěti kritérií vytyčených judikaturou. Žalovaná byla založena úkonem soukromého práva - zakladatelskou smlouvou několika akcionářů jednajících v mezích soukromého práva bez využití moci práva veřejného; založení veřejné instituce musí naproti tomu vycházet z vrchnostenského postavení státu či obce. K založení navíc nedošlo výlučně v důsledku rozhodnutí územního samosprávného celku, nýbrž tří akcionářů, z nichž dva byli soukromé společnosti. V současnosti má sice obec ve společnosti formální většinu 51 %, avšak k volbě členů veškerých orgánů je třeba 100 % hlasů, obec tudíž není výlučnou ovládající osobou a nemůže prosazovat svou vůli bez ohledu na druhého akcionáře. Z faktického hlediska je přitom toto kritérium dle názoru žalované nejdůležitější. Dohled obce nad žalovanou v tomto případě zcela schází, neboť žalovaná je obchodní korporace a členové dozorčí rady provádějí kontrolu sami za sebe, nikoli za akcionáře, který jej do funkce navrhl či zvolil. Splněno není ani kritérium veřejného účelu, neboť předmět podnikání žalované je čistě soukromoprávní, a v tomto se liší i od strategicky významné společnosti ČEZ. Pro případ, že by soud snad dospěl k odlišnému závěru ohledně právě popsaných hledisek veřejné instituce, žalovaná uvedla, že nejsou splněny ani další podmínky pro vyhovění žalobě. Informace požadované žalobcem byly totiž již dříve zveřejněny, a tato skutečnost byla žalobci v souladu s § 6 InfZ sdělena. Poskytnutím těchto informací by navíc žalovaná zvýhodnila jednoho z akcionářů, hl. m. Prahu. InfZ se ostatně dle § 2 odst. 3 tohoto zákona na poskytování těchto informací vůbec nevztahuje, neboť jejich zpřístupňování je upravováno příslušnými předpisy korporátního práva. Poskytnout je nelze ani s ohledem na § 2 odst. 4 InfZ, jelikož by shromáždění všech požadovaných informací fakticky znamenalo vytváření nových informací. Předání informací o celkových příjmech členů jednotlivých orgánů společnosti (nejen těch navržených hl. m. Prahou) za určité období by dále bylo z hlediska testu proporcionality nepřípustným zásahem do práva na ochranu soukromí těchto osob. Všechny uvedené argumenty pak musejí tím spíše platit o členech orgánů společností, v nichž je žalovaná toliko jedním z akcionářů. Zejména je nutné brát v potaz, že by takovým postupem byl v konečném důsledku naprosto bezdůvodně poškozován druhý akcionář žalované, který není veřejnoprávním subjektem, ale podnikatelem. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Žalobce v replice zopakoval, že žalovaná je veřejnou institucí, neboť je ovládána hl. m. Prahou. Založena sice byla soukromoprávní zakladatelskou smlouvou, avšak té muselo předcházet rozhodnutí zastupitelstva, což je jednoznačně veřejnoprávní akt. Pokud jde o volbu členů orgánů společnosti, dle uzavřené akcionářské smlouvy je polovina členů volena na návrh hl. m. Prahy, a právě z těchto členů jsou také voleni předsedové obou orgánů. Nepochybné je taktéž splnění kritéria veřejnoprávního dohledu nad žalovanou. Za ryze veřejný považuje žalobce účel žalované, která sice nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost, avšak ovládá společnost Pražská energetika, jejíž účel je z podstatné části shodný jako u společnosti ČEZ, která za veřejnou instituci dle judikatury považována je. K účelu žalované žalobce dále podotkl, že u společností založených i jen částečně územním samosprávným celkem je toto kritérium vždy splněno, neboť u nich nepřipadá v úvahu jiný než veřejný účel založení. Při jednání konaném dne 9. 6. 2016 setrvali oba účastníci řízení na svých tvrzeních i procesních návrzích. Městský soud v Praze uvážil o věci následovně. Obecně platí, že se soud musí v prvé řadě zabývat tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Žalobce koncipoval žalobní petit eventuálně v tom smyslu, že pokud by soud dospěl k závěru, že dopis žalované ze dne 25. 9. 2015 není rozhodnutí v materiálním smyslu, navrhl, aby soud uložil žalované povinnost o jeho žádosti rozhodnout. Zároveň sám žalobce uznal, že po formální stránce nevyčerpal všechny opravné prostředky. Všem těmto otázkám však předchází posouzení, zda jsou v případě žalované splněny znaky veřejné instituce dle § 2 odst. 1 InfZ, tedy zda je žalovaná povinným subjektem ve smyslu InfZ. Pokud by odpověď byla záporná, bylo by nadbytečné zabývat se shora předestřenými otázkami týkajícími se podmínek řízení. Vymezením pojmu „veřejná instituce“ se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06 ze dne 24. 1. 2007, kde judikoval: „Mezi relevantní hlediska pro určení, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou, patří tak dle přesvědčení Ústavního soudu nejen a) způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkon