5 As 28/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 29/2013- 53 - text 12 pokračování 8A 29/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: V. N., nar. X., bytem B., N. p. 1125, zastoupen JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou v Praze 2, Francouzská 4, proti žalovanému: Policejní prezídium České republiky, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2013, č. j. PPR- 19965-3/ČJ-2012-990450US, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou dne 19 2. 2013 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Policejního prezídia České republiky, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 15. 1. 2013, č. j. PPR- 19965-3/ČJ-2012-990450US, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 4. 7. 2012, č. j. KRPS-134197-41/ČJ-2011-0101IZ, jímž podle § 9 odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, jímž byla zamítnuta jeho žádost ze dne 21. 9. 2011 o udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie „A“ – samopal, výrobce SSSR, vzor PPŠ 41, ráže 7,62x25, v. č. MD4318 – ke sběratelským účelům. Rozhodnutím Krajského ředitelství PČR, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál v Benešově, ze dne 14. 12. 2011, č. j. KRPS-134197-41/ČJ-2011-0101IZ, byla zamítnuta žádost účastníka řízení o udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie A - samopal, výrobce SSSR, vzor PPŠ 41, ráže 7,62x25, v. č. MD4318, ke sběratelským účelům. Rozhodnutím o odvolání Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 22. 3. 2012, č. j. PPR-6290-4/ČJ-2012-0099US, bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Následně rozhodnutím Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 4. 7. 2012, č. j. KRPS-134197-41/ČJ-2011-0101IZ, byla opět zamítnuta žádost o udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie A. Poté žalobou napadeným rozhodnutím Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 15. 1. 2013, č. j. PPR-18965-3/ČJ-2012-990450US bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno, neboť podle názoru žalovaného nejsou u žadatele kumulativně splněna zákonná kritéria pro udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie A - samopalu, výrobce SSSR, vzor PPŠ 41, ráže 7,62 x 25, v. č. MD4318, a to že žadatel, který je držitelem zbrojního průkazu, provádí sběratelskou nebo muzejní činnost a udělení výjimky neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti. Žalovaný oproti správnímu orgánu prvního stupně u žadatele neshledal naplnění zákonného kritéria provádění sběratelské činnosti. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že obě rozhodnutí byla vydána v rozporu se zákonem a že jimi byl žalobce zkrácen na svých právech. Žalobce namítal, že správní orgán prvního stupně nezpochybňuje provádění sběratelské činnosti, když výslovně uvedl, že "zbraň má ze sběratelského hlediska technicko-historický význam. Do stejné sbírkové kategorie má účastník řízení ve vlastnictví zbraně, jejichž výčet uvádí". Žalobce nesouhlasí s negativními posouzeními některých zbraní ve smyslu k jejich vztahu k sběratelskému záměru žalobce, jak je provedl správní orgán prvního stupně. Nicméně podle něj správní orgán prvního stupně uznal, že zbraň, pro níž 1e žádáno o udělení výjimky, má souvislost se sbírkou vytvářenou žalobcem. Podle žalobce tak jednoznačně z jeho strany došlo k naplnění zákonného kritéria výkonu sběratelství jak v obecně rovině, tak v rovině subjektivního záměru žalobce. Žalobce odmítal hodnocení žalovaného, který označil sběratelský záměr žalobce za tak široce pojatý, že "pokud by byl akceptován jako podklad pro udělení výjimky, bylo by možné ze strany účastníka řízení požadovat udělení výjimky na jakoukoliv zbraň kategorie A včetně leteckých bomb, torpéd, min, raket, tanků, děl a dalších zbraní, které byly v průběhu druhé světové války užity v bojovém nasazení." (strana 11). Žalobce namítal, že žalovaný de facto zcela neguje primárně právo jakéhokoliv účastníka řízení provádět sběratelskou činnost k záměru a v rozsahu, který účastník řízení "'prostě chce" a dále pak možnost soukromé sbírky, která jakkoliv nebude třeba tak komplexní jako sbírka provedená profesionálním vojenským historickým ústavem, bude sbírkou časově a věcně související. Žalobce namítal, že došlo k překročení mezí správního uvážení ve vztahu k hodnocení zákonného kritéria neodporovatelnosti veřejnému pořádku a bezpečnosti. Správní orgán prvního stupně vzal jako relevantní důkaz k otázce bezpečnosti a veřejného pořádku v potaz pouze zprávu Policie ČR, z níž vyplývá, že za sledované období od 1. 1. do 31. 10. 2011 došlo k nárůstu trestné činnosti oproti roku 2010 o 176 trestných činů z toho u násilných o 23 trestných činů a u trestné činnosti na úseku přestupků o 4124 přestupků, dále pak zprávu o počtu spáchaných trestných činů se zbraní za sledované období a dále pak zprávu o přestupcích na úseku města Benešov za období od 1. 1. 2011 do 1. 6. 2011 a 1. 1. 2012 do 1. 6. 2012. K daným důkazům pak dovodil vzestupnou tendenci trestné činnosti páchané se zbraněmi, jakož i nárůst počtu přestupků proti veřejnému pořádku, což dle něho zvyšuje bezpečnostní riziko a možnost ohrožení veřejného pořádku v případě udělení výjimky žalobci. Návrh důkazu provedením osobní kontroly existence doložených a presentovaných zbraní, jejich zabezpečení a uložení, včetně všech doplňků a příslušenství (sbírky) pak správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil (návrh však nebyl zamítnut). Takovýto postup akceptovaný odvolacím správním orgánem je dle navrhovatele rovněž v rozporu s právními předpisy Žalobce namítal, že žalovaný překročil meze správního uvážení a poukazoval na právní názor Ministerstva vnitra vyslovený v rozhodnutí ze dne 10. 12. 2010, č. j. MV-106192-3/OBP-2010, který má plně korespondovat s tvrzením žalobce. Poukázal i na Doporučení Rady ministrů Rady Evropy č. (80) 2, týkající se výkonu správního uvážení správními orgány, které upravuje řadu požadavků na výkon správního uvážení (zákaz sledovat jiný účel než ten, pro který byla diskreční pravomoc stanovena; objektivnost a nestrannost; rovnost a zákaz diskriminace; proporcionalita mezi negativními dopady rozhodnutí na práva, svobody a zájmy osoby, a sledovaným účelem), jakož i požadavek na přezkum zákonnosti správního uvážení soudem nebo jiným nezávislým orgánem. Současně poukazoval na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42. Žalobce namítal, že požadavek splnění podmínky o nutnosti střežení takovýchto zbraní mimo technických a elektronických prostředků také trvale ozbrojenou ochranou jako je tomu u Armády České republiky a policie ČR, nemá oporu v zákoně a její uplatňování je v daném případě zneužitím správního uvážení. Žalobce namítal porušení rovnosti před zákonem a svou diskriminaci, když se správní orgány neztotožnily s jeho námitkou spočívající v tvrzení o neúplném rozsahu správních úvah ve vztahu hodnocení otázky veřejného pořádku a bezpečnosti, jejichž náplní neměly být pouze obecné úvahy o charakteru zbraně v podobě možnosti jejího užití, resp. zneužití a bezpečnostní situaci na okrese, v něž žalobce žije, ale úvahy o hodnocení této otázky ve vztahu k žalobci, jakožto individuálnímu subjektu, který o udělení výjimky žádá. Žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami dostatečným způsobem, a že odůvodnění nemá oporu v provedených důkazech. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2014 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na právní názor vyjádřený v rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 10. 2013, č. j. MV-102472-4/VS-2013. Současně konstatoval, že žalobce neuplatnil žádné nové, právně významné skutečnosti a námitky oproti těm, které byly uplatněny v rámci správního řízení o rozkladu. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se žalobce ani žalovaný nevyjádřil. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 4 písm. a) bod 1 zákona o zbraních zbraněmi kategorie A jsou zbraně vojenské, včetně odpalovacích zaří