5 Afs 35/2009 — Nejvyšší správní soud

9 Af 34/2013- 27 - text 10 pokračování 9Af 34/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: N. K. Praha s. r. o., se sídlem Oderská 333, Praha 9, zastoupen JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 18, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2013, č. j. 15557/13/5000-14302-701226, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 5. 6. 2013, č. j. 15557/13/5000-14302-701226 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný přezkoumal dva platební výměry na daňové penále vydané Finančním úřadem pro Prahu 9 (dále jen „správce daně“) dne 1. 11. 2012, č. j. 486053/12/009514401449 a č. j. 486055/12/009514401449 (dále jen „platební výměry“). Platebním výměrem ze dne 1. 11. 2012, č. j. 486053/12/009514401449, správce daně žalobci sdělil předpis penále za prodlení úhrady daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2005 v celkové výši 323 097 Kč. Platebním výměrem ze dne 1. 11. 2012, č. j. 486055/12/009514401449, správce daně žalobci sdělil předpis penále za prodlení úhrady daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 10. 2005 do 31. 12. 2005 v celkové výši 644 470 Kč. Proti platebním výměrům podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že správce daně byl informován o snaze žalobce uhradit všechny daňové závazky. Dne 19. 12. 2011 bylo správcem daně vydáno potvrzení o zániku zástavního práva (k majetku žalobce), v němž se hovoří o zástavním právu zřízenému k zajištění daňové pohledávky a jejího příslušenství a je zde uvedeno, že nedoplatek byl uhrazen v plné výši dne 7. 12. 2011. Žalobce tedy vycházel a vychází z toho, že uhradil celý nedoplatek na dani dne 7. 12. 2011. Nedoplatkem je nejen samotná daň, ale i příslušenství daně. Žalobce uvedl, že dne 12. 11. 2012 obdržel platební výměry na úroky z posečkání a na daňové penále, a to přesto, že již v protokolu o ústním jednání ze dne 28. 11. 2011 byly úroky z posečkání vyčísleny a žalobcem dne 7. 12. 2011 uhrazeny. V protokolu o ústním jednání byla částka označená jako úroky z posečkání vyčíslena ve výši 350 569 Kč, zatímco celková částka úroků z posečkání uvedená v zaslaných platebních výměrech je ve výši 15 557 Kč. Vzniká tedy otázka, jaké příslušenství bylo žalobcem dne 7. 12. 2011 ve skutečnosti uhrazeno. Uvedená duplicita byla dle názoru žalobce důvodem pro zrušení platebních výměrů. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že částku sděleného penále ve výroku platebního výměru ze dne 1. 11. 2012, č. j. 486053/12/009514401449, změnil z 323 097 Kč na 300 052 Kč a částku sděleného penále ve výroku platebního výměru ze dne 1. 11. 2012, č. j. 486055/12/009514401449, změnil z 644 470 Kč na 644 338 Kč. Ve zbytku platební výměry potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobci byla na základě dodatečných platebních výměrů ze dne 24. 11. 2009 dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 2005 ve výši 304 000 Kč a za 4. čtvrtletí 2005 ve výši 608 040 Kč. Dodatečné platební výměry byly žalobci doručeny dne 27. 11. 2009. Žalobce však tuto dodatečně vyměřenou daň neuhradil. Na základě žádosti žalobce ze dne 18. 12. 2009 správce daně rozhodl o posečkání s úhradou doměřené daně od 29. 12. 2009 do 30. 6. 2010. Žalobce doměřenou posečkanou daň opět neuhradil. Následovalo dalších pět žádostí o posečkání s úhradou dodatečně vyměřené daně, které žalobce pokaždé adresoval správci daně před uplynutím lhůty stanovené předchozím rozhodnutím o posečkání. Správce daně vždy žalobci vyhověl a povolil posečkání s úhradou dodatečně vyměřené daně z přidané hodnoty. Z důvodu neuhrazení splatné daně (kromě daně z přidané hodnoty se jednalo i o daň z příjmů právnických osob) rozhodl správce daně dne 29. 9. 2011 o zřízení zástavního práva k majetku žalobce. Výše neuhrazené daně činila ke dni 26. 9. 2011 celkem 2 166 197 Kč. Neuhrazená daň, k jejímuž zajištění správce daně zřídil zástavní právo, byla (kromě nedoplatku na dani z příjmů právnických osob) tvořena dodatečně vyměřenou daní z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2005 a daní z přidané hodnoty za šest zdaňovacích období (od 1. čtvrtletí 2010 až do 2. čtvrtletí 2011). Při ústním jednání ze dne 28. 11. 2011 byly správcem daně žalobci sděleny částky nedoplatku na dani z příjmů právnických osob a na dani z přidané hodnoty, vždy zvlášť nedoplatek na dani a zvlášť nedoplatek z titulu úroku z posečkání, který byl žalobci vyčíslen pro případ úhrady posečkaného nedoplatku do 10. 12. 2011. Dne 7. 12. 2011 byla na kreditní stranu osobního účtu žalobce vedeného pro daň z přidané hodnoty připsána platba ve výši 1 051 107 Kč. Žalovaný konstatoval, že k duplicitnímu vystavení penále z prodlení úhrady daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2005 nedošlo. Pro dodatečně vyměřenou daň byla podle § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), stanovena náhradní lhůta splatnosti, v tomto případě do 28. 12. 2009. Žalobce se ocitl v prodlení s úhradou daně, když původní datum splatnosti uplynulo dne 6. 1. 2006 (3. čtvrtletí 2005), resp. 24. 2. 2006 (4. čtvrtletí 2005), neboť náhradní lhůta neměla vliv na uplatnění penále z důvodu pozdní úhrady daně. Správce daně žalobci v souladu s § 264 odst. 14 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), sdělil platebními výměry ze dne 1. 11. 2012 předpis penále za prodlení úhrady daně z přidané hodnoty. K úhradě byla žalobci stanovena náhradní lhůta splatnosti v délce 15 dnů ode dne doručení platebních výměrů. Žalovaný uvedl, že penále se v případě nesplnění povinnosti uhradit daň ve stanoveném termínu uplatní obligatorně. Počítá se za každý den prodlení s úhradou daně, tj. nabíhá automaticky, aniž by správce daně mohl jakkoli ovlivnit jeho výši. Správce daně platebními výměry pouze deklaroval výši sankce. Do účinnosti zákona č. 230/2006 Sb., kterým se zásadně změnil způsob sankcionování z důvodu prodlení s úhradou daní, bylo penále na osobní daňový účet daňového subjektu fyzicky vždy zaevidováno až poté, co správce daně penále vypočetl, vystavil a doručil platební výměr, který výši penále deklaroval. V závislosti na datu doručení byl předpis penále zaevidován na osobním daňovém účtu daňového subjektu a stanovena náhradní lhůta jeho splatnosti. Pokud tyto úkony provedeny nebyly, nebyla ani případná sankce na osobním účtu evidována. Z předloženého spisu je zřejmé, že splatné nedoplatky, evidované správcem daně k 26. 9. 2011, k jejichž zajištění bylo zástavní právo zřízeno, byly tvořeny pouze vlastními daňovými povinnostmi žalobce. Žalobce dne 7. 12. 2011 uhradil na osobní daňový účet částku 1 051 107 Kč. Správce daně vystavil dne 19. 12. 2011 potvrzení o zániku zástavního práva ke dni 7. 12. 2011, a to z důvodu úhrady nedoplatku v plné výši ke dni 7. 12. 2011. Žalovaný souhlasil s připomínkou žalobce, že se mohl domnívat, že v případě zániku zástavního práva (které správce daně osvědčil svým potvrzením ze dne 19. 12. 2011) byly evidované pohledávky, pro něž bylo zástavní právo zřízeno, plně uhrazeny, když se dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), zástavní právo vztahuje i na příslušenství zajištěných pohledávek. Dle názoru žalovaného nebyl tento postup správce daně správný, neboť před vydáním potvrzení o zániku zástavního práva neseznámil žalobce standardním postupem s konkrétními částkami sankcí, které se k zajištěným pohledávkám vztahovaly. Správce daně žalobci dne 28. 11. 2011 při ústním jednání sdělil pouze předpokládanou výši sankcí (a to jen úroku z posečkání). Konkrétní výši ani vědět nemohl, neboť zajištěné pohledávky nebyly žalobcem ještě uhrazeny. K duplicitnímu předpisu penále z prodlení úhrady daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2005 tedy nedošlo, neboť předpis penále za uvedená zdaňovací období byl správcem daně žalobci sdělen poprvé až prostřednictvím platebních výměrů ze dne 1. 11. 2012. Platební výměry byly žalobci doručeny dne 12. 11. 2012, splatnost předepsaného penále v celkové výši 967 567 Kč byla stanovena náhradní lhůtou k 27. 11. 2012. Z výše uvedeného je zřejmé, že správce daně svým postupem potvrdil zánik zástavního práva, aniž došlo k úplné úhradě zajištěných pohledávek ve smyslu § 155 občanského zákoníku. Žalobci tak umožnil volně disponovat s jeho majetkem, ke kterému bylo zástavní právo zřízeno, mnohem dříve, než byly výše uvedené pohledávky plně uhrazeny. Žalovaný konstatoval, že přezkoumáním předloženého