4 Ads 114/2011 — Nejvyšší správní soud

10 A 216/2013- 46 - text 10 pokračování 10A 216/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: ELDORET, s.r.o., sídlem Na Vrškách 174, Praha 5, zast. Mgr. Vítem Bavorem, advokátem, sídlem Novomlýnská 3, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2013, č. j. 1469/560/13, 56646/ENV/13, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 8. 2013, č. j. 1469/560/13, 56646/ENV/13, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč k rukám Mgr. Víta Bavora, advokáta. Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Havlíčkův Brod (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 13. 9. 2010, č. j. ČIŽP/46/OOP/SR01/0916601.024/10/HPP, tak, že byla žalobci uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za správní delikt podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), kterého se dopustil intenzivní pastvou ovcí realizovanou ve vegetačním období roku 2009 až do 4. 8. 2009 ve zvláště chráněném území přírodní rezervace Kamenná trouba. Prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno v části, v níž byla žalobci uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Napadené rozhodnutí bylo vydáno poté, co Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2012, č. j. 11 A 77/2011-56, předchozí rozhodnutí žalovaného v téže věci zrušil pro nepřezkoumatelnost. Dle tvrzení žalobce žalovaný nerespektoval kasační rozsudek městského soudu a ani jeho druhé rozhodnutí ve věci není dostatečně odůvodněno, neboť se žalovaný nevypořádal se závazným právním názorem soudu o absenci identifikace pozemků, úvah o právních účincích stanovisek orgánu ochrany přírody a krajiny ze dne 26.4.2004 a ze dne 21.6.2005, o právních účincích poskytnutí dotace a nepřípustností použití přitěžující okolnosti spasení vrby plazivé, které je však předmětem jiného řízení. Žalovaný nezpochybnil, že orgán ochrany přírody dal souhlas s provedením agroenviromentálního opatření, které zahrnovalo pastvu ovcí, avšak uvedl, že se tento souhlas netýkal půdního bloku č. 0503/4, na němž žalobce pastvu prováděl. Žalobce však tvrdí, že se jednalo o téže půdní bloky, neboť mezi léty 2004 a 2005, kdy byly souhlasy uděleny, a rokem 2009 došlo k jejich přečíslování. Žalovaný tedy opětovně nepostavil najisto, kde přesně pastva ovcí probíhala a zda se jednalo o pozemky, které byly součástí agroenviromentálního opatření, k němuž dal orgán ochrany přírody souhlas. Žalobce má tedy za to, že byl oprávněn pastvu provádět až do okamžiku, kdy mu pastva byla zakázána rozhodnutím ze dne 24. 8. 2009. Žalobce má za to, že souhlasy s provedením agroenviromentálních opatření byly dostatečné a že žádný jiný souhlas k provádění pastvy nepotřeboval. Vyjádření Krajského úřadu Kraje Vysočina, v nichž úřad upozorňoval žalobce, že pastvu provádět nesmí, považuje žalobce v kontextu výše uvedeného za nerozhodná. Dále žalobce namítl, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou porušení principu právní jistoty žalobce mu vzniklé vydáním souhlasů orgánu ochrany přírody v roce 2004 a 2005. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a pro porušení žalobcova legitimního očekávání. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zrekapituloval závěry prezentované v napadeném rozhodnutí, tedy že žalobce prováděl intenzivní pastvu ovcí v rozporu se zákazem platným na území přírodní rezervace Kamenná trouba. V důsledku zakázané činnosti došlo k devastaci příslušného území, za něž žalobce nese objektivní deliktní odpovědnost. Souhlas orgánu ochrany přírody udělený v rámci žádosti o zařazení do agroenviromentálního opatření nemůže nahradit povolení výjimky ze zákazu, kterou Okresní úřad v Havlíčkově Brodě žalobci nepovolil svým rozhodnutím ze dne 15. 8. 2001. Dotace, které žalobce obdržel od SZIF byly určeny na kosení, avšak žalobce své závazky plynoucí z dotace porušil a místo seče území zničil pastvou ovcí. Sníženou pokutu ve výši 100.000,- Kč považoval žalovaný za adekvátní, přiměřenou a nelikvidační. Žalovaný je toho názoru, že pro definici jednání žalobce postačuje specifikace parcelních čísel pozemků, na nichž pastva probíhala. Odkaz na půdní bloky je nadbytečný, neboť jejich čísla se v minulosti měnila. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dle čl. 1 vyhlášky Okresního úřadu v Havlíčkově Brodě o zřízení přírodní rezervace Kamenná trouba ze dne 1.6.1994 jsou pozemky par.č. 1861 a 1865 součástí území přírodní rezervace. Dle čl. 6 odst. g) části II vyhlášky na území přírodní rezervace je pastva a chov zvířat „vázána“ na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody okresního úřadu (§ 44 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny). Rozhodnutím Okresního úřadu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 8. 2001, č. j. 7319/01/OP-D, žalobci byla povolena výjimka ze zákazu pastvy ovcí na některé pozemky v přírodní rezervaci Kamenná trouba od roku 2001-2016; pro pozemky parc. č. 1861 a 1865, na nichž se měl žalobce dopustit deliktního jednání, však výjimka výslovně povolena nebyla, neboť plochy pozemků patří mezi botanicky nejcennějším plochám přírodní rezervace, kde by pastva ovcí způsobila nežádoucí změny v charakteru a druhovém složení. Správní orgán dál konstatoval, že do budoucna nelze s pastvou na pozemcích počítat z důvodu vyloučení úpravy vodních poměrů takto trvale podmáčených pozemků. Na základě místního šetření provedeného dne 4. 8. 2009 Krajský úřad Kraje Vysočina vydal dne 24. 8. 2009 rozhodnutí č. j. KUJI 64457/2009 OZP 563/2008/Kra, kterým žalobci nařídil okamžité ukončení pastvy. Dne 15. 9. 2009 správní orgán I. stupně zahájil se žalobcem řízení o spáchání správního deliktu podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny. Ze sdělení Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 3. 3. 2010 plyne, že žalobce je uživatelem půdního bloku č. 680-1100 0503/4. Na něj v roce 2009 čerpal řadu dotací, a to včetně dotace na titul ošetřování travních porostů. Obdobné závěry plynou z vyřízení žádosti o informace správního orgánu I. stupně ze dne 9. 3. 2010. Výrokem I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 13. 9. 2010, č. j. ČIŽP/46/OOP/SR01/0916601.024/10/HPP, byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč za správní delikt podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny a § 34 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se měl žalobce dopustit pastvou ovcí na území přírodní rezervace Kamenná trouba, a to na pozemcích půdního bloku 0503/4, tedy na parcele č.1862 KN (dle PK č. 1861, 1862 a 1866), k. ú. Lipnice nad Sázavou. Výrokem II. byla žalobci uložena pokuta ve výši 80.000,-Kč dle ustanovení § 88 odst. 2 písm. d) zákona za zničení populace vrby plazivé nepovolenou pastvou na dotčených pozemcích, čímž také žalovaný porušil § 49 zákona. Žalovaný o odvolání žalobce původně rozhodl rozhodnutím ze dne 16. 2. 2011, č. j. 2712/560/10 95112/ENV/10, jímž výrok I. prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že upřesnil popis skutku, a výrok II. o uložení pokuty ve výši 80.000,-Kč žalovaný zrušil z důvodu neurčitosti výroku spočívající v nedostatečném zjištění množství zničených jedinců vrby plazivé a věc byla v tomto rozsahu vrácena České inspekci životního prostředí k novému projednání. Uvedené rozhodnutí žalovaného však bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, č. j. 11 A 77/2011-56, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Městský soud ve svém rozhodnutí mimo jiné zavázal žalovaného, aby zaujal právní názor k relevanci souhlasů, které orgány ochrany přírody udělily se zařazením některých pozemků, které žalobce užíval, do agroenviromentálních opatření. Žalovaný měl také postavit najisto, kterých pozemků, respektive půdních bloků se tato opatření týkala, a zda se jedná o pozemky, na nichž prováděl pastvu žalobce. Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2013, č. j. 1469/560/13, 56646/ENV/13, které je předmětem soudního přezkumu nyní, žalovaný výrok I. prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že žalobci uložil „pokutu ve výši 100.000,- Kč za protiprávní jednání podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se společnost dopustila tím, že intenzivní pastvou, realizovanou ve vegetačním období roku 2009 až do 4.8.2009, vykonávala ve zvláště chráněném území přírodní rezervace „Kamenná Trouba“ činnost zakázanou podle § 34 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, když pastvou ovcí bez předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody, realizovanou na pozemcích