8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 78/2013- 74 - text 12 pokračování 10A 78/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: Zařízení pro děti – cizince, diagnostický ústav, středisko výchovné péče a základní škola, příspěvková organizace, sídlem Radlická 30, Praha 5, zast. Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou, sídlem nám. Kinských 76/7, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 22. 3. 2013, č. j. 2012/71038-21/51, takto: I. Rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 22. 3. 2013, č. j. 2012/71038-21/51, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč k rukám Mgr. Heleny Kohoutové, advokátky. Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí (dále jen „ministryně“), jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.8.2012, č. j. 2012/57889-211. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč za správní delikt podle ustanovení § 59i odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „zákona o sociálně-právní ochraně dětí“ či „zákon“), kterého se měl dopustit tím, že nesplnil povinnost sdělit žalovanému jako oprávněnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též „OSPOD“) údaje o dětech umístěných u žalobce v zařízení Permon. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že v oznámení o zahájení správního řízení nebylo dostatečně specifikováno jednání, jímž se měl správního deliktu dopustit. V oznámení byl pouze citován text ustanovení § 59i odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Tento postup je v rozporu se zásadami správního trestání, neboť znemožňuje subjektu podezřelému ze spáchání správního deliktu se dostatečně konkrétně k věci vyjádřit. Žalobce připouští, že se při nahlížení do spisu dne 20.7.2012 seznámil se shromážděnými podklady, z nichž vyrozuměl, kterého jeho jednání by se řízení mohlo týkat. Vzhledem k tomu, že při zahájení řízení nebyl skutek nijak specifikován, však žalobce nevěděl, zda jsou shromážděné podklady úplné či zda se netýkají i jiných skutků, v nichž správní delikt spatřován není. Z procesní opatrnosti se žalobce vyjádřil ke všem shromážděným podkladům, avšak to ještě neznamená, že věděl, co mu je kladeno za vinu. Žalobce se na rozdíl od ministryně domnívá, že tato vada mohl způsobit nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Dle druhého žalobního bodu nebyl žalovaný oprávněn požadovat od žalobce informace o umístěných dětech. Ustanovení § 53 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí totiž nezakotvuje právo jakéhokoliv orgánu sociálně-právní ochrany dětí požadovat informace o kterýchkoliv dětech; zákon musí zvlášť stanovit konkrétnímu správnímu orgánu pravomoc určité údaje vyžadovat. Dále má žalobce za to, že nebyla dána objektivní potřeba získání požadovaných informací za účelem poskytnutí sociálně-právní ochrany dětem, která je zákonnou podmínkou pro vznik povinnosti informace poskytnout. Žalovaný měl zdůvodnit, proč má právě on oprávněný zájem na získání informací o konkrétních dětech. Takto však žalovaný ve výzvách k součinnosti ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, a tak nebylo prokázáno, že byla naplněna skutková podstata správního deliktu, za nějž byla žalobci uložena pokuta. Dále žalobce odkazuje na svou povinnost mlčenlivosti a ochranu osobních údajů dotčených dětí jako zvláště zranitelných osob. Povinnost mlčenlivosti lze dle § 53 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí prolomit jen v případech podezření z týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj; ani jedna z těchto situací nebyla v projednávané věci přítomna. Dle třetího bodu nebyl ve věci dostatečně zjištěn skutkový stav. Ve vztahu ke dvěma konkrétním dětem (R. A., S. M.) navíc žalobce tvrdí, že při osobní návštěvě úředníka žalovaného dne 23.5.2012 byly požadované podklady poskytnuty, a tedy napadené rozhodnutí v této části vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. I ohledně ostatních dětí žalobce sdělil požadované informace během ústního jednání se zástupci žalovaného a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy dne 11.6.2012. Považuje-li žalovaný tvrzení o poskytnutí informace za nevěrohodné, měl provést žalobcem navrhované výslechy svědků. Neprovedení těchto výslechů žalobce považuje za vážnou vadu řízení. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítá nepřiměřenost uložené pokuty, neboť byl potrestán nejpřísnější možnou sankcí za předmětný správní delikt, pokutou v maximální výši 50.000,- Kč. Takto vysoká pokuta odporuje principu proporcionality a překračuje meze rozumného správního uvážení. Žalobce má za to, že i kdyby se správního deliktu dopustil, nejednalo by se o nejzávažnější možný případ, za který je třeba uložit nejvyšší pokutu. Proto žalobce pro případ, že soud napadené rozhodnutí nezruší, navrhl moderaci sankce, konkrétně upuštění od uložení pokuty. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nad rámec odkazu na odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že řízení nebylo zatíženo vadou nedostatečné konkretizace skutku v usnesení o zahájení řízení, neboť žalobci bylo z předchozí komunikace s žalovaným dostatečně zřejmé, v čem je deliktní jednání spatřováno. Konkrétně šlo například o výzvy ke sdělení údajů ze dne 19.4.2012 a 1.6.2012. Dále se žalobce včas seznámil s obsahem spisu, z něhož bylo zřejmé, z čeho je žalobce viněn. Oznámení o zahájení řízení nadto dle názoru žalovaného obsahovalo veškeré náležitosti dle § 46 odst. 1 správního řádu, a to včetně vymezení předmětu řízení. Pokud jde o věc samu, má žalovaný za to, že z ustanovení § 53 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí v žádném případě neplyne, že by právo požadovat poskytnutí informací bylo omezeno pouze na příslušný obecný úřad s rozšířenou působností, jak tvrdí žalobce. I žalovaný je orgánem sociálně-právní ochrany dětí a jako takový má právo vyžadovat informace, které potřebuje ke své činnosti. Není na subjektech povinných k poskytování vyžádaných údajů, aby posuzovaly splnění zákonných podmínek k tomuto postupu. Žalovaný má za to, že svou pravomoc ani působnost nepřekročil a postupoval jako ústřední orgán státní správy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, jenž se zabývá problematikou celostátního významu. Údaje o dětech umístěných v areálu Permon provozovaném žalobcem bylo třeba si opatřit za účelem koordinace ukončení fungování tohoto zařízení. K otázce mlčenlivosti a ochrany osobních údajů žalovaný odkázal na zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních (dále jen „zákon o ústavní výchově“) a zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, které jsou vůči zákonu o sociálně-právní ochraně dětí speciální a nestanoví žádnou povinnost mlčenlivosti. Nepřípadný je dle žalovaného též odkaz na ochranu osobních údajů, neboť z ustanovení § 57 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí plyne zákonné zmocnění pro žalovaného ke zpracování vyžádaných osobních údajů v nezbytném rozsahu, a to včetně údajů citlivých. Žalovaný tvrdí, že zjistil skutkový stav věci dostatečně; navrhované svědecké výpovědi neprovedl z důvodu ekonomie řízení, neboť navrhované výpovědi svědků byly vyhodnoceny jako nadbytečné vzhledem k tomu, že relevantní informace dostatečně plynuly ze shromážděných listin. Též uložená pokuta se jeví žalovanému jako přiměřená, neboť jednání žalobce dosahovalo výjimečného stupně závažnosti, jelikož spočívalo ve zcela vědomém a opakovaném porušení zákonné povinnosti v situaci, kdy získání potřebných údajů bylo zcela nezbytné pro ochranu dětí umístěných v zařízení Permon. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Přípisem ze dne 3.7.2012, č. j. 2012/57889-211 sdělil žalovaný žalobci, že proti němu zahajuje správní řízení pro spáchání správního deliktu podle ustanovení § 59i zákona o sociálně-právní ochraně dětí. V oznámení o zahájení řízení se doslova uvádí: „Tohoto správního deliktu se měl účastník řízení dopustit jako školské zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy tím, že nesplnil povinnost sdělit bezplatně na výzvu orgánu sociálně-právní ochran dětí údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany dětí podle § 53 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb.“ Dále oznámení obsahuje poučení o nejvyšší možné sankci, kterou lze za uvedený správní delikt uložit a kritéria posuzovaná při ukládání sankce. Zároveň byl žalobce poučen o možnosti v řízení navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit se ke shromážděným podkladům před vydáním rozhodnutí podle § 36 správního řádu. K seznámení se s podklady byla žalobci stanovena lhůta do 25.7.2012. Dopisem ze dne 6.2.2012 byl ža