9As 34/2014 — Nejvyšší správní soud

11 Af 4/2016- 38 - text 12 pokračování 11Af 4/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: M. M., advokát se sídlem B. 16, M., Spolková republika Německo, jako insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, Spolková Republika Německo, v řízení zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Praha 8 – Karlín, Šaldova 34/466, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2016, č.j. 1152/16/5200-11433-706599 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12.1.2016, č.j. 1152/16/5200-11433-706599, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce do rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 4.6.2015, č.j. 131418/15/4200-12776-108960, kterým byla žalobci uložena pokuta za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 ve výši 23.959 Kč a proti platebnímu výměru ze dne 4.6.2015, č.j.131454/15/4200-12776-108960, kterým byla žalobci uložena pokuta za nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za období od 1.1.2015 do 31.1.2015, a to ve výši 500 Kč. Žalobce považuje rozhodnutí za nezákonné a nesprávné, zdůraznil, že VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka je odštěpným závodem, jehož prostřednictvím dlužník podniká na území ČR od okamžiku zápisu do obchodního rejstříku. Odštěpný závod nemá právní subjektivitu, nemůže proto být nositelem práv a povinností, má proto nedostatek procesní subjektivity. Tento závěr žalobce opírá o judikaturu Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu. Žalované rozhodnutí tak podle něj směřuje vůči někomu, kdo nemá právní subjektivitu (způsobilost k právnímu jednání) a způsobilost být účastníkem řízení (procesní způsobilost). Namítá, že správní řízení s organizační složkou podniku (závodu) právnické osoby (tedy s věcí, resp. s její součástí) není možno vést a jakékoliv rozhodnutí z takového řízení vzešlé je nicotné. To platí i pro daňové řízení. Žalobce také poukázal na to, že žalovaný provedl daňovou registraci odštěpného závodu. Žalobce dále zdůraznil, že v protokolech o daňové kontrole byl daňový subjekt označen jako VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka, Dolní Břežany, Pražská 636, okres Praha – západ, DIČ:CZ27093948. Vytýkal správci daně i žalovanému, že nikdy nekomunikovali s žalobcem přímo, čímž mu znemožnili postupovat dle § 21 odst. 3 daňového řádu, že neměli tedy jasno, jaké postavení odštěpný závod má. Finační úřad Praha – západ provedl registraci odštěpného závodu jako daňového subjektu pro DPH, což nebylo právně možné. Stejně tak přeregistrace k specializovanému finančnímu úřadu vyznívá zmatečně. Není zřejmé, koho vlastně (zahraniční právnickou osobu nebo odštěpný závod) v jakém postavení (daňový subjekt, plátcova pokladna) a k jakým daním (DPH, daň z příjmu atd.) registruje. Žalobce registraci považuje za nicotnou, protože trpí vadami, které ji činí zjevně rozpornou, současně i právně i fakticky neuskutečnitelnou. Žalobce dále upozornil na to, že označení daňového subjektu v žalovaném rozhodnutí je zmatečné, neboť jako daňový subjekt (příjemce rozhodnutí) je zde označena mateřská společnost i organizační složka (odštěpný závod). Přidělené DIČ je daňová registrace odštěpného závodu, kterou provedl správce daně. Z toho vyplývá, že jako daňový subjekt je označen a evidován odštěpný závod, což je z hlediska právní subjektivity nemožné. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se ve vyrozumění vypořádával toliko s namítanou nicotností. Žalovaný se ale měl vypořádat i s dalšími námitkami uvedenými v odvolání. To ale neučinil, ačkoliv v závěru vyrozumění uvedl, že odvolání proti pokutám za opožděné tvrzení bude předmětem samostatného řízení. Neshledání nicotnosti ještě neznamená nezákonnost. Žalobce dále namítá, že Specializovaný finanční úřad nebyl věcně ani místně příslušný k vydání rozhodnutí o uložení pokuty za opožděné podání daňového přiznání k DPH. Vychází z toho, že v § 11 zákona č. 456/2011 Sb. není výslovně uvedeno v odst. 2 písm. a) slovo „zahraniční“. Například daňový řád o zahraniční osobě výslovně hovoří. Příslušným je podle něj v případě zahraniční právnické osoby Finanční úřad pro hlavní město Prahu podle § 12 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb. V případě plátcovy pokladny je příslušný Finanční úřad pro Středočeský kraj (§ 21 odst. 2 daňového řádu ve spojení s § 8 odst. 1 písm.b) zákona č. 456/2011 Sb.). Nesouhlasí s tím, že by rozhodujícím kritériem pro posouzení věcné a místní příslušnosti SFÚ bylo pouze dosažení zákonem stanovené výše obratu. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné i z důvodu, že potvrzuje rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu, přestože ta byla podepsána osobou k tomu neoprávněnou. V článku 113 organizačního řádu byla upravena působnost ředitele Specializovaného finančního úřadu, z rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ale neplyne, že Ing. J. K. byla ředitelem úřadu pověřena k rozhodování v daňovém řízení. Článek 116 organizačního řádu s takovou náplní vedoucího oddělení ani nepočítá. Z článku 115 řádu nevyplývá, že vydat takové rozhodnutí jako předmětný platební výměr náleží do pracovní náplně ředitele odboru výkonu daní pro sektor služeb. Navíc žalovaný se otázkou oprávnění podepsat zaobíral ve vyrozumění, čímž porušil § 115 odst. 2 daňového řádu, neboť fakticky prováděl v odvolacím řízení dokazování Podpisovým řádem Finanční správy ČR, který není veřejně přístupný. Žalobci není znám obsah podpisového řádu a žalobce se k provedenému důkazu nemohl vyjádřit. Bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že vada spočívající v absenci podpisu, případně podpisu nesprávné úřední osoby, nemá vliv na nicotnost rozhodnutí. Žalobce také zdůraznil, že organizační řád, který je zveřejněn a má vyšší právní sílu než podpisový řád, vyvolává legitimní očekávání adresátů o tom, kdo je a kdo není oprávněn rozhodovat v jeho věci. Organizační řád vyvolal v žalobci legitimní očekávání, že o jeho věci rozhodne ředitel žalovaného, případně osoba výslovně ředitelem žalovaného pověřená, což se nestalo. Uvedl dále, že je nutno odlišovat kdo ve věci rozhodl a kdo podepsal, přičemž z platebního výměru vyplývá, že rozhodnutí o vydání platebního výměru učinila ředitelka odboru výkonu daní pro sektor služeb Ing. M. J., s tím že ani toto nebylo prokázáno. Rozhodnutí žalovaného tak považuje za nepřezkoumatelné i z tohoto důvodu. Z rozhodnutí žalovaného je patrné, že je pod ním podepsán Ing. T. J. Ph.D., ředitel odboru, ale není zde výslovně uvedeno, že by rozhodl i o jeho vydání. S odkazem na článek 116 a 120 organizačního řádu vyjádřil přesvědčení, že z nich neplyne, že by ředitel odboru byl oprávněn takové rozhodnutí vydat. To ostatně nevyplývá ani z obsahu napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí proto považuje za nezákonná či dokonce nicotná. Žalobce také nesouhlasí s tím, jak se žalovaný vypořádal s jeho odvolacími důvody na straně 5 žalovaného rozhodnutí, bod 1). S odkazem na ustanovení § 250 daňového řádu uvedl, že pokuta stejně tak jako penále dle § 251 daňového řádu odpovídá sankci za porušení právní povinnosti. Povinností správce daně a odvolacího orgánu je zkoumat okolnosti případu i z hlediska možného snížení pokuty, případně jejího upuštění. Nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že § 262 daňového řádu explicitně vylučuje použití správního řádu pro účely správy daní. Naopak je přesvědčen, že správce daně i žalovaný jsou povinni zjišťovat důvody porušení právní povinnosti, musí přihlížet k majetkovým poměrům pachatele a společenské nebezpečnosti jednání pachatele tohoto deliktu. Pokud společenská nebezpečnost absentuje, to znamená, že není naplněna materiální stránka deliktu, pak pokutu nelze uložit. Odůvodňují-li to majetkové poměry nebo důvody, které byly příčinou porušení právní povinnosti, je povinností správce daně toto promítnout do výše pokuty tím, že bude snížena případně upuštěno od jejího uložení. Nesouhlasí ani s vypořádáním odvolacích důvodů na straně 5-6 žalovaného rozhodnutí pod body 2 a 3. Rozhodnutím o úpadku zahraniční právnické osoby došlo k přerušení řízení o správním deliktu (§§ 140d a 266 insolvenčního zákona), neboť toto má dopad též na odštěpný závod. Proto nemohl být platební výměr na pokutu za opožděné tvrzení daně vydán. S odkazem na ustanovení § 243 daňového řádu ve spojení s §§ 140d a 266 insolvenčního zákona uvedl, že pokuta za opožděné daňové tvrzení je sankcí za porušení právní povinnosti, řízení o této pokutě není daňov