5 A 105/2015

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Ing. B. Š., zastoupen: Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem, se sídlem Praha 1, Národní 973/41, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2015, č.j. 444/500/15 13469/ENV/15,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, ředitelství, odboru ochrany přírody, oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES (dále jen „ČIŽP“), ze dne 9. 12. 2014, č.j. ČIŽP/10/CIT/SR01/0903340.072/14/RZN, kterým ČIŽP podle § 34a odst. 1 zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o obchodování s ohroženými druhy“), zabavila žalobci exempláře papoušků, které se nacházely dne 26. 7. 2011 na adrese jeho bydliště a v jeho vlastnictví, neboť žalobce neprokázal jejich zákonný původ dle § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy, a to výroky:

XVIII. živý exemplář papouška druhu ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthius) s čipem č. 040098100302025 (dále jen „exemplář č. 18“)

a ve výroku XXI. uložila ČIŽIP povinnost žalobci nahradit náklady řízení dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. ve výši 1.000,- Kč.

Žalobce v žalobě namítal, že správní řízení bylo zahájeno a vedeno nezákonně. ČIŽP si totiž obstarala podklady pro zahájení řízení nezákonně, jelikož pocházely z trestního řízení a nikoli z vlastního zjišťování ČIŽP dle § 30 zákona o obchodování s ohroženými druhy, ani nebyly získány v rámci kontroly § 34 zákona o obchodování s ohroženými druhy. Tím, že již podklady pro zahájení řízení byly získány nezákonně, dovodil nezákonnost i navazujícího správního řízení a věcnou nepříslušnost ČIŽP v daném řízení.

Vysvětlil, že k zajištění exemplářů došlo v rámci trestního řízení a orgány činné v trestním řízení nevydaly usnesení dle § 80 zák. č. 141/1960 Sb., trestní řád ve znění rozhodném (dále jen „trestní řád“), tudíž exempláře jsou nadále předmětem trestního řízení. Upozornil, že orgány činné v trestním řízení nebyly oprávněny k vydání protokolu, v němž předaly exempláře ČIŽP s tím, že již nejsou dále důležité pro trestní řízení.

Zdůraznil, že exempláře byly zabaveny při domovní prohlídce u žalobce dne 26. 7. 2011, která byla provedena v rámci trestního řízení. Pracovníci ČIŽP zde měli postavení toliko odborných konzultantů dle § 157 odst. 3 trestního řádu s povinností mlčenlivosti. Tuto povinnost však porušili, jelikož použili informace, se kterými se seznámili v průběhu trestního řízení, pro následné správní řízení a již během domovní prohlídky činili úkony pro účely správního řízení např. odběr vzorků peří. ČIŽP neměla v trestním řízení postavení zúčastněné osoby ani poškozené osoby dle § 42 či § 43 trestního řádu. Pracovníci ČIŽP tak nebyli v postavení odborných konzultantů oprávněni si činit opisy, výpisy, kopie, tudíž veškeré takto získané důkazy jsou nezákonné.

Namítal, že právní řád neumožňuje správním orgánům získat spisový materiál trestního řízení, neboť správní orgán není osobou zúčastněnou na řízení. Přesto správní orgány opakovaně požadovaly po celním ředitelství zasílání materiálů z trestního spisu a do trestního spisu samy nahlížely. Postup správních orgánů tak měl za nezákonný a v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť měly dle § 89 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) vyčkat skončení trestního řízení a teprve poté zahájit řízení správní. Přičemž trestní řízení nebylo doposud skončeno, tudíž žalobou napadené rozhodnutí bylo předčasné, jelikož exempláře mohou být žalobci v trestním řízení vráceny.

Navíc nebyly splněny podmínky pro zahájení správního řízení dle § 34 zákona o obchodování s ohroženými druhy, neboť žalobci mělo být vydáno potvrzení o zadržení exempláře, což se nestalo.

Odmítl správními orgány provedené posouzení jeho podání, jímž doplnil své odvolání, jako vyjádření. Uvedl, že již v odvolání upozornil, že bude odvolací námitky doplňovat z důvodu velkého rozsahu rozhodnutí ČIŽP. Žalovaný měl povinnost posuzovat podání dle jeho obsahu dle § 37 odst. 1 správního řádu, navíc odvolání i doplnění odvolání mu byly postoupeny současně. Nezákonné posouzení předmětného podání jako pouhého vyjádření mělo za následek stručné vypořádání se žalovaného s uplatněnými odvolacími námitkami.

Namítal, že jím předložené důkazy nebyly řádně posouzeny dle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ani v souladu se zákazem retroaktivity. Nesouhlasil s požadavkem ČIŽP, aby u každého exempláře bylo předloženo potvrzení ES, neboť jediným dokumentem, kterým musí chovatel povinně disponovat, je registrační list. Navíc u exemplářů získaných před účinností úmluvy CITES, darem či z vlastních odchovů nemá chovatel k dispozici jiné dokumenty než registrační list a záznamy o chovu. Tvrdil, že původ exempláře lze prokázat i jinak, například záznamy o chovu, které žalobce předložil u exemplářů č. 9 a č. 13, avšak ČIŽP se jimi vůbec nezabývala. Poukázal na to, že správními orgány vyžadované potvrzení ES chovatel k legálnímu držení exempláře nepotřebuje, pokud s ním nehodlá obchodovat. Poukázal na čl. 8 odst. 3 písm. a) nařízení Rady č. 338/97, v němž není obsažena povinnost správních orgánů zkoumat původ v případě vydání potvrzení ES u exemplářů nabytých před účinností úmluvy CITES. Dovodil, že správní orgány tím, že požadovaly předložení dokladů, které není povinen vlastnit, porušily čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Upozornil, že vycházel z publikace CITES zveřejněné na webových stránkách žalovaného.

Tvrdil, že jím předložený znalecký posudek MVDr. L. B. ve správním řízení má vyšší důkazní sílu než jiné listinné důkazy, přestože nebyl zadán dle § 56 správního řádu. Nesouhlasil s tvrzením žalovaného o nedostatečné vypovídací hodnotě posudku, jelikož jeho předmětem bylo posouzení metody použité ČIŽP při provádění testu snímatelnosti kroužku exemplářů. Z posudku jednoznačně vyplývá, že tato metoda je týráním zvířat, proto je její použití nezákonné a tím i její výsledek. Správní orgány navíc nevzaly v potaz žalobcem předkládaný videozáznam, ani doporučení Agentury na ochranu přírody a krajiny ČR ohledně velikosti kroužků.

Namítal, že správní orgány nerespektovaly zákonnou lhůtu pro označení exempláře státními orgány. Uvedl, že během domovní prohlídky byl nalezen exemplář bez označení, přitom k sejmutí kroužku došlo ze zdravotních důvodů na základě rozhodnutí veterinárního lékaře ze dne 23. 7. 2011. Ke dni konání domovní prohlídky dne 26. 7. 2011 tak neuběhla třicetidenní lhůta k označení a nahlášení změny značení exempláře. Nesouhlasil s názorem správních orgánů, že exempláře musí být ihned po sejmutí kroužku označeny čipem a poukázal na odlišnou a správními orgány tolerovanou praxi v záchranných centrech.

Žalobce namítal, že pochybení Krajského úřadu Plzeňského kraje jsou mu kladena k tíži, jelikož tento orgán opravil dokumenty ES tak, že ČIŽP na jejich základě nebyla schopna exempláře ztotožnit, a proto měla dokumenty za neplatné a neprokazující původ exemplářů. Zdůraznil, že opravené dokumenty musí být považovány za platné, neboť změnu provedl Krajský úřad v Plzni jako příslušný výkonný orgán. Odkázal na čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 865/2006 a čl. 2 písm. g) nařízení Rady (ES) č. 338/97 z nichž vyplývá věcná příslušnost Krajského úřadu v Plzni k provedení opravy dokumentů ES.

Nesouhlasil s právním posouzením opravených dokumentů ES jako nepravdivých dokladů, neboť jejich neplatnost měla jediný následek, a to že exemplář nesměl být předmětem obchodu. V dané věci změna potvrzení ES spočívala toliko v doplnění nového označení k původnímu, tedy exemplář bylo možno bez dalšího ztotožnit. Případné neautorizované změny považoval za administrativní chybu a s odkazem na zápis z porady žalovaného s krajskými úřady ze dne 11. 4. 2013 č.j. 32928/ENV/13 1400/630/13 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2013, č.j. 2 As 61/2013-31 uvedl, že administrativní chyby nemohou založit odpovědnost za přestupek, a tudíž ani odůvodnit zabavení exemplářů. Uzavřel, že správní orgány nepostupovaly v souladu se zákonem a nešetřily práva žalobce, čímž byl jejich postup v rozporu s tzv. dobrou správou.

Žalobce namítal porušení povinnosti mlčenlivosti a podjatost pracovníků ČIŽP Mgr. Z. N. a jeho nadřízené Mgr. P. Ř. Důvod podjatosti u Mgr. N. spatřoval v tom, že se zúčastnil domovní prohlídky jako odborný konzultant a opakovaně porušil povinnost mlčenlivosti dle § 157 odst. 3 trestního řádu. Povinnost mlčenlivosti zneužil pro účely jím vedeného správního řízení. Navíc Mgr. N. nemůže být oprávněnou osobou v žádném správním řízení zahájeném na základě domovní prohlídky u žalobce dne 26. 7. 2011, rovněž je vyloučen z rozhodování i přípravy rozhodování a vedení spisového materiálu. Mgr. Ř. vytkl, že ve správním řízení přebírala informace a dokumenty z trestního řízení; odpovídala na dotazy orgánů činných v trestním řízení; rozhodla o zaslání správního spisu na ředitelství ČIŽP; nevyloučila Mgr. N. ze správních řízení vedených proti žalobci. Uzavřel, že uvedeným jednáním tyto osoby nejednaly nestranně, čímž porušily základní zásady správního řízení a právními předpisy.

Namítal, že právní úprava v zákoně o obchodování s ohroženými druhy vztahující se k propadnutí zabavení exemplářů je v rozporu s ústavním pořádkem a s nařízením Rady č. 338/97, proto jej nelze aplikovat. Konstatoval, že neprokázání původu exempláře je přestupkem, přesto ČIŽP nezahajuje přestupkové řízení, nýbrž rozhoduje o zabavení exemplářů. Vysvětlil, že propadnutí či zabavení exemplářů je dle čl. 16 nařízení Rady č. 338/97 sankcí. Správní orgány však řešily zabavení exempláře nesprávně dle § 34 v návaznosti na § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy, jako ochranné opatření. Ochranným opatřením však lze upravit vztahy pouze během řízení a jen do doby vydání rozhodnutí ve věci samé. Zabavení exempláře nemá vliv na předcházení vzniku škody, nýbrž je významným zásahem do základních práv a svobod, zejména do majetkových práv. Zabavit exemplář tedy lze pouze za náhradu dle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nebo jako sankci dle čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Jelikož § 34 zákona o obchodování s ohroženými druhy není sankcí a za propadnutí exempláře není poskytována náhrada, dovodil jeho aplikaci za protiústavní a rozpornou s právem EU. Názor žalovaného, že čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je nutno vykládat ve smyslu jeho odstavce 3, měl za účelový. Odkázal na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-532/13, v němž soud považoval zabavení exempláře za nejzazší sankci, kterou lze za porušení nařízení Rady č. 338/97 uložit.

Dále vytkl ČIŽP, že u exempláře č. 2 neověřila na Magistrátu hl. m. Prahy důvod jeho přeznačení, přičemž u jiných exemplářů tuto informaci požadovala od zahraničních úřadů.

Vytkl ČIŽP pochybení při provádění výkonu státní správy a v navazujícím řízení. Připustil, že v jednom jeho vyjádření byly překlepy a drobné nepřesnosti, jejich následné vysvětlení však nebylo správními orgány zohledněno. Zdůraznil, že takovéto formální chyby, zejména v rozsáhlých dokumentech, nemohou odůvodnit zabavení exemplářů. Upozornil na pochybení ČIŽP, která u exemplářů č. 19 a č. 20 opakovaně nesprávně uvedla, že žalobce k nim předkládal shodné dokumenty, přitom jak při kontrole dne 16. 3. 2011, tak při domovní prohlídce dne 26. 7. 2011 byly žalobcem předloženy správné doklady, což bylo zaprotokolováno. ČIŽP však tyto doklady přes vysvětlení žalobce odmítla, čímž znemožnila prokázání skutečného stavu. Dále namítal, že u exemplářů č. 19 a č. 20 ČIŽP pouze konstatovala snímatelnost či nečitelnost kroužku a již nepřipustila další důkazy jako rentgenové posouzení nečitelného kroužku či analýzu DNA. Přitom se jednalo o shodné exempláře, které byly již v rámci kontroly dne 16. 3. 2011 shledány v pořádku. Za situace, kdy ČIŽP odebírala vzorky peří u exemplářů a poté nechala zpracovávat nákladné DNA testy v zahraničí, bylo s podivem, že neprovedla testy i u těchto exemplářů.

Namítal, že mu ČIŽP bránila v kontrole exemplářů a zajištění vzorků, jelikož mu neposkytla dostatečnou součinnost při obstarávání dalších důkazů a vyžadovala nemožné důkazy. Přičemž ČIŽP měla v dispozici jak kontrolní vzorky DNA exemplářů z kontroly dne 16. 3. 2011, tak zajištěné exempláře. ČIŽP tak svým jednáním porušila § 3 a § 6 odst. 2 správního řádu, neboť nezjistila objektivní stav věci a navíc se zaměřila na zjišťování skutečností, jež byly v neprospěch žalobce.

Vytkl ČIŽP nesprávný výklad dopisu rakouského orgánu CITES ze dne 10. 5. 2011, týkající se exemplářů č. 17 a č. 18, v němž dotázaný orgán uvedl, že o změně značení těchto exemplářů nevěděl. Odpověď totiž nelze vykládat jako potvrzení neoprávněné změny značení exemplářů a rozhodně nelze na jejím základě exempláře zabavit. Zdůraznil, že změna značení byla doložena písemným sdělením úředního veterináře, a že exempláře byly řádně označeny, čímž byl prokázán jejich původ. Přičemž zpráva veterinárního lékaře včetně jeho prohlášení o změně značení exemplářů byla žalobcem doložena již na začátku řízení.

Zdůraznil, že mu nelze klást k tíži, že je dlouhodobým a zkušeným chovatelem. ČIŽP totiž nesprávně dovodila, že by tak měl znát právní úpravu lépe než běžný občan. Žalobce vysvětlil, že odborností a kvalitou chovatele se rozumí kvalita a úspěchy v chovu, nikoli znalost právních předpisů.

Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí ČIŽP zrušil.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě trval na správnosti a zákonnosti napadených rozhodnutí a odkázal na jejich odůvodnění.

Odmítl námitku nezákonnosti správního řízení. Zdůraznil, že domovní prohlídka proběhla v souladu s právními předpisy a důkazy či skutečnosti při ní zjištěné mohly být podkladem pro rozhodnutí správních orgánů dle § 50 správního řádu. Důkazy byly ČIŽP předány celním ředitelstvím v rámci spolupráce orgánů při vedení řízení o zabavení exemplářů. Podklady pro řízení tak nebyly získány protiprávně a mohly být použity ve správním řízení. Navíc řízení o zabavení věci je řízení sui genesis, jehož účelem je reparace nezákonného stavu. Rozhodně se nejedná o správní trestání a neexistuje pro něj ani výluka souběhu s trestním řízením, neboť zabavení exemplářů není řízením o přestupku. Rovněž tak není řízení o zabavení věci shodné s institutem propadnutí věci v trestním řízení. Smyslem zabavení věci je včasné znemožnění dispozice s nelegálně drženými exempláři chráněných druhů a živočichů, jejich ochrana a reparace nezákonného stavu.

Žalovaný připustil, že žalobci nebylo vydáno písemné potvrzení o zadržení exemplářů, nepovažoval to však za vadu mající vliv na zákonnost řízení, jelikož řízení bylo zahájeno až po zadržení exemplářů. Za absurdní označil postup, při němž by zadržené exempláře musely být orgány činnými v trestním řízení žalobci vráceny a poté mu opětovně odejmuty správními orgány.

Odmítl, že by ze strany pracovníků ČIŽP došlo k porušení povinnosti mlčenlivosti. Poukázal na to, že z žaloby nevyplývá, z jakého konkrétního důvodu žalobce usuzuje, že došlo k porušení povinnosti mlčenlivosti dotčených pracovníků ani, že porušení této povinnosti vedlo k zahájení správního řízení. Žalovaný zdůraznil, že správní řízení bylo zahájeno pro důvodné pochybnosti ČIŽP o původu exemplářů, což vyplynulo z podkladů ve spise.

Nesouhlasil s tím, že doplnění odvolání žalobce ze dne 30. 1. 2015 a doručené ČIŽP dne 26. 2. 2015 by mělo být posouzeno jako odvolání, neboť bylo správnímu orgánu doručeno po uplynutí odvolací lhůty. Přičemž odvolací námitky mohou být uplatněny pouze v odvolací lhůtě, pozdější podání je proto třeba považovat za vyjádření účastníka. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2012, č.j. 4 Ads 36/2012-31 uvedl, že neměl povinnost vyzývat k doplnění odvolání, když obsahovalo alespoň jednu projednatelnou námitku. Taktéž neměl správní orgán povinnost posečkat na doplnění odvolacích námitek ve lhůtě, kterou si žalobce sám sobě stanovil. Konstatoval, že správní řád neumožňuje prodloužit lhůtu pro podání odvolání ani v případě obsáhlosti napadeného rozhodnutí. Zároveň odkázal na strany 25 až 29 žalobou napadeného rozhodnutí, kde námitky žalobce podané po odvolací lhůtě vypořádal a zohlednil.

K námitce nesprávného posouzení žalobcem předložených dokladů, které jím byly předloženy za účelem prokázání původu exemplářů, žalovaný uvedl, že registrační list bez dalšího nepotvrzuje zákonný původ exempláře dle § 23 odst. 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy. Zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně prokázání legálního původu exemplářů tíží žalobce. Poukázal na strany 9 až 12 žalobou napadeného rozhodnutí, kde se s námitkou vypořádal a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č.j. 4 As 79/2013 – 43. K odkazu žalobce na odlišnou informaci v publikaci Ministerstva životního prostředí uvedl, že je to politováníhodný omyl, který však nemá vliv na povinnost žalobce řádně prokázat původ exemplářů.

Žalovaný trval na tom, že znalecký posudek předložený účastníkem není znaleckým posudkem dle § 56 správního řádu, nýbrž pouze listinným důkazem. Konstatoval, že předložený znalecký posudek neposkytuje dostatečně konkrétní závěry o testu snímatelnosti kroužků v posuzované věci, jelikož se testu věnuje pouze v obecné rovině. Adekvátnost a neškodlivost metody správních orgánů je přitom prokázána fotografiemi a videozáznamem ve správním spise. Odmítl, že by záměrně ignoroval žalobcem předložený videozáznam a doporučení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, neboť se k nim vyjádřil v žalobou napadeném rozhodnutí tak, že videozáznam se netýkal případu žalobce a že soulad velikosti kroužku s doporučením nemůže zajistit jeho nesnímatelnost kvůli individuálním morfologickým a růstovým vlastnostem každého jedince.

Tvrzení žalobce o odstranění kroužku neoznačeného exempláře č. 3 žalovaný označil za účelové, neboť veterinární zásah nebyl jednoznačně doložen a exemplář nebyl nikterak označen např. čipem. Zdůraznil, že žalobce jako chovatel musí v kterýkoli okamžik prokázat původ exempláře, přičemž lhůta k provedení značení nemá na tuto povinnost žádný vliv.

Odmítl, že by toleroval nedodržování zákona o obchodování s ohroženými druhy záchrannými centry. Odkázal na § 23 odst. 8 zákona o obchodování s ohroženými druhy s tím, že pokud exemplář zůstává majetkem státu, nevztahuje se na zabavené exempláře povinnost registrace, tedy na rozdíl od soukromého chovatele záchranné centrum není povinno hlásit změnu, pokud exemplář doznačí.

Ke změnám v potvrzení ES uvedl, že autorizovaná změna ze strany Krajského úřadu Plzeňského kraje proběhla pouze u exempláře č. 16. Tato změna byla provedena v rozporu s právními předpisy, jelikož ji mohl provést jen německý výkonný orgán CITES dle čl. 51 odst. 1 nařízení Rady č. 338/97. Ostatní změny v potvrzení ES nebyly autorizovány Krajským úřadem Plzeňského kraje ani jiným výkonným orgánem CITES, nelze je tudíž považovat za administrativní chyby. Připustil, že postup správních orgánů byl v rozporu s principem dobré správy, na druhou stranu ČIŽP ani žalovaný nemohly rozpor s právními předpisy přehlížet a odkázal na strany 17 až 21 napadeného rozhodnutí, kde se s námitkou vypořádali. Zároveň žalovaný zdůraznil, že ani u exempláře č. 16 nebylo důvodem jeho zbavení pochybení Krajského úřadu Plzeňského kraje při provedení změny v potvrzení, nýbrž skutečnost, že žalobce nabyl exemplář bez jakéhokoli označení.

Odmítl tvrzení žalobce o podjatosti pracovníků ČIŽP a podotkl, že žalobce v průběhu správního řízení nepředložil konkrétní důvody zakládající pochybnosti o jejich podjatosti. Tvrzení žalobce, že odborný pracovník ČIŽP vystupoval v průběhu domovní prohlídky jako konzultant a jeho nadřízená komunikuje s orgány činnými v trestním řízení, nepovažoval za důvody zakládající podjatost v dané věci. Uvedl, že právní řád nezakazuje, aby se odborník vystupující jako konzultant v trestním řízení nemohl podílet na správním řízení, přestože z komentáře citovaným žalobcem tato skutečnost nevyplývá. Námitku chybějící nestrannosti při rozhodování považoval žalovaný za nepodloženou a nedůvodnou. Zdůraznil, že o námitce podjatosti bylo v řízení řádně rozhodnuto usnesením ČIŽP ze dne 30. 11. 2012.

Žalovaný k námitce protiústavnosti a rozporu zákona o obchodování s ohroženými druhy s evropskými předpisy uvedl, že zabavení exemplářů je speciální opatření reparačního charakteru, které není sankcí ukládanou v přestupkovém řízení. Zásah do majetkového práva dle žalovaného odůvodňuje zájem na ochraně ohrožených druhů, což ospravedlňuje i přísné důsledky za porušení povinností chovatelů. Zdůraznil, že mu nepřísluší hodnotit soulad zákonných ustanovení s ústavními předpisy. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č.j. 4 As 79/2013-43, který se vyjádřil k povaze zabavovacího řízení.

Odmítl i další výtky žalobce. Uvedl, že zpracovávat testy DNA je mimo finanční možnosti správních orgánů, tedy bylo na žalobci, aby k takovému důkazu přistoupil. Konstatoval, že žalobci nebylo bráněno v zajištění potřebných vzorků a prokázání skutečného stavu. Vysvětlil, že k odmítnutí důkazů týkající se exempláře č. 20 došlo proto, že nebyl řádně označen dle čl. 66 nařízení Rady č. 338/97.

K interpretaci dopisu rakouského orgánu CITES ze dne 10. 5. 2011 uvedl, že je nezbytné vycházet z celého textu dopisu, tedy že rakouský orgán o změnách ve značení nevěděl.

Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že u exemplářů č. 17, č. 18 jím byl prokázán jejich původ na základě řádného označení, jelikož v žalobcem předložených dokumentech byly provedeny neautorizované změny, které je zneplatnily.

Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu pro nedůvodnost zamítl.

V replice ze dne 25. 10. 2015 žalobce zopakoval zásadní žalobní námitky. Nadto poukázal na čl. 12 Listiny základních práv a svobod s tím, že domovní prohlídka slouží jen k účelu trestního řízení, nikoli k účelu správního řízení. Nově uplatnil námitku, že příkaz k domovní prohlídce neobsahoval kontrolu exemplářů druhu Amazon, přesto tyto exempláře byly kontrolovány, zajištěny a zabaveny. Namítal, že správní orgány při hodnocení důkazů neužily správní uvážení a vykládaly právní předpisy takovým způsobem, aby žalobci způsobily škodu. K neoznačenému exempláři č. 3 uvedl, že pokud měl správní orgán pochybnosti o věrohodnosti písemného potvrzení veterinární lékařky, měl přistoupit k jejímu výslechu, což neučinil. Odkázal na dopis Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 21. 6. 2013, který prokazuje nahlášení a zaznamenání změn příslušným úřadem do registračního listu a do potvrzení ES. K tvrzení žalovaného, že je nad jeho finanční možnosti zpracovat testy DNA, uvedl, že má-li správní orgán pochybnosti, je na něm, aby své pochybnosti provedením testu DNA odstranil.

Na ústním jednání právní zástupce žalobce setrval na svém procesním stanovisku a zdůraznil, že správní řízení bylo v dané věci vedeno nezákonně, jelikož až novelou trestního řádu z roku 2016 bylo možné předat exempláře získané v trestním řízení do správního řízení. Byl přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení měly exempláře žalobci nejprve vrátit a teprve poté je mohla ČIŽP žalobci zabavit. Poukázal na to, že dosud je žalobcem vedeno řízení o vydání exemplářů. Nesouhlasil s tvrzením správních orgánů, že vyjma registračních listů nepředložil další listiny k prokázání původu exemplářů. Upozornil na to, že žalobce neměnil značení exemplářů v jejich dokladech, nýbrž je jen doplňoval. Zdůraznil, že při domovní prohlídce byly exemplářům brutálním způsobem odebírány kroužky, naproti tomu v rámci domovní prohlídky u pana N. byla ze strany správních orgánů přijata mírná forma zjišťování snímatelnosti kroužků, což žalobce prokazoval videozáznamem z domovní prohlídky konané u pana N.

Žalovaný na ústním jednání rovněž setrval na svém procesním stanovisku a doplnil, že novelou trestního řádu v roce 2016 bylo navíc umožněno předat z trestního řízení ČIŽP nejen exempláře CITES. Uvedl, že žalobcův názor o povinnosti orgánů činných v trestním řízení vrátit mu nejprve exempláře a teprve poté je od žalobce opět požadovat zpět, je nelogický. Navíc měl za to, že v mezidobí by žalobce mohl s exempláři nedovoleně manipulovat, čímž by mohlo dojít ke zmaření účelu správního řízení.

Soud usnesením návrh žalobce na provedení dokazování videozáznamem z domovní prohlídky konané u pana N. pro nadbytečnost zamítl. Soud dospěl k závěru, že průběh domovní prohlídky provedené u třetí osoby je pro předmět daného řízení zcela nadbytečný.

Soud na ústním jednání přistoupil k přehrání videozáznamů z domovní prohlídky konané dne 26. 7. 2011 u žalobce, konkrétně byly přehrány videozáznamy, na nichž byli nafilmováni pracovníci ČIŽP, kteří snímali exemplářům kroužky z končetin. Soud z videozáznamů nezjistil, že by při snímání kroužků byla ze strany pracovníků ČIŽP použita jakákoli nepřiměřená či brutální opatření, která by způsobila poranění exemplářů. Naopak kroužky byly z končetin exemplářů snímány lehce, za použití pomalého krouživého pohybu a bez vynaložení jakéhokoli násilí vůči exempláři.

Žalobce na ústním jednání k exemplářům získaným ze SRN doplnil, že v SRN je stanovena určitá norma pro velikost kroužku exemplářů, pokud se tak pracovníkům ČIŽP přesto podařilo kroužek z nohy exemplářů ze SRN sejmout, nemůže být tato skutečnost kladena k jeho tíži. Konstatoval, že u jednoho exempláře došlo vlivem nešetrného zacházení při snímání kroužku k pohmoždění nohy a další exemplář byl devíti měsíčním mládětem, které musí mít kroužek větší, jelikož mu končetiny dorůstají.

Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Soud pouze poznamenává, že v následujícím textu čísla exemplářů uvedená v závorkách jsou čísla, pod nimiž byly uvedeny ve správních rozhodnutích:

Z dílčího protokolu z kontroly ze dne 16. 3. 2011 konané u žalobce dne 16. 3. 2011 č.j. ČIŽP/43/OOP/1103874.001/11/ZPK, soud zjistil, že podle způsobu označení bylo zkontrolováno deset shodných exemplářů, které byly následně rozhodnutím ČIŽP ze dne 9. 12. 2014 zabaveny.

Z protokolu o kontrolním zjištění ČIŽP ze dne 16. 3. 2011 č.j. ČIŽP /43/OOP/1103874.002/11/ZPK vyplynulo, že ČIŽP u žalobce provedla kontrolu, jejímž předmětem bylo dodržování právních předpisů a rozhodnutí týkající se druhů chráněných dle mezinárodních úmluv, konkrétně kakadu palmový a ara hyacintový. Kontrolovány byly exempláře uvedené ve výše uvedeném dílčím protokole. Závěrem ČIŽP konstatoval, že žalobce nepředložil platnou výjimku k exemplářům pod čísly č. 4 (č. 13), č. 7, č. 8 (č. 8), č. 23 (č. 18), č. 24 (č. 17); nepředložil platnou výjimku k exemplářům pod č. 19, 20 (č. 15) a ke dni kontroly neprokázal jejich původ dle § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy a neautorizované změny na výjimce byly neoprávněně provedeny Krajským úřadem Plzeňského kraje; neoznačil exemplář pod č. 20 (č. 15) dle § 23c odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy; u exemplářů pod č. 2 (č. 11) a č. 12 použil potvrzení podle nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy pro jiné exempláře, než pro které byl doklad vydán; v rozporu s čl. 4 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 856/2006 použil neplatné, resp. pozměněné potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností, bez souhlasu vydávajícího orgánu, a to u exemplářů pod č. 4 (č. 13), č. 7, č. 8 (č. 8), č. 19, č. 22 (č. 16), č. 23 (č. 18), č. 24 (č. 17). Porušení zákona nebylo shledáno u exemplářů pod č. 16 (č. 9), č. 26 (č. 19).

Dopisem ze dne 21. 4. 2011 ČIŽP požádala Spolkové ministerstvo zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí, odboru ochrany přírody a živočišných druhů, národní parky ve Vídni o potvrzení pravosti certifikátů ES č. AT10-B 2346 a AT10-B 2347 vydaných rakouským výkonným orgánem CITES a zdali úřad autorizoval přeznačkování dotčených exemplářů mikročipem. Rakouský úřad dopisem ze dne 10. 5. 2011 jednak potvrdil vydání předmětných certifikátů CITES, a dále uvedl, že nemá žádné informace o přeznačkování u dotazovaných exemplářů s tím, že v Rakousku je tento úřad jediným oprávněným k vydávání certifikátů CITES.

Z protokolu Celního ředitelství v Praze (dále jen „celní ředitelství“) o provedení domovní prohlídky na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. PH 1734/TS-3/2011 a z Protokolu o předání zajištěných exemplářů ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. PH 1734/TS-3/2011 vyplývá, že tento den proběhla dle § 83 trestního řádu domovní prohlídka v bydlišti žalobce. Domovní prohlídky se účastnil Mgr. Z. N. jako konzultant dle § 157 odst. 3 trestního řádu. Při domovní prohlídce bylo celnímu ředitelství vydáno 20 exemplářů papoušků jakožto věcí důležitých pro trestní řízení. Zajištěné exempláře byly týž den předány ČIŽP k dalšímu řízení dle zákona o obchodování s ohroženými druhy, jelikož byly řádně zadokumentovány a ke dni předání nebyly třeba k dalšímu šetření.

ČIŽP převzala od celního orgánu dne 1. 8. 2011 protokoly o provedení domovní prohlídky a o předání zajištěných stop a dne 21. 10. 2011 fotodokumentaci z domovní prohlídky.

Z dopisu Ministerstva hospodářství, zemědělství a inovací Nizozemí ze dne 24. 10. 2011 vyplynulo, že nizozemské certifikáty ES vydané pod čísly 46196 a 46198 nejsou platné, jelikož povolení s předmětnými čísly byly vydány výkonným orgánem CITES pro dovoz řemínků k náramkovým hodinkám vyrobených z hadí kůže.

Z dopisu Federální agentury pro ochranu přírody v SRN ze dne 16. 12. 2011 soud zjistil, že doklady pod č. DE-DA-06121219 a č. DE-DA-05021608 jsou padělky, jelikož tato čísla nebyla pro dokumenty CITES nikdy použita; majitelé na dokladech uvedených exemplářů nejsou příslušným orgánům známí; příslušný orgán nevydal od roku 1994 potvrzení pro kakadu palmového; podpisy na dokumentech jsou zfalšované. K potvrzení č. DE-KS-1101171295 uvedl, že bylo vedeno jako ztracené mezi panem G. a S., ale nyní je zřejmé, že jej má k dispozici držitel exempláře. U dokumentů pod č. DE-KH-051027882, DE-KH-051027883, DE-KS-05/827, DE-KS-05/830 konstatoval, že údaje o čísle transpondéru byly doplněny později a příslušné vydávací orgány nebyly o tomto označení mikročipem nikdy informovány. Dále uvedl, že dva kakadu palmoví s kroužky č. 434, 435 byli zabaveni v roce 1996, jelikož nebyli označeni kroužky, resp. se jednalo patrně o kroužky vlastní výroby, proto Federální agentura pro ochranu přírody navrhla, aby potvrzení č. 36/1986 nebylo uznáno jako důkaz legálního původu těchto exemplářů, neboť není jisté, zda se jedná skutečně o původní exempláře, jimž bylo vystaveno.

Oznámením ze dne 19. 12. 2011 ČIŽP jakožto příslušný orgán státní správy dle § 25 odst. 4 písm. f) a § 30 odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy zahájila dle § 46 správního řádu se žalobcem správní řízení o zabavení 20 exemplářů papoušků podle § 34a odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy z důvodu neprokázání původu dotčených exemplářů dle § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy.

Žalobce ve vyjádření ze dne 19. 1. 2012 vznesl námitku podjatosti Mgr. Z. N. Podjatost spatřoval v tom, že Mgr. Z. N. se dříve účastnil kontrolních prohlídek u žalobce; vystupoval při domovní prohlídce jako odborný konzultant; překračoval svou pravomoc odborného konzultanta, jelikož provedení domovní prohlídky vedl a spolurozhodoval, které exempláře mají být zabaveny.

O námitce podjatosti rozhodla Mgr. P. Ř. jako příslušný představený usnesením ze dne 30. 11. 2012 č.j. ČIŽP/10/CIT/SR01/0903340.048/12/RZN tak, že Mgr. Z. N. není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci zabavení exemplářů žalobce. Uvedla, že nezjistila žádné skutečnosti dle § 14 odst. 1 správního řádu, jež by odůvodnily jeho vyloučení, tj. jeho poměr k věci, účastníkům, který by zakládal důvodný předpoklad, že má zájem na výsledku řízení. Přičemž důvodem vyloučení není jeho účast na úkonech před zahájením řízení a kontrolách dle § 14 odst. 5 správního řádu ani jeho působení odborného konzultanta na domovní prohlídce. Upozornila, že správním orgánům nepřísluší posuzovat zákonnost a způsob provádění úkonů orgánů činných v trestním řízení. Konstatovala, že z dostupných podkladů nevyplývá, jakékoli překračování pravomoci ze strany Mgr. Z. N. při domovní prohlídce.

Dne 14. 12. 2012 vydala ČIŽP rozhodnutí pod spisovou značkou č.j. ČIŽP/10/CIT/SR01/0903340.053/12/RZN, kterým podle § 34a odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy zabavila žalobci 20 exemplářů papoušků. Předmětné rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 4. 2014, č.j. 907/500/14 24945/ENV/14 a vráceno ČIŽP k novému projednání a rozhodnutí, a to pro nedostatečná skutková zjištění o snímatelnosti kroužků některých exemplářů a vadu výroku.

Žalobce zaslal ČIŽP dne 15. 8. 2014 znalecký posudek MVDr. L. B. ve věci posouzení snímání kroužků u papoušků a vyjádření se k časovému vývoji a změnám tvaru, průměru a tvrdosti nohy papouška kakadu palmový ze dne 6. 8. 2014. Znalec v posudku uvedl, že z jeho pohledu lze považovat zkoušku snímání kroužku u nedospělých jedinců, kde není očividný nesoulad a případné násilné snímání kroužku, za týrání zvířat. Rovněž konstatoval, že vývoj končetiny u velkých papoušků je završen přibližně 6 měsíců po vylétnutí z hnízda, u kakadu palmových ve stáří 8 až 9 měsíců.

Dne 9. 12. 2014 ČIŽP vydala ve věci žalobou napadené rozhodnutí, jímž bylo žalobci zabaveno 20 exemplářů papoušků, které byly všechny zařazené v příloze A nařízení Rady č. 337/97, jedná se tak o druhy přímo ohrožené vyhynutím nebo vyhubením dle § 2 písm. c) zákona o obchodování s ohroženými druhy. Rozhodnutí o zabavení exemplářů bylo odůvodněno neprokázáním jejich původu. Upozornila, že registrační listy nejsou dle § 23 odst. 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy úředním potvrzením o zákonném původu exemplářů, nýbrž jsou vydávány za účelem registrace konkrétních exemplářů v České republice. K jednotlivým zabaveným exemplářům uvedla následující.

Ohledně exempláře č. 1 vycházela při posuzování původu z registračního listu č. PLK/00084/2010, ze kterého vyplynulo, že exemplář má být označen kroužkem č. A 655 05 0004 a je k němu vydáno potvrzení ES č. FR0508500565-K. Exemplář však byl označen kroužkem č. A 655 F 050004 CDE 11.0. Dále vycházela z vyjádření výkonného orgánu Francie ze dne 7. 7. 2012, dle kterého je potvrzení ES platné, pokud popis v kolonce č. 4 odpovídá papouškovi. Jelikož v kolonce č. 4 potvrzení ES je uvedeno značení exempláře a čísla na kontrolovaném kroužku neodpovídala údajům v dokladech, nemohly být doklady přiřazeny k exempláři, tudíž nebyl prokázán jeho původ.

U exempláře č. 2 vycházela ČIŽP z registračního listu č. 8873/5759/03-Vr-15, ze kterého vyplynulo, že exemplář má být ode dne 13. 10. 2008 označen kroužkem č. CZ 116 339, a z potvrzení ES č. CZ/PHA/01649/2004. U tohoto exempláře nebyl prokázán jeho původ, jelikož exemplář byl označen dle nařízení ES nepřípustným typem kroužku, tj. děleným s osičkou, který je snímatelný a zaměnitelný. Žalobce žádné jiné důkazy o původu exempláře nepředložil, proto u něj nebyl původ prokázán.

Důvodem neprokázání původu u exempláře č. 3 byla skutečnost, že exemplář nebyl jakkoli označen, a proto k němu nebylo možné předložený registrační list č. 2804/15366/03-Vr-1 přiřadit, nadto registrační list samotný není způsobilý prokázat původ exempláře. Jako zcela účelovou obranu hodnotila ČIŽP tvrzení žalobce, že jím předložená darovací smlouva, kroužek a platební výměr byly pracovníky ČIŽP odmítnuty. ČIŽP zdůraznila, že tato tvrzení žalobce nebyla zaznamenána v protokolu z prohlídky a žalobce zaslal ČIŽP toliko platební výměr jako přílohu k vyjádření ze dne 19. 1. 2012. ČIŽP posoudila žalobcem předložený platební výměr za veterinární činnost ze dne 23. 7. 2011, dle kterého byl amazoňanovi sejmut kroužek č. CLP 306, za listinu bez vypovídací hodnoty, když z ní nebylo možné určit, jakému konkrétnímu exempláři byl zákrok proveden. Připustila, že žalobce ve vyjádření ze dne 19. 1. 2012 uvedl, že exemplář se udeřil hlavou o pletivo, proto měl na hlavě lysinu a kroužek mu musel být odstraněn. Kroužek však předložen ČIZP nebyl a nikterak neoznačený exemplář nemohl být ztotožněn s registračním listem.

U exempláře č. 4 vycházela ČIŽP z registračního listu č. PLK/00204/2009 a potvrzení ES č. 46198 a u exempláře č. 5 z registračního listu č. PLK/00205/2009 a potvrzení ES č. 46196. Důvodem neprokázání původu obou těchto exemplářů byla absence platného potvrzení ES, neboť obě potvrzení jsou dle vyjádření výkonného orgánu Nizozemí ze dne 24. 10. 2011 falsifikáty, když byla vydána pro povolení dovozu řemínků k náramkovým hodinkám vyrobených z hadí kůže. Jelikož žalobce žádné další důkazy k prokázání původu těchto exemplářů nepředložil, tak jejich původ neprokázal.

U exempláře č. 6 vycházela ČIŽP z registračního listu č. PLK/00173/2009, dle kterého měl být exemplář označen kroužkem č. 434, z potvrzení ES č. 36/1986 a z vyjádření výkonného orgánu Německa č.j. ČIŽP/10/CIT/SR01/0903340.025/12/RNZ ze dne 1. 4. 2011, dle kterého byl pták s tímto značením zkonfiskován v Rakousku z důvodu chybějícího kroužku. Podstatným pro posouzení původu exempláře byla absence nezaměnitelného značení, když kroužek č. 434 byl natolik velký, že jej bylo možné z exempláře sejmout a opět jej nasadit. Jelikož byl exemplář označen toliko snímatelnou značkou a žádné jiné důkazy o jeho původu žalobce v řízení nedoložil, nedošlo k prokázání jeho původu.

U exempláře č. 7 vycházela ČIŽP z registračního listu č. PLK/00136/2008 a potvrzení ES č. DE-KS-05/827. Důvodem neprokázání původu byla neplatnost potvrzení ES, jelikož v něm byly provedeny neautorizované změny v části značení exempláře, když původní číslo čipu bylo přelepeno novým číslem a ruční změny byly provedeny bez podpisu a razítka. ČIŽP vysvětlila, že změny může provádět jen ten výkonný orgán, který potvrzení vydal. Přičemž výkonný orgán Německa, který potvrzení vydal, ale žádné změny neprováděl ani o nich nebyl informován. Zdůraznil, že exemplář byl označen jiným číslem čipu, než na které bylo vydáno potvrzení ES a žalobce další důkazy k prokázání jeho původu nedoložil, tudíž nebyl prokázán jeho původ. Ke stejnému závěru došla ČIŽP i u exempláře č. 8, u kterého vycházela z registračního listu č. PLK/00137/2008 a potvrzení ES č. DE-KS-05/830.

U exempláře č. 9 vycházela ČIŽP z registračního listu č. PLK/00250/2009, dle kterého měl být exemplář označen kroužkem č. CZ 092120 a z potvrzení ES č. CZ/PLK/00187/2010. Původ exempláře nebyl prokázán vzhledem ke snímatelnosti kroužku. Dále byl exemplář označen i čipem, přičemž doplnění čipového označení nebylo ani v registračním listě ani v potvrzení ES zaznamenáno. Další důkazy žalobce k prokázání jeho původu nedoložil. Navíc celní správa zajistila u třetí osoby exemplář kakadu palmového se stejným číslem kroužku, exemplář neměl žádné doklady a jeho vlastníkem byl žalobce.

U exempláře č. 10 vycházela ČIŽP z registračního listu č. Eko 2438/7/2002-Dm, dle kterého byl ode dne 19. 5. 2010 exemplář označen čipem č. 941000002741048, a z potvrzení ES č. CZ/PLK/112/04, dle kterého byl exemplář označen čipem č. ID 000143D05C. Poukázal na to, že v registračním listě je v popisu exempláře samolepka s novým číslem čipu bez autorizace. Označení exempláře neodpovídá jeho označení v potvrzení ES, proto nebylo možné potvrzení ES k exempláři přiřadit, tudíž nebyl ani prokázán původ exempláře.

U exempláře č. 11 zjistila ČIŽP, že exemplář byl označen čipem a snímatelným kroužkem. Z potvrzení ES č. 36/1986 vyplynulo, že exemplář má být označen toliko kroužkem č. 435, jelikož byl kroužek u exempláře snímatelný a číslo jeho mikročipu nebylo ani v potvrzení ES ani v registračním listu č. PLK/00174/2009 uvedeno, nebyl prokázán jeho původ. Navíc z vyjádření výkonného orgánu Německa ze dne 1. 4. 2011, vyplynulo, že exemplář s tímto značením byl zkonfiskován v Rakousku

Původ nebyl dle ČIŽP prokázán ani u exempláře č. 12, u kterého vycházela z registračního listu č. 040/97, dle kterého byl ode dne 4. 4. 2011 exemplář označen čipem č. 941000012050546, a potvrzení ES č. CZ MSK 119/2004, dle kterého byl exemplář označen kroužkem č. CZ 040 880. Původ nebyl prokázán, jelikož exemplář byl označen snímatelným kroužkem č. CZ 040 880 a nezaměnitelným čipem č. 941000012050546, který však nebyl v potvrzení ES vyznačen a jiné důkazy nebyly předloženy, proto nebylo možné exemplář k potvrzení ES přiřadit.

U exempláře č. 13 vycházela ČIŽP z registračního listu č. PLK/40/07 a potvrzení ES č. CZ/PLK/18/2007. Důvodem neprokázání původu byla neplatnost potvrzení ES z důvodu neautorizovaných změn v oblasti značení exempláře, když číslo čipu bylo přilepeno na potvrzení bez podpisu a razítka.

U exempláře č. 14 ČIŽP došla k závěru, že nebyl prokázán jeho původ pro neplatnost potvrzení ES z důvodu neautorizovaných změn, které může provádět jen výkonný orgán země, která potvrzení ES vydala. V tomto případě potvrzení ES č. DE-KH-051027883 vydal výkonný orgán Německa, změnu značení však provedl Krajský úřad Plzeňského kraje, tudíž se jedná o změnu neautorizovanou. ČIŽP zároveň vycházela z registračního listu č. PLK/00040/2011, kde byla změna značení vyznačena, vzhledem k tomu nebylo možné doklady s exemplářem spárovat, nadto žalobce převzal exemplář od dánského chovatele bez označení.

U exempláře č. 15 ČIŽP vycházela z registračního listu č. 205/97 a darovací smlouvy ze dne 6. 5. 2010. Jeho původ však nebyl prokázán pro absenci potvrzení ES či jiného dokumentu prokazující jeho původ, darovací smlouva totiž informace o původu neobsahovala. Nad to byl exemplář označen snímatelným kroužkem č. CS 90546.

U exempláře č. 16 vycházela ČIŽP z registračního listu č. PLK/00039/2011, který žalobce sice sám nepředložil, ČIŽP však měla k dispozici jeho fotokopii získanou v rámci kontroly konané dne 16. 3. 2011, a z potvrzení ES č. DE-KH-051027882 a došla k závěru, že nebyl prokázán jeho původ pro neplatnost potvrzení ES kvůli neautorizovaným změnám, které může provádět jen výkonný orgán země, která potvrzení ES vydala. V tomto případě potvrzení ES č. DE-KH-051027882 vydal výkonný orgán Německa, změnu značení však provedl Krajský úřad Plzeňského kraje, tudíž se jedná o změnu neautorizovanou, nadto žalobce převzal exemplář od dánského chovatele bez označení.

Důvodem neprokázání původu u exempláře č. 17 byla neplatnost potvrzení ES č. AT 10-B 2346 z důvodu neautorizovaných změn v oblasti značení exempláře, když číslo čipu bylo přilepeno na potvrzení bez podpisu a razítka. V registračním listu č. PLK/00037/2011 ze dne 8. 3. 2011 nebyla změna značení provedena, jelikož žalobce doklad o očipování exempláře nepředložil. Přitom žalobce ČIŽP doložil dopis rakouského veterinárního lékaře o odstranění kroužku a očipování exempláře pro třetí osobu již ze dne 6. 12. 2010. Příslušným úřadům v Rakousku však nebyla žádná změna označení exempláře oznámena.

K obdobnému závěru dospěla ČIŽP i u exempláře č. 18, u kterého vycházela z potvrzení ES č. AT 10-B 2347, kde byly provedeny neautorizované změny v označení exempláře, dále vycházela z registračního listu č. PLK/00036/2011 vydaným po odstranění kroužku č. A-04-0001 a přesto v registračním listě nebyla žádná změna značení zohledněna.

U exempláře č. 19 vycházela ČIŽP z registračního listu č. PLK/00035/2011, dle kterého má být exemplář označen kroužkem č. A14116001 IVOE, a z potvrzení ES č. AT10-B-3217. Vzhledem ke snímatelnosti kroužku nemohl být prokázán původ exempláře.

U exempláře č. 20 nebyl prokázán jeho původ vzhledem k tomu, že exemplář byl označen kroužkem bez čísla, tudíž nemohl být k jakýmkoli dokladům přiřazen. K výtce žalobce, že ČIŽP nenechala u exempláře vypracovat znalecký posudek na čitelnost kroužku či měla zajistit přečtení čísla pod rentgenem, uvedla, že provedení těchto důkazů není její povinností. Navíc navržené důkazy považovala za neadekvátní, jelikož nezaměnitelné značení celistvým kroužkem s jedinečným označením na exemplářích musí být zjistitelné běžnými způsoby kontroly, tj. odečtení zrakem bez použití speciálních metod. K výtkám žalobce ohledně neprovedení ztotožnění exempláře testem DNA konstatovala, že břemeno důkazní k prokázání původu exempláře tíží žalobce, nikoli správní orgán.

ČIŽP uvedla, že správní řízení bylo zahájeno na základě výsledku domovní prohlídky, fotodokumentace, sdělení výkonného orgánu CITES Rakouska ze dne 11. 5. 2011, potvrzení výkonného orgánu CITES Nizozemí ze dne 24. 10. 2011, jímž bylo potvrzeno, že certifikáty ES k exemplářům č. 4 a č. 5 nebyly platné, jelikož pod předmětnými čísly byla vydána povolení k dovozu řemínků z hadích kůží.

Tvrzení žalobce, že při předchozích kontrolách ČIŽP u něj nebyla zjištěna žádná pochybení u exemplářů, ČIŽP odmítla a odkázala na závěr protokolu z kontroly dne 16. 3. 2011 s tím, že naopak byla u žalobce shledána mnohá pochybení, jež vyústila v následné trestní řízení proti žalobci.

K žalobcem vytýkanému nesprávnému postupu Krajského úřadu Plzeňského kraje ČIŽP připustila, že u exemplářů č. 14 a č. 16 došlo k pochybení Krajského úřadu Plzeňského kraje, jelikož jím byly autorizovány změny značení u dvou německých potvrzení ES, což je nezákonné. Poukázala na čl. 4 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, dle nějž nesmí formuláře dokumentů CITES, tj. i potvrzení ES, obsahovat žádné změny, pokud tyto nebyly ověřeny razítkem a podpisem vydávajícího výkonného orgánu, jež potvrzení vydal, a takové změny musí být náležitě autorizovány. Podle čl. 11 odst. 2 písm. d) nařízení Komise (ES) č. 865/2006 je stanoveno, že potvrzení přestanou být platná, pokud položky v kolonkách 2 a 4 již neodráží skutečný stav. ČIŽP uzavřela, že pokud došlo k neautorizovanému pozměnění potvrzení ES v nejdůležitější části, tj. identifikaci exempláře, znamená to, že identifikační označení ztratilo svou vypovídací hodnotu a pozměněné potvrzení ES je neplatné. Zdůraznila, že není předmětem tohoto řízení řešit, kdo za neplatnost potvrzení nese odpovědnost.

Ohledně relevantních dokladů původu uvedla, že dle § 24 a § 23 zákona o obchodování s ohroženými druhy je každý kdo chová exempláře povinen prokázat jejich původ, přičemž tento původ se prokazuje údaji a dokumenty osvědčujícími nabytí exempláře dle nařízení Rady (ES) č. 338/97 včetně jejího prováděcího nařízení Komise (ES) č. 865/2006. Žalobcem předložené registrační listy však nejsou úředním potvrzením o zákonném původu exempláře.

K námitce podjatosti Mgr. N. poukázala na usnesení, jímž byla tato námitka zamítnuta.

Zdůraznila, že žalobce je dlouholetým chovatelem, který by si měl být vědom všech náležitostí týkajících se právní problematiky CITES při chovu exemplářů. Zdůraznila, že zabavení exemplářů není sankcí, nýbrž krokem k nápravě protiprávního stavu dle § 34a odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy.

K označování exemplářů konstatovala, že dle čl. 66 nařízení Komise (ES) č. 865/2006 je zapotřebí je označit nejen čipem, nýbrž i celistvými nesnímatelnými kroužky.

K výtce znevýhodnění důkazní pozice žalobce zabavením dokumentů ze strany ČIŽP, uvedla, že veškeré dokumenty byly součástí správního spisu, do kterého měl žalobce možnost nahlížet, což učinil.

Odmítla, že by při použité metodě snímání kroužků z exemplářů byla použita hrubá síla či vznikla exemplářům jakákoli poranění a odkázala na fotodokumentaci a protokol z domovní prohlídky.

K žalobcem předloženému znaleckému posudku konstatovala, že k němu nebude přihlížet, jelikož je obecnou informací o metodě snímání kroužků, zcela bez souvislosti s posuzovaným případem. Upozornila, že znalec nebyl přítomen domovní prohlídce, kde ke snímání kroužků docházelo, tudíž není oprávněn si ohledně jednání ČIŽP na prohlídce činit jakékoli závěry.

Proti rozhodnutí ČIŽP podal žalobce odvolání ze dne 29. 12. 2014, které bylo postoupeno žalovanému dne 20. 2. 2015 a doplnění odvolání ze dne 30. 1. 2015, které bylo postoupeno žalovanému dne 19. 3. 2015.

O odvolání žalobce rozhodl žalovaný dne 24. 4. 2015 žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ČIŽP potvrdil, neboť žalobce v řízení neprokázal původ exemplářů dle § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy, když předložené doklady byly shledány falešnými u exemplářů č. 4, č. 5; doklady byly pozměněny bez náležité autorizace u exemplářů č. 1 – neshoda označení kroužku s údaji v potvrzení; u exemplářů č. 7, č. 8, č. 10, č. 14, č. 16 změna značení čipu; u exemplářů č. 17, č. 18 změna původního označení kroužkem na čip; dokumenty nebylo možné přiřadit k exemplářům kvůli zaměnitelnosti jejich značení u exempláře č. 2 – označen kroužkem s osičkou, exemplář č. 3 nebyl vůbec označen; exempláře č. 6, č. 9, č. 11, č. 12, č. 13, č. 15, č. 19 byly označeny celistvými kroužky, které bylo možné sejmout a u exempláře č. 20 označení zcela chybělo. Přičemž dalšími žalobcem předloženými listinami jako registračními listy, darovacími smlouvami, doklady od veterináře, se žalobci nepodařilo původ exemplářů prokázat. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí vypořádal jednotlivé námitky žalobce obsažené v odvolání a rovněž námitky nové obsažené v jeho podání označeném jako doplnění odvolání. Konstatoval, že povinnost prokázat zákonnost původu exemplářů má ten, kdo je drží, a to bez ohledu na způsob nabytí držby či vlastnického práva k exemplářům, nemusí sice předkládat potvrzení ES, musí však předložit doklady potvrzující zákonný původ exempláře. Konstatoval, že dle spisového materiálu žalobce všechny exempláře nabyl až po účinnosti úmluvy CITES, nadto u exemplářů z vlastního odchovu č. 9 a č. 13 potvrzení ES doložil. Odmítl námitku žalobce ohledně nezákonně vedeného řízení a protiprávně získaných dokladů, neboť podklady byly získány dle § 50 odst. 1 správního řádu. Připustil, že exempláře byly též předmětem trestního řízení, souběh trestního řízení a řízení o zabavení však vzhledem k jejich rozdílnému účelu je dle žalovaného možný. K námitce týkající se znaleckého posudku s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2014, č.j. 1 As 54/2014-36 uvedl, že nebyl vypracován znalcem ustanoveným správním orgánem, proto se jedná o listinný důkaz, jehož vypovídací schopnost je nedostatečná, neboť se netýká exemplářů v dané věci, nýbrž je toliko obecného charakteru. Zcela odmítl nařčení z týrání zvířat, neboť z fotografií i videozáznamů zachycující snímání kroužků nevyplývá jakékoli poškození končetin exempláře metodou provedenou pracovníky ČIŽP. Poukázal na to, že neautorizované změny v potvrzení ES k exemplářům č. 14 a č. 16 provedené Krajským úřadem Plzeňského kraje nebyly pro neprokázání původu klíčové, neboť oba exempláře žalobce převzal od dánského chovatele bez označení. Odmítl rovněž námitky podjatosti Mgr. Z. N. a Mgr. P. Ř. Upozornil na to, že o nepodjatosti Mgr. Z. N. bylo rozhodnuto dne 30. 11. 2012. Konstatoval, že námitka podjatosti vůči Mgr. P. Ř. byla žalobcem vznesena až v odvolacím řízení, přestože se tato podílela na řízení od jeho zahájení. Důvody žalobcem tvrzené podjatosti vyhodnotil jako nepodložené, obecné, nekonkrétní a podjatost Mgr. P. Ř. ani ředitelství ČIŽP jako celku neshledal. K námitce rozporu zákona o obchodování s ohroženými druhy s nařízením Rady (ES) č. 338/97 uvedl, že při porušení právních předpisů je zabavení exemplářů povinností správních orgánů, nejedná se o řízení o správním deliktu, ale o řízení svého druhu, kdy zabavení není sankcí. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č.j. 4 As 79/2013-46 uvedl, že zásah do vlastnického práva je odůvodněn veřejným zájmem na ochraně vyhynutím ohrožených druhů. Dále se žalovaný vyjádřil k doplnění odvolání žalobcem v podání ze dne 30. 1. 2015 tak, že je považuje za vyjádření žalobce, jelikož nebylo žalobcem podáno v odvolací lhůtě. Přesto se žalovaný k námitkám obsaženým v tomto vyjádření vypořádal následujícím způsobem. Jako neopodstatněné odmítl námitky týkající se snímatelnosti kroužků exemplářů s tím, že zohlednění doporučení velikosti kroužku každého exempláře nemůže být osvědčením o nesnímatelnosti kroužku. Poukázal na individuální vlastnosti každého exempláře. Zdůraznil čl. 66 odst. 2 nařízení Komise č. 865/2006, kde je jednoznačně stanoveno, že označení exempláře musí být trvalé (nesnímatelné) již u mladého exempláře. Odmítl poukaz na výsledky předchozích opakovaných kontrol u žalobce, neboť ty na předmětné řízení vliv nemají, k důkazu videozáznamem z domovní prohlídky u A. N. pak uvedl, že se netýká tohoto řízení, přičemž cílem tohoto řízení ani není prokázat úmyslné opatřování exemplářů snímatelnými kroužky. Konstatoval, že povinnost oznámit změny značení u exempláře č. 3 ve třicetidenní lhůtě nemá vliv na povinnost prokázat původ exempláře, přičemž zákonem stanovená lhůta se vztahuje na všechny chovatele, včetně záchranných center. K dalším výtkám uvedl, že k exemplářům č. 19 a č. 20 neposkytl žalobce žádné doklady, což vyplývá z Protokolu o domovní prohlídce, protokolu o předání zajištěných stop a z protokolu o předání exemplářů. Přičemž později doložené listiny RL PLK/00038/2011 a potvrzení AT10-B3218 vydané rakouským výkonným orgánem byly ČIŽP hodnoceny. Dále u těchto exemplářů ČIŽP nepřipustila rentgenové posouzení nečitelného kroužku. Návrh na provedení testu DNA žalobce nepodal a ani se nedomáhal odebrání vzorků pro test paternity. Upozornil, že u těchto exemplářů nebyly žalobcem rodičovské exempláře v dokladech uvedeny. Dle žalovaného vyjádření rakouského orgánu ze dne 10. 5. 2011 a sdělení rakouského veterinárního lékaře o přeznačkování vyložila ČIŽP správně, když vycházela z toho, že rakouský orgán výslovně uvedl, že informace o přeznačkování nemá, a proto sdělení rakouského veterinárního lékaře pro prokázání původu nepostačuje.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“).

Žaloba není důvodná.

Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle § 23 odst. 3 věta pátá zákona o obchodování s ohroženými druhy registrační list není úředním potvrzením o zákonném původu exempláře.

Podle § 24 odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy kdo drží, chová, pěstuje, přepravuje, veřejně vystavuje, prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává exemplář, jiného jedince, výrobek z kytovců, výrobek z tuleně nebo regulovanou kožešinu, je povinen na výzvu inspekce nebo celního úřadu prokázat jejich původ. Bez tohoto prokázání původu je zakázáno exemplář, jiného jedince, výrobek z kytovce, výrobek z tuleně nebo regulovanou kožešinu držet, chovat, pěstovat, přepravovat, veřejně vystavovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovávat.

Podle § 24 odst. 3 zákona o obchodování s ohroženými druhy koupě, prodej, darování, směna nebo jiný převod vlastnictví (dále jen „převod“), zapůjčení nebo pronájem exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně a regulované kožešiny jsou možné jen s písemným dokladem původního vlastníka nebo dlouhodobého držitele nebo držitele, jako například stvrzenkou nebo fakturou prodejce, nájemní smlouvou, smlouvou o půjčce, směnnou smlouvou, darovací smlouvou, které mají listinnou podobu a na nichž je uvedena identifikace původního držitele, datum, podpis, značení a podrobnosti o původu těchto exemplářů, jiných jedinců, výrobků či kožešin. Původ se prokazuje údaji a dokumenty osvědčujícími nabytí exempláře podle požadavků nařízení v oblasti obchodování s ohroženými druhy9) a tohoto zákona, zejména uvedením, kdy a kde byl exemplář odebrán z přírody, nebo zda, kdy a kde se narodil v zajetí nebo byl uměle vypěstován, nebo kdy, z kterého státu a na základě jakých dokladů CITES byl exemplář dovezen.

Podle § 24 odst. 6 zákona o obchodování s ohroženými druhy doklady podle odstavců 3 až 5 musí vlastník nebo dlouhodobý držitel anebo držitel exempláře, jiného jedince, výrobku z kytovců, výrobku z tuleně a regulované kožešiny uschovat pro případnou kontrolu po celou dobu držby takového jedince. Původní držitel je povinen uschovat kopie těchto dokladů alespoň 24 měsíců od doby převodu nebo po celou dobu zapůjčení nebo pronajmutí a umožnit jejich kontrolu podle § 30 tohoto zákona.

Podle § 25 odst. 4 písm. j) zákona o obchodování s ohroženými druhy inspekce spolupracuje s celními úřady při kontrole, zda exemplář, jiný jedinec, výrobek z tuleně nebo regulovaná kožešina odpovídají údajům uvedeným na příslušných dokladech.

Podle § 34a odst. 1 zákona o obchodování s ohroženými druhy inspekce zabaví nelegálně získaný, dovážený, vyvážený, zpětně vyvážený nebo držený exemplář, exemplář, který nebyl zaregistrován podle § 23, anebo exemplář, u něhož nebyl prokázán původ ve smyslu § 24 zákon