1 Afs 25/2004 — Nejvyšší správní soud

5 A 66/2013- 60 - text 14 pokračování 5A 66/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: Družstvo vlastníků půdy a majetku Slavíkov, IČO 15058166, se sídlem Slavíkov 55, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 28. 2. 2013, č. j. 10348/2013-MZE-12151, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Základ sporu Ministr zemědělství rozhodnutím ze dne ze dne 28. 2. 2013, č. j. 10348/2013-MZE-12151, nevyhověl dle § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, námitce žalobce proti oznámení Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Havlíčkův Brod, ze dne 10. 10. 2012, č. j. EP41039/17/11, sp. zn. 1266/2012, o provedení ohlášené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů. Žalovaný oznámením provedl ve smyslu § 3g odst. 4 zákon o zemědělství aktualizaci evidence půdy týkající se částí půdních bloků nacházejících v k. ú. Bezděkov u Libice nad Doubravou. Aktualizace spočívala ve změně uživatele z žalobce na M. Č., IČO: X, X. Předmětem aktualizace evidence půdy byly pozemky, které byly M. Č. pronajímány na základě nájemních smluv ze dne 23. 3. 2012. Žalovaný v daném případě dospěl k závěru, že právní důvod užívání předmětných pozemků svědčí ve prospěch M. Č., oznamovatele aktualizace evidence půdy. Právní důvod užívání předmětných pozemků žalobcem, jako dosavadním uživatelem, zanikl dle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), právní mocí rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, Pozemkového úřadu Havlíčkův Brod, ze dne 7. 3. 2012, č. j. 21031/2012-MZE-130742, sp. zn. 2RP13887/2012-130742, o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Ministr při posouzení žalobcovy námitky vycházel z § 11 odst. 8 zákon o pozemkových úpravách, který přináší diskontinuitu nájemních vztahů k pozemkům dotčeným komplexní pozemkovou úpravou. Dosavadní nájemní vztahy založené na podkladě nájemních smluv uzavřených dosavadním uživatelem před provedením komplexních pozemkových úprav tak zanikly ke dni právní moci rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Smluvní ujednání žalobce ministr hodnotil jako závazek smluvních stran do budoucna, že po provedení komplexních pozemkových úprav dojde k úpravě nájemní smlouvy, kterou se nájemní vztahy uvedenou do souladu s provedenými pozemkovými úpravami. Žalobce proto nedoložil jakýkoli důkaz, který by svědčil o tom, že po provedení komplexních pozemkových úprav vznikl mezi ním jako nájemcem a vlastníky pozemků nový nájemní vztah. Citované ustanovení nebrání smluvním stranám, aby si sjednaly pokračování v původní nájemní smlouvě i po provedení komplexní pozemkové úpravy, nejedná se ale o pokračování ve smyslu kontinuity původního nájemního vztahu. Původní vztah je ukončen a vzniká nový nájemní vztah. Docílit toho je možné uzavřením řádné smlouvy o smlouvě budoucí nebo sjednáním odložené účinnosti vzniku nájemního vztahu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobou podanou dne 2. 5. 2013 u zdejšího soudu napadl žalobce nadepsané rozhodnutí ministra. V daném případě byl sjednán nájem na dobu určitou do 31. 12. 2022, což vyplývá z dodatku nájemní smlouvy ze dne 22. 2. 2002. Lze tak aplikovat § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který upravuje obnovení nájmu po skončení nájmu na dobu určitou. Ustanovení se vztahuje i na případ skončení nájmu na základě zákona o pozemkových úpravách. Proto bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s § 676 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce totiž ke dni podání žaloby užíval pozemky, jejichž užívání je předmětem napadeného rozhodnutí. Žalobce se domnívá, že občanský zákoník není ve vztahu k § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách zvláštním předpisem. Žalobce to dokládá odkazem na § 1 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Judikatura k pojmu zvláštní předpisy, který byl dříve obsažen v citovaném ustanovení, dovodila, že pojem zvláštní právní předpis nelze vztáhnout k občanskému zákoníku, který svým charakterem není zvláštním právním předpisem. Proto může být § 676 odst. 2 občanského zákoníku aplikován. Ohledně hodnocení právního jednání žalovaným žalobce uvádí, že právní úkony se neposuzují podle svého označení, ale podle svého obsahu. Podle názoru žalobce je úmysl obou smluvních stran pokračovat v nájemním vztahu i přes provedené pozemkové úpravy zcela jednoznačný. Z dikce smluvního ujednání dovozuje, že smluvní strany v případě komplexních pozemkových úprav vyjádřily dobrovolně a s plným vědomím vůli pokračovat ve smluvním vztahu i po pozemkových úpravách. Není proto dán žádný důvod ke změně uživatele. Je nutné vzít i v potaz, že pokud by byl přijat výklad, že nájemní vztah zanikl, jednalo by se o zásah do podnikatelského prostředí a přístup k dotacím. Žalobce proto navrhuje, aby soud rozhodnutí ministra i oznámení žalovaného zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Ve vyjádření ze dne 17. 6. 2013, č. j. 31488/2013-MZE-12151, žalovaný uvádí, že žalobce v žádném řízení vedeném u žalovaného neargumentoval faktickým užíváním dotčených pozemků a svoje právní důvody užívání odvozoval ze zcela jiného právního titulu. Proto se žalovaný nemohl vypořádat případnou aplikací § 676 odst. 2 občanského zákoníku. Přesto žalovaný odmítá žalobcem zastávaný výklad citovaného ustanovení, které je nutné vykládat v kontextu § 676 odst. 1 občanského zákoníku. Skončení nájmu dle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách je zvláštním způsobem skončení nájmu a aplikace § 676 odst. 2 občanského zákoníku je vyloučena. Ustanovení nelze ani využít s ohledem na skutečnost, že provedením komplexních pozemkových úprav dochází k diskontinuitě ve vlastnických právech k pozemkům. Ohledně odkazu na ustanovení zvláštního právního předpisu se žalovaný domnívá, že je jím podle poznámky pod čarou zamýšlen odkaz na § 680 odst. 3 občanského zákoníku. Žalovaný dodává, že § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách nebrání smluvním stranám, aby v původní nájemní smlouvě, případně jejím dodatku, sjednaly pokračování nájmu i po provedení komplexní pozemkové úpravy. Jedná se ale o ukončení původního a vznik nového nájemního vztahu. Smluvní ujednání, na které odkazoval žalobce, lze hodnotit pouze jako deklaraci smluvních stran do budoucna, jež předpokládá další součinnost smluvních stran. Jelikož k této součinnosti nedošlo, nelze dovodit, že by mezi žalobcem a vlastníky dotčených pozemků existoval nájem, který by předcházel nájmu mezi vlastníky pozemků a M. Č. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. V replice ze dne 11. 7. 2013 žalobce uvádí, že smyslem pozemkových úprav není zlikvidovat veškeré užívací vztahy a subjekty dosud hospodařící a podnikající na pronajatých pozemcích. Zemědělské hospodaření je založeno v České republice převážně na nájemních vztazích. Smyslem zákona není učinit jednoduše takový krok, aby rozhodnutím o pozemkových úpravách vše skončilo. Podle žalobce zanikají nájemní vztahy ve smyslu § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách jen tehdy, dojde-li k výměně nebo přechodu vlastnických práv. Napadené rozhodnutí se vůbec nezabývalo otázkou, zda došlo v případě nájemních smluv uzavřených s M. Č. k výměně nebo přechodu vlastnických práv k předmětným pozemkům. Vycházelo pouze z existence rozhodnutí o pozemkových úpravách, což samo o sobě stačí ke zrušení napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí se nezabývalo ani otázkou, zda pozemky, které jsou předmětem nájemních smluv s M. Č., byly předmětem pozemkových úprav. V případě žalobce se jedná o dlouhodobě uzavřené nájemní smlouvy mezi ním jako uživatelem zemědělských pozemků a vlastníky pozemků. Smluvní strany v dodatku ke smlouvě sjednaly postup pro případ směn pozemků. Žalobce vznáší otázku, zda aniž by bylo zkoumáno, jestli došlo k přechodu nebo výměně vlastnických práv, lze plošně prohlásit, že zanikly veškeré nájemní vztahy v území, kde byly prováděny pozemkové úpravy. Na daný případ přitom lze aplikovat § 676 občanského zákoníku. Žalovaný slučuje nájemní smlouvy a nájemní vztahy z nich vyplývající, protože nerozlišuje, zda jde o odlišný předmět nájmu, než tomu bylo ve smlouvách mezi žalobcem a vlastníky pozemků. Ve sdělení ze dne 9. 8. 2017 žalobce odkázal soud na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 316/17 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 15 Co 298/2016. Žalobce dále shrnuje, že smluvní strany si mohou sjednat pro případ pozemkových úprav, že jejich nájemní vztah bude pokračovat, byť s jiným předmětem nájmu. Ačkoli dle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách zanikl dosavadní nájemní vztah, nezanikla příslušná dohoda uzavřená pro případ zániku t