7 As 26/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 207/2013- 48 - text  pokračování 11 6 A 207/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: s.r.o., zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3.9.2013, č.j. 46997/2013-MZE-12151, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3.9.2013, č.j. 46997/2013-MZE-12151 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž nebylo vyhověno námitce proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Písek (dále též „Agentura“), ze dne 2.5.2013, č.j. EP79041/2/4 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo žalobci podle ust. § 3g odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), ve znění pozdějších předpisů, oznámeno, že v evidenci půdy nebyly provedeny požadované změny. V žalobě žalobce stručně shrnul dosavadní průběh řízení, tedy že dne 26.3.2012 schválilo Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Písek (dále též „Pozemkový úřad“) návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Hrejkovice podle ust. § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o schválení návrhu nabylo právní moci dne 10.5.2012. Schválený návrh byl závazným podkladem pro rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne 27.9.2012 č.j. 84108/2012-MZE-130718 o výměně nebo přechodu vlastnických práv v katastrálním území Hrejkovice (dále též „rozhodnutí o pozemkových úpravách“), které nabylo právní moci dne 23.10.2012. Podle ust. § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách uvedeným rozhodnutím zanikly jak pozemky ve smyslu jejich funkčního a prostorového uspořádání, tak nájemní vztahy k nim, a místo nich byly pro jejich vlastníky v katastru nemovitostí zaevidovány jiné pozemky. Pro období od 2.1.2013 žalobce uzavřel s vlastníky pozemků nájemní smlouvy. Jelikož měl za to, že rozhodnutím o pozemkových úpravách došlo k zániku dosavadních nájemních vztahů, požádal dne 26.3.2013 Agenturu o zaevidování pozemků v k.ú. Hrejkovice z právního titulu přiložených nájemních smluv, přičemž podstatné je, že z evidence vyplývá nárok na dotace. Agentura požadované změny neprovedla s odůvodněním, že se změnou nesouhlasí předchozí nájemce a stávající evidovaný uživatel Zemědělské družstvo Hrejkovice, který ve svém vyjádření uvedl, že před 1.10.2012 na předmětných pozemcích založil rozpracovanou výrobu a pozemky předá až po provedení sklizní v roce 2013, jak mu umožňuje ust. § 12 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách, věta třetí, která stanoví „pokud se vlastníci pozemků nedohodnou jinak, zahájí hospodaření na nově vytyčených pozemcích po sklizni úrody a provedení podmítky, tj. zpravidla k 1. říjnu běžného roku, a to i v případě, kdy ještě nebylo vydáno rozhodnutí podle § 11 odst. 8.“ Agentura se ztotožnila s názorem stávajícího evidovaného uživatele půdy a jejímu názoru přisvědčil i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobce namítl, že stávajícímu evidovanému uživateli zanikl nájem okamžitě, tedy k 23.10.2012. Novela ust. § 11 odst. 8, která z praktických důvodů sladila zánik nájmu s koncem hospodářského roku v zemědělství a určila jej k 1. říjnu běžného roku, byla přijata až s účinností od 1.1.2013, lze tedy a contrario dovodit, že do 31.12.2012 zanikaly nájmy okamžitě. Stávající evidovaný uživatel tedy od 23.10.2012 neměl žádný právní titul k užívání předmětných pozemků. Ač je evidence půdy posuzována jen jako administrativní podklad, nezbavuje to správní orgány povinnosti rozhodovat v zákonných mezích. Jestliže mají posuzovat pouze tituly opravňující uživatele k užívání půdy, pak právě tyto tituly žalobce doložil, zatímco stávající evidovaný uživatel by je doložit nemohl, neboť předmět jeho nájmu v době oznámení změn neexistoval. Podle ust. § 3g zákona o zemědělství měla Agentura postupovat tak, že v případě, kdy stávající evidovaný uživatel nedoloží právní důvod užívání předmětných pozemků, měla ohlášení změn provést ve prospěch žalobce. Žalobce si je vědom, že rozhodnutí o pozemkových úpravách nabylo právní moci za účinnosti ust. § 12 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách ve znění platném do 31.12.2012, které umožňovalo dosavadnímu vlastníku hospodařit až do sklizně úrody a provedení podmítky, tj. zpravidla do 1. října, a teprve poté předat pozemky, za podmínky, že se vlastníci pozemků nedohodnou jinak. Připustil, že rozhodnutí bylo v právní moci až po 1. říjnu (23.10.2012), zdůraznil však, že právní moc rozhodnutí o pozemkových úpravách není rozhodující, což je výslovně uvedeno v ust. § 12 odst. 2 zákona o pozemkových úprávách. Právní moc uvedeného rozhodnutí je skutečností formálního významu, neboť se proti němu nelze odvolat s ohledem na závaznost schváleného návrhu, dataci právní moci navíc mohou ovlivnit účastníci řízení obstrukčním postupem při doručování. Stávající evidovaný uživatel již od května 2012 věděl, že nájemní vztah zanikne, měl tedy počítat s předáním pozemků k 1. říjnu 2012 a neměl před 1.10.2012 zakládat rozpracovanou výrobu. Pokud tak přesto učinil, neměl mu žalovaný poté, co jeho nájemní vztah zanikl, prodloužit o rok uživatelskou evidenci. Dále žalobce namítl, že ust. § 12 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách se týká pouze vlastníků pozemků, a nelze ho tedy aplikovat na situaci, kdy nedošlo k dohodě mezi jinými osobami než vlastníky, a kdy dokončit rozpracovanou výrobu hodlá jiná osoba než vlastník. Žalovaný proto neměl zohlednit, že nesouhlas vyslovil stávající evidovaný uživatel, neboť před 23.10.2012 užíval pozemky z titulu jiného než vlastnického práva, po 23.10.2012 již žádný titul k užívání neměl. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že větu druhou ustanovení § 12 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách lze v tomto případě vztáhnout rovněž na nájemce pozemků. Je sice pravda, že původní nájemce a stávající evidovaný uživatel Zemědělské družstvo Hrejkovice mohl od jara 2012 očekávat, že k předmětným pozemkům skončí v dohledné době nájemní vztah, nemohl však předpokládat, že vlastníci pozemků s ním již nájemní vztah neobnoví, když jediný vlastník, který se předem vyjádřil, byla Mgr. Bc. P. G., která mu 27.8.2012 oznámila ukončení nájemní smlouvy, avšak až ke dni 1.10.2013. S ohledem na agrotechnické lhůty proto stávající evidovaný uživatel postupoval tak, jako by k žádné změně nemělo dojít, a zasel na orné půdě budoucí úrodu. Z obsahu správního spisu žalovaný dovodil, že vůlí vlastníků pozemků bylo ponechat stávajícímu nájemci pozemky v užívání do slizně založené úrody a pronajmout je žalobci s účinností od 1.10.2013. Dovodil to například z nájemních smluv předložených žalobcem, a to s vlastníky pozemků M. N., Mgr. Bc. P. G., K. Č. a A. S. Žalobce předložil kopii nájemních smluv ve dvou výtiscích, které se zásadně liší v ujednání o době nájmu. Zatímco v jedné kopii je v článku V. uvedeno, že „smlouva se uzavírá na dobu….…, která počne běžet prvního dne v roce, v němž byla výpověď podána“, což žalovaný chápe tak, že nájemní smlouva uzavřená dne 2.1.2013 se stane účinnou dne 1.10.2013, v druhé kopii je článek V. z neznámého důvodu vypuštěn (po článku IV. následuje článek VI.). Z tohoto je podle žalovaného patrné, že stávající evidovaný uživatel a žalobce se nedohodli na tom, kdy dojde ke změně uživatele, proto Agentura nemohla jinak, než podle ust. § 12 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách žádosti nevyhovět. Agentura takto rozhodla pouze o pozemích, které jsou evidovány jako „orná půda“. Ohledně pozemků evidovaných jako „trvalý travní porost“ bylo žádosti o provedení změny vyhověno, neboť tam nepřicházela v úvahu sklizeň úrody a provedení podmítky. Dále žalovaný uvedl, že dne 23.10.2012, kdy nabylo rozhodnutí o pozemkových úpravách právní moci, neměl žalobce právní titul k užívání předmětných pozemků, neboť uzavřel nájemní smlouvy až dne 2.1.2013. Nebylo ani jasné, zda nedošlo k uzavření nájemní smlouvy mezi vlastníky a stávajícím evidovaným uživatelem konkludentním způsobem. S ohledem na výše uvedené navrhl žalovaný žalobu zamítnout. Pro úplnost žalovaný uvedl, že Pozemkový úřad vytyčil a označil nové uspořádání pozemků v terénu až po sklizni úrody a provedení podmítky v roce 2013. V replice žalobce zejména namítl, že žalovaný předjímá nad rámec své pravomoci dobrou víru stávajícího evidovaného uživatele, což s ohledem na okolnosti není vůbec na místě, už jen proto, že jeden z vlastníků předmětných pozemků K. Č. ještě před provedením pozemkových úprav projevil vůli nájemní