1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 212/2016- 48 - text 7 pokračování 8A 212/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci navrhovatele: KPE spol. s r.o., IČ: 158 91 607, se sídlem Praha 9, Bouřilova 1104/6, proti odpůrci: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 58/219, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části - všeobecného oprávnění č. VO-R/10/11.2016-13 k využívání rádiových kmitočtů a k provozování zařízení krátkého dosahu, t a k t o : I. Návrh s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se návrhem podaným u Městského soudu v Praze dne 7.12.2016 domáhal zrušení opatření obecné povahy ze dne 22.11.2016, č.j. ČTÚ-90 291/2016-613, tj. všeobecného oprávnění č. VO-R/10/11.2016-13 k využívání rádiových kmitočtů a k provozování zařízení krátkého dosahu, které bylo přijato odpůrcem - podepsáno předsedou Rady Českého telekomunikačního úřadu dne 22.11.2016 a zveřejněno dne 30.11.2016 v částce 21 ročníku 2016 Telekomunikačního věstníku, s účinností od 15.12.2016 (dále též „všeobecné oprávnění“). Navrhovatel v žalobě uvedl, že předmětem jeho činnosti je výroba a distribuce telekomunikační techniky, budování telekomunikačních sítí, konkrétně že vyrábí a distribuuje zařízení krátkého dosahu pro radiodeterminaci a využívá kmitočty na základě všeobecného oprávnění č. VO-R/10 vydaného odpůrcem. Navrhovatel podanou žalobou nenapadal obsah všeobecného oprávnění, nýbrž výlučně vlastní proces vydání všeobecného oprávnění. Podle tvrzení navrhovatele odpůrce dne 29.9.2016, způsobem umožňujícím vzdálený přístup, uveřejnil výzvy k uplatnění připomínek k návrhu opatření obecné povahy, všeobecného oprávnění č. VO-R/10/XX.2016-Y, a vyzval dotčené subjekty, aby se ve lhůtě 30 dnů k dané výzvě vyjádřily. Navrhovatel brojil proti tomu, že odpůrce nezveřejnil na elektronické úřední desce do 1 měsíce od uplynutí lhůty pro předkládání připomínek výsledky veřejné konzultace včetně vypořádání připomínek [§130 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o elektronických komunikacích“)]. Měl za to, že nebyly splněny podmínky stanovené § 130 zákona o elektronických komunikacích a změna všeobecného oprávnění byla přijata v rozporu s ust. § 12 zákona o elektronických komunikacích, neboť podané připomínky měly být odpůrcem vypořádány a zveřejněny do 30.11.2016 na diskusním místě a na elektronické úřední tabuli. Dokument vypořádávající jednu připomínku byl zveřejněn až 2.12.2016. Navrhovatel v žalobě uvedl, že se cítí být postupem (tzn. procesně vadným způsobem přijetí všeobecného oprávnění) odpůrce poškozen, protože: „ se žalovaný vyhnul povinnosti analyzovat připomínky a zákonně je vypořádat, protože by musel dojít k závěru, že znění, které prosazuje, je v rozporu se zákonem, Rozhodnutím (pozn. soudu Rozhodnutí 2006/771/ES) a absolutně nenavazuje na předešlé VO (pozn. soudu - všeobecné oprávnění)“. Dále navrhovatel uvedl, že postoj odpůrce (pozn. soudu nikoli řádné vypořádání připomínek, nedodržení zákonných termínů a podmínek zákona) „může výrazně zhoršit postavení dotčených subjektů a obecně provozovatelů zařízení krátkého dosahu při využívání rádiového spektra“. Odpůrce ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu. Rovněž se vyjádřil k tvrzeným procesním pochybením. Uvedl, že v rámci veřejné konzultace k návrhu napadeného opatření byla v souladu se zákonem o elektronických komunikacích podle pravidel (tzn. pravidel pro vedení konzultace na diskusním místě podle ust. § 130 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, zveřejněných v Telekomunikačním věstníku v částce 17/2013 a dostupných na diskusním místě na webové stránce https://www.ctu.cz/diskusní-misto; dále jen „pravidla“) uplatněna pouze jedna připomínka, která byla zohledněna v textu napadeného opatření a jejíž vypořádání na diskusním místě bylo zveřejněno. Ostatní připomínky veřejnosti podané prostřednictvím webového formuláře, kde není nutná identifikace připomínkujícího, nesplňují podmínky stanovené v pravidlech (identifikace připomínkujícího) a uvedené příspěvky se ve smyslu § 130 odst. 7 zákona o elektronických komunikacích nevypořádají; i takto podané připomínky však byly dle názoru odpůrce zapracovány do odůvodnění napadeného opatření. Odpůrce nicméně připustil, že zveřejnění vypořádání připomínky, jež byla podána v souladu s pravidly, nebylo z technických důvodů provedeno v zákonem stanovené jednoměsíční lhůtě, tzn. do dne 30.11.20116, ale až dne 2.12.2016. Uvedl však, že se nejedná o takovou vadu při procesu vydání napadeného opatření, která by mohla způsobit nezákonnost celého napadeného opatření. Odpůrce zdůraznil, že navrhovatel žádný příspěvek, natož pak formální připomínku podle pravidel, v rámci veřejné konzultace neuplatnil. Závěrem se odpůrce stručně vyjádřil i k obsahu všeobecného opatření a reagoval tak na tvrzení navrhovatele, jenž nad rámec žalobního bodu kritizoval kvalitu předmětného všeobecného oprávnění, komunikaci s odpůrcem a zmiňoval určité technické aspekty dané problematiky. Městský soud v Praze v souladu s § 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) napadené opatření obecné povahy posoudil v mezích návrhových bodů, přičemž dle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání opatření obecné povahy. Ve věci nebylo sporu, že napadené všeobecné oprávnění je opatřením obecné povahy. Soud se však musel zabývat otázkou aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu, a to jak otázkou jeho procesní aktivní legitimace, tak následně, pro případ, že by byl aktivně procesně legitimován k podání návrhu, otázkou jeho legitimace hmotněprávní. Podle ust. § 101a odst. 1 věty prvé s.ř.s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem zkrácen. K založení aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy proto musí navrhovatel tvrdit, že byl napadeným opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, tzn. na svých právech hmotných. Nebylo by tedy dostatečné tvrzení navrhovatele, pokud by pouze uváděl, že byl zkrácen na svých právech procesních během řízení, které vydání opatření obecné povahy předcházelo. Otázkou aktivní legitimace navrhovatele se zabývalo usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009 – 120 (dostupné na www.nssoud.cz). V citovaném usnesení soud vyslovil, „splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude dáno, bude-li stěžovatel logicky, konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy.“ Z tohoto názoru nutně vyplývá, že navrhovatel musí v podaném návrhu konkrétně a srozumitelně tvrdit dotčení (zkrácení) svých hmotných subjektivních práv, neboť v opačném případě nebude k podání návrhu aktivně procesně legitimován. V případě, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání návrhu, nemůže se ani s úspěchem dovolat porušení svých práv procesních, a to i kdyby k takovému porušení procesních práv skutečně došlo. Navrhovatel ve svém návrhu uváděl, že „se cítí být postupem odpůrce poškozen, protože se odpůrce vyhnul povinnosti analyzovat připomínky a zákonně je vypořádat“. Soud zvažoval, zda je takové tvrzení dostatečné z hlediska splnění podmínek aktivní procesní legitimace, tj. zda je možné takové tvrzení označit za tvrzení o zkrácení na právech navrhovatele. Přestože je tvrzení navrhovatele velice obecné, hraničící s nesplněním zákonného požadavku tvrdit zkrácení práv, přistoupil soud k extenzivnímu výkladu obsahu podání navrhovatele. Vyšel přitom ze skutečnosti, že navrhovatel alespoň tvrdil určité „poškození“ a dále z toho, že žalobce je obchodní společností, jejíž předmět činnosti souvisí s předmětným opatřením obecné povahy. Soud rovněž přihlédl k tomu, že navrhovatel podal ve věci návrh na vydání předběžného opatření, v němž uvedl, že vydání všeobecného oprávnění odpůrcem bude mít za následek, že několik tisíc zařízení krátkého dosahu bude muset být jejich provozovateli vypnuto a staženo z provozu. Z uvedeného tvrzení a uvedených souvislostí soud dovodil dotčení vlastnického práva žalobce. Nutno zmínit, že v době podání návrhu navrhovatelova subjektivní hmotná práva napadeným opatřením obecné povahy dotčena být fakticky nemohla, neboť navrhovatel podal návrh na zrušení opatření obecné povahy dříve, než nabylo účinnosti. Návrh byl podán dne 7.12.2016, zatímco všeobecné oprávnění nabylo účinnosti až dne 15.12.2016. Za podstatné však soud shledal, že předmětné všeobecné oprávnění obecné povahy je účinné v době rozhodování soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Navrhovatel rovněž v návrhu uvedl, ž