5 Afs 172/2006 — Nejvyšší správní soud

11 Af 2/2017- 55 - text 11 Af 2/2017-55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci žalobce: O. V., bytem v P. 10, Ch. 1059/30, zastoupený Ing. Romanem Landgráfem, daňovým poradcem se sídlem v plzni, Ke Kačí louži 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 09.11.2016, čj. 50026/16/5300-22441-711913, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 09.11.2016, čj. 50026/16/5300-22441-711913, jímž byla zamítnuta odvolání podaná žalobcem proti dodatečným platebním výměrů vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále také jako správce daně), a to dodatečným platebním výměrům - č. j. 6082600/15/2010-53523-107226 ze dne 23. 9. 2015, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty (také jako DPH) za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2010 ve výši 177 741 Kč a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 35 548 Kč, - č. j. 6083212/15/2010-53523-107226 ze dne 23. 9. 2015, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty ze zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2011 ve výši 72 124 Kč a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 14 424 Kč, - č. j. 6083364/15/2010-53523-107226 ze dne 23. 9. 2015, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2011 ve výši 88 298 Kč a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 17 659 Kč, - č. j. 6083487/15/2010-53523-107226 ze dne 23. 9. 2015, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2011 ve výši 180 856 Kč a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 36 171 Kč, - č. j. 6083608/15/2010-53523-107226 ze dne 23. 9. 2015, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2011 ve výši 133 847 Kč a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti uhradit penále ve výši 26 769 Kč. 2. Dodatečným platebními výměry byla doměřena daň z přidané hodnoty podle pomůcek, neboť žalobce nesplnil zákonem stanovené povinnosti při dokazování v takovém rozsahu, aby bylo možné daň spolehlivě stanovit dokazováním. Správce daně v řízení konstatoval, že existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví žalobce nevěrohodným, neúplným a neprůkazným. Vážné a důvodné pochyby správce daně pramenily z rozporu mezi předloženými evidencemi vydaných jídel a jídelních lístků (správce daně jejich porovnáním zjistil, že jídelní lístky neobsahují veškerý sortiment, který byl žalobcem prodáván zákazníkům). Správce daně provedl rozbor evidence vydaných jídel a porovnal jej s množstvím jednotlivých nakoupených surovin, přičemž zohlednil také stav zásob předložený žalobcem. Správce daně přitom zjistil, že žalobce neevidoval příjmy z prodeje hotových pokrmů připravovaných z některých druhů masa. Dále správce daně zjistil, že byly na některé objednávky zákazníků poskytnuty slevy, jejichž důvodnost žalobce neprokázal. Z faktur, které žalobce zákazníkům vystavoval, nebylo možné zjistit, o jaké konkrétní pokrmy se v nich jedná, žalobce rovněž nevedl úplnou evidenci cen prodávaných jídel. Zjištěny byly rovněž rozdíly mezi zůstatky zásob masa vykázaných žalobcem a zůstatky, které měly dle výpočtu správce daně skutečně zůstat. 3. Při stanovení daně podle pomůcek správce daně vycházel ze zjištěné tržby za prodej jídla a nápojů v restauraci, kdy byly zohledněny také zásoby nakoupeného zboží vždy na začátku a na konci každého ze zdaňovacích období. Samostatně byla zjištěna cena za prodej steaků připravovaných z druhů speciálního hovězího masa, tržba za prodej vepřového, drůbežího rybího masa, za prodej polévek, předkrmů, jídel na pánvi, jídel na roštu, jídel z denní nabídky, za bezmasá jídla, saláty, dezerty a zmrzlinu, tržba za prodeje vína, piva, destilátů a nealkoholických nápojů, tržba za prodej teplých nápojů a tržba za cigarety. Při zjištění veškerých uskutečněných zdanitelných plnění vycházel správce daně z tržby zjištěné výpočtem daně z příjmů fyzických osoba za zdaňovací období roku 2010 a 2011 za použití pomůcek. Při výpočtu tržeb za předmětná zdaňovací období byla uplatněna sazba 20%, při výpočtu daně správce daně postupoval podle 37 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Při stanovení výše DPH byla zohledněna veškerá přijatá zdanitelná plnění, která žalobce vykázal za jednotlivá zdaňovací období. 4. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno dle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Žalobce totiž zcela nesporně správci daně předložil svoji evidenci dle § 7b zákona o daních z příjmů, účetnictví (a evidenci pro účely DPH dle § 100 zákona o DPH) za kontrolovaná zdaňovací období, přičemž žalovaný žádným způsobem neprokázal existenci skutečností vyvracejících jejich věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost. V napadeném rozhodnutí žalovaného ani v předmětných dodatečných platebních výměrech totiž není přezkoumatelným způsobem uvedeno, na základě jakých konkrétních důkazů a na základě jakých hodnocení těchto důkazů došel žalovaný k tomu, že prokázal skutečnosti dle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Přitom např. § 92 odst. 7 daňového řádu jasně konstatuje, že hodnocení důkazů musí výslovně obsahovat výčet důkazních prostředků, na základě kterých byly předmětné skutečnosti prokázány. Hodnocení důkazů tedy musí v daném případě obsahovat konkrétní výčet konkrétních důkazních prostředků, které správce daně právě použil pro prokazování skutečností dle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Správce daně prokazuje skutečnosti vyvracející, právní domněnku správnosti předložených povinných evidencí, není dostačující, pokud správce daně pouze prokáže existenci pochybností. Není v souladu se zákonnou úpravou, pokud správce daně toliko sdělí okolnosti a úvahy, které jej vedly k tomu, aby se odchýlil od účetnictví, nýbrž je povinen prokázat skutečnosti vyvracející jeho správnost, úplnost apod. 5. Nepřezkoumatelné je tvrzení žalovaného v bodě [40] napadeného rozhodnutí, že správce daně prokázal existenci skutečností vyvracejících průkaznost a správnost účetnictví žalobce ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Klíčové skutkové otázky, zůstaly nevyjasněné, žalobce žalovanému prezentoval svými povinnými evidencemi (dle § 7b zákona o daních z příjmů a dle § 100 zákona o DPH), ale i dalším dokazováním, určité děje a skutky, které ovšem podle žalovaného nebyly dostatečně spolehlivě prokázány. Po skončení dokazování není situace stále vyřešena, platí přitom, že právě ta strana sporu, která své důkazní břemeno neunesla, musí strpět prohru ve sporu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nevysvětlil, podle čeho stanovil požadovanou míru intenzity důkazu, žádnou takovou legitimní a přezkoumatelnou úvahu ovšem napadené rozhodnutí žalovaného neobsahuje. Navíc pro unesení důkazního břemene žalobcem vyžaduje vysokou míru důkazů, zatímco pro unesení důkazního břemene žalovaným vyžaduje nízkou míru důkazů. Nic takového ovšem zákon neumožňuje, je proto potřeba takovýto postup žalovaného považovat za svévoli neslučitelnou se základními principy daňového práva i se základními principy práva ústavního. Jak v případě důkazního břemene zatěžující daňový subjekt, tak v případě důkazního břemene, které tíží správce daně, by měl být použit stejný důkazní standard (měla být vyžadována stejná míra důkazu). Žalovaný požaduje velmi vysokou míru důkazu (cca. 80-100%) pro nesení důkazního břemene žalovaným dle § 92 odst. 3 daňového řádu, zatímco pro nesení důkazního břemene dle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, které je povinen unést žalovaný, se evidentně spokojí s velmi malou mírou důkazu (20-40%), když se de facto spokojí s pouhým konstatováním neprokázaných pochybností. Žalovaný pak měl v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně jasně vyjádřit, jakou míru důkazů a proč vyžaduje, a použít je pro obě strany stejně. 6. Žalovaný neprokázal, že jsou splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek dle § 98 daňového řádu. Žalovaný neprokázal, že žalobce nesplnil při dokazování některou ze svých zákonných povinností, neprokázal, že právě a jen v důsledku nesplnění zákonných povinností při dokazování není možno stanovit daň dokazováním. Žalobce přitom předložil kompletní a rozsáhlou evidenci dle § 7b zákona o dani z příjmu a evidenci dle § 100 zákona o dani z přidané hodnoty, na všechny výzvy žalovaného v průběhu daňové kontroly žalobce včas a řádně odpovídal. Rozsáhlost a kompletnost dokazování a skutkových zjištění v průběhu předmětné daňové kontroly lze doložit i samotným faktem rozsáhlosti (více jak 200 stran) výsledku kontrolního zjištění. V průběhu předmětné daňové kontroly nalezené dílčí nedostatky v evidencích žalobce nejsou způsobilé pro legalizaci