Co § 39 znamená v praxi?

Správce daně může daňovému subjektu nařídit vést další záznamy nad rámec těch, které jsou již stanoveny jinými předpisy, pokud jsou tyto záznamy potřeba pro správné určení základu daně a daně samotné. Rozhodnutí o vedení zvláštních záznamů musí přesně specifikovat, jaké údaje se mají zaznamenávat, jak mají být členěny a uspořádány a na jaké doklady se mají vázat. Podnikatelé a osoby s jinou samostatnou výdělečnou činností musí průběžně evidovat hotovostní platby, pokud tyto údaje již nezaznamenávají v jiné zákonem stanovené evidenci. Daňové subjekty, které uplatňují výdaje procentem z příjmů, musí vždy vést evidenci příjmů a evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze odpisovat.

§ 39 Zákon České národní rady o správě daní a poplatků – Záznamní povinnost

Zákon České národní rady o správě daní a poplatků · 337/1992 Sb. · § 39 · Daňové právo

Stručně: Paragraf 39 zákona 337/1992 upravuje povinnost daňových subjektů vést záznamy pro správné stanovení daně, přičemž správce daně může uložit vedení zvláštních záznamů a daňové subjekty mají povinnost evidovat hotovostní platby a majetek, pokud uplatňují výdaje procentem z příjmů.

§ 39 Záznamní povinnost (1) Správce daně může uložit daňovému subjektu, aby kromě evidence stanovené obecně závaznými právními předpisy vedl zvláštní záznamy, potřebné pro správné stanovení daňového základu a daně. (2) Povinnost vést záznamy ukládá správce daně rozhodnutím, proti kterému se nelze samostatně odvolat. Součástí rozhodnutí musí být přesné stanovení zaznamenávaných údajů a jejich členění a uspořádání, včetně návaznosti na doklady, z nichž je záznam veden. (3) Daňový subjekt, který v rámci své podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti přijímá nebo vydává platby v hotovosti, je povinen vést průběžně evidenci těchto plateb, pokud nezaznamenává údaje o těchto platbách v jiné evidenci stanovené zákonem. (4) Daňový subjekt, který uplatňuje výdaje procentem z příjmů podle zvláštního předpisu, je povinen vždy vést evidenci příjmů a evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze odpisovat. (5) Správce daně je oprávněn přesvědčovat se již v průběhu zdaňovacího období o plnění záznamní povinnosti u daňového subjektu a ukládat mu rozhodnutím povinnosti k odstranění závad. Proti tomuto rozhodnutí není samostatné odvolání přípustné. (6) Záznamy a doklady k nim se vztahující je daňový subjekt povinen uchovávat po dobu, v níž zanikne právo daň vyměřit či dodatečně stanovit. ČÁST TŘETÍ

← § 38 celý předpis § 40 →

Výklad

Stručně

Paragraf 39 zákona 337/1992 upravuje povinnost daňových subjektů vést záznamy pro správné stanovení daně, přičemž správce daně může uložit vedení zvláštních záznamů a daňové subjekty mají povinnost evidovat hotovostní platby a majetek, pokud uplatňují výdaje procentem z příjmů.

Co to znamená v praxi

Správce daně může daňovému subjektu nařídit vést další záznamy nad rámec těch, které jsou již stanoveny jinými předpisy, pokud jsou tyto záznamy potřeba pro správné určení základu daně a daně samotné.
Rozhodnutí o vedení zvláštních záznamů musí přesně specifikovat, jaké údaje se mají zaznamenávat, jak mají být členěny a uspořádány a na jaké doklady se mají vázat.
Podnikatelé a osoby s jinou samostatnou výdělečnou činností musí průběžně evidovat hotovostní platby, pokud tyto údaje již nezaznamenávají v jiné zákonem stanovené evidenci.
Daňové subjekty, které uplatňují výdaje procentem z příjmů, musí vždy vést evidenci příjmů a evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze odpisovat.

Na co si dát pozor

Proti rozhodnutí správce daně o uložení záznamní povinnosti nebo o odstranění závad v záznamech se nelze samostatně odvolat.
Záznamy a související doklady je nutné uchovávat po celou dobu, po kterou může správce daně daň vyměřit nebo dodatečně stanovit.