9 As 399/2017 — Nejvyšší správní soud

3 A 99/2017- 73 - text 11 3 A 99/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Ing. J. F. bytem XXX proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 7. 4. 2017, takto: I. Soud určuje, že zásah žalovaného ze dne 7. 4. 2017, který spočívá v poskytnutí informací ohledně výše odměn žalobce, včetně odůvodnění jejich poskytnutí, je nezákonným. II. Žalovanému se přikazuje, je-li to možné, aby obnovil stav před zásahem. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 800 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal určení nezákonnosti zásahu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 7. 4. 2017, který spočíval v poskytnutí informací ohledně výše odměn žalobce, včetně odůvodnění jejich poskytnutí. 2. Žalobce blíže uvedl, že žalovanému byla doručena žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), v níž se JUDr. Ing. et Ing. Mgr. P. M. (dále též „žadatel“) domáhal poskytnutí informací, které se týkaly i žalobce a to ohledně výše jeho platů a odměn za posledních 5 let. Žalobce, který byl prostřednictvím emailu ze dne 27. 3. 2017 seznámen s obsahem žádosti, byl následně vyzván k podání stanoviska. Spolu s dalšími dotčenými osobami vzal žalobce žádost na vědomí a uvedl, že nesouhlasí s poskytnutím požadovaných informací. Navzdory tomuto stanovisku žalovaný žádosti vyhověl. Poté byla žalovanému doručena druhá žádost téhož žadatele, v níž žádal o poskytnutí výše jednotlivých odměn k základnímu platu, včetně jejich odůvodnění v každém roce jejich činnosti na MHMP v letech 2012 až 2016 u stejných osob, kromě pracovnic podatelny. Žalovaný dne 7. 4. 2017 s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2012 – 62 ze dne 22. 10. 2014 poskytl žadateli požadované informace, a to písemností ze dne 7. 4. 2017, č. j. MHMP 488693/2017. 3. Žalobce s uvedeným postupem žalovaného nesouhlasí a je přesvědčen, že žalovaný měl jako povinný subjekt k poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím žádost odmítnout rozhodnutím, neboť k poskytnutí výše odměn a jejich zdůvodnění nebyl důvod. 4. V prvním žalobním bodu žalobce nejprve popisuje průběh správního řízení o správním deliktu žadatele a upozorňuje, že v jeho průběhu podal žadatel více žádostí o informace. V první žádosti, kterou však tato žaloba nenapadá, spatřuje rozpor v poskytnutí informací, jako jsou jména, příjmení, funkce, vzdělání, délku praxe na MHMP a výši jejich platů a odměn …, které se týkají pracovnic podatelny MHMP na pracovišti na Pankráci.“, a to z důvodu, že se tyto informace neposkytují u osob, které vykonávají u povinného subjektu činnosti pomocné nebo servisní povahy. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce napadá postup povinného subjektu, který ke druhé žádosti o poskytnutí informací, poskytl informace o výši jednotlivých odměn k základnímu platu včetně jejich odůvodnění „v rozpisu jednotlivých měsíců a nikoli let, jak žadatel požadoval“. Dle žalobce se jedná o služební hodnocení zaměstnance, které je vyjmuto z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím. Na podporu uvedeného žalobce poukazuje na rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2009, č. j. 1 As 98/2008 – 148. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce upozorňuje na skutečnost, že z podaných žádostí je patrné zneužití práva, neboť žadatel v žádosti uvedl, že v případě zastavení řízení o přestupku netrvá na poskytnutí informace požadované v první žádosti. Žalobce dovozuje zneužití práva i z opakovaného podávání žádostí o nesmyslné informace, např. z jakého důvodu byla sundána určitá dopravní značka. Dle žalobce se šikanózními žádostmi o výši platu, které se týkaly osob podílejících se na řízení o správním deliktu proti žadateli, snažil žadatel o „vychování“ povinného subjektu, aby rozhodoval dle žadatelových představ, k čemuž navrhl, aby soud vyšel z kompletní spisové dokumentace týkající se správního deliktu žadatele. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu namítá žalobce, že není zřejmé, zda byl proveden test proporcionality, jež má být v těchto případech proveden a neztotožňuje se s žalovaným, že tak již učinil zákonodárce, když v ustanovení §8a a 8b zákona o svobodném přístupu k informacím neuvedl platy zaměstnanců veřejné správy. 8. V pátém žalobním bodu žalobce tvrdí, že se cítí být poškozen tím, že žalovaný nejednal s péčí řádného hospodáře, čímž nepříznivě zasáhl do veřejných financí. Žalobce spatřuje poškození své osoby jako daňového poplatníka, když jsou daně, které pravidelně platí vynakládány na poskytování informací na šikanózní podání. Na základě § 17 zákona o svobodném přístupu k informacím, nařízení č. 173/2006 a sazebníku žalovaného činily náklady na poskytnutí informace celkem 107,90 Kč a tudíž tato částka nespadá pod bod IV číslo 3. sazebníku, dle kterého povinný subjekt nepožaduje náhradu výdajů nepřesahujících 100,- Kč. 9. V písemném vyjádření navrhl žalovaný zamítnutí žaloby, neboť žadateli byly poskytnuty informace v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím. 10. K meritu věci žalovaný uvedl, že v daném případě při vyřizování žádostí o informace vždy nejprve vyzval dotčené osoby ve smyslu § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s § 4 odst. 4 a § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) k vyjádření. Ve vyjádření žalobce poukazoval na snahu žadatele o zneužití práva na informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný následně posoudil vyjádření žalobce ve vztahu k první žádosti o informace a dospěl k závěru, že se ze strany žadatele nejedná o zneužití práva, ale o oprávněný výkon práva na informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žadatel ve svém podání uvádí věcnou a časovou posloupnost řízení a podání a nezastírá, že informace požaduje v důsledku nespokojenosti s prací úředníků, neboť ze spisu vyplývá, že žalobce, který rozhodoval ve správním řízení jako osoba oprávněná žalovaného, v odůvodnění rozhodnutí chybně uvedl jméno jiné fyzické osoby než je žadatel a zmínil vozidlo s registrační značkou, jež se neshoduje s typem a registrační značkou žadatelova vozidla. S ohledem na uvedené žalovaný požadované informace poskytl. 11. Druhou žádost o poskytnutí informací obdržel žalovaný dne 23. 3. 2017, konkrétně se jednalo o výši „jednotlivých odměn k základnímu platu včetně jejich stručného odůvodnění v každém roce jejich činnosti na MHMP v letech 2012 až 2016“. Žalovaný opět vyzval dotčené osoby k vyjádření a po jejich posouzení poskytl žadateli dopisem ze dne 7. 4. 2017 informaci o výši odměn a jejich odůvodnění od prosince roku 2014 do prosince roku 2016. 12. Žalovaný při poskytování informací postupoval v souladu s právními předpisy a své závěry opřel o judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62, dle nějž lze žalobce podřadit pod okruh osob, u kterých se informace o platech (i odměnách) bez dalšího poskytují. Zároveň u zaměstnanců, kteří spadají pod okruhy osob v tomto rozsudku vymezených, což žalobce byl, není dle žalobce nutné činit test proporcionality. K námitce žalobce, že žádosti představovaly zneužití práva na informace, žalovaný uvádí, že v důsledku obdržení vadného rozhodnutí, které vyhotovil žalobce jako oprávněná osoba žalovaného, měl žadatel právo na informace týkající se žalobce dle zákona o svobodném přístupu k informacím a čl. 17 Listiny základních lidských práv a svobod. Žalovaný poukázal rovněž na již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2012 – 72, na jehož základě by poskytování informací o poskytnutých odměnách mělo sloužit veřejnému zájmu na kontrole hospodaření s veřejnými prostředky. Dle žalovaného tedy nedošlo ke zneužití práva na informace. 13. Žalovaný se neztotožnil s námitkou, že odůvodnění odměn představuje „služební“ hodnocení zaměstnance a argumentuje rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010, dle nějž se informace o odměnách poskytují i včetně jejich odůvodnění. Odměny musí být řádně odůvodněny proto, aby byla zajištěna transparentnost vynakládání veřejných prostředků. 14. K námitce týkající se nákladů na poskytnutí informací, žalovaný uvádí, že se jednalo o náklady marginální, nezpůsobilé nepříznivě zasáhnout do veřejných financí ani žalobci způsobit majetkovou škodu či nemajetkovou újmu. 15. Žalovaný uzavírá, že vůči žalobci nebyl poskytnutím informací učiněn žádný nezákonný zásah a nebylo zasaženo do práv žalobce na ochranu osobnosti, soukromí či nedotknutelnosti osoby a že informace byly poskytnuty v souladu s právními předpi