10 Afs 360/2017 — Nejvyšší správní soud

5 A 20/2016- 78 - text 10 5 A 20/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně LMentio s.r.o., se sídlem Nad Okrouhlíkem 17, Praha 8, zastoupené Mgr. Janem Bičiště, advokátem, se sídlem Lucemburská 11, Praha 3, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného – postupu ve věci přiznání daně z příjmů právnických osob žalobkyně za rok 2014, t a k t o: I. Postup žalovaného v reakci na podání žalobkyně ze dne 1. 4. 2015 obsahující její přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014 je nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje nahlížet na podání žalobkyně ze dne 1. 4. 2015 jako na podání podané nikoliv ve formátu a struktuře vyžadované § 72 odst. 3 daňového řádu. III. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 14 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce, Mgr. Jana Bičiště, advokáta. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah spisu Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že žalovaný postupuje nezákonně ve věci vyměření daně žalobkyně z příjmů právnických osob za rok 2014. Navrhuje, aby soud žalovanému přikázal, aby žalobkyni vyměřil daň z příjmů právnických osob za rok 2014 na základě jejího daňového přiznání podaného dne 1. 4. 2015. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Žalobkyně dne 1. 4. 2015 podala prostřednictvím datové zprávy ze své datové schránky daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2014. Součástí datové zprávy byly přílohy, které tvořily vyplněný formulář přiznání ve formátu PDF a soubor „150331.LMENTIO.FÚ - DPPDP7-0001948997-20150331-221528.xml.txt“. Podle žalobkyně tento soubor byl vygenerován aplikací EPO (Aplikace elektronická podání pro Finanční správu). Dne 17. 4. 2015 žalovaný zaslal žalobkyni výzvu k odstranění vad podání, neboť „daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za kalendářní rok 2014 nebylo učiněno ve stanoveném formátu a struktuře“. Uvedl, že souladu s pokynem Ministerstva financí č. D-349 elektronické podání musí být vždy „ve formátu a struktuře .xml“ a upozornil, že pro takové podání lze využít aplikaci EPO. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala dopisem ze dne 27. 4. 2015, ve kterém žalovanému oznámila, že ve svém podání ze dne 1. 4. 2015 žádné vady nespatřuje, neboť jeho součástí byl i soubor vygenerovaný aplikací EPO ve formátu XML, který žádné vady nevykazuje a na jejích počítačích se bez problému zobrazuje. Žalovaný dne 2. 6. 2015 zaslal žalobkyni opětovně shodnou výzvu jako dne 17. 4. 2015. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala dopisem ze dne 8. 6. 2015, ve kterém zopakovala, že její podání ze dne 1. 4. 2015 žádné vady nevykazuje. Uvedla také, že žalovaný blíže nespecifikoval, jaké vady má její podání mít. Žalovaný však dne 3. 7. 2015 žalobkyni oznámil, že její podání ze dne 1. 4. 2015 je neúčinným. V odůvodnění uvedl, že podání mělo být doručeno ve formátu a struktuře XML, což se nestalo. Dne 8. 7. 2015 poté žalovaný vyzval žalobkyni, aby podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2014, neboť tak ještě neučinila. Žalobkyně dne 27. 7. 2015 podala stížnost podle § 261 daňového řádu, ve které namítala, že neakceptování jejího daňového přiznání ze dne 1. 4. 2015 je nezákonné. V odpovědi na stížnost ze dne 18. 9. 2015 žalovaný uvedl, že ji považuje za nedůvodnou. Podle žalovaného žalobkyně měla povinnost podat daňové přiznání ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, konkrétně XML. Formát a struktura je určena pokynem D-349 a příslušné XSD schéma je definováno a zveřejněno na daňovém portálu. Žalobkyně podala daňové přiznání pouze ve formátu PDF, a nikoliv XML. Žalobkyně proti této odpovědi podala žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 261 odst. 6 daňového řádu. Odvolací finanční ředitelství dne 1. 12. 2015 žalobkyni vyrozumělo, že její žádost považuje za nedůvodnou. Ztotožnilo se se závěry žalovaného a neshledalo v nich žádná pochybení. Uvedlo, že žalobkyně dne 1. 4. 2015 podala daňové přiznání, ke kterému byly jednak přiloženy soubory PDF a jednak soubor ve formátu TXT, který není u správce daně zpracovatelný. Žalovaný na výzvu, aby městskému soudu zaslal čtyři soubory, které byly součástí datové zprávy žalobkyně ze dne 1. 4. 2015, zaslal dne 9. 8. 2017 soudu soubory nazvané priznani_2014.pdf, priloha_1.pdf, priloha_2.pdf, xml_2014.xml. Posledně jmenovaný je soubor ve formátu XML, který obsahuje vyplněný formulář k daňovému přiznání žalobkyně k dani z příjmů za rok 2014 s přílohami. Rozsudkem ze dne 20. 11. 2017, čj. 5 A 20/2016, městský soud žalobě vyhověl a shledal, že postup žalovaného byl nezákonný. Tento rozsudek byl však zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2018, č. j. 10 Afs 360/2017-27. Nejvyšší správní soud v postupu městského soudu shledal vady řízení, neboť městský soud prováděl dokazování, aniž by nařídil jednání. Nejvyšší správní soud dodal, že před posouzením konkrétních skutkových otázek je nutné se zabývat zejména tím, zda byly požadavky na formát a strukturu souboru zveřejněny ústavně předepsanou formou, a to nejen s ohledem na Úmluvu a další mezinárodní dokumenty, ale i s ohledem na požadavky ústavního pořádku České republiky (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 3. 1. 2018, čj. 2 Afs 25/2015-38, body 33 a násl., v obecné rovině pak např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 3. 4. 2012, čj. 8 As 6/2011-120, nebo nález ÚS ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 23/02). Shledá-li městský soud, že tyto požadavky naplněny byly, přistoupí k zjišťování, zda žalobkyně splnila svou povinnost podat daňové přiznání ve formátu a struktuře XML. Městský soud tedy nařídil jednání za účelem provádění dokazování. Na jednání se městský soud pokusil otevřít soubor „150331.LMENTIO.FÚ - DPPDP7-0001948997-20150331-221528.xml.txt“ v aplikaci EPO, která je určená pro práci se soubory ve formátu XML. Tento soubor aplikace načetla a zobrazila. Soud zjistil, že obsahem tohoto souboru ve formátu XML je daňové přiznání žalobkyně z příjmů právnických osob za rok 2014. Shodný obsah aplikace EPO zobrazila v případě, kdy tento soubor soud přejmenoval, aby neobsahoval koncovku „txt“. Rovněž shodný obsah souboru aplikace zobrazila, pokud v ní soud otevřel soubor zaslaný žalovaným jako soubor, který byl součástí datové zprávy žalobkyně ze dne 1. 4. 2015 – jednalo se o soubor s názvem „xml_2014.xml“ (viz výše). II. Argumentace účastníků Žalobkyně namítá, že dne 1. 4. 2015 podala řádné daňové přiznání ve formátu XML. Pokud tento soubor nebylo možno v systému žalovaného otevřít, není to možné klást za vinu jí, neboť u ní tento soubor vygenerovaný aplikací EPO, kterou spravuje stát, žádné vady nevykazoval. Neexistuje tedy důvod, proč by žalovaný nemohl daň vyměřit na základě podání ze dne 1. 4. 2015. Žalobkyně se domnívá, že možný zdroj potíží žalované při zpracování souboru zaslaného ve formátu XML je, že tento soubor končí koncovkou .txt. Žalobkyně však nemohla adekvátně reagovat na výzvy žalovaného a poskytnout mu součinnost, neboť tento nijak blíže nespecifikoval, v čem má vada jejího podání spočívat a pouze opakoval, že podání nebylo podáno ve struktuře a formátu XML. Žalovaný nijak nezkoumal, jaký je skutečný obsah souboru, o kterém prohlásil, že není ve formátu a struktuře požadované správcem daně. Toto tvrzení nepodložil žádným faktickým zjištěním a vyplývá pouze ze skutečnosti, že žalovaný nedokázal s tímto souborem pracovat tak, jak očekával. To může mít řadu příčin. Skutečnost, že žalobkyně s tímto souborem v aplikaci EPO bez problému pracuje, svědčí spíše pro závěr, že pokud soubor vůbec nějakou vadu má, tak ta vznikla v systémech žalovaného. Žalobkyně dále namítá, že nebyly splněny podmínky pro vyžadování výlučně formátu XML, neboť formát a struktura podání nebyly správcem daně řádně zveřejněny. Žalovaný trvá na tom, že postupoval v souladu se zákonem, neboť žalobkyně nepodala podání k dani z příjmů ve formátu XML. Přitom na stránkách žalovaného byl zveřejněn tento požadovaný formát i struktura datové zprávy, a to v pokynu Ministerstva financí č. D-349. Při ústním jednání konaném dne 19. června 2018 účastníci setrvali na svých názorech z písemných podání. Žalobkyně v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu uvedla, že dle jejího názoru je stanovení povinnosti podávat podání ve formátu a struktuře XML pokynem ministerstva financí protiústavní. III. Hodnocení soudu III. 1 Ústavnost pokynu ministerstva financí Vzhledem k závaznému pokynu Nejvyššího správního soudu městský soud nejdříve posuzoval, zda požadavky na formát a strukturu souboru byly učiněny ústavně předepsanou formou. Podle § 72 odst. 3 daňového řádu podání podle odstavce 1 lze učini