9 Azs 214/2017 — Nejvyšší správní soud

5 A 23/2017- 44 - text 10 5 A 23/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobce proti žalované M. A. zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4 Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2016, č.j. MV-86520-4/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 18. 5. 2016, č.j. OAM-2662-18/ZR-2014, jímž bylo dle § 87l odst. 1 psím. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušeno povolení žalobce k trvalému pobytu na území České republiky a dle § 50 odst. 1 písm. b), odst. 5 zákona o pobytu cizinců byl žalobci udělen výjezdní příkaz na 30 dní ode dne jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 2. Žalobce v podané žalobě nejprve v obecné rovině namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. 3. Konkrétně nesouhlasil s tím, že jeho družka nebyla vyslechnuta a nebylo jí přiznáno postavení účastníka řízení, v čemž spatřoval zkrácení svého práva na spravedlivý proces. Vysvětlil, že s družkou a jejich nezletilými dětmi žije ve společné domácnosti; jejich vztah je rovnocenný vztahu manželskému. Vytkl správním orgánům, že se řádně nevypořádaly s touto námitkou, jelikož vycházely pouze z jeho dlouhodobého pobytu ve vězení a nesprávně pak dovodily, že rodinní příslušníci nemohou být na něm existenčně závislí. Správní orgány nezkoumaly vůli žalobce a jeho družky setrvat ve vztahu; nevzaly v potaz citový vztah nezletilých dětí k žalobci. Zdůraznil, že všichni jsou v intenzivním kontaktu; vzájemně si dopisují; družka psychicky strádá a očekávají návrat žalobce z vězení domů. 4. Namítal, že žalobou napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Poukázal na čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a rovněž na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobodách (dále jen „Úmluva“). Rozhodnutí považoval za nepřezkoumatelná, neboť správní orgány dostatečně nezkoumaly rodinné poměry žalobce. Současně jim vytkl, že nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neprovedly další důkazy jako výslechy svědků za účelem prověření partnerského soužití a nesprávně důkazy hodnotily. 5. V této souvislosti poukázal na to, že na území České republiky žije značnou dobu, během které si vytvořil pevné přátelské vazby s českými občany. Zdůraznil, že jeho vztah s družkou je dlouhodobý a pevný. Zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce znamená definitivní rozdělení rodiny, jelikož družka žalobce s nezletilými dětmi nehodlá za žalobcem vycestovat; dále zpřetrhání nejbližších rodinných i přátelských vazeb; odloučení životních partnerů, a tím nenahraditelnou ztrátu a psychickou újmu. Konstatoval, že se ve výkonu trestu chová slušně a aktuálně nenarušuje veřejný pořádek závažným způsobem, proto nesouhlasil s tím, že správní orgány k jeho nynějšímu způsobu života nepřihlédly. Byl přesvědčen, že veřejný zájem na tom, aby opustil Českou republiku, nedosahuje zájmu na ochraně osobního života žalobce, jeho družky a nezletilých dětí. 6. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 3. 2017 nesouhlasila s podanou žalobou, neboť se obsáhle a přezkoumatelně vypořádala s aplikací § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců i přiměřeností rozhodnutí o zrušení povolení žalobce k trvalému pobytu. Rovněž vypořádala všechny jeho námitky. Uvedla, že žalobce nenavrhl v řízení žádné důkazy, ani svědeckou výpověď jeho družky; ta se nadto vyjádřila v řízení dopisem ze dne 17. 5. 2016 a žalobce jiné listiny prokazující společné soužití rodiny nenavrhl. 8. Odmítla, že by družka žalobce měla postavení účastníka řízení, neboť rodinní příslušníci mohou být dotčeni rozhodnutím pouze nepřímo. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2010, č.j. 2 As 77/2009-63 a uvedla, že přiznáním účastenství žalobcově družce by došlo k porušení zásady legitimního očekávání a rovnosti před zákonem. 9. Nesouhlasila s tvrzením žalobce o vážném a pevném vztahu k jeho družce J. K., neboť žalobce v období od 26. 6. 2013 do 16. 11. 2014 ve výkonu trestu odnětí svobody nenavštívila; naopak jej navštívila paní H. K., se kterou má žalobce nejmladší dceru. 10. Dále uvedla, že žalobce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení pro veřejný pořádek, neboť byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let za spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované skupině dle § 361 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „trestní zákoník“) a dále za spáchání zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice dle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny dle § 107 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl již dvakrát za obdobnou trestnou činnost odsouzen, tudíž několikrát, více útoky a pokračující trestnou činností ohrozil zájmy v České republice, přičemž intenzitu jejich narušení a ohrožení považovala žalovaná za vysokou. 11. Zdůraznila, že rodinné vazby žalobce nezpochybňovala a vážila je, avšak dospěla k závěru, že veřejný zájem spočívající v ochraně veřejného pořádku v České republice převažuje nad individuálními zájmy žalobce. Navíc žalobou napadené rozhodnutí nemá za následek trvalé odloučení od rodiny. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, č.j. 2 Azs 147/2016-30, ze dne 25. 8. 2016, č.j. 3 Azs 34/2016-39, ze dne 12. 10. 2016, č.j. 1 Azs 251/2016-46 a ze dne 12. 1. 2017, č.j. 10 Azs 312/2016-59. 12. Žalovaná navrhla soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl. 13. Na ústním jednání právní zástupce žalobce setrval na svém procesním stanovisku. Zopakoval zásadní žalobní námitky a požadoval provedení výslechu žalobce, jeho družky J. K., dcery S. M. a matky jeho družky J. U., za účelem prokázání svého tvrzení, že spolu žijí spořádaným rodinným životem. Doplnil, že žalobce vede po propuštění z výkonu trestu řádný život a o svou rodinu pečuje. Zdůraznil, že v tomto případě se jedná o extrémní případ, neboť žalobce zde má funkční rodinu, kdy družka s dětmi jsou českými občany a odmítají žalobce následovat do Pákistánu. 14. Žalovaná se podáním ze dne 29. 6. 2018 z nařízeného ústního jednání ve věci omluvila a souhlasila s jednáním bez své účasti. 15. Soud na ústním jednání vyhlásil usnesení, jímž pro nadbytečnost zamítl žalobcem navržené výslechy k důkazu. III. Obsah správního spisu 16. Oznámením ze dne 10. 10. 2014 zahájil správní orgán I. stupně řízení s žalobcem ve věci zrušení jeho povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu, že žalobce ohrožuje bezpečnost státu a závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. 17. Do správního spisu byl založen trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 1 T 403/2006, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného překročení státní hranice dle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) zákona č. 140/1961 Sb. ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. a ze spáchání trestného činu nedovoleného překročení státní hranice dle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 1 roku se zkušební dobou 3 let; dále rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 2 T 7/2014 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 7 To 238/2014, jimiž byl žalobce shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 trestního zákoníku a ze spáchání zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 7 let. 18. Vězeňská služba České republiky, Věznice Bělušice k žádosti správního orgánu I. stupně sdělila, že v období od 26. 6. 2013 do 11. 3. 2015 (datum vyhotovení sdělení) byla za žalobcem čtyřikrát jeho družka H. K. s dcerou H.