6 As 80/2012 — Nejvyšší správní soud

6 A 185/2014- 51 - text 10 6 A 185/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: B.A.R. – REPTOFILIA, s. r. o., IČ 25698109, sídlem Mečíková 2892, Praha 10, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25. 8. 2014, č.j. 4324/M/14, 58235/ENV/14, sp. zn. R/3063, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně podala žádost o vydání vývozního povolení na vývoz 52 exemplářů druhu Podarcis lilfordi (ještěrka Lilfordova) do Spojených států amerických (USA), které žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 3. 2014, č. j. 23310/ENV/14-1364/630/14 (dále jen „rozhodnutí ministerstva“), nevyhověl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání takového dokladu podle ust. čl. 5 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. 12. 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále jen „nařízení Rady“). Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, o němž ministr životního prostředí (dále jen „ministr“) rozhodl tak, že jej žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí ministerstva potvrdil. [2] Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Odůvodněno je podle jejího názoru pouze tím, že ministerstvo není přesvědčeno o tom, že chovné stádo bylo získáno způsobem, který nebyl na újmu přežití exemplářů ve volné přírodě. Vedle odkazu na čl. 5 nařízení Rady ministerstvo pouze převzalo stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „AOPK“), která vydala k žádosti žalobkyně o vydání vývozního povolení nesouhlasné stanovisko. Žalobkyně namítá, že v napadeném rozhodnutí nebyly vypořádány jí vznesené námitky. Žalobkyně nejen dostatečně určitě tvrdila a prokázala, jak získala exempláře druhu Podarcis lilfordi, ale nadto i snesla argumenty, proč má za to, že vývoz jí vlastněných exemplářů nebude mít škodlivý účinek na stav zachování druhu nebo na rozsah území, na kterém se příslušná populace daného druhu vyskytuje. [3] Žalobkyně má za to, že předložila důkazy o získání příslušných exemplářů v souladu s právními předpisy, a sice čestné prohlášení V. D., který tyto exempláře žalobkyni ze svého chovu daroval. Ze žalobkyní získané výpovědi pana R. R., učiněné v řízení vedeném u Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (č. j. 696/ZP/2010-Br-5) vyplývá, že předmětné ještěrky získal spolu se svým otcem v roce 1982 v zoologické zahradě Tozer v Tunisu, a to jako dar za pomoc při určení některých druhů plazů, která ZOO v Tozer měla. Tyto ještěrky byly mylně určené jako mláďata druhu Lacerta lepida pater. Otec R. R. pak tyto ještěrky choval a vytvořil tak chovnou skupinu, která se dál rozmnožovala. V roce 1991 pak zbytek chovné skupiny prodal právě panu V. D. R. R. následně, poté co získal dostatek odborné literatury a měl možnost konzultovat fotografie ještěrek i v zahraničí, určil, že se nejedná o druh Lacerta lepida pater, nýbrž o ještěrky druhu Podarcis lilfordi. [4] Podle žalobkyně je zjevné, že exempláře byly získány odchovem v chovu založeném na území České republiky. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že tyto ještěrky jsou od roku 1980 chráněny ve Španělsku, kde se jakožto endemický druh jedině vyskytují. Legálnost chovu byla žalobkyní tvrzena a doložena. Přestože měl žalovaný dostatek důkazů, nekriticky převzal názor AOPK, která však není neomylná. Žalobkyně se domnívá, že negativní stanovisko AOPK překračuje obecný zákaz libovůle a svévole. Stanovisko AOPK není vysoce odborným a kvalifikovaným rozborem, uvádí se v něm, že předmětný druh je chráněn od roku 1981, a tudíž AOPK není ubezpečena, že chovná skupina byla založena v souladu se zákonnými předpisy platnými v době získání. Ze stanoviska AOPK ani z napadeného rozhodnutí ministra není zřejmé, jakým způsobem by bylo možné AOPK „ubezpečit“ o výše uvedené skutečnosti. Jedná se o nicneříkající formulaci, která je jednoznačným projevem libovůle, stanovisko AOPK neobsahuje jakékoli relevantní důvody pro zamítavý postoj. [5] Žalobkyně dále uvádí, že ust. čl. 5 odst. 2 nařízení Rady nedává AOPK právo souhlasit či nesouhlasit s vývozem, ale toliko písemně oznámit, že odchyt či sběr exemplářů ve volné přírodě nebo jejich vývoz (ne)bude mít škodlivý účinek na stav zachování druhu nebo na rozsah území, na kterém se příslušná populace daného druhu vyskytuje. V tom žalobkyně rovněž spatřuje projev libovůle. [6] Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí ministra, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí ministerstva. Žádost žalobkyně byla zamítnuta proto, že vyhovění této žádosti by bylo v rozporu s nařízením Rady. Žalovaný odkázal na vysokou úroveň ochrany životního prostředí v EU (čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU), jakož i na zásady obezřetnosti a prevence. Poukázal rovněž na právní postavení AOPK jako národního vědeckého orgánu CITES podle čl. 13 odst. 2 nařízení Rady, který žalovanému poskytuje odborné podklady pro jeho činnost. Žalovaný uvedl, že pro správní řízení o vývozu exemplářů z ČR do USA má stanovisko AOPK podle čl. 5 odst. 2 písm. a) nařízení Rady zásadní význam. V případě negativního stanoviska AOPK bylo nutno žádost žalobkyně zamítnout podle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“); k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 6 As 80/2012-49, který je podle jejího názoru plně aplikovatelný na postup podle čl. 5 odst. 2 nařízení Rady. [7] Žalovaný považuje „důkazy“ žalobkyně (údajný dar a svědecká výpověď pana R. R. a pana V. D.) o původu exemplářů za zcela účelová a nepodložená tvrzení, která nemohou zpochybnit stanovisko AOPK, neboť jsou v rozporu s platnou právní úpravou, konkrétně nařízením Rady a nařízením Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. 5. 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále jen „nařízení Komise“), resp. se zásadou předběžné opatrnosti. Žalovaný odmítá závěry žalobkyně, že předmětné exempláře byly získány odchovem v chovu založeném na území České republiky. [8] Žalovaný rovněž popírá, že by stanovisko AOPK, na nějž odkazuje, bylo věcně neodůvodněné a založené na svévoli a libovůli. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného i napadeného rozhodnutí ministra zejména vyplývá, že předmětné exempláře nebylo možné považovat za exempláře narozené a odchované v zajetí podle čl. 54 nařízení Komise se všemi právními důsledky pro komerční nakládání s těmito exempláři. Námitky žalobkyně považuje žalovaný za nedůvodné. [9] Žalobkyně v replice zopakovala, že žalovaný pouze převzal stanovisko AOPK a žádné svoje stanovisko k věci nepřipojil. Žalovaný tím AOPK neoprávněně propůjčuje postavení správního orgánu, pokud tento vědecký orgán nechává rozhodovat o vývozu exemplářů druhu Podarcis lilfordi, a to v rozporu s čl. 5 odst. 2 nařízení Rady. Žalobkyně trvá na tom, že předložila veškeré požadované dokumenty a vysvětlení; na smysluplné vyjádření žalovaného k věci však stále čeká. [10] Ze spisového materiálu žalovaného vyplývají pro rozhodnutí ve věci následující relevantní skutečnosti: [11] Žalobkyně podala dne 21. 3. 2013 žádost o vydání vývozního povolení na vývoz 52 exemplářů druhu Podarcis lilfordi do USA. Na žádosti byl uveden původ exemplářů určených k vývozu „C“ – exempláře narozené a odchované v zajetí v souladu s kapitolou XIII nařízení Komise. Jako účel vývozu bylo uvedeno „T“ – obchodní účely. Žádost byla doplněna registračními listy k exemplářům tohoto druhu, na kterých bylo uvedeno, že exempláře určené k vývozu byly narozeny v zajetí v dubnu 2004 až v květnu 2011 a odchovány panem V. D. Ministerstvo požádalo o stanovisko vědecký orgán CITES podle § 27 zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o obchodování s ohroženými druhy“) a podle čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (pozn. soudu: správně podle čl. 5 odst. 2 písm. a) nařízení Rady), tj. AOPK. [12] AOPK vydala dne 29. 4. 2013 k žádosti nesouhlasné stanovisko, „jelikož nemůže potvrdit, že chovná skupina byla založena v souladu se zákonnými ustanoveními platnými v době získání“. V odůvodnění tohoto stanoviska se uvádí, že druh Podarcis lilfordi je zařazen v příloze II Úmluvy CITES a v příloze A nařízení Rady (tj. nejpřísnější kategorie ochrany). Ve věci nebyly předloženy žádné doklady o legálním vývozu jedinců zakládajících chovnou skupinu ze Španělska a jejich legálním dovozu do České republiky. Z informace poskytnuté vědeckým orgánem Španělska (vý