4 As 92/2017 — Nejvyšší správní soud

6 A 205/2015- 77 - text 20 6 A 205/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Obec L. zastoupen Doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem sídlem Optátova 874/46, Brno proti žalovaným: 1) Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1 2) Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že uzavření dohody mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) ze dne 9.3.2015, MMR č.j. 41466/2014-81-2, o řešení rozporu vzniklého po společném jednání o návrhu územního plánu L., je nezákonným zásahem. Dále požadoval, aby žalovaným bylo zakázáno v rámci pořizování územního plánu obce L. uvedenou dohodu uplatňovat. 2 Žalobce uvedl, že v rámci řízení o návrhu územního plánu vydal žalovaný 2) stanovisko, které výrazně omezuje rozvoj obce a požadavky v něm uvedené jsou pro obec nepřijatelné. Následně došlo k jednání žalovaného 1) jako ústředního správního úřadu v oblasti územního plánování s žalovaným 2), a dne 9.3.2015 byla mezi nimi uzavřena výše uvedená dohoda o návrhu územního plánu obce L. (dále též „Dohoda“). Obsah Dohody je závazný pro pořizovatele územního plánu, kterým je Městský úřad B., ale týká se primárně práv žalobce, který nebyl účasten uzavření dohody, ani mu nebyla zaslána na vědomí. Text Dohody žalobce získal až v září 2015. 3 Žalobce odkázal na své ústavně garantované právo na samosprávu a právo schvalovat zadání a vydávat územní plán obce v samostatné působnosti. Uvedl, že ačkoliv pořízení územního plánu je přenesenou působností, kterou pro žalobce vykonává Městský úřad B., cílem je pouze více regulovat tuto činnost ze strany státu, není však cílem zbavit obec, pro niž je územní plán zpracován, práva na spolurozhodnutí a na účasti na podstatných náležitostech pořízení územního plánu. Žalobce poukázal na to, že pořízení a vydání územního plánu vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku, a v této souvislosti odkázal na judikaturu, z níž vyplývá, že obec je v rámci své samosprávné činnosti limitována určitými věcnými mantinely, uvnitř těchto mantinelů však zůstává a musí zůstat široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Žalobce namítl, že do tohoto prostoru bylo zasaženo a bylo tak zároveň zasaženo do práva na samosprávu. Žalobce je aplikací Dohody nucen akceptovat požadavky žalovaného 2) na omezení rozvoje bez zdůvodnění jejich legitimnosti i proporcionality k jiným zájmům žalobce. Případné neschválení územního plánu zastupitelstvem žalobce by vydalo vniveč dlouhý proces tvorby územního plánu a vynaložené veřejné prostředky na jeho pořízení, navíc územní plán je třeba přijmout, jinak podle ust. § 188 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) ten dosavadní pozbude platnosti. Podle žalobce by ústavně konformní řešení bylo, kdyby byl žalobce přijetí Dohody účasten a žalovaní by museli posoudit svá stanoviska s ohledem na názor žalobce, zdůvodnit svůj případný odlišný postoj a své požadavky poměřit s legitimními zájmy žalobce. Dále namítl, že do Dohody se promítlo stanovisko žalovaného 2), které obsahuje podrobnosti, jež svým obsahem náleží regulačnímu plánu, čímž odporuje stavebnímu zákonu. Žalobce se cítí být Dohodou nepřiměřeně krácen na svých právech zejména tím, že zásadním způsobem omezuje územní rozvoj obce a zasahuje do vlastnických práv a oprávněných očekávání obyvatel obce i obce samotné. 4 Konkrétně žalobce vznesl námitky vůči rozdělení a změnám ve funkčním využití sousedících ploch Z3, Z79 a Z88, kde návrh územního plánu předpokládá funkční využití plochy Z3 k bydlení v bytových domech, Z79 plochu smíšenou a obytnou a Z88 plochu veřejných prostranství – místní komunikace a veřejná prostranství, zatímco Dohoda plochu Z3 i Z79 rozděluje, část vymezuje jako plochu bydlení v rodinných domech, část jako plochu veřejných prostranství – veřejné (parkové) zeleně, plochu Z88 Dohoda rozděluje, část vymezuje jako plochu veřejných prostranství – veřejné (parkové) zeleně, část jako nezastavěné území. Dohoda je podle žalobce v rozporu s cíli územního plánování, jak je definuje ust. § 18 stavebního zákona, dle nějž je cílem územního plánování vytvářet předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území. Žalobce trvá na tom, aby plocha Z3 byla vymezena jako plocha bydlení v bytových jednotkách, nikoliv rodinných domech. Blízký hřbitov ani alej nejsou kulturní památkou a k vyloučení výstavby bytových domů v jejich sousedství žalobce neshledává objektivní důvod. Žalobce nemá jiné rozvojové možnosti, přičemž lze očekávat, že potřeba bytových domů bude narůstat v souvislosti s rozvojem lázeňství a rekreačním potenciálem obce. Žalobou napadená Dohoda znemožňuje umísťování jakýchkoliv bytových domů bez posouzení konkrétního záměru (např. bytovým domem je i stavba, která má zvenku rysy rodinného domu, avšak obsahuje více než tři byty). Žalobce uvedl, že z vyhlášky č. 484/1992 Sb., o prohlášení Lednicko-valtického areálu na jižní Moravě za památkovou zónu, nevyplývá žádný rozpor se zájmy státní památkové péče při umísťování staveb v blízkosti aleje ke hřbitovu. V územním plánu by mohl být uplatněn požadavek na pořízení územní studie, která upřesní odstup zástavby aleje v podrobnosti, kterou nemůže řešit územní plán (ust. §43 odst. 3 stavebního zákona). 5 Žalobce vznesl námitky i vůči rozdělení a změnám plochy Z10, kde návrh územního plánu předpokládá funkční využití plochy k bydlení v rodinných domech, zatímco Dohoda plochu Z10 rozděluje, část ponechává k bydlení v rodinných domech, část vymezuje jako nezastavěné území. Podle žalobce je požadované zmenšení území v Dohodě nedostatečně odůvodněno. Rozdělení plochy má dle Dohody zohledňovat požadavek ochrany krajinného rázu, ten by však dle žalobce splňoval i původně navrhovaný rozsah plochy Z10. Zachování plochy Z10 v původně navrhovaném rozsahu by nemělo mít negativní vliv na krajinný ráz též podle vyhodnocení vlivu územního plánu obce L. na životní prostředí, tzv. SEA posouzení, které zpracovala Ing. Pavla Žídková. 6 Žalobce nesouhlasí ani s rozdělením a změnami plochy Z78, kde návrh územního plánu předpokládá funkční využití plochy pro dopravní infrastrukturu – záchytná parkoviště s koeficientem zastavění plochy 0,6, zatímco Dohoda plochu rozděluje, část ponechává k využití pro záchytné parkoviště s koeficientem zastavění plochy 0,8, část vymezuje jako plochu zeleně – zeleň smíšená nebo nezastavěné území. Žalobce nesouhlasí s rozdělením a faktickým zmenšením plochy Z78 na polovinu, protože plocha Z78 řeší akutní problémy s nedostatečnými parkovacími kapacitami v obci. Na úseku dopravy v klidu dosáhla obec prahové situace, v prázdninovém období vznikají krizové situace, a řešení deficitu parkovacích míst musí být jednou z priorit územního plánu žalobce. Umístění záchytného parkoviště na okraji obce se jeví jako vhodné a nekonfliktní. Přestože plocha Z78 leží v kompoziční ose zámek Lednice – Apollónův chrám, nebude se v dálkových pohledech uplatňovat, neboť je odcloněna zelení okolo Mlýnského rybníka (viz Územní studie Stanovení výškové hladiny zástavby v koridoru kompoziční osy Lednicko-valtického areálu „zámek Lednice – Apollonův chrám“ č. 77303712). Žalobce nesouhlasí s odůvodněním, že navrhovaná rozloha plochy Z78 by nežádoucím způsobem narušila charakter území svou velikostí, neboť se předpokládá optické rozčlenění plochy budoucího parkoviště na menší části vzrostlou zelení, takže parkoviště nebude vnímáno jako souvislá zpevněná plocha. Proto také žalobce souhlasil s koeficientem zastavení plochy 0,8 a rovněž s požadavkem na podmínění využití plochy zpracováním územní studie. Úbytek parkovacích míst nelze v obci řešit nikde jinde, proto je Dohoda v souvislosti s plochou Z78 v rozporu s ust. § 18 stavebního zákona. 7 Poslední žalobcova námitka se týká vyloučení fotovoltaických a jiných solárních systémů na střechách staveb, když návrh územního plánu připouštěl možnost staveb fotovoltaických elektráren na střechách objektů na plochách smíšených výrobních – agroturistika, zatímco Dohoda určila, že výroba elektrické energie pomocí slunečního záření (např. fotovoltaické elektrárny) je v zastavěném území a zastavitelných plochách nepřípustná, a to u všech zastavěných a zastavitelných ploch v obci. Žalobce namítl, že plošné vyloučení fotovoltaických a jiných solárních systémů na střechách staveb odporuje zásadě proporcionality, tj. dosažení účelu při co nejmenším zásahu do vlastnických a jiných práv. Tato problematika by měla být řešena individuál