2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

6 Af 14/2015- 63 - text 15 6 Af 14/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: EQUES Nikol s.r.o. (dříve EKOSOLAR NIKOL s.r.o.), se sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, IČ: 056 64 896, zastoupen JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu Státní energetické inspekce ze dne 22. 12. 2014, č.j. 031106313/1018/14/90.220/Ve, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ústředního inspektorátu Státní energetické inspekce ze dne 22. 12. 2014, č.j. 031106313/1018/14/90.220/Ve (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj ze dne 10. 10. 2014, č.j. 031106313/1285/14/31.104/To, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 95.000 Kč za správní delikt podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě podrobně shrnul průběh správního řízení a namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, která spočívá především v nesprávném právním hodnocení neúplně zjištěného skutkového stavu a v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů. [3] Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné z toho důvodu, že žalovaný při hodnocení zjištěného skutkového stavu věci nesprávně aplikoval a vyložil právní předpisy, které se na daný případ vztahují, v důsledku této skutečnosti věc nesprávně posoudil a vydal tak rozhodnutí, které nemá oporu v hmotném právu. Uvedl, že tato námitka je zjevná u druhého z vytýkaných skutků, tj. jednání, kdy výrobce elektřiny v roce 2010 uplatňoval u provozovatele distribuční soustavy právo na podporu výrobu elektřiny ve formě zelených bonusů na veškerou elektřinu vyrobenou v jím provozované fotovoltaické výrobně elektřiny, přičemž dle žalovaného se měl předmětného správního deliktu dopustit tím, že od množství vyrobené elektřiny neodečítal elektřinu, kterou žalovaný podle ustanovení § 2 písm. b) vyhlášky č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 475/2005 Sb.“) zahrnuje pod pojem „technologická vlastní spotřeba“, čímž měl získat nepřiměřený majetkový prospěch. [4] Namítl, že výklad žalovaného ohledně zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 180/2005 Sb.“), vyhlášky č. 475/2005 Sb. a cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů (dále jen „cenové rozhodnutí č. 4/2009“), nemá oporu v hmotném právu. Je tomu tak dle názoru žalobce proto, že elektřinu, která byla předmětem podpory podle zákona č. 180/2005 Sb., vymezoval právě tento zákon v ustanovení § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1, nikoli prováděcí předpisy k němu vydané. Tento zákon totiž předpokládal jedinou podzákonnou úpravu, a to výlučně ve vztahu k elektřině vyrobené z biomasy (viz ustanovení § 3 odst. 1 věta druhá tohoto zákona). [5] Žalobce dále zpochybnil tvrzení žalovaného, se v případě bodu (1.3.) cenového rozhodnutí č. 4/2009, podle kterého by se zelené bonusy neměly uplatňovat na technologickou vlastní spotřebu elektřiny, mělo jednat o jednu z věcných podmínek, k jejichž stanovení byl Energetický regulační úřad příslušný podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona o cenách. Uvedl, že z žádného ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. nevyplývá jakékoliv omezení, podle kterého by elektřina z obnovitelného zdroje energie, kterou žalovaný označuje jako „technologickou vlastní spotřebu“, neměla být předmětem podpory ve formě zelených bonusů, přičemž tento zákon ani žádným způsobem nezmocňoval Energetický regulační úřad, aby podzákonným předpisem určil, která elektřina je předmětem podpory a která není. [6] K vyhlášce č. 475/2005 Sb. žalobce dále uvedl, že tato byla vydána k provedení ustanovení § 4 odst. 3, § 5 odst. 3 a § 6 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 180/2005 Sb., neprováděla tedy ustanovení § 3 odst. 1 tohoto zákona, které vymezovalo předmět podpory. Předmětem této vyhlášky tak není vymezení elektřiny, která by měla být nebo neměla být předmětem podpory podle zákona č. 180/2005 Sb., a z toho důvodu je také zmatečný odkaz uvedený ve druhé větě bodu (1.3.) cenového rozhodnutí č. 4/2009, který právě na tuto vyhlášku odkazuje. Žalobce dále uvedl, že podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona o cenách se musí vždy jednat o podmínku, která bude v souladu se zákonem, což se v daném případě nestalo, když Energetický regulační úřad cenovým rozhodnutím zákonnou úpravu vyloučil. [7] Žalobce tak shrnul, že uplatňoval-li právo na podporu elektřiny podle zákona č. 180/2005 Sb. na veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů energie v jím provozované fotovoltaické výrobně elektřiny, aniž by množství takto vyrobené elektřiny snižoval o spotřebu „na vytápění a ventilaci technologií a osvětlení buněk“, postupoval zcela po právu, v souladu s ustanovením § 3 odst. 1, § 4 odst. 3 a § 5 odst. 5 zákona č. 180/2005 Sb., a žádného protiprávního jednání se nedopustil. [8] Dále namítl, že nesprávnost právního hodnocení věci je dále způsobena tím, že se žalovaný při posuzování věci podrobně zabýval obsahem Smlouvy o úhradě zeleného bonusu k elektřině vyrobené z obnovitelného zdroje č. 2009-S910160 sjednané se společností EON Distribuce a.s. jako provozovatelem distribuční soustavy. Uvedl, že obsah této smlouvy je pro právní hodnocení bezvýznamný, neboť v případě podpory formou zeleného bonusu totiž vzniká výrobci elektřiny právo na úhradu zelených bonusů přímo ze zákona, vznik ani rozsah tohoto práva není podmíněný existencí smlouvy o úhradě zeleného bonusu. [9] Žalobce dále uvedl, že elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů a spotřebovaná výrobcem elektřiny na tzv. technologickou vlastní spotřebu elektřiny není předmětem podpory až s účinností od 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [10] Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřoval v nesrozumitelnosti výroku v části, ve které žalovaný klade žalobci za vinu, že „jako výrobce elektřiny … nedodržela věcnou podmínku stanovenou bodem (1.10) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 dle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., neboť uplatnila za měsíc prosinec 2009 podporu formou zeleného bonusu o 2 423 kWh více, než byla oprávněna čerpat“. Namítl, že takové vymezení skutku je nedostatečné a nesrozumitelné, jelikož z výroku není seznatelné, např. jakým jednáním se měl žalobce naplnění skutkové podstaty správního deliktu dopustit, resp. není srozumitelné, co má v terminologii žalovaného znamenat, že žalobce uplatnil podporu o 2 423 kWh více, a to z důvodu, že podpora výroby elektřiny je v cenových rozhodnutích vždy stanovena v Kč/MWh. Toto obecné a neurčité vymezení skutku tak dle žalobce nesplňuje základní požadavky na popis (individualizaci) skutku v rozhodnutí o správních deliktech, jak dovodila judikatura správních soudů, na kterou žalobce odkázal. Stejně tak nelze absenci řádného a srozumitelného a nezaměnitelného vymezení skutku ve výroku rozhodnutí nijak napravit odůvodněním, protože opravný prostředek směřuje vždy proti výroku rozhodnutí. Nezákonnost rozhodnutí je tak dána rozporem s ustanovením § 68 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce dále uvedl, že žalovaný se s touto odvolací námitkou žalobce vypořádal pouze tvrzením, že je věcí žalobce, aby si skrze svého odpovědného zástupce postup žalovaného vyložil a že výrok rozhodnutí je jasný. Tento postup žalovaného označil žalobce za nepřezkoumatelný. [11] Žalobce dále v podané žalobě namítal, že část výroku rozhodnutí („nedodržel věcnou podmínku stanovenou bodem (1.10) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 dle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb.“) je sama o sobě zmatečná, neboť toto ustanovení cenového rozhodnutí obsahuje vymezení pojmu „uvedení do provozu“, nikoli jakoukoliv věcnou podmínku pro uplatnění podpory výroby elektřiny. Žádným jednáním se totiž žalobce nemohl dopustit porušení definice pojmu podle tohoto bodu, neboť legální definice jakéhokoliv po