5 As 28/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 109/2017- 60 - text 9 8 A 109/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: JUDr. J. V. zast.: JUDr. Michal Božek, advokát se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2017, č. j. MF-12349/2017-3901-3, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobce podal dne 20. 2. 2017 žádost o poskytnutí informací, podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „ZoSPI“), kterou požadoval poskytnutí: Metodické pomůcky č. 17/2012, Taktických a operativních postupů při aplikaci zvláštního zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň (dále jen „taktické postupy“), Metodické pomůcky k šetření řetězových podvodů na DPH, tzv. systémem jedné hlavy, Metodické pomůcky k postupu k odstranění pochybností, Taktických postupů k eliminaci zapojení se obchodních korporací do řetězových podvodů na DPH, Informace GFŘ ze dne 5. 3. 2013, č. j. 3308/13/7001-21002-012287, Metodické pomůcky č. 1/2013 Sb. k aplikaci § 106a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „DPHZ“), (dále jen „MP č. 1/2013“), Metodické pomůcky k postupu při aplikaci ručení podle DPHZ (dále jen „MP při aplikaci ručení“). 2. Rozhodnutím Generálního finančního ředitelství (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 6. 3. 2017, č. j. 19600/17/97500-20080-202098, byla žádost žalobce částečně odmítnuta. V podaném odvolání žalobce požadoval změnu rozhodnutí (a tedy poskytnutí informací) ve vztahu k taktickým postupům, MP č. 1/2013 a MP při aplikaci ručení. 3. Rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, č. j. 8A 109/2017-35, Městský soud v Praze (dále též „zdejší soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí povinného subjektu zamítl. Takto soud rozhodl po té, kdy dospěl k závěru, že žalobcem vyžádané metodické pomůcky obsahují informace, které vyplývají již přímo z aplikovatelných právních předpisů, nejde však o výkon státní správy navenek, resp., jejich použití se neprojeví jako zásah do práv třetích osob. 4. Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti podané ve věci žalobcem rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 As 105/2018-40. Napadený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud vytkl Městskému soudu v Praze, že se dostatečně nezabýval dokumenty, jejichž poskytnutí žalobce požadoval a omezil se na obecná tvrzení, jimiž aproboval odmítavá stanoviska správních orgánů ke sdělení požadovaných informací. 5. Žalobce v podané žalobě namítá, že rozhodnutí povinného subjektu, stejně jako napadené rozhodnutí, trpí nedostatkem důvodů pro rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen ,,s.ř.s.“), jelikož nesprávně vykládají § 11 odst. 1 písm. a) ZoSPI v neprospěch žalobce jakožto žadatele o poskytnutí informace. Tím je porušeno ústavní právo na poskytnutí informací dle čl. 17 odst. 5 Listiny, a jsou i vážně poškozena práva daňových subjektů. Odmítnutí žádosti tak nemá podklad ve skutkovém stavu, a je naplněna podmínka pro postup dle § 16 odst. 4 ZoSPI. 6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že v předmětných metodických pomůckách nejsou obsažena žádná pravidla, z nichž by bylo možné usuzovat na zavádění správní praxe v mezích stanovených zákonem. Dokumenty povinného subjektu, které obsahují závazný výklad ustanovení daňových předpisů, aplikovaných správci daně v rámci řízení vedených s daňovými subjekty, nebo které v rámci zákonem stanoveného oprávnění, vymezují konkrétní kritéria ovlivňující výkon oprávnění, správce daně veřejnosti vždy zpřístupnil a žádosti o jejich poskytnutí nijak nerozporoval. Metodické pomůcky, jejichž poskytnutí se žalobce domáhá, jsou však jiné povahy. Žalovaný každý z požadovaných dokumentů posoudil a ty, které splňovaly kritérium vnitřního pokynu, resp. taktického postupu, nebyly poskytnuty. Žalovaný uvedl, že zveřejněním žalobcem požadované informace – tedy dokumentů pro boj s daňovými úniky, by došlo k ohrožení kontrolní a analytické činnosti Finanční správy České republiky, což nepochybně není sledovaným cílem správy daní. Z obsahu požadovaných listin jednoznačně vyplývá, že požadované dokumenty, jejichž poskytnutí bylo odmítnuto, představují taktické pokyny. 7. Jak se podává z připojeného správního spisu, žalobce se dne 20. 2. 2017 obrátil na Generální finanční ředitelství se žádostí o poskytnutí dokumentů: 1) Metodická pomůcka č. 17/2012, Schéma řetězového podvodu; 2) Taktické a operativní postupy při aplikaci zvláštního zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň podle § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty; 3) Metodická pomůcka k postupu k odstranění pochybností č. j. 65447/14/7100-40124-011654; 4) Metodická pomůcka k šetření řetězových podvodů na DPH tzv. systém jedné hlavy (TMUK); 5) Taktické postupy k eliminaci zapojení se obchodních korporací do řetězových podvodů na DPH, č. j. 29399/15/7100-50132-202757; 6) Metodická pomůcky č. 1/2013 Sb. k aplikaci § 106a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (nespolehlivý plátce); 7) Metodická pomůcka k postupu při aplikaci ručení podle DPHZ; 8) Informace GFŘ ze dne 5. 3. 2013, č. j. 3308/13/7001-21002-012287. 8. Povinný subjekt poskytl žalobci dokumenty: Metodická pomůcka k postupu k odstranění pochybností č. j. 65447/14/7100-40124-011654 a Informace GFŘ ze dne 5. 3. 2013, č. j. 3308/13/7001-21002-012287. Ohledně dalších požadovaných dokumentů žádost žalobce částečně odmítl. Po zhodnocení charakteru požadovaných dokumentů dospěl povinný subjekt k závěru, že zveřejněním požadované informace by mohlo dojít k obcházení nastavených pravidel a mohl by být zmařen cíl, pro který byla vytvořena. Žádost o poskytnutí informací vyhodnotil jako zneužití práva, které nepožívá ochrany. 9. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání směřující pouze proti části rozhodnutí, jímž mu povinný subjekt odepřel poskytnout dokumenty: Metodické pomůcky k postupu při aplikaci ručení podle § 109 DPHZ, Metodické pomůcky č. 1/2013 Sb. k aplikaci § 106a DPHZ, Taktické a operativní postupy při aplikaci zvláštního zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň (institut zajišťovacího příkazu dle § 103 DPHZ). V podaném odvolání žalobce namítl, že uvedené metodické pomůcky obsahují výklad jednotlivých právních norem pro aplikační praxi, což odpovídá závěru povinného subjektu ve vztahu k metodickému pokynu k vedení postupu k odstranění pochybností. Tyto metodické pokyny se dotýkají práv a povinností plátců DPH a nemají povahu vnitřního pokynu. 10. Napadeným rozhodnutím žalovaný podané odvolání zamítl. Jak z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, žalovaný se ztotožnil se závěry povinného subjektu. Konstatoval, že požadované informace se netýkají rozhodovací činnosti správců daně, těžištěm jejich problematiky je skutečnost kdo a kdy má určitý úkon učinit z pohledu efektivní správy daní, jsou vnitřním aktem efektivního řízení povinného, mohou být podle potřeby upravovány a svým charakterem odpovídají definici vnitřního pokynu. Zveřejněním požadovaných informací by mohlo dojít k oslabení efektivity analytické a kontrolní činnosti povinného subjektu. 11. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a zároveň respektoval právní závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem ve shora uvedeném rozsudku. V souladu s pokynem Nejvyššího správního soudu se zdejší soud podrobně zabýval charakterem jednotlivých listin. 12. Pro posouzení věci je klíčové, zda povinný subjekt oprávněně odepřel poskytnout žalobci Metodické pomůcky k postupu při aplikaci ručení podle § 109 DPHZ, Metodické pomůcky č. 1/2013 Sb. k aplikaci § 106a DPHZ, Taktické a operativní postupy při aplikaci zvláštního zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň (institut zajišťovacího příkazu dle § 103 DPHZ), neboť se netýkají rozhodovací činnosti správců daně, svým charakterem odpovídají definici vnitřního pokynu a zároveň by zveřejněním požadovaných informací mohlo dojít k oslabení efektivity analytické a kontrolní činnosti povinného subjektu. 13. Žalobcem vyžadovaná listina: „Taktické a operativní postupy při aplikaci zvláštního ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň podle § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění od 1. 1. 2012 v souvislosti s prevencí a odhalováním daňových úniků“ obsahuje grafické znázornění