8 Afs 75/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 111/2015- 32 - text 13 8A 111/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce proti žalovanému Severočeské vodovody a kanalizace, a.s., IČ: 490 99 451 se sídlem Teplice, Přítkovská 1689 Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015, č. j. 274/530/15 10954/ENV/15 T a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 17. 4. 2015, č. j. 274/530/15 10954/ENV/15, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou dne 17. 6. 2015 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 17. 4. 2015, č. j. 274/530/15 10954/ENV/15, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ústí nad Labem, oddělení ochrany vod, ze dne 19. 5. 2004, č. j. 4/OV/3477/04/Št, kterým byla stanovena záloha poplatku za odběr podzemní vody pro rok 2004 podle § 88 odst. 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, v souhrnné výši 341.600 Kč. 2. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, (dále jen „ČIŽP“), č. j. 4/OV/3477/04/Št ze dne 19. 5. 2004 byly žalobci stanoveny zálohy poplatku za odběr podzemních vod pro rok 2004 v souhrnné výši 341.600 Kč. Měsíční záloha poplatku byla žalobci stanovena ve výši 28.466 Kč v měsíci 1 až 11 toho roku a ve výši 28.474 Kč ve 12 měsíci tohoto roku. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že žalobce předložil poplatkové hlášení, kterým bylo zahájeno správní řízení podle ustanovení §18 správního řádu, o stanovení výše zálohy poplatku za odběr podzemní vody za rok 2004 ze zdroje Peruc. Předmětné řízení probíhalo podle ustanovení § 88 odst. 7 a 8 vodního zákona ve spojení s ustanovením čl. II. bod 1 tohoto zákona. Po ověření údajů uvedených v poplatkovém hlášení předloženém žalobcem byla žalobci stanovena záloha poplatku pro rok 2004. Zároveň byl žalobce poučen, že se může proti tomuto rozhodnutí odvolat. 3. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí dne 7. 6. 2004 odvolal a v odvolání uvedl, že k poplatkovému hlášení, přiložil výklad Českého báňského úřadu v Praze, č. j. 498/03, 615/03 ze dne 21. 2. 2013 spolu s materiálem Severočeských vodovodů a kanalizací a.s. Na základě výše uvedených dokumentů má žalobce za to, že se na tyto vody vztahuje § 127 odst. 7 vodního zákona č. 254/2001 Sb. Z tohoto důvodu nebyla výše zálohy za vodní zdroj Peruc vyčíslena ve formuláři žádosti poplatkového hlášení pro stanovení výše záloh poplatků za odebrané množství podzemních vod pro zdroje na území Peruc. Zálohy byly vyměřeny neoprávněně. Žalobce požadoval zrušení prvostupňového rozhodnutí a vydání nového rozhodnutí, kterým by byly vyměřeny zálohy za odběr podzemních vod pouze na zdrojích Hřivčice a Stradonice. 4. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 10. 2004, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a potvrzeno prvostupňového rozhodnutí. 5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 7 Ca 225/2004 ze dne 9. 7. 2007, kterým soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Bylo vydáno další rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 6. 8. 2007 o zamítnutí odvolání a potvrzení prvostupňového rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo opět ze strany žalobce napadeno žalobou, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 297/2007 dne 23. 9. 2009. Městský soud v Praze toto rozhodnutí svým rozsudkem opět zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Na základě rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 297/2007-46 ze dne 23. září 2009 vydalo Ministerstvo životního prostředí žalobou napadené rozhodnutí zn. 810A/530/10 33363/ENV/10 dne 7. 7. 2010, kterým znovu rozhodlo o odvolání žalobce proti rozhodnutí ČIŽP č. j. 4/OV/3477/04/ŠT ze dne 19. 5. 2004 tak, že odvolání žalobce se zamítá a napadené rozhodnutí ČIŽP č. j. 4/OV/3477/04/ŠT ze dne 19. 5. 2004 se potvrzuje. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a uvedl, že v následném řízení jako odvolací orgán přezkoumal napadené rozhodnutí ČIŽP z věcné i právní stránky s ohledem na názor Městského soudu v Praze uvedený v rozsudku č. j. 9 Ca 297/2007-46. Zkoumal otázku charakteru odebíraných vod z předmětného zdroje a návaznost poslední věty ustanovení § 127 odst. 7 zákona o vodách na větu předchozí, stanovící podmíněnou fikci povolení ve vztahu k postupu dle § 8 zákona o vodách. Uvedl, že odběr podzemních vod byl ze zdroje Peruc povolen rozhodnutím č. j. 233-86-77-Egr ze dne 9. 6. 1977, kde byl odběrateli Severočeské vodovody a kanalizace se sídlem v Teplicích povolen odběr podzemní vody dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb. v množství 252 000 m3 za rok. Jako další bylo žalobci vydáno rozhodnutí – povolení k odběru podzemních vod pro pitné účely z vodního zdroje Peruc v množství 160 000 m3 za rok, dne 26. 9. 2001 pod č. j. ŽP-4647/00-231/56/01/Hr. V tomto povolení byl povolen odběr podzemní vody dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb. Dle ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb. v pochybnostech o tom, zda se jedná nebo nejedná o povrchové nebo podzemní vody, rozhoduje vodoprávní úřad. Dle sdělení vodoprávního úřadu ze dne 15. 1. 2010 se v případě vodního zdroje Peruc vždy jednalo o podzemní vody, nikoliv vody důlní, což vyplývá i z hydrogeologického posouzení z roku 2005. Dále žalovaný uvedl, že z jeho praxe mu není známo, že by v okrese Louny bylo povoleno nakládání s důlními vodami. Na základě výše uvedených skutečností odvolací orgán učinil závěr, že se na odběry podzemních vod ze zdroje Peruc nevztahuje ustanovení § 127 odst. 7 vodního zákona. Dále uvedl, že žalobce v průběhu celého správního řízení nedoložil žádné doklady, na základě kterých by bylo možné uvažovat o odběrech z vodního zdroje Peruc jako o odběrech vod důlních. Pouze v poplatkovém hlášení, které si sám vyplnil, uvedl v kolonce ostatní doplňující údaje, že ze zdroje Peruc odebírá důlní vody dle § 127 odst. 3 vodního zákona bez poplatku. 8. Ministerstvo životního prostředí poté odvolání žalobce proti rozhodnutí ČIŽP ze dne 19. 5. 2004, č. j. 4/OV/3477/04/Št, zamítnulo rozhodnutím ze dne 7. 7. 2010, zn. 810A/530/10, 33363/ENV/10. 9. Nicméně i toto rozhodnutí ze dne 7. 7. 2010, zn. 810A/530/10, 33363/ENV/10, bylo úspěšně napadeno žalobou a zrušeno Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2014, č. j. 6 A 191/2010-32, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 10. Posléze vydalo Ministerstva životního prostředí nové rozhodnutí ze dne 17. 4. 2015, č. j. 274/530/15 10954/ENV/15, jímž bylo odvolání zamítnuto. Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí mj. uvedl, že odběr podzemních vod byl ze zdroje Peruc povolen rozhodnutím ze dne 9. 6. 1977, č. j. 233-86-77-Egr, kde byl odběrateli Severočeské vodovod a kanalizace se sídlem v Teplicích, povolen odběr podzemní vody podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb. v množství 252.000 m3/rok. Odběrateli bylo tedy uděleno povolení k odběru podzemních vod a k jinému jejich užívání. V ustanovení § 8 byla v době vydání rozhodnutí povolení rozdělena na odběry povrchových vod písm. a), odběry podzemních vod písm. b), vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních písm. c), k vypouštění zvláštních vod, s výjimkou vod důlních, do vod povrchových nebo podzemních písm. d) a k odběru nebo užívání důlních vod, které důlní organizace nepotřebují k vlastnímu provozu písm. e). Povolením podle písm. e) vydával vodohospodářský orgán v dohodě s příslušným báňským úřadem. Žádná takováto dohoda nebyla vodohospodářskému úřadu předložena. Jako další bylo odběrateli vydáno rozhodnutí – povolení k odběru podzemní vody pro pitné účely z vodního zdroje Peruc v množství 160.000 m3/rok dne 26. 9. 2001 pod č. j. ŽP-4647/00-231/56/01/Hr. Tímto povolením byl rovněž povolen odběr podzemní vody podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb. 11. Podle sdělení vodoprávního úřadu ze dne 15. 1. 2010 se v případě vodního zdroje Peruc vždy jednalo o podzemní vody, nikoliv důlní vody, což vyplývá i z hydrogeologického posouzení z roku 2005. O charakteru jímaných vod bylo již v minulosti vodoprávním úřadem rozhodnuto, a proto ani odvolací orgán nemá pochybnosti, že by se na společnost Severočeské vodovody a kanalizace a.s. nevztahovala poplatková povinnost podle § 88 vodního zákona. Na odběry podzemních vod ze zdroje Peruc se nevztahuje § 127 odst. 7 vodního zákona. 12. Žalovaný dále konstatoval, že odběratel v prů