4 As 218/2014 — Nejvyšší správní soud

8 Af 55/2016- 47 - text 13 8Af 55/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce proti žalovanému Mirko Möllen, advokát sídlem Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, Spolková Republika Německo, zastoupený JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2015, č. j. 25642/15/5200-10424-706807 T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou dne 6. 10. 2015 domáhal u Městského soudu v Praze prohlášení nicotnosti, eventuálně zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. 8. 2015, č. j. 25642/15/5200-10424-706807 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí - platební výměr na daň z úroků fyzických osob ze závislé činnosti, Specializovaného finančního úřadu ze dne 10. 2. 2015, č. j. 33109/15/4000-50711-208880 (dále jen „platební výměr“). Platebním výměrem byla stanovena daňovému subjektu k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za část zdaňovacího období od 1. 9. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 265 833 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že napadené rozhodnuti a platební výměr jsou nulitní, neboť organizační složka, jejímž prostřednictvím zahraniční osoba podniká na území České republiky, je odštěpným závodem, který nemá právní subjektivitu. Nemůže být nositelem práv a povinností, nemůže být účastníkem řízení. V této souvislosti žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 29. 7. 2003, č. j. 32 Odo 945/2002-82; usnesení ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 895/2011, z něhož mimo jiné vyplývá, že organizační složka zahraniční právnické osoby zapsaná do obchodního rejstříku na území České republiky není nositelem právní subjektivity a není ani způsobilým účastníkem řízení). Jakýkoliv akt je proto ve vztahu k odštěpnému závodu neexistující, nulitní. V této souvislosti žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 5. 3. 2014, č. j. 3 As 25/2013-46. 3. Dále se zabýval otázkou provedení daňové registrace a přidělení DIČ, když správce daně provedl registraci odštěpného závodu jako daňového subjektu pro DPH. 4. Konečně namítl, že označení daňového subjektu v platebním výměru je zmatečné, když na platebním výměru jsou jako daňový subjekt označeny mateřská společnost i organizační složka (odštěpný závod). 5. Ve druhém žalobním bodě namítl, že žalovaný nebyl věcně a místně příslušný k vydání žalovaného rozhodnutí. V této souvislosti žalobce odkázal na § 11 zákona č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční správě“), přičemž dle jeho názoru je příslušným Finanční úřad pro hl. m. Prahu podle § 12 zákona o finanční správě, neboť § 11 odst. 2 písm. a) zákona o finanční správě nepoužívá výslovně pojem „zahraniční“. V případě plátcovy pokladny je příslušný Finanční úřad pro středočeský kraj, zde odkázal na § 21 odst. 2 daňového řádu ve spojení s § 8 odst. 1 písm. b) zákona o finanční správě. 6. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že tvrzení žalovaného na str. 5 napadeného rozhodnutí („na výsledek kontrolního zjištění nemělo žádný vliv konstatování žalobce, ze dne 5. 2. 2015, že zálohy na daň nebyly odvedeny z důvodu blokace jeho účtů, a proto správce daně přistoupil k projednání zprávy o daňové kontrole“) se nezakládá na pravdě, jelikož kdyby nenastala blokace jeho účtů, platby by byly řádně odeslány. To by mělo vliv na kontrolní zjištění a v důsledku by správce daně nevydal ani platební výměr. Tvrzení správce daně, že blokace všech účtů žalobce nemá vliv na vydání platebního výměru SFÚ, považuje za účelové a nesprávné, což má vliv na správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. 7. Ve čtvrtém žalobním bodě namítl, že rozhodnutí SFÚ (pozn. platební výměr) bylo podepsáno osobou k tomu neoprávněnou. Z rozhodnutí SFÚ nijak neplyne, že J. J. byla pověřena k rozhodování v daňovém řízení. V této souvislosti žalobce odkázal na organizační řád a strukturu Finanční správy ČR. Rozhodnutí jsou tedy nezákonná či dokonce nicotná. 8. Dále namítl, že žalovaný v odvolacím řízení provedl podpisový řád jako důkaz, avšak nedodržel požadovaný procesní postup, když žalobce s podpisovým řádem neseznámil, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle § 36 odst. 1 Listiny. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí cituje dvě ustanovení podpisových řádů, které jsou žalobci neznámé, z nichž však nedovozuje oprávnění k podpisu platebního výměru J. J.Z uvedeného žalobce shledává napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Rovněž není prokázáno, že tato pracovnice mohla platební výměr vydat. 10. Rovněž zde namítl, že ani z napadeného rozhodnutí není zřejmé, že jej podepsala osoba oprávněná. Pod napadeným rozhodnutím je podepsána JUDr. N. V., ředitel sekce. Elektronický podpis nese jméno JUDr. Z. Š. 11. Z uvedených důvodů žalobce považuje platební výměr a napadené rozhodnutí za nezákonná či nicotná a odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 34/2014-76; ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 34/2014-53, bod [33]. 12. V pátém žalobním bodě žalobce namítl, že EuInsN (Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení) nestanoví jaký vliv má insolvenční řízení na správní řízení, když čl. 15 upravuje pouze důsledky pro soudní řízení. Pro posouzení účinků insolvenčního řízení na daňové řízení je rozhodné právo německé. Správce daně měl zkoumat, zda je oprávněn rozhodnutí vydat a ani žalovaný se touto otázkou nezabýval, ač ze zákona je povinen přezkoumat zákonnost rozhodnutí v plném rozsahu a odkázal na § 243 odst. 1 daňového řádu, dle kterého lze daňovou exekuci nařídit, ale nikoliv provést. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s následujícím odůvodněním. Žalovaný uvedl, že souhlasí s názorem žalobce, že organizační složka (odštěpný závod) není subjektem práva a nemůže být příjemcem rozhodnutí. Dále uvedl, že z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že příjemcem žalobou napadeného rozhodnutí i platebního výměru, je zahraniční právnická osoba a nikoli odštěpný závod. Zákon nevylučuje, aby byla z důvodu precizace uvedena na rozhodnutí organizační složka (odštěpný závod) zahraniční právnické osoby. Žalobce však z takového postupu nemůže dovozovat, že by příjemcem byl pouze odštěpný závod (organizační složka). Uvedeným postupem nedošlo k jakémukoli zásahu do práv žalobce. Písemnosti byly žalobci řádně doručeny a žalobce měl během vedeného daňového řízení možnost se účinně bránit. 14. K námitkám, které směřují proti postupu žalovaného, uvedl, že se jednalo o postup SFÚ. Dále uvedl, že námitka směřující proti rozhodnutí o registraci není předmětem přezkumu v tomto soudním řízení a žalobce měl možnost se proti němu bránit jak odvoláním, tak podmětem na prohlášení nicotnosti. Tato námitka však byla předmětem přezkumu v odvolacím řízení. V této souvislosti žalovaný odkázal na str. 6 rozhodnutí o odvolání. 15. K námitce směřující vůči posuzování odštěpného závodu jako plátcovy pokladny odkázal na str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí. 16. K námitce nepříslušnosti žalovaného jakožto správce daně, žalovaný uvedl, že z textu žaloby je zřejmé, že žalobce měl na mysli SFÚ. K námitce nepříslušnosti SFÚ žalovaný odkázal na str. 7 napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že zákon č. 456/2011 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013. Ke splnění podmínek pro změnu místní příslušnosti došlo za účinnosti zákona č. 531/1990 Sb. Na posuzovaný případ dopal § 9 citovaného zákonu ve spojení s § 131 daňového řádu. Dle § 9 odst. 5 písm. a) zákona č. 531/1990 Sb. nebylo rozhodující, zda se jednalo o zahraniční či tuzemskou právnickou osobu, rozhodujícím bylo pouze dosažení zákonem stanoveného obratu. Na stav po 1. 1. 2013, kdy vstoupit v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o finanční správě (dále jen „zákon o finanční správě“), je nutno aplikovat § 20 odst. 2 zákona o finanční správě. § 11 odst. 2 písm. a) zákona o finanční správě přebírá úpravu § 9 odst. 5 písm. a) zákona č. 531/1990 Sb. K polemice k § 11 odst. 2 písm. a) zákona o finanční správě uvedl, že tento je formulován naprosto jednoznačně, když změna podmínek rozhodných pro určení místní příslušnosti je spojena s dosažením stanovené výše obratu. Pokud zákonodárce výslovně neuvedl, že citované ustanovení dopadá i na zahraniční právnickou osobu, nejedná se o mezeru v právu, kterou je třeba analogicky doplnit. Dovozovat omezení rozsahu předmětného ustanovení komparativním výkladem považuje žalovaný za nepřípustné, a