7 As 117/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 130/2015- 85 - text 22 9A 130/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Ing. J. V. bytem N., P. zastoupen JUDr. Ondřej Tošner, Ph.D. advokátem sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2 proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobě na přezkoumání rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 11. 5. 2015 č. j.: 74/2015-NBÚ/07-OP, takto: I. Rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 11. 5. 2015 č. j.: 74/2015-NBÚ/07-OP a rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 27. 1. 2015 č. j. 10800/2015-NBÚ/P se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 19.456,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Tošnera Ph.D. advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu vydaná správními orgány obou stupňů ve věci žádosti žalobce ze dne 31. 10. 2013 o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Přísně tajné“. Žádosti žalobce nebylo vyhověno z důvodu vyhodnocení bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 412/2005 Sb.), 2. Národní bezpečnostní úřad (dále jen „Úřad“), ve svém prvostupňovém rozhodnutí shledal bezpečnostní riziko v závažné a opakované činnosti žalobce proti zájmům České republiky. Vzhledem ke zjištěnému bezpečnostnímu riziku podle § 14 odst. 2 písm. a) citovaného zákona žalobce neměl splnit podmínku bezpečný spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) citovaného zákona, nutnou pro vydání požadovaného osvědčení, proto úřad dle § 121 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. rozhodl o nevydání osvědčení pro stupeň utajení „Přísně tajné“. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel ze zjištění, která učinil správní orgán I. stupně jak z dotazníku fyzické osoby týkajícího se žalobce pohovorem se žalobcem podle § 105 citovaného zákona, z výsledku šetření podle § 107 zákona a ze zpráv o šetření zpravodajské služby. 4. Žalovaný uvedl, že v průběhu bezpečnostního pohovoru byl žalobce dotazován na své působení ve funkci generálního sekretáře Ministerstva obrany (dále jen MO) a ředitele Sekce majetkové MO. Žalobce uvedl, že ze své funkce nikdy nerozhodoval o nepotřebnosti majetku pro stát, byl členem poradní komise pro vyřazování majetku MO společně s dalšími cca 15 lidmi. Nikdy nebyl oprávněn rozhodovat o nakládání s majetkem státních podniků zřízených MO, kdy tuto pravomoc má pouze ministr obrany. Za jeho působení na ministerstvu docházelo k důslednému dodržování standardního postupu pro učinění rozhodnutí o nepotřebnosti majetku a ani nálezy interního auditu nebo inspekce ministerstva nedospěly k ničemu jinému. Žalobce se vyjadřoval konkrétně ke dvěma výběrovým řízením. K prodeji státního majetku VOP Šternberk uvedl, že do tohoto výběrového řízení nijak nezasahoval, nebyl členem příslušné komise, ani nezaznamenal žádné nestandardní okolnosti v rámci tohoto výběrového řízení. K případu zadání auditu na LOM Praha, s.p., společnosti KPMG bez výběrového řízení uvedl, že toto výběrové řízení proběhlo v časové tísni a vzhledem k urgentnosti požadavku a kritické hotovostní situaci ohledně tohoto podniku bylo využitu možnosti zákona zadat tuto zakázku oslovením vybrané společnosti. Ke svým mimopracovním vztahům se vyjádřil tak, že neudržuje žádné vztahy se zájemci o nákup techniky či nemovitosti v majetku ministerstva a také v době svého působení ve funkci generálního sekretáře ministerstva a ředitele sekce majetkové neměl nestandardní vztahy se subjekty, které v tomto oboru působí. Nikdy mu nebyla nabízena nějaká výhoda nebo protislužba ani on neposkytl žádnou výhodu či protislužbu v souvislosti s plněním svých pracovních povinností. Součástí jeho pracovních povinností byla účast na celé řadě společenských akcí, avšak z účasti nevyplývalo jakékoli nadstandardní jednání či vztahy s jakýmikoliv osobami z obranného průmyslu. Žalobce se nesetkal s náznaky korupčního jednání vůči své osobě, a v průběhu svého působení u PWC se zabýval vyšetřováním korupce – forezními audity. 5. Žalovaný k výsledkům šetření a k informacím od příslušného orgánu státu včetně upřesnění těchto informací a dále k výsledkům šetření zpravodajské služby uvedl, že tato sdělení jak orgánu státu, tak zpravodajské služby jsou vedena ve stupních utajení „Vyhrazené“ a „Důvěrné“, takže se jedná o utajované písemnosti, a proto Úřad ve svém rozhodnutí nemohl jejich bližší obsah uvést ve svém rozhodnutí. 6. Žalovaný uvedl, že Úřad ve svém rozhodnutí shledal bezpečnostní riziko v činnosti žalobce proti zájmu České republiky s odkazem na § 2 písm. b) zákona č. 412/2005 Sb. a jednak shledal, že riziková činnost žalobce má přímou souvislost s výkonem jeho pracovních povinností. 7. Žalovaný se dále vypořádával s rozkladovými námitkami žalobce. 8. Žalobce v podaném rozkladu namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, nedostatečné vyhodnocení tvrzení žalobce při pohovoru a nevyžádání si další zprávy zpravodajské služby, neprovedení svědeckých výpovědí i nezajištění znaleckých posudků, které by určily míru ohrožení zájmu České republiky, jehož se měl žalobce dopustit. Žalobce úřadu také v rozkladu vytýkal, že se neseznámil a nezvážil systém řízení MO a nezvážil činnost žalobce v rámci celého prověřovaného období. V souhrnu žalobce konstatoval, že Úřad shledal bezpečnostní riziko na základě neověřených a nepravdivých informací. 9. Žalobce v rozkladu vytýkal nezákonnost rozhodnutí úřadu, jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro zmatečnost. Namítal, že Úřad mu nedal možnost porozumět, jakých skutků se měl dopustit, neumožnil mu vyjádřit se ke všem důkazům a nedal mu možnost obhajoby. Rozhodnutím pouze odkazuje na utajované zprávy příslušné zpravodajské služby a orgánu státu a není zřejmé, na jakých konkrétních skutečnostech staví Úřad svůj závěr. 10. Žalobce k rozkladu připojil své vyjádření k odprodeji nepotřebného majetku a materiálu MO, k odprodeji majetku závodu VOP 025, s.p. Šternberk a k zadání auditu LOM Praha, s.p., které Úřad nikterak nevyhodnotil. 11. Žalobce také v rozkladu uvedl, že nevykonával žádnou závažnou a opakovanou činnost v zájmu České republiky. Nebylo a není s ním vedeno trestní řízení, z hlediska presumpce neviny je dána jeho bezúhonnost a beztrestnost. Poukázal na své podání ze dne 12. 3. 2015, v němž vysvětluje, že byl zadržen a vyslechnut v souvislosti s obviněním skupiny manažerů a úředníků MO v kauze spojené s převodem náhradních dílů státnímu podniku VOP CZ, s.p. Nebylo mu však sděleno obvinění a po výslechu byl propuštěn. 12. Žalobce dále v doplnění rozkladu doplnil informace včetně písemností týkajících auditu ve společnosti LOM Praha s.p. a kontrolní akce Nejvyššího kontrolního úřadu VOP CZ, s.p. 13. Žalovaný k rozkladovým námitkám žalobce uvedl, že se zabýval veškerými podkladovými materiály, které byly shromážděny, včetně tvrzení v rozkladu a jeho doplněních a dospěl k závěru, že úřad při svém rozhodování vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto nepovažoval za nutné provádět ve věci další šetření. Žalovaný se ztotožnil i s právním hodnocením úřadu, že se osvědčení nevydává, neboť žalobce nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. Nedostatek podmínky bezpečnostní spolehlivosti však neshledal v bezpečnostním riziku podle § 14 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, jak to učinil úřad, nýbrž podle § 14 odst. 3 písm. d) citovaného zákona. Tedy pro chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace. Žalovaný vzhledem k tomu, že vycházel z utajovaných výsledků šetření zpravodajské služby, evidovaných pod č. j. D5609/2014-NBÚ/P a č. j. D6850/2014-NBÚ/P, nemohl uvést ve svém rozhodnutí bližší důvody v souladu s § 122 odst. 3 zákona, které ho k tomu vedly. Nicméně tyto důvody popisuje blíže v písemnosti č. j. D7/2015-NBÚ/07-OP. Žalovaný má za to, že zprávy zpravodajské služby obsahují takové informace, které ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 117/2012-28 umožňují dostatečně posoudit věrohodnost získaných informací, tj. jakým způsobem byly získány, že popisují skutečný stav věci a umožňují přijmout jejich relevanci. Žalovaný je toho názoru, že zprávy zpravodajské služby popisují uceleně, podrobně, konkrétně a přesvědčivě nestandardní jednání žalobce přímo související s jeho působením v resortu MO. S ohledem na bezpečnostní riziko zjištěné žalovaným dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona a vzhledem k tomu, že jde o riziko fakultativní, žalovaný poměřoval zjištěn