7 As 100/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 144/2015- 80 - text 13 pokračování 10A 144/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobkyně: Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad, IČ: 75086999 se sídlem Jeronýmova 1750/21, České Budějovice zastoupená JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, Praha 1 za účasti: město Horní Bříza se sídlem Třída 1. máje 300, Horní Bříza zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutím ministra financí ze dne 9. 7. 2015, č. j. MF-66 435/2014/1203 a ze dne 9. 7. 2015, č. j. MF-66 445/2014/1203 takto: I. Rozhodnutí ministra financí ze dne 9. 7. 2015, č. j. MF-66 435/2014/1203 a ze dne 9. 7. 2015, č. j. MF-66 445/2014/1203 jsou nicotná. II. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 5. 9. 2014, č. j. MF-44 067/2013/12, je nicotné. III. Věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11.228 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Brodce, LL.M., Ph.D., advokáta. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá přezkumu dvou rozhodnutí ministra financí, a to rozhodnutí ze dne 9. 7. 2015, č. j. MF-66 435/2014/1203 (dále jen „napadené rozhodnutí I“) a ze dne 9. 7. 2015, č. j. MF-66 445/2014/1203 (dále jen „napadené rozhodnutí II“. Napadenými rozhodnutími ministr financí rozhodl o rozkladu města Horní Bříza a žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 5. 9. 2014, č. j. MF-44 067/2013/12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Ministerstvo financí rozhodlo podle ustanovení § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) ve sporu z veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi městem Horní Bříza a žalobkyní tak, že (i) žalobkyně je povinna zaplatit městu Horní Bříza jako příjemci dotace v rámci ROP Jihozápad na projekt registrační číslo CZ.1.14/1.5.00/05.01886 část dotace ve výši 762.000 Kč do 15 dnů ode dne doručení prvostupňového rozhodnutí (výrok I.), (ii) návrh se co do zaplacení řásti dotace ve výši 5.672.289,85 Kč zamítá (výrok II.) a (iii) žádnému z účastníků se podle ustanovení § 141 odst. 11 správního řádu nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 3. Napadeným rozhodnutím I. pak ministr financí rozhodl o rozkladu města Horní Bříza tak, že prvostupňové rozhodnutí ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. a III. zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím II. ministr financí rozhodl o rozkladu žalobkyně tak, že jej zamítl pro opožděnost rozkladu. II. Napadená rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí I. ministr financí uvedl, že město Horní Bříza uzavřelo se žalobkyní smlouvu o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad ze dne 8. 2. 2011, ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 10. 2011 (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“), na jejímž základě měla být městu Horní Bříza poskytnuta dotace ve výši 13. 852.176,55 Kč. Na základě kontroly sdělila žalobkyně městu Horní Bříza, že dojde ke krácení dotace kvůli pochybení města Horní Bříza. Pochybení spočívala ve (i) změnách při realizaci stavby místní komunikace oproti zadání veřejné zakázky, a to v povrchu vozovky (z betonové dlažby na živičný povrch), v podkladových vrstvách a v sanaci podloží, což bylo posouzeno jako neuznatelné vícepráce a odpovídá krácení v částce 5.012.925,85 Kč (ii) nehospodárnosti výdajů na administraci projektu a netransparentnosti zadání zakázky, což odpovídá krácení v částce 762.000 Kč (iii) zahrnutí 4% bonusu z celkové výše dotace do ceny za zpracování projektové žádosti při její úspěšnosti, což odpovídá krácení v částce 659.364 Kč. 5. Ministr financí uvedl, že rozklad v rozsahu, ve kterém směřoval proti výroku I. prvostupňového rozhodnutí o povinnosti zaplatit částku 762.000 Kč zamítl, neboť rozklad neobsahoval žádné námitky proti tomuto výroku. Ministr financí měl dále za to, že rozklad města Horní Bříza do výroku II. o zamítnutí návrhu v rozsahu povinnosti zaplatit částku 5.672.289,85 Kč a výroku III. o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení je důvodný, neboť je třeba se podrobněji zabývat pochybením při stavbě místní komunikace a ověřit, zda se vyskytly v místě stavby obdobné případy charakteru podloží i v případě jiných staveb. Takové zjištění pak mělo podle ministra financí sloužit jako základ pro lepší posouzení, zda bylo možné předpokládat stav podloží v místě stavby komunikace vzhledem ke stavu podloží v okolí, zda se jednalo o nepředvídané okolnosti a zda byly dány důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Ministr financí doplnil, že pokud se žalobkyni nepodaří prokázat obdobné problémy s podložím i v jiné stavbě v okolí, nemohou být nutné úpravy projektu přičítány k tíži města Horní Bříza. 6. Ministr financí uzavřel, že prvostupňové rozhodnutí bylo správné, pokud jde o nepřiznání částky odpovídající 4% bonusu z celkové výše dotace, protože byl projekt města Horní Bříza vybrán k realizaci. Ministr financí k tomu uvedl, že názor města Horní Bříza ohledně oprávněnosti tohoto výdaje byl vyvrácen v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. 7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí II. ministr financí uvedl, že rozklad žalobkyně byl podán opožděně, neboť prvostupňové rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno datovou schránkou dne 5. 9. 2014, lhůta 15 dnů tedy uplynula v pondělí 22. 9. 2014 a rozklad byl podán osobně na podatelně Ministerstva financí v úterý 23. 9. 2014. III. Žaloba 8. Žalobkyně v žalobě namítla nicotnost obou napadených rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí, a to z důvodu nedostatku pravomoci ministra financí a nedostatku věcné příslušnosti Ministerstva financí. Žalobkyně uvedla, tuto vadu namítala již v rámci předcházejícího správního řízení. Jako řídící orgán Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad, zřízený zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje (dále jen „ZPRR“), je odpovědná za správné a efektivní nastavení všech souvisejících procesů, jejich řízení, přidělování a proplácení finančních prostředků. Smlouvou o poskytnutí dotace vznikl podle žalobkyně právní vztah mezi žalobkyní a městem Horní Bříza, jehož předmětem je poskytnutí účelové dotace z rozpočtu žalobkyně na projekt „Obytná zóna V Jámě“, resp. č. CZ1.1.14/1.5.00/05.01886 (dále jen „Projekt“). Žalobkyně měla za to, že se smlouva o poskytnutí dotace je veřejnoprávní smlouvou, nejblíže podobnou tzv. subordinační smlouvě podle ustanovení § 161 správního řádu, přičemž na vzniklý vztah se v souladu s ustanovením § 170 správního řádu přiměřeně použijí i ustanovení občanského zákoníku. 9. Podle názoru žalobkyně bylo k rozhodování sporů ze smluv o podmínkách poskytnutí dotace do novelizace zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále též „zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů“), provedené zákonem č. 24/2015 Sb., s účinností od 20. 2. 2015, tedy i v době vydání prvostupňového rozhodnutí, příslušné Ministerstvo pro místní rozvoj. Žalobkyně měla za to, že neurčovalo-li ustanovení § 169 odst. 1 správního řádu nebo zvláštní zákon v době vydání prvostupňového rozhodnutí příslušný správní orgán k rozhodování o sporech ze smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace, bylo třeba vyjít z ustanovení § 133 odst. 1, § 178 odst. 1, 2 správního řádu a uzavřít, že v souladu s ustanoveními § 17 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, v rozhodném znění (dále jen „kompetenční zákon“), §§ 6, 7, 11, 16 a 16e ZPRR a §§ 86 a 92a zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v rozhodném znění (dále jen „krajské zřízení“) bylo příslušným orgánem Ministerstvo pro místní rozvoj. Žalobkyně poukázala na to, že Ministerstvo pro místní rozvoj bylo gestorem dotčené problematiky a ústředním správním úřadem, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží (mj. ve věcech regionální politiky, správy finančních prostředků k jejímu zabezpečování, spolupráce s EU, včetně realizace programů) a jehož obor působnosti je k rozhodované věci nejbližší. Z praxe Ministerstva financí i Ministerstva pro místní rozvoj podle žalobkyně vyplynulo, že obě ministerstva měla za to, že je příslušné Ministerstvo financí, avšak to podle žalobkyně si nemyslelo ani město Horní Bříza, protože jeho původní podání směřovalo k Ministerstvu pro místní rozvoj. 10. Odůvodnění Ministerstva financí stran vlastní příslušnosti k rozhodnutí o návrhu města Horní Bříza shledala žalobkyně nedostatečným a bez opory v textu a smyslu právních předpisů. Žalobkyně poukázala na to, že Ministerstvo