— Nejvyšší správní soud

10 A 160/2014- 43 - text 11 pokračování 10A 160/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců █████████████████████ a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce proti žalovanému Aero – taxi OKR, a.s., se sídlem ███████████████████████ IČO: ████████ zastoupený advokátkou ████████████████████████████, se sídlem █████████████████████████ Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží ████████████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2014, č. j. 20/2012-910-LET/63 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru civilního letectví ze dne 7. 8. 2014, č. j. 20/2012-910-LET/63 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce ████████████████████████████, advokátky. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce je provozovatelem veřejného mezinárodního letiště Mnichovo Hradiště podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „Zákon“). 2. Úřad civilního letectví (dále též „správní orgán I. stupně“) v řízení o dodatečném povolení stavby (dále jen „Řízení o dodatečném povolení stavby“) rozhodnutím ze dne 13. 6. 2014, č. j. 3120-14-701 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“) povolil stavbu stavebníka – obchodní společnosti GADBY s.r.o. „Provozní hala GADBY I, letiště Hoškovice“ nacházející se na pozemcích parc. č. 252/9, 252/11, 252/39, 141/24, 141/65 a st. 121 v katastrálním území Hoškovice, obec Mnichovo Hradiště (dále jen „Stavba“). 3. Žalobce následně žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) napadl rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru civilního letectví ze dne 7. 8. 2014, č. j. 20/2012-910-LET/63 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný pro nepřípustnost zamítl odvolání žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný byl toho názoru, že žalobce nebyl účastníkem řízení, nesvědčilo mu tedy právo podat odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí. II. Žaloba, vyjádření žalovaného a další vyjádření 4. Žalobce rozdělil žalobu do dvou částí. Nejprve napadl závěr o nepřípustnosti odvolání, v další části se věnoval věcným námitkám proti Prvostupňovému rozhodnutí. 5. V první části žalobce poukázal na to, že ke dni podání odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí byl oprávněným z věcného břemene provozování letiště ve vztahu k letištním pozemkům p. č. 141/2, 141/12, 141/13, 141/45, 141/46, 141/47, 141/50, 141/51, 141/52, 141/54, 141/56, 141/58, 141/60, 141/62, 141/63, 144/3, 258/2, 261/90, 261/91, 261/92, 261/93, 261/110, 296/1 v k.ú. Hoškovice, obec Mnichovo Hradiště, a dále pozemků p. č. 147/45, 147/48, 147/50, 147/64, 166/3, 166/4, 166/87, 166/90, 166/95, 166/105, 166/114, 166/123, 166/129, 166/137, 166/133, 166/121 v k.ú. Podolí u Mnichova Hradiště, obec Mnichovo Hradiště. V katastrálním území Hoškovice pak žalobce ode dne odvolání ke dni podání žaloby vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 8 A 99/2014 pravomocně získal práva z věcného břemene provozování letiště k pozemkům č. st. 110, st. 111, 141/18, 141/20, 141/41, 141/42, 141/53, 141/65, 144/2, 200/101, 200/102, 200/104, 200/110, 200/113, 200/66, 200/71, 200/74, 200/76, 200/84, 200/88, 200/97, 205, 239, 261/84, 261/106, 261/124. Žalobce je tak mj. oprávněným z věcného břemene váznoucím na pozemku parc. č. 141/65 v k.ú. Hoškovice nacházejícím se přímo pod předmětnou Stavbou. 6. Žalobce namítl, že žalovaný v Napadeném rozhodnutí odůvodnil nepřípustnost odvolání žalobce s pouhým odkazem na usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 15. 1. 2014, č. j. 253-14-701, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem Řízení o dodatečném povolení stavby a odkazem na rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2014, č. j. 20/2012-910-LET/35, kterým žalovaný uvedené usnesení potvrdil. To přesto, že žalobce v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí upozornil na to, že v mezidobí pravomocně k pozemku pod Stavbou nabyl věcné břemeno provozování letiště. 7. Žalobce dále tvrdí, že měl být účastníkem řízení i z toho důvodu, že jako provozovatel letiště je subjektem komplexu provozovatelských právních vztahů, které se realizují především na území areálu letiště a podle ustanovení § 27 odst. 3, § 30 odst. 2 písm. c) a § 30a Zákona a podle podmínek provozního povolení je povinen si zajistit právní titul k užívání pozemků tvořících areál letiště. Žalobce uvedl, že v současné době je tento vyžadovaný titul k areálu letiště zajištěn vlastnickým vztahem jediného akcionáře žalobce, společnosti AIRPORT PROPERTY INVESTMENT s.r.o., k nadpoloviční výměře letištních pozemků, dále pak nájemními smlouvami žalobce a shora uvedenými věcnými břemeny provozování letiště svědčícími žalobci. Ve všech zbývajících případech letištních pozemků pak žalobce vede soudní řízení o zřízení věcného břemene. To se zčásti týká přímo i pozemků pod nepovolenou stavbou, jež byla realizována zčásti na letištních pozemcích, zčásti na pozemcích přilehlých. Právní zájmy provozovatele letiště jsou tak dotčeny v celém souhrnu letištních pozemků, včetně pozemků pod vlastní nepovolenou stavbou a pozemků sousedních, ať už je sousedství chápáno jako sousedství přímo mezující, či sousedství nemezující (nicméně dotčené vlivy stavby). Povolovaná Stavba je přitom umístěna částečně na letištních pozemcích a částečně na pozemcích přilehlých, ve výsledku jsou tak dotčeny právní zájmy žalobce jako provozovatele letiště. Žalobce je toho názoru, že Stavba může být potenciálně leteckou stavbou ve smyslu Zákona, byl by tedy její legalizací rozšířen areál letiště, a žalobce by byl povinen získat právní titul k užívání pozemků i pod Stavbou. 8. Žalobce dále namítl, že Stavba je umístěna v ochranném pásmu provozních ploch letiště dle územního plánu. Případná budoucí funkce Stavby (tj. provozní hala -letiště, hangár) se dotkne provozu letiště a díky své velikosti i požadavků na infrastrukturu, technické a personální vybavení letiště a tedy zájmů žalobce. Žalobce poukázal i na to, že Stavba vyčerpá část limitů a možností rozvoje letiště, což je podle ustanovení § 26 Zákona právem a povinností žalobce jako provozovatele letiště. Správní orgány podle žalobce posuzovaly otázku jeho účastenství příliš úzce - toliko ke Stavbě, ačkoliv úmyslem stavebníka je na Stavbu navázat druhou etapou označenou jako „Provozní hala – GADBY II“. Stavebník dle žalobce účelově rozdrobil celkový záměr na více etap. 9. Žalobce dále v žalobě nesouhlasil s důvody, kterými žalovaný dne 19. 5. 2014 pod č. j. 20/2012-910-LET/35 rozhodl, že žalobce není účastník řízení (městský soud zde připomíná, že žalovaný s odkazem na toto rozhodnutí v Napadeném rozhodnutí zamítl odvolání žalobce pro nepřípustnost). 10. Žalobce má obecně za to, že rozhodnutí ze dne 19. 5. 2014, č. j. 20/2012-910-LET/35 je nezákonné. Nesouhlasil s tím, že nemohl být účastníkem Řízení o dodatečném povolení stavby, protože nebyl účastníkem ani v řízení o vydání původního stavebního povolení, a dále nesouhlasil s tím, že Stavba, která se povoluje v Řízení o dodatečném povolení stavby, je totožná se stavbou, na kterou bylo vydáno původní stavební povolení. Žalobce namítl, že kdyby bylo ve věci řádně vedeno územní řízení a stavebník by nepostupoval tak, že stavbu nejprve realizoval a následně se pokouší o její legalizaci postupem dodatečného stavebního povolení podle ustanovení § 129 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 3. 2015 (dále jen „StavZ“), byl by žalobce účastníkem územního řízení. 11. Žalobce poukázal na to, že žalovaný chybně aplikoval právní předpis, když se zabýval pouze možností účastenství podle ustanovení § 109 StavZ, ačkoliv z ustanovení § 129 odst. 2 StavZ vyplývá, že účastníky mohou být i osoby podle § 85 StavZ. Podle názoru žalobce žalovaný chápal nesprávně Řízení o dodatečném povolení stavby jen jako specifický druh stavebního řízení a dále žalovaný podle názoru žalobce chybně vycházel z toho, že o účastenství má rozhodovat pouze dotčení „prováděním“ stavby; to dle názoru žalobce způsobuje nejasnost vzhledem k tomu, že Stavba je již fakticky provedena. 12. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce ve druhé části žaloby věcnými námitkami napadl i samotné rozhodnutí o dodatečném povolení Stavby tj. Prvostupňové rozhodnutí. Nejprve poukázal na to, že stavebník chybně požádal o „dodatečně stavební povolení“. Dále žalobce upozornil, že chybí souhlas jednoho z vlastníků pozemků pod Stavbou a že smlouva o právu provést stavbu, kterou stavebník získal souhlas od druhého z vlastníků pozemků pod Stavbou, nemohla být přílohou žádosti, neboť je datována až po dni podání žádosti. Tato smlouva pak svým obsahem neodpovídá záměru Stavby tak, jak byl projednán v Řízení