1 Afs 45/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 36/2016- 89 - text  18 10 A 36/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Město Úvaly, IČO: 00240931 sídlem Pražská 275, 250 82 Úvaly zastoupený advokátem JUDr. Přemyslem Hochmanem sídlem Na Florenci 1, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 22.12.2015, č.j. 4735/330/15, 77959/ENV/15, takto: I. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 22.12.2015, č.j. 4735/330/15, 77959/ENV/15 a opatření Ministerstva životního prostředí spočívající v nevyplacení části dotace na projekt CZ.1.02/1,2.00/09.06083 Dostavba a rekonstrukce vodovodní sítě Úvaly ze dne 21.10.2015, č.j. 4485/330/15, 73489/ENV/15 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Přemysla Hochmana. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno opatření spočívající v nevyplacení části dotace příjemci dotace (žalobci) na projekt CZ.1.02/1,2.00/09.06083 Dostavba a rekonstrukce vodovodní sítě Úvaly ze dne 21.10.2015, č.j. 4485/330/15, 73489/ENV/15 (dále též jen „opatření o krácení dotace“). Opatření o krácení dotace bylo vydáno na základě § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), přičemž krácena byla částka 5 706 318,96 Kč z prostředků Fondu soudržnosti a 335 665,82 Kč z prostředků Státního fondu životního prostředí. Rozhodnutí o poskytnutí dotace na uvedený projekt bylo vydáno dne 13.11.2012, pod č.j. 115D112000688/2 a jeho nedílnou součástí jsou Podmínky poskytnutí dotace a Technická a finanční příloha. Smlouva č. 10055291 o poskytnutí podpory ze SFŽP byla uzavřena dne 20.11.2012 (dále jen „smlouva o poskytnutí podpory“). 2. K opatření o krácení dotace žalovaný přistoupil z důvodu existence pochybnosti o transparentnosti losování, která vyplynula ze zjištění na základě kontroly provedené v roce 2014, že v zadávacím řízení podlimitní veřejné zakázky s názvem Dostavba rekonstrukce vodovodní sítě Úvaly č. 60065832 na zhotovitele stavby v rámci projektu byla vylosována při demonstraci losování a při „ostrém“ losování shodná čísla ve stejném pořadí. Tato skutečnost vyplynula z notářského zápisu sepsaného a podepsaného notářkou L. Ž. dne 12.12.2011 (NZ 190/2011, N 200/2011). II. Obsah žaloby 3. Žalobce uvedl, že podstatou sporu je skutečnost, že v elektronicky vyhotoveném notářském zápisu (provedeném ex post na počítači) došlo při přepisu z rukou psaného zápisu (protokolu) k chybě v psaní, neboť v tomto zápise byla omylem uvedena ve zkušebním losování číselná řada vylosovaných čísel z ostrého losování. Existují tedy dvě řady čísel – zkušební losování a „ostré“ losování, přičemž v notářské listině je obsažena zjevná nesprávnost. Tuto zjevnou nesprávnost, jejíž opravu notář provedl v souladu s § 60 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „notářský řád“) dne 7.5.2014, žalovaný vyhodnotil jako manipulaci s losovacím zařízením. Z notářského řádu či dalších předpisů, které obsahují institut opravy zřejmých nesprávností, nijak nevyplývá časové omezení takové opravy zřejmé nesprávnosti, lze ji tedy učinit kdykoli v budoucnu po zjištění zjevné nesprávnosti. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl přitom notářský zápis v posuzované věci již bezvadný. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nezákonné. 4. Pochybnost o průběhu losování musí podle žalobce vyplývat z celkového kontextu řešeného případu s ohledem na celkový průběh losování. Musí se jednat o pochybnost objektivní, naplňující podmínku „důvodného podezření“, tedy založenou na předpokladu, že porušení právních předpisů mohlo reálně způsobit nikoli marginální či administrativní porušení podmínek dotace. 5. Žalobce namítl, že žalovaný porušil jeho procesní práva. Žalovaný nevedl řádné správní řízení o krácení dotace; řízení řádně nezahájil, neseznámil žalobce s právy účastníka řízení ani s podklady pro vydání rozhodnutí (správním spisem), nevedl dokazování a neseznámil žalobce s podklady pro rozhodnutí před jeho vydáním. I pokud by bylo toto řízení zahájeno rozhodnutím o krácení dotace, procesní práva žalobce byla porušena v řízení o jím podaných námitkách. 6. S názorem žalovaného, že v této věci nebylo správní řízení vedeno, žalobce nesouhlasí. Odkázal na § 15 zákona o rozpočtových pravidlech, z něhož vyplývá povinnost žalovaného postupovat v řízení o krácení dotace podle správního řádu. Pokud vedle sebe stojí dvě ustanovení (§ 14e a § 15 zákona o rozpočtových pravidlech), které řeší totožnou skutečnost (odebrání přiznané dotace či její části), a liší se pouze formálními podmínkami (§ 14e se vztahuje na případy, kdy nebyla dotace vyplacena a § 15 se týká již vyplacených dotací), nemůže to způsobovat zjevnou disproporci mezi právy účastníků těchto řízení, resp. rozdíl v tom, zda na daný případ dopadá či nedopadá správní řád. Žalobce poukázal na to, že právní vztahy v režimu krácení či odnětí dotace mají veřejnoprávní charakter, při aplikaci § 14e zákona o rozpočtových pravidlech tak při úvahách o použití správního řádu nelze vycházet z prostého jazykového výkladu. Poukázal též na záměr historického zákonodárce, judikaturní vývoj ve vztahu k soudnímu přezkumu v dotačních věcech, dvojinstančnost řízení (rozhodnutí o námitkách jako opravný prostředek), princip subsidiarity právního řádu a princip nediskriminace. V tomto ohledu zmínil též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.2.2004, č.j. 6 A 6/2002-65, podle něhož se sice na vydání rozhodnutí o poskytnutí vyrovnávacího příspěvku nevztahují obecné předpisy o správním řízení, řízení o odnětí tohoto příspěvku však již probíhá podle obecných předpisů o správním řízení. 7. Žalobce rovněž namítl nepřezkoumatelnost výroku napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o krácení dotace, neboť v něm absentuje porušení konkrétního ustanovení zákona či konkrétních podmínek stanovených poskytovatelem dotace. Nepřezkoumatelnost spatřuje též v tom, že žalovaný opominul a nijak nevypořádal podklady spočívající v rukou psaných zápisech v notářském spisu, nevypořádal se ani s presumpcí správnosti notářské listiny. 8. Žalobce má rovněž za to, že žalovaný zneužil správní uvážení, neboť postupoval v rozporu s § 14e odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, podle něhož poskytovatel v rámci procentního rozmezí přihlédne k závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení účelu dotace. Žalobce poukázal na princip právní jistoty, který vyžaduje, aby ten, komu je ukládán trest, neměl žádnou pochybnost o tom, jakými jednáními naplnil skutkovou podstatu veřejnoprávního deliktu, o jaký delikt se jedná a na základě jakých pravidel je mu ukládána sankce. 9. Za rozporný se zákonem považuje žalobce rovněž postup žalovaného, který nevyplatil část dotace při nedodržení povinnosti podle § 14 odst. 4 písm. k) zákona o rozpočtových pravidlech, neboť podle poslední věty § 14e odst. 1 tohoto zákona platí, že „nevyplatit dotaci nebo její část nelze při nedodržení povinnosti podle § 14 odst. 4 písm. k)“. Žalobce poukázal na význam pojmu neoprávněné použití, který je uveden v § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech. 10. Žalobce dále rozporoval relevantnost odkazů žalovaného na rozsudky Krajského soudu v Brně č.j. 62 Af 61/2012-108 a Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 64/2013-49. Z těchto rozsudků nevyplývá, že by pochybnosti o průběhu losování nemohly být zhojeny opravou notářského zápisu. Tyto rozsudky se týkají zcela jiné problematiky, s posuzovaným případem nesouvisí a nadto žalovaný z těchto rozsudků nesprávně citoval, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správného soudu ze dne 11.9.2008, č.j. 6 Ads 94/2007-73. 11. Krácení dotace je dle žalobce trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tedy jde o trestní obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Tento svůj názor podpořil odkazy na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.11.2015, č.j. 5 Afs 210/2014-57, ze dne 30.9.2015, č.j. 6 Afs 114/2014-55 a rozsudkem ESLP ve věci „Engel“. Má za to, že odebrání přiznané dotace nebo její části je sankcí stanovenou zákonem v rámci správní diskrece rozhodujícího orgánu za porušení podmínek přidělené dotace. Předepsání této sankce podléhá správnímu uvážení poskytovatele dotace, resp. dále i finanční správě. Z hlediska osobního rozsahu je sankčním institutem se všeobecnou platno