4 As 302/2018 — Nejvyšší správní soud

10 A 89/2018- 97 - text 36 pokračování 10A 89/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: Czech Outdoor s.r.o., IČO: 24199427 sídlem Na strži 2097/63, Praha 4 zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem sídlem Malátova 633/12, Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“), ve věci vydání výzev k odstranění reklamních zařízení umístěných na mostních konstrukcích vedoucích nad dálnicí D1. 2. Žalobce navrhl, aby soud rozsudkem určil, že výzvy žalovaného ze dne 20. 4. 2018, čj. 40/2018-120-SSU/4, čj. 46/2018-120-SSU/4 a čj. 47/2018-120-SSU/4, jimiž byl žalobce vyzván k odstranění reklamních zařízení a. na mostní konstrukci č. D1-044, km 42,7; směr Praha, strana č. 1501250 b. na mostní konstrukci č. D1-044, km 42,7; směr Ostrava, strana č. 1501200 c. na mostní konstrukci č. D1-005, km 4,88; směr Praha, strana č. 1540050 d. na mostní konstrukci č. D1-005, km 4,88; směr Ostrava, strana č. 1540000 e. na mostní konstrukci č. D1-003, km 1,83; směr Praha, strana č. 1539950 f. na mostní konstrukci č. D1-003, km 1,83, směr Brno, strana č. 1539900, jsou nezákonným zásahem. Žalobce se rovněž domáhal, aby soud žalovanému přikázal, aby bez zbytečného odkladu výzvu čj. 40/2018-120-SSU/4 ze dne 20. 4. 2018, výzvu čj. 46/2018-120-SSU/4 ze dne 20. 4. 2018 a výzvu čj. 47/2018-120-SSU/4 ze dne 20. 4. 2018 zrušil a tím obnovil stav před nezákonným zásahem. Konečně se žalobce podanou žalobou domáhal, aby soud žalovanému přikázal, aby se zdržel nezákonného zásahu do práv žalobce spočívajícím ve vydávání dalších výzev k odstranění reklamních zařízení žalobce umístěných na mostech nad dálnicemi v ČR, po kterých vedou silnice nižších kategorií a nižších tříd, a v odstraňování reklamních zařízení žalobce (dle upřesnění v podání ze dne 9. 5. 2019). II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že žalovaný výzvami ze dne 20. 4. 2018, čj. 40/2018-120-SSU/4, čj. 46/2018-120-SSU/4 a čj. 47/2018-120-SSU/4 (dále též „Výzvy“) vyzval žalobce, aby jím provozovaná ve Výzvách označená reklamní zařízení „neprodleně odstranil, nejdéle však do 5 pracovních dnů po doručení výzvy. Po marném uplynutí této lhůty zajistí Ministerstvo dopravy jejich zakrytí (ve lhůtě 15 pracovních dnů) a následné odstranění a likvidaci na náklady společnosti Czech Outdoor, s.r.o.“ Uvedené Výzvy byly žalobci doručeny dne 25. 4. 2018. 4. Žalobce uvedl, že reagoval na Výzvy jednotlivými vyjádřeními ze dne 2. 5. 2018 (dále též „Vyjádření ze dne 2. 5. 2018“), v nichž Výzvy odmítl jako nezákonné, a to především z důvodu, že předmětná reklamní zařízení se nenacházejí na dálnici, silnici I. třídy nebo jejich silničním pomocném pozemku ani v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, ale na mostech, které jsou součástí tělesa pozemních komunikací II. a III. tříd, které vedou nad dálnicí D1, a proto se na ně zákaz provozování reklamních zařízení nevztahuje. Z tohoto důvodu zároveň žalovaný není věcně příslušným silničním správním úřadem. Dále žalobce namítal podjatost žalovaného. Žalovaný však podle žalobce na Vyjádření ze dne 2. 5. 2018 k Výzvám nijak nereagoval. Žalobce doplnil, že dle jeho zkušeností žalovaný po vydání Výzev přistupuje k fyzickému zakrytí a odstranění reklamních zařízení ve vlastnictví žalovaného, ačkoliv jsou Výzvy k jejich odstranění nezákonné. Takový postup žalovaného hrozí podle žalobce i v tomto případě, neboť žalovaný následné odstranění reklamních zařízení avizuje již v samotných Výzvách. Žalobce namítal, že Výzvy byly učiněny v rozporu s relevantními ustanoveními zákona o pozemních komunikacích, dále poukazoval na absolutní věcnou nepříslušnost žalovaného k učinění Výzev, a konečně namítal nezákonnost Výzev z důvodu jejich vydání vyloučenými osobami. Žalobce s poukazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, čj. 6 As 69/2016 - 39, publ. pod č. 3412/2016 Sb. NSS, doplnil, že Výzvami došlo k přímému zásahu zejména do práva podnikat a do práva vlastnit majetek a využívat jej. Žalobce v uvedeném spatřoval přímé zkrácení na svých právech v podobě (i.) vydání nezákonných Výzev, a následně hrozící v (ii.) realizaci těchto Výzev, tj. ve faktickém zakrytí a odstranění reklamních zařízení. 5. Žalobce pod prvním žalobním bodem konkrétně namítal nezákonnost Výzev pro rozpor se zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) s tím, že Výzvy směřují k odstranění reklamních zařízení, která se nenacházejí na dálnici, ale uprostřed mostní konstrukce, tj. v části mostu, který do ochranného silničního pásma dálnice nespadá. Žalovaný přitom podle žalobce není příslušným silničním správním orgánem podle § 40 odst. 2 písm. c) zákona o pozemních komunikacích ve věci reklamních zařízení umístěných ve středové části mostních konstrukcí. 6. Žalobce poukázal na to, že zákonem č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích a některé další zákony, bylo s účinností od 1. 9. 2012 („zákon č. 196/2012 Sb.“) v bodu 2 čl. II přechodného ustanovení stanoveno, že „reklamní zařízení, jehož zřízení a provozování na (i) dálnici, silnici I. třídy nebo (ii) jejich silničním pomocném pozemku nebo (iii) v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy (pozn. zvýraznil a očísloval žalobce) bylo silničním správním úřadem povoleno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“, tj. do 1. 9. 2017. Zákon č. 196/2012 Sb. dále podle žalobce v bodu 3 čl. II přechodných ustanovení stanovil, že „vlastník reklamního zařízení uvedeného v bodě 2, jestliže mu nebylo vydáno povolení podle zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je po ukončení doby, po kterou lze podle bodu 2 reklamní zařízení dále provozovat, povinen reklamní zařízení bez zbytečného odkladu, nejpozději do 5 pracovních dnů, odstranit. Neodstraní-li vlastník reklamní zařízení ve stanovené lhůtě, postupuje se podle § 25 odst. 10 a 11 nebo § 31 odst. 9 až 11 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“. 7. Žalobce namítl, že žalovaný Výzvami žalobce vyzval k odstranění reklamních zařízení s odkazem na zákaz provozování reklamních zařízení, neboť označená reklamní zařízení označuje za reklamní zařízení nacházející se v silničním ochranném pásmu dálnice D1. Uvedená reklamní zařízení se však podle žalobce nenachází v silničním ochranném pásmu dálnice D1, ale jsou součástí těles pozemních komunikací II. a III. tříd vedoucích nad dálnicí. Předmětné Výzvy tak jsou tak podle žalobce nejen věcně nesprávné a nezákonné, ale byly též učiněny absolutně věcně nepříslušným správním orgánem, neboť žalovaný vykonává působnost silničního správního orgánu podle § 40 odst. 2 písm. c) zákona o pozemních komunikacích pouze ve věcech dálnic. Reklamní zařízení se dle žalobce nacházejí na pozemních komunikacích nižších kategorií, resp. na jejich konstrukčních součástech, v jejich středové části, která není součástí ochranného pásma dálnice. Z tohoto pokud vůbec měly být výzvy k jejich odstranění činěny, měly být učiněny příslušným obecním úřadem, který je v daném případě silničním správním orgánem podle § 40 odst. 4 písm. a) zákona. 8. Žalobce namítal, že reklamní zařízení se nenacházela ani na (i.) dálnici D1, ani na (ii.) jejím silničním pomocném pozemku, ani v (iii.) silničním ochranném pásmu dálnice. 9. K bodu ad (i.) žalobce konstatoval, že most nad dálnicí, po kterém vede jiná pozemní komunikace, není dálnicí ani součástí dálnice, ale je onou pozemní komunikací nad ní, resp. konstrukčním tělesem této komunikace, jak podle žalobce vyplývá z § 12 odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. 10. K bodu ad (ii.) žalobce s odkazem na § 30 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích poukazoval na to, že most nemůže být silničním pomocným pozemkem spodní komunikace, která pod ním probíhá. 11. K bodu ad (iii.) žalobce s poukazem na vymezení silničního ochranného pásma v § 30 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích namítl, že z použité formulace i z věcné logiky tohoto ustanovení vyplývá, že silničním ochranným pásmem není celá plocha příslušné dálnice a vzdušného prostoru nad ní, ale pouze prostor od osy přilehlého jízdního pásu dálnice směrem ven od daného jízdního pásu do okolní krajiny mimo souvisle zastavěné území obcí. Dle žalobce je tomu tak z celé řady důvodů: - dálnice je dálnicí s