2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 12/2016- 57 - text 15 pokračování 10Ad 12/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: Ing. D. Č, narozen dne [datum narození] bytem [adresa], zastoupeného Mgr. Jiřím Klegou, advokátem, sídlem Bohumínská 1553, Rychvald proti žalovanému: Státní tajemník Ministerstva životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2016, čj. 24439/ENV/16 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 000 Kč. Uvedená částka bude vyplacena žalobci z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Jiřího Klegy, advokáta. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a žalobní argumentace 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva životního prostředí (dále jen „žalovaný“) ze dne 26. 4. 2016, čj. 24439/ENV/16 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný s odkazem na § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a na § 162 odst. 4 písm. c) a § 168 odst. 1 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), zamítnul jako nedůvodné odvolání žalobce proti výroku II. písm. a) a výroku V. rozhodnutí ředitele České inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 11. 11. 2015, čj. ČIŽP/10/PER/SR01/1510774.001/15/RNK, o přijetí žalobce do služebního poměru (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalovaný v Napadeném rozhodnutí nepřisvědčil námitce žalobce, že označení jeho služebního místa by mělo být „odborný rada – inspektor“, a nikoliv „rada/odborný rada – inspektor – OI Ostrava – Odd. odpadového hospodářství“ tak, jak stanovilo Prvostupňové rozhodnutí ve výroku II. písm. a), a dále nepřisvědčil ani námitce žalobce, že měl být výrokem V. Prvostupňového rozhodnutí namísto do 12. platové třídy nerovnoprávně zařazen do 11. platové třídy. 3. Žalobce v žalobě především formuloval obecné námitky nepřezkoumatelnosti, nezákonnosti a nicotnosti Prvostupňového rozhodnutí, potažmo Napadeného rozhodnutí, argumentujíc přitom absentujícím odůvodněním Prvostupňového rozhodnutí, porušováním svých práv a tím, že ředitel správního orgánu prvního stupně byl do funkce jmenován od počátku v rozporu se zákonem a rozhodnutí jím vydaná tedy trpěla vadou, protože byla vydána osobou k tomu neoprávněnou. Nepřezkoumatelnost Napadeného rozhodnutí je pak podle žalobce dána rovněž tím, že se žalovaný nevypořádal s těmi námitkami žalobce, v nichž brojil proti diskriminačnímu a nerovnoprávnému postupu správního orgánu prvního stupně, když státní zaměstnanci byli za stejnou práci odměňováni odlišně. Žalobce v tomto směru Napadenému rozhodnutí opakovaně vytýkal, že trpí shodně jako Prvostupňového rozhodnutí obecností svého odůvodnění a že se nevypořádalo se všemi argumenty žalobce uplatněnými v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný podle názoru žalobce postavil odůvodnění nedostatečně jen na obecných tvrzeních. 4. Žalobce dále uvedl, že systemizaci správního orgánu prvního stupně považuje za diskriminační v rozporu s § 98 zákona o státní službě. Podle názoru žalobce, podkládanému zaslanou tabulkou služebních míst jednotlivých oblastních inspektorátů, oddělení a platových tříd, mají jednotlivá oddělení oblastních inspektorátů správního orgánu prvního stupně pokrývat stejné činnosti, tudíž potřebují k jejich pokrytí stejný poměr služebních míst zařazených do 11. a 12. platové třídy. Jako příklad neodůvodněného řazení do platových tříd pak žalobce uvedl, že ostravské oddělení odpadového hospodářství zvládá všechny činnosti se třemi inspektory ve 12. platové třídě, zatímco v brněnském oddělení odpadového hospodářství pokrývají tutéž činnost inspektoři výhradně zařazení do 12. platové třídy. Žalobce uzavřel tuto námitku konstatováním, že „jestliže jednotlivé inspektoráty provádějí stejné správní činnosti, poměr služebních míst zařazených v 11. i 12. platové třídě by měl být v rámci jednoho oddělení stejný“. Žalobce takové rozdíly označil za důsledek historického vývoje, v důsledku něhož je znevýhodněn ostravský inspektorát správního orgánu prvního stupně. 5. Žalobce namítal, že Napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávného posouzení, neboť platové třídy měly být určovány podle služebního místa, a nikoliv naopak. 6. Dalšími námitkami žalobce opakovaně namítal, že jej správní orgán prvního stupně Prvostupňovým rozhodnutí diskriminoval, když jej zařadil do nižší platové třídy a na nižší služební místo než jiné zaměstnance ve stejném postavení, se stejnou náplní práce, odpovědností a v některých případech i s nižším vzděláním, menší praxí či horšími jazykovými znalostmi, nežli kterými disponoval žalobce. Jednotliví inspektoři jsou u správního orgánu prvního stupně dle názoru žalobce „fiktivně a účelově označeni a zařazeni do odlišných pozic, služebních míst, s jinými platovými třídami, přestože jsou náplně jejich práce, odpovědnost, rozsah povinností, vše shodné“. Žalobce v této souvislosti rovněž namítl, že povinnosti navíc jsou u služebních míst inspektorů vytvářeny uměle s cílem odůvodnění jejich zařazení do vyšší platové třídy, aniž by ovšem reálně tito inspektoři takto uměle stanovené povinnosti vykonávali. Mnohdy je dle žalobcova názoru dokonce „pracovní činnost některých jiných zaměstnanců zařazených na vyšší služební místo či do vyšší platové třídy méně rozsáhlá a náročná“. Žalobce rovněž namítal, že i jeho náplň práce „zahrnuje analytickou, vyhodnocovací a jinou systémovou činnost“, které dle odůvodnění Napadeného rozhodnutí nenáleží do 11. platové třídy, ale do 12. platové třídy, pročež jsou buď po žalobci nezákonně požadovány činnosti nad rámec jeho ohodnocení, anebo je nezákonně stanoveno jeho zařazení do 11. platové třídy. K tomu rovněž dále v žalobě podotknul, že plní úkoly celospolečenského významu, například právně obtížné případy vydávání integrovaných povolení. Žalobce tento námitkový okruh následně uzavřel tak, že všichni zaměstnanci správního orgánu prvního stupně, jejichž náplň práce je stanovena shodně se žalobcovou, by měli být zařazeni buď do 11. platové třídy, anebo do 12. platové třídy. 7. Žalobce rovněž bez bližšího odůvodnění poukázal na to, že jestliže se Napadené rozhodnutí ve svém odůvodnění odvolává na služební předpis ředitele České inspekce životního prostředí č. 2 ze dne 1. 7. 2015, kterým se stanovuje vnitřní systemizace České inspekce životního prostředí, a je-li tento služební předpis v rozporu se zákonem či odporuje zákonným principům, má zákon před tímto vnitřním předpisem přednost. K této námitce žalobce v dalším textu žaloby uvedl, že takto stanovená systemizace pracovních míst je v rozporu se zákonem diskriminační, a dále vypočetl odkazem na § 144 odst. 1 zákona o státní službě principy zákoníku práce, které bylo třeba na jeho situaci aplikovat a které byly postupem správního orgánu prvního stupně, potažmo Napadeným rozhodnutím, porušeny – zejména tedy zásadu rovného zacházení, zásadu, že spravedlnost následuje zákon, zásady dobrých mravů, zákazu zneužití práva, předvídatelnosti práva, jeho výkladu a aplikace, materiální pravdy, rovnosti dotčených osob a dobré správy. 8. Žalobce konečně v žalobě brojil proti svému zařazení na služební místo v důsledku své získané kvalifikace – vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu, pro něž § 7 odst. 1 a odst. 2 písm. e) zákona o státní službě stanoví služební označení „odborný rada“ nebo „vrchní rada“, nikoliv „rada/odborný rada“, jak bylo uvedeno v Prvostupňovém rozhodnutí, přičemž pro státní zaměstnance na pozici odborného rady příloha 1 zákona o státní službě počítá se zařazením do 12. platové třídy. Žalobce pokračoval, že rovněž podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, a Platového řádu správního orgánu prvního stupně byl zařazen podle katalogu prací a své pracovní náplně do funkce inspektora, která dle jeho přesvědčení korespondovala se služebním místem odborného rady – inspektora – OI Ostrava - odd. odpadového hospodářství. Žalobce tento námitkový okruh uzavřel tím, že připustil, že když zákon ne zcela určitě a jednoznačně uvádí kritéria a podmínky pro určení, do jaké platové třídy má být zařazen konkrétní státní zaměstnanec, pak bylo nutné, aby byl vykládán nikoliv k tíži, ale ve prospěch žalobce. 9. Žalobce navrhl, aby soud zrušil Napadené rozhodnutí a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 7. 2016 nejprve krátce rekapituloval průběh správního řízení a odkázal na obsah odůvodnění Napadeného rozhodnutí. 11. Žalovaný oponoval žalobc