9 Afs 110/2007 — Nejvyšší správní soud

10 Af 49/2016- 50 - text 23 10 Af 49/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: ROYAL METALS GOLD s.r.o., IČO: 02163594 sídlem náměstí Přátelství 1518/2, Praha 10 zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem sídlem Šaldova 466/34, Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2016, čj. 17959/16/5300-22443-701226 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 4. 2016, čj. 17959/16/5300-22443-701226, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Vaníčka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2016, čj. 17959/16/5300-22443-701226 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územního pracoviště pro Prahu 10 (dále též „správce daně“) ze dne 9. 9. 2015, čj. 5966035/15/2010-52522-107435 (dále též „Platební výměr“ či „Prvostupňové rozhodnutí“). Platebním výměrem vyměřil správce daně žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2014 ve výši 1 475 676 Kč. 2. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 29. 4. 2016, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti Platebnímu výměru a toto rozhodnutí správce daně potvrdil. 3. Předmětem sporu mezi účastníky je především posouzení zákonnosti zahájení a vedení postupu k odstranění pochybností za zdaňovací období měsíce dubna 2014. Žalobce je přesvědčen, že postup k odstranění pochybností byl správcem daně zneužit, když tento neměl ve vztahu k daňovému přiznání žalobce za předmětné zdaňovací období žádné konkrétní pochybnosti, nýbrž napadal daňové přiznání v zásadě v celém rozsahu, proto měl správce daně podle žalobce namísto zahájení postupu k odstranění pochybností zahájit daňovou kontrolu. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve na str. 1 – 4 stručně zrekapituloval skutkový stav a předchozí průběh postupu k odstranění pochybností zahájeného správcem daně výzvou k odstranění pochybností podle § 89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), ze dne 20. 6. 2014, čj. 3993779/14/2010-24902-107435 (dále jen „Výzva“), shrnul podstatu odvolacích námitek žalobce (str. 4 Napadeného rozhodnutí) a předestřel právní základ pro hodnocení sporu, jenž následně aplikoval na projednávaný případ (str. 5 – 9 Napadeného rozhodnutí). 5. Žalovaný se s přihlédnutím k podstatě sporu věnoval nejprve obecnějším právním východiskům relevantním pro posuzovanou věc. Konstatoval, že tradičním postupem směřujícím ke správnému a úplnému zjištění a stanovení daňové povinnosti je právě postup k odstranění pochybností. Předpokladem pro jeho uplatnění jsou pak konkrétní pochybnosti na straně správce daně o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného nebo dodatečného daňového tvrzení, resp. pochybnosti o pravdivosti údajů v nich uvedených. Žalovaný přitom deklaroval, že ač Výzva mohla být formulována precizněji, nebyla dle žalovaného nezákonná, protože z ní bylo seznatelné, že správci daně vznikly za zdaňovací období měsíce dubna 2014 pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti a úplnosti údajů o přijatých a uskutečněných zdanitelných plněních vykázaných v oddílu C. přiznání, neboť „výše deklarovaných hodnot vstupů a výstupů dosahují významných hodnot s nevýznamnou daňovou povinností. Správce daně má pochybnosti o tom, zda vykázaná plnění byla fakticky uskutečněna a zda se nejedná o plnění fiktivní“. Dále bylo podle žalovaného ve Výzvě uvedeno, aby žalobce předložil kromě evidence i „důkazní prostředky prokazující skutečnosti uvedené v přiznání, včetně daňových dokladů vztahujících se k přijatým a uskutečněným zdanitelným plněním uvedeného období“. Žalovaný rovněž na obhajobu zákonnosti Výzvy v odůvodnění Napadeného rozhodnutí uvedl, že písemná odpověď žalobce na požadavky Výzvy svědčila o tom, že si žalobce byl vědom, co po něm správce daně požadoval a jaké skutečnosti měl vůči správci daně prokazovat. 6. Následně žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí přistoupil k vypořádání dvou zásadních okruhů odvolacích námitek žalobce. 7. Žalovaný se především neztotožnil s první odvolací námitkou, jíž žalobce brojil proti tomu, že správce daně v Platebním výměru cíleně a úmyslně nezohlednil závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 40/2015 - 39 ve věci souvisejícího řízení vedeného žalobcem proti správci daně. Žalovaný námitku označil za nedůvodnou a Platební výměr hájil argumentací, že takto odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu se meritorně nevyjádřil k tomu, zdali Výzva byla, či nebyla nezákonná, pouze zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým tento soud odmítl žalobcovu žalobu, a věc vrátil k posouzení Městskému soudu v Praze. Žalovaný zároveň uzavřel, že Městský soud v Praze do dne vydání Napadeného rozhodnutí o této věci nerozhodl, a to s výjimkou rozhodnutí o zamítnutí návrhu žalobce na vydání předběžného opatření. 8. Ke druhé odvolací námitce žalobce, v níž žalobce napadal skutečnost, že správce daně dobrovolně podal na žalobce trestní oznámení s tím, že se v případě posuzovaných obchodních transakcí jednalo o fiktivní obchodní operace s přeprodejem zboží do Německa, tudíž z fiktivních obchodů nebylo lze požadovat zaplacení daně z přidané hodnoty, žalovaný uvedl, že trestní oznámení podal nikoliv dobrovolně, ale z úřední povinnosti dané správci daně vůči orgánům činným v trestním řízení ustanovením § 53 odst. 3 daňového řádu, když při své činnosti zjistil skutečnosti nasvědčující spáchání trestných činů vymezených v citovaném ustanovení daňového řádu. Samotná tvrzení žalobce k údajným fiktivním přeprodejům zboží do Německa v předmětném trestním oznámení žalovaný odmítl s tím, že se jednalo toliko o fabulaci žalobce, která nekorespondovala se skutečným obsahem trestního oznámení. III. Žaloba 9. Žalobce v podané žalobě shrnul dosavadní průběh daňového řízení a vylíčil skutkové okolnosti projednávaného případu. Předeslal, že Napadené rozhodnutí je nezákonné pro řadu dále namítaných závažných procesních vad, jichž se dopustil správce daně při vedení postupu k odstranění pochybností. V obecnější rovině pak připomněl, že pokud soud jako nezákonný shledá správcem daně vedený postup k odstranění pochybností, bude nezákonný rovněž Platební výměr, který byl na základě něho vydán, jakož i Napadené rozhodnutí. Nad rámec samotných žalobních námitek pak v závěru žaloby žalobce ve vztahu k Napadenému rozhodnutí poukázal na to, že správce daně trestní oznámení proti žalobci podal teprve více nežli rok po podání daňového přiznání žalobcem, a to v době, kdy se žalobce úspěšně domohl obrany proti nezákonné Výzvě u Nejvyššího správního soudu, přičemž až do doby podání žaloby nebylo navíc ze strany Policie ČR vydáno ani usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. 10. Žalobce věnoval značný prostor žalobní námitce, jíž zpochybnil zákonnost Výzvy, jakož i touto Výzvou zahájeného postupu k odstranění pochybností. Při této příležitosti zejména namítl neadekvátnost a účelovost tvrzení žalovaného v Napadeném rozhodnutí, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2015, čj. 1 Afs 40/2015 - 39, na předmětné řízení nedopadá. Podle žalobce Nejvyšší správní soud sice tímto rozsudkem teprve rozhodl o přípustnosti stížnosti dle § 261 odst. 1 daňového řádu coby opravného prostředku proti Výzvě, nicméně jeho závěry bylo třeba dle žalobce vnímat v širší souvislosti rozhodovací činnosti soudů ve správním soudnictví. Při této příležitosti odkázal žalobce na konstantní rozhodovací praxi ve vztahu k posuzování zákonnosti výzvy k odstranění pochybností, která musí vždy obsahovat vylíčení skutečných pochybností, existujících na straně správce daně, které znevěrohodnily podané daňové přiznání. K tomu žalobce citoval z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, čj. 8 A 139/2015 - 61, který se týkal taktéž žalobce, a v němž tento soud prohlásil výzvu k odstranění pochybností s prakticky totožným obsahem, jako v případě Výzvy, za nezákonnou, když mj. uvedl, že „(v) této věci tedy soud považuje za nutné zdůraznit především onen požadavek konkrétnosti takové výzvy, který v projednávané věci splněn nebyl. Předmětná výzva v podstatě neobsahuje žádný údaj nebo žádné tvrzení správce daně o nějakých konkrétních pochybnostech, které by správce daně ohledně nějakého účetního případu, který by v účetnictví žalobce zjistil, měl. Ve výz