5 As 7/2011 — Nejvyšší správní soud

11 Af 78/2015- 275 - text 39 11 Af 78/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: ČEZ, a. s., IČO 45274649 sídlem Duhová 2/1444, 140 53 Praha 4 zastoupeného JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem sídlem Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného čj. 34543/15/5000-10610-711414 ze dne 20. 10. 2015 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, čj. 34543/15/5000-10610-711414 ze dne 20. 10. 2015, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Davida, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství čj. 34543/15/5000-10610-711414 ze dne 20. 10. 2015, jímž žalovaný rozhodl o odvolání proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále také „prvostupňový orgán“) čj. 113454/15/4122-20732-303570 ze dne 15. 5. 2015, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 000 Kč za spáchání správního deliktu ve smyslu ustanovení § 16 odst. 3 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“). Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že v letech 2010, 2012 a 2013 nakupoval od společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s. hnědé uhlí za nižší než obvyklou cenu; tímto plněním a uhrazením nižší ceny získal ve výhodnějším hospodářském postavení na úkor prodávajícího v období let 2010, 2012 a 2013 nepřiměřený majetkový prospěch v minimální prokázané výši 152 033 536 Kč. 2. V žalobních bodech svého rozsáhlého podání žalobce v části II. nejprve namítl, že v daném případě nebyl ve výhodnějším postavení a odmítl, že by svého postavení zneužil na úkor společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., jako prodávajícího (dále také „prodávající“). Žalovaný dovozuje výhodnější hospodářské postavení žalobce pouze ze skutečnosti, že s prodávajícím dne 22. 1. 2007 uzavřel dlouhodobou kupní smlouvu na prodej hnědého energetického uhlí. V rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo výhodnější hospodářské postavení žalobce zdůvodněno jednak podílem žalobcem odebíraného energetického hnědého uhlí na jeho celkovém objemu prodávaného prodávajícím, jednak závazky vyplývajícími prodávajícímu z dlouhodobé kupní smlouvy. Žalovaný vymezuje relevantní trh jinak, než jak jej popsal ve svém rozhodnutí prvostupňový orgán. Zatímco v prvostupňovém rozhodnutí byl relevantní trh vymezen jako trh s energetickým hnědým uhlím v České republice, žalovaný jej vymezil pouze jako trh dvou subjektů, tj. žalobce a společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s. Tento posun žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nijak nevysvětlil. Rozhodnutí žalovaného je proto překvapivé a nepřezkoumatelné. Nové vymezení relevantního trhu také zpochybňuje určení ceny obvyklé, neboť tuto zjišťoval žalovaný na jiných trzích než je tento. 3. Žalovaný ve svém rozhodnutí sice uvádí, že pojmy výhodnější hospodářské postavení a dominantní postavení – jak činil prvostupňový orgán – nelze zaměňovat. Současně však pochybil, když zcela odmítl přihlédnout k okolnostem, které určují dominantní postavení. Žalobce je naproti tomu přesvědčen, že tržní postavení prodávajícího a kupujícího včetně určení, kdo má na trhu dominantní postavení, je důležitou skutečností při určování výhodnějšího hospodářského postavení. Žalovaný proto měl povinnost se touto otázkou zabývat. Ačkoli prvostupňový orgán v protokolu o cenové kontrole vycházel z kvalifikace dominantního postavení a tržních podílů, žalovaný – aniž by závěr o naplnění předmětné skutkové podstaty změnil – tyto otázky považoval za irelevantní. Odvolací námitky žalobce, směřující k posouzení dominantního postavení tak nebyly žalovaným řádně vypořádány. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné. Že je dominantní postavení ve smyslu zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, významné při posuzování hospodářského postavení podle zákona o cenách, vyplývá podle žalobce například z rozsudku Městského soudu v Praze čj. 9 Ca 230/2007-696 ze dne 28. 4. 2010. Žalovaný se zároveň nijak nevypořádal se zněním ustanovení § 2 odst. 4 zákona o cenách, které odkazuje na podíly na trhu. Z usnesení Nejvyššího správního soudu čj. Komp 3/2006-51, na něž žalovaný ve své argumentaci odkazuje, nijak nevyplývá, že by nebylo třeba při posuzování výhodnějšího hospodářského postavení přihlédnout k tržním podílům. Nejsou-li pojmy dominantního postavení a výhodnějšího hospodářského postavení vzájemně zaměnitelné, neznamená to ještě, že by tyto nebyly shodně založeny na hodnocení hospodářského postavení, které se odvíjí od tržní síly. Protože se žalovaný nevypořádal s argumentací žalobce ohledně dominantního postavení, je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 4. Žalobce žalovanému také vytýká, že namísto toho, aby uznal pochybení prvostupňového orgánu, jichž se dopustil při určování tržních podílů, nevěrohodně popírá, že by se jimi prvostupňový orgán vůbec zabýval s tím, že jejich posouzení je beztak irelevantní. Posouzení tržních podílů je přitom podle žalobce významné pro zkoumání výhodnějšího hospodářského postavení. Prvostupňový orgán přitom dospěl ve svém rozhodnutí k nesprávnému závěru, že žalobce byl v dominantním postavení. Odvolací námitky žalobce proti tomuto závěru však nebyly žalovaným řádně vypořádány. Žalobce dále zrekapituloval svou argumentaci uplatněnou v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, týkající se porovnání tržních podílů těžebních společností, tržních podílů žalobce na straně poptávky a absence dominantního postavení žalobce. Tato argumentace je významná rovněž pro posouzení výhodnějšího hospodářského postavení. Na určování tržních podílů jednotlivých společností na trhu s hnědým energetickým uhlím je třeba použít pravidla používaná Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Z těchto pravidel zejména vyplývá, že se při stanovování tržních podílů nepřihlíží k vnitroskupinovým dodávkám. Vnitroskupinové dodávky nejsou předmětem poptávky a nabídky na relevantním trhu. Prvostupňový orgán však při určování podílů na trhu započetl do dodávek uskutečněných společností SD i uhlí, jež bylo prodáno žalobci. Jednalo se přitom o vnitroskupinovou dodávku. Žalovaný tento nedostatek hodnotil pouze tak, že prvostupňový orgán použil zavádějící terminologii. Ve skutečnosti tedy podle žalobce činil průměrný tržní podíl Skupiny Czech Coal na straně nabídky hnědého energetického uhlí nikoli X %, jak uváděl prvostupňový orgán, nýbrž X %. 5. Podle názoru žalobce žalovaný rovněž chybně posoudil tržní podíl žalobce jako kupujícího, tj. na straně poptávky. Z protokolu o kontrole vyplývá, že [část textu podléhá obchodnímu tajemství]. S tímto závěrem se ztotožnil v napadeném rozhodnutí i žalovaný. Volný trh není možné určovat podle toho, zda na něj má společnost ČEZ a. s. přístup. Volný trh se určuje podle objemu dodávek, od něhož se odečtou vnitropodnikové dodávky. To má za následek, že po započtení vnitropodnikových dodávek je na straně nabídky podíl Skupiny Czech Coal výrazně menší. Průměrný podíl žalobce na trhu s hnědým energetickým uhlím na straně poptávky v letech 2009 až 2013 tedy nečiní X %, nýbrž pouze X %. Tento průměrný podíl je menší než podíl Skupiny Czech Coal. Vyšší tržní síla jednoho ze subjektů vylučuje, aby slabší subjekt zaujímal dominantní postavení. Srovnání tržních podílů nelze ignorovat. Například v praxi ÚOHS je tento postup při posuzování spojování soutěžitelů běžná. ÚOHS tak dospěl ve svém rozhodnutí ze dne 20. 5. 2010 k závěru, že tržní podíl Skupiny Czech Coal přesáhl X %. Žalovaný se s porovnáním tržních podílů řádně nevypořádal, neboť ve svém rozhodnutí uvedl, že srovnání tržních podílů žalobce a Skupiny Czech Coal nemá žádnou vypovídací schopnost stran otázky výhodnějšího hospodářského postavení žalobce. Žalovaný však zcela chybně vymezil relevantní trh, když za něj považuje pouze vztahy žalobce a prodávajícího. Dále žalobce odkázal na ustanovení § 10 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže, podle kterého se má za to, že dominantní postavení nezaujímá soutěžitel, pokud ve zkoumaném období dosáhl menší než 40 % tržní podíl. Z toho žalobce dovodil, že v roce 2013 neměl dominantní postavení. K této zákonné domněnce žalovaný vůbec nepřihlédl. Žalobce dále odmítl, že by měl kdykoli v minulosti dominantní postavení na trhu. Ačkoli žalovaný označil posuzování dominantního postavení za irelevantní, prvostupňový orgán naopak argumentoval právě závěrem, že žalobce zaujímá dominantní postavení. S odkazem na závěry, k nimž dospěl ÚOHS ve svém rozhodnutí čj. ÚOHS-S492/2011/KS-11155/2012/840/LBř ze dne 1