10 As 59/2014 — Nejvyšší správní soud

14 A 170/2018- 67 - text 15 14 A 170/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: Hyundai Motor Czech, s. r. o., IČO 28399757 sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. 6. 2018, č. j. MV-57754-3/SO-2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr vnitra zamítl její rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru veřejných zakázek a centrálních nákupů (dále jen „žalovaný“) ze dne 24. 4. 2018, č. j. MV-68711-131/VZ-2017. Tímto rozhodnutím žalovaný v souladu s § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), odmítl žádost žalobkyně o poskytnutí informace týkající se zadávacího řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ZVZ“), na uzavření rámcové dohody pod názvem „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily resortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“. 2. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že výše specifikovaná veřejná zakázka byla ve smyslu § 35 zákona o ZVZ rozdělena na dvě části, konkrétně část 1 – dodávky automobilů specifikovaných pro tuto část v příloze č. 1 zadávací dokumentace včetně vybavení servisních pracovišť Ministerstva vnitra (dále jen „Část 1“) a část 2 – automobily s pohonem 4x4 (dále jen „Část 2“). 3. Žalobkyně nabídku nepodala, ovšem v zákonné lhůtě podala námitky proti zadávací dokumentaci, o níž žalovaný rozhodl tak, že je odmítl. Následně žalobkyně podala k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. O návrhu Úřad rozhodl nepravomocně dne 9. 2. 2018 rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe, a na základě tohoto rozhodnutí žalovaný zrušil Část 1 zadávacího řízení (viz rozhodnutí ze dne 7. 3. 2018, č. j. MV-68711-118/VZ-2017, které bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 3. 2018 pod ev. č. formuláře F2018-007970). Uveřejněním oznámení bylo zadávací řízení ve vztahu k Části 1 ukončeno. Žalobkyně podala rozklad proti výrokům I. a II. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, které se týkaly Části 2 veřejné zakázky. Část 2 zadávacího řízení tedy nebyla ukončena. 4. Žalobkyně podala dne 10. 4. 2018 u žalovaného žádost o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žádostí se domáhala poskytnutí následujících údajů: 1) poskytnutí protokolu o otevírání nabídek podaných na Část 1 zadávacího řízení, 2) poskytnutí identifikačních údajů účastníků zadávacího řízení k Části 1 a údajů z nabídek odpovídajících číselně vyjádřitelným kritériím hodnocení podle § 110 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, kdy v Části 1 zadávacího řízení jde o celkovou nabídkovou cenu předpokládaného počtu vozidel, cenu předepsaných servisních prací po dobu životnosti včetně předepsaného materiálu – životnost 220 000 km; 7 let, cenu vyjmenovaných náhradních dílů a cenu vybavení servisů, 3) poskytnutí údajů z nabídek účastníků zadávacího řízení podaných v části 1, a to v rozsahu v nabídce předložené vyplněné přílohy č. 8 zadávací dokumentace, 4) poskytnutí kopií nabídek účastníků zadávacího řízení podaných na Část 1 veřejné zakázky. 5. Žalovaný odmítl žádost žalobkyně rozhodnutím ze dne 24. 4. 2018 s odůvodněním, že zadávací řízení ohledně Části 1 bylo zrušeno pouze z důvodu jeho přezkumu Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Potřeba poptávat danou komoditu však nadále trvá, a proto žalovaný bezodkladně přistoupil k realizaci zadávacího řízení se shodným předmětem plnění (dále jen „nové zadávací řízení“), které odpovídalo zrušené Části 1. Nové zadávací řízení je nyní ve fázi, kdy dosud neuplynula lhůta k podání námitek. Žalobkyně projevila vážný zájem o nové zadávací řízení (dne 12. 4. 2018 požádala o vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 98 zákona o ZVZ), a lze proto předpokládat, že v rámci nového zadávacího řízení podá nabídku. Z toho důvodu je žalovaný přesvědčen, že „ukončení zadávacího řízení“ dle § 218 odst. 2 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek nelze chápat pouze ve smyslu jeho definice v § 51 odst. 2 téhož zákona, ale je nutno přistoupit k výkladu teleologickému. Dle žalovaného je třeba tento pojem vykládat jako ukončení procesu poptávání dané komodity, a to i v případě, že bylo realizováno prostřednictvím dvou po sobě následujících zadávacích řízení. Pouze tak lze dosáhnout korektnosti průběhu zadávacího řízení a čistoty soutěže mezi dodavateli. 6. Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti podala žalobkyně dne 7. 5. 2018 rozklad. V něm namítala nesprávnou aplikaci § 218 odst. 2 písm. a) zákona o ZVZ, neboť dle ní žalovaný účelově rozšířil výklad pojmu „ukončení zadávacího řízení“, a to v přímém rozporu s jeho definicí obsaženou v § 51 odst. 2 téhož zákona. Žalovaný zaměnil teleologický výklad s nepřípustným extenzivním výkladem. Nadto informace podle bodu 1 a 2 žádosti je žalovaný povinen poskytnout již v průběhu řízení v souladu s § 218 odst. 2 písm. b) zákona o ZVZ. 7. Rozklad žalobkyně zamítl ministr vnitra žalobou napadeným rozhodnutím. V něm se ztotožnil s názorem žalovaného a dále se zabýval výkladem § 218 odst. 2 zákona o ZVZ. Dle jeho názoru zadavatel nesmí v průběhu zadávacího řízení poskytnout informace, které se týkají obsahu nabídek a osob, které se podílejí na průběhu zadávacího řízení [písm. a) tohoto ustanovení], zatímco jak v průběhu zadávacího řízení, tak po jeho ukončení zadavatel nesmí poskytnout informace, které dodavatel poskytl zadavateli a označil je jako důvěrné. To neplatí pro údaje, které jsou uvedeny v § 218 odst. 2 písm. b) větě za středníkem zákona o ZVZ. Ministr vnitra je přesvědčen, že věta za středníkem tohoto ustanovení se vztahuje pouze k větě před středníkem, nikoliv k § 218 odst. 2 písm. a) zákona o ZVZ, a proto žalovaný nebyl povinen poskytnout žalobkyni informace, o něž žádala v bodě 1 a 2 své žádosti. II. Obsah žaloby 8. Žalobkyně nejprve namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů i nesrozumitelnost. Ministr v napadeném rozhodnutí uvedl, že „text obsažený v § 218 odst. 2 písm. b) ve větě za středníkem zákona č. 134/2016 Sb. lze vztáhnout pouze k textu obsaženému v § 218 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb. větě před středníkem a nikoliv k textu obsaženému v § 218 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb.“. Žalobkyni není srozumitelné, proč se ministr na tato ustanovení zaměřoval, neboť o ně v dané věci nejde. Dále ministr citoval z důvodové zprávy k zákonu o ZVZ a komentářové literatury, dle nichž se povinnost neposkytovat informace netýká informací o obsahu nabídek a osobách, které se podílejí na průběhu ukončeného zadávacího řízení. Ministr konstatoval, že s těmito závěry nesouhlasí, ovšem nikterak se s opačnými názory nevypořádal. Napadené rozhodnutí je proto v tomto aspektu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 9. Ministr navázal v odůvodnění touto větou: „Ministr vnitra dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně v napadeném rozhodnutí jednoznačně vyjádřil a odůvodnil právní názor ve věci a je přesvědčen, že za situace, kdy účastník řízení žádá o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., se domáhá poskytnutí informací k již ukončenému zadávacímu řízení, které jsou chráněny podle jeho právního názoru podle § 218 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., a účastník řízení je buď účastníkem ukončeného zadávacího řízení či v jeho rámci vedeného námitkového řízení a zároveň potencionálním účastníkem nového zadávacího řízení či v jeho rámci již vedeného námitkového řízení“. Z této věty má dle ministra plynout následující závěr: „Nelze tak použít čistě jazykový výklad pojmu „ukončení zadávacího řízení“ podle § 218 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. (tedy výklad opírající se striktně o § 51 zákona č. 134/2016 Sb.), nýbrž je nutno přistoupit k výkladu teleologickému (tedy výkladu nad úžeji pojatý rámec § 51 zákona č. 134/2016 Sb.)“. 10. Žalobkyně první z citovaných vět nerozumí a je přesvědčena, že mezi touto pasáží a závěrem, který z ní ministr vyvodil, není zřejmá souvislost. Jádro napadeného rozhodnutí je proto vnitřně rozporné a nesrozumitelné. 11. Žalobkyně je dále přesvědčena, že právní názor žalovaného odporuje § 218 odst. 2 písm. a) zákona o ZVZ a současně porušuje čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Ministr nesprávně uvedl, že základní práva a svobody primárně náležejí fyzickým osobám, neboť naopak dle čl. 17 Listiny základních práva a svobod právo na