2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 155/2017- 37 - text 7 3A 155/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: D. M., nar. XXX, státní příslušnost XXX bytem XXX zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 36, Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2017, č. j. MV-73508-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala svou žalobou zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného Ministerstvem vnitra – Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaná“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 31. 3. 2017, č. j. OAM-3395-34/DP-2016. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání - OSVČ na území České republiky. 2. Žalobkyně nesouhlasí s napadeným rozhodnutím a její námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 3. V prvním žalobním bodu namítá žalobkyně nezákonnost napadeného rozhodnutí, když správní orgány v rámci vedeného řízení porušily § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nepostupovaly v předmětné věci v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, dále § 2 odst. 3, 4 správního řádu, neboť nešetřily oprávněné zájmy žalobkyně jako osoby, jíž se činnost správního orgánu dotýká, a nedbaly, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. 4. Konkrétně žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že v průběhu řízení byla zjištěna jiná závažná překážka v pobytu cizince na území ČR, a sice že žadatelka neplnila na území České republiky účel předcházejícího povoleného pobytu s dobou platnosti od 3. 8. 2015 do 31. 8. 2016, tj. nestudovala. Správní orgány opřely svá rozhodnutí o sdělení studijního oddělení Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze (dále jen „ČZU“), z něhož vyplývá, že žadatelka nenastoupila v akademickém roce 2015/2016 na výuku, a proto jí bylo studium přerušeno. Následně dne 27. 12. 2016 byla žadatelka ze studia vyřazena. S ohledem na výše uvedenou skutečnost dospěly správní orgány k chybnému závěru, že ze strany žadatelky došlo k jiné závažné překážce v pobytu cizince na území, resp. že žadatelka neplnila v období od 3. 8. 2015 do 8. 2. 2016 účel svého původního pobytu, tj. nestudovala, což byl důvod, pro který došlo k zamítnutí podané žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným než dosavadním účelem, a to za účelem podnikání - OSVČ. 5. Žalobkyně nesouhlasí se správními orgány, že studium na Fakultě tropického zemědělství ČZU je v jejím případě jen doplňující aktivitou k hlavní činnosti na území, kterou je podnikání. Žadatelka chtěla studovat na Fakultě tropického zemědělství ČZU, a proto se dne 30. 7. 2015 zapsala do studia. Během letních prázdnin se žalobkyně na studium připravovala a chtěla řádně studovat. Na konci září 2015 se nicméně rodina žadatelky dostala do finančních problémů, a proto žalobkyně faktický nástup na Fakultu tropického zemědělství ČZU odložila a musela se začít věnovat zajišťování finančních prostředků pro svou obživu, a začala na základě živnostenského oprávnění (platného ode dne 10. 11. 2014) intenzivně podnikat. 6. Po doručení informace o přerušení studia, podala začátkem roku 2016 žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným než dosavadním účelem, a to za účelem podnikání – OSVČ. Žalobkyně k tomu dodává, že byla přesvědčena o tom, že i nadále plní účel svého pobytu, neboť jí studium bylo pouze přerušeno, zatímco k ukončení studia došlo až dne 27. 12. 2016. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že účel pobytu na území (údajně) neplnila již od 3. 8. 2015 do 8. 2. 2016, neboť v případě vysokoškolského studia bývají letní prázdniny v délce tří měsíců, tedy zpravidla až do konce září daného kalendářního roku. Je tedy zcela logické, že v období srpen a září 2015 do školy nechodila, a tudíž ani nemohla plnit účel svého pobytu. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně dovozuje nezákonnost napadeného rozhodnutí ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí je nepřiměřeným zásahem do jejího soukromého a rodinného života. Žalobkyně má na území ČR vytvořeno dlouhodobě stabilní rodinné zázemí. V případě, že se bude muset žalobkyně vrátit do své domovské vlasti, bude se jednat o nepřiměřený zásah do jejího rodinného života, neboť by zde musela ukončit své podnikatelské aktivity, což je aktuálně její jediný zdroj příjmu. Žalobkyně se na území ČR nachází již dlouhou dobu a vytvořila si na území ČR pevné společenské vztahy a žije zde nadto celá její nejbližší rodina. Proto se správní orgány měly více zabývat přiměřeností zásahu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobkyně ve smyslu ustanovení § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 8. Žalobkyně proto navrhuje, aby bylo napadnuté rozhodnutí zrušeno. 9. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ohledně skutkového stavu a průběhu správního řízení odkázala na žalobou napadené rozhodnutí. K žalobním námitkám žalovaná uvedla, že žalobkyně v žalobě oproti odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nově namítá, že napadené rozhodnutí je nepřiměřeným zásahem do jejího soukromého a rodinného života. Zákon o pobytu cizinců nestanovuje však správnímu orgánu v daném případě povinnost zabývat se dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. K této žalobní námitce žalovaná odkazuje na odůvodnění rozhodnutí č. j. OAM- 3395-34/DP-2016 ze dne 31. 03. 2017, kde se správní orgán I. stupně nad rámec zákonných povinností zabýval i dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. 10. U ústního jednání, které se konalo u soudu dne 23. července 2019 zástupce žalobkyně setrval na všech žalobních bodech a žalovaná odkázala na důvody uvedené v napadeném rozhodnutí a v písemném vyjádření k žalobě. 11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Městský soud v Praze posoudil věc takto: 13. V prvním žalobním bodu žalobce dovozuje nezákonnost napadeného rozhodnutí z porušení § 2 odst. 1 a odst. 3, a § 2 odst. 4 správního řádu. 14. K takto formulované námitce musí soud konstatovat, že vzhledem k zásadě dispozitivnosti soudního řízení správního není možné, aby žalobce předmět soudního přezkumu vymezil jen nekonkrétními odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz. Musí se jednat o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu či listinách zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Soud je povinen vypořádat jednotlivé žalobní body, aby nezatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností, není ale povinen na základě vágních odkazů žalobní body či podpůrné argumenty dohledávat ve spisech či v zaslaných dokumentech. Opačný postup by porušoval popsanou dispoziční zásadu a zasahoval by do rovného postavení účastníků řízení (§ 36 odst. 1 s. ř. s.). Jinými slovy, není na soudu, aby v podáních vyhledával skutečnosti, které jsou způsobilé být součástí žaloby. 15. Soud tedy v míře obecnosti korespondující odkazu žalobkyně na porušení jednotlivých ustanovení správního řádu, popř. zákona o pobytu cizinců poukazuje především na str. 2 až 5 rozhodnutí ze dne 31. 3. 2017, kde se prvostupňový orgán podrobně zabýval jak skutkovými otázkami, tak právním posouzením daného případu a rovněž na str. 5 až 6 napadeného rozhodnutí, kde žalovaná adekvátně navázala na zjištěný skutkový stav a v dostatečné míře se vypořádala s odvolacími námitkami. Soud z obsahu správního spisu včetně obsahu rozhodnutí obou stupňů neshledal, že by absentovala rozhodná skutková zjištění či že by jejich hodnocení bylo v rozporu se zákonnou úpravou vztahující se k posuzované věci. 16. K námitkám v nichž žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že v průběhu řízení byla zjištěna jiná závažná překážka v pobytu cizince na území ČR, a sice že neplnila na území České repub